Bajka o mravenci a slonovi, resp. o Štěpánkovi a Klausovi…

23. Březen, 2009 – 9:10

Ta bajka je chronicky známá, ale protože mi poslouží jako premisa pro nadcházející epizodku, dovolím si ji použít: Jde slon a vidí v cestě mravence. Protože je to citlivý a ohleduplný slon, řekne: Uhni mravenče, nebo tě zašlápnu. Mravenec se postaví na zadní a vyhrkne: To si troufáš, slone, když jsem po nemoci…!

Zpěvák a kytarista Petr Štěpánek, pracovitý mraveneček, je určitě hodný člověk a jeho maminka z něho má dozajista radost. Pokud ovšem ze sebe nedělá to, co není. Třeba po poslední prezidentské volbě a během sjezdu ODS…

„Byla to naše loajalita, která podržela Václava Klause v nejtěžším období jeho politického života. Myslím, že po tom všem máme právo chtít po Václavu Klausovi, aby tentokrát byl on více loajální k nám. Pane prezidente, buďme k sobě loajální, ODS si to zaslouží…“

To vzkázal prezidentu Václavu Klausovi tento ztěží identifikovatelný Petr Štěpánek, snad jediný nevýznamný člen ODS, jemuž loňská volba prezidenta nemohla ublížit, ani pomoci. Ale právě asi zalapal po druhém dechu, s vidinou, že jeho šance by mohla konečně nadejít.

Avšak ono nic, tak učinil další pokus o zviditelnění a zřejmě proto napsal:

„Je to stará neměnná pravda: dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. A obráceně: sprosťárna musí být odměněna. S poťouchlostí sobě vlastní nám to historie připomněla i tentokrát. Nebýt ODS a Mirka Topolánka Václav Klaus by už prezidentem nebyl. A tak aby byla potvrzena stará neměnná pravda, zaskočil pan prezident na kongres ODS, aby zde pronesl kratičký čistě osobní projev a s občanskými demokraty se rozešel…“

A pak ještě tomu nevděčníku Klausovi málem vyčítá, že zradil své ideály, když se zúčastnil sjezdu ČSSD. Pan Štěpánek má na to určitě plné právo, kolik toho přece na rozdíl od Václava Klause pro ODS udělal.

Napřed byl jako absolvent Pedagogické fakulty v listopadu 1989 spoluzakladatelem OF v Hradci Králové. O dva roky později zde stál u zrodu ODS a rok byl jejím hradeckým manažerem, čímž splnil zásadu OF v Očekávání Funkce. V roce 1994 se stal tiskovým tajemníkem předsedy vlády Václava Klause.

V letech 1994 – 2006 zastával funkci místopředsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Byl přece od roku 1980 na totalitní „volné noze“ jako hráč na klávesové nástroje, zpěvák, skladatel, textař a producent mnoha skupin, mezi jinými též P.S., což byla hudební skupina založena v roce 1986 a hrající punk a hardcore. Volným pokračováním P.S. byla nebo snad ještě je skupina Living Pudding.

A co ten neloajální politik a nevděčník Prof. Ing. Václav Klaus, CSc., Dr.h. c.? Ten, co se stal prvním porevolučním ministrem financí a vytvořil z OF 20. dubna 1991 Občanskou demokratickou stranu, stal se jejím předsedou a vzápětí i premiérem Československa.

Přežil i podraz zvaný „Sarajevský atentát“ a pak poprvé a následně ještě několikrát naplnil Dykova slova: Opustíš-li mě, nezahynu, opustíš-li mě, zahyneš! To se stalo Philipovi, Rumlovi, hnutí „Děkujeme, odejděte!“, Janu Kaslovi i stranickému bloku SNK Evropští demokraté a dalším, kdož si troufli na autoritu Václava Klause.

Dnes už je podruhé prezidentem ČR a přesto čelí dalším útokům. Jen aby Petr Štěpánek se smutkem nevzpomínal brzy na prorocká slova spisovatele Dyka. Ale vlastně, nic by se nestalo.

Šel by zase na „volnou nohu“ a hrál třeba ve skupině Spektrum, Fragment, Natural, Odyssea a Unisono. Pokud ještě existují. Anebo by podobné texty, jako ten o svém prezidentovi, vydával ve svých knihách…

Ostatně, není sám s pěveckým talentem mezi politiky. Po Prokopovi, Parkanové, Liškovi, Topolánkovi a Kocábovi je na řadě konečně té očekávané funkce dosáhnout.

A přestože je mi to mimořádně trapné, ale i tentokrát musím uvést již milionkrát mnou uváděný bonmot, který údajně vyslovil žárlivý Napoleon na adresu Juldy Caesara a Saši Makedonského…

Ut pueris placeas et declamatio fias!

Jen aby se zalíbili chlapcům a stali se tématem řečnických cvičení…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *