Čekají svět další “ropně-plynové” rošády…?
10. Březen, 2009 – 9:00Zatímco dávné klišé, že se na naší planetě válčí jen ve jménu Boha, se mění v pouhou formální floskuli, na stále větší a reálné aktuálnosti nabývají globální vojenské konflikty pro přírodní surovinové zdroje.
Schovávat se za náboženství je patrně pokrytečtější, než říct naplno, že nás zaslepila vražedná touha po mamonu zlata, ropy a plynu, což ale pro změnu nazýváme třeba bojem za svobodu a demokracii pro irácký lid. Ve výhledu je však řada dalších mezinárodních rozepří na ostří nože, možná i emšestnáctek a kalašnikovů.
Po válkách o vodu a kovbojském sebezničujícím zlatokopectví, přišlo na řadu krvavé přetahovaní o ropu a nevraživé strkanice o plyn. Duo Rusko- Ukrajina se nakonec domluvilo i bez “zavazení” premiéra Topolánka, co byl chvíli ředitelem planety, jaký je skvělý emisar.
Naftogaz poslušně zaplatil, co dlužil Gazpromu, jen Juščenko ještě víc nenávidí Tymošenkovou a obráceně. A Mirďa si i nadále bude před evropskou veřejností rozumět s Nicolasem Sarkozym, s nímž jsou si však ve skutečnosti sympatičtí asi jak osina v prodloužených zádech. Ale dekorum je dekorum a když se nemáme rádi, alespoň se snášíme…
Každý teď bude platit za ruský plyn stejně, tedy rozhodně víc, než dumpingových 179 USD za 1000 kubíků. Včetně Tymošenkové a jejích orange boys. Rusové jsou prostě “vyděrači”, co zneužívají svého plynového monopolu, i když novodobí rychlokvašní eurorevolucionáři pokrytecky hlásají - konec s protekcionismem….
Stejnou nervozitu možná brzy zažijeme při handrkování, nechci být špatným prorokem, o indium. To když po podpisu Lisabonské smlouvy budou možná znejistěny, God save the Sudety, Benešovy dekrety a do českých Sudet se třeba vrátí jednotlivě i se svými právními zástupci “vyhnaní” Němci, jimž ani sousední Krušnohoří nebude cizí…
Údajně největší světové zásoby velmi vzácného prvku india totiž našli němečtí vědci v Krušných horách, hraničním německo-českém pohoří. Indium (In), chemický prvek s atomovým číslem 49, je velmi měkký kov, který má v současné době široké uplatnění hlavně v elektronickém průmyslu, zejména při výrobě polovodičů a počítačových mikročipů.
India by mělo být v zemské kůře asi na čtyři roky a třikrát víc než stříbra. Těží se ho ale na světě přibližně 40krát míň, než stříbra, tedy cca 450-500 tun proti 18000 tunám stříbra. Za Trojskou unci (cca 31,1 gramů) je skoro osmnáct USD…
Trochu jsem fáral ve zlatém, platinovém a diamantovém dole kolem jihoafrického Johannesburgu a tak jsem si něco zapamatoval ze země s největším nerostným bohatstvím na světě…
Karát diamantu s fazetami za 30 tisíc USD, unce zlata ještě za sto padesát dolarů, platina dvakrát tolik, dnes už kolem tisíce USD, resp. přes 2 000 USD… Platiny, stříbříčka, jak říkají Španělé, se vyprodukuje 5 milionů trojských uncí za rok, zlata se vytěží ročně přibližně 82 milionů uncí a stříbra asi 547 milionů uncí.
Jen v okolí saského Freibergu se údajně nachází 220 tun india. Ve kterých dalších regionech se vzácná surovina vyskytuje a zda se to týká i české strany Krušných hor, zdroje neupřesňují.
A že se nejedná o zanedbatelné bohatství, to prokazuje i fakt, že jeho cena se posledních pěti let zhruba zdesetinásobila ze 70 na 700 eur (na zhruba 18 600 Kč) za kilogram. Dosud se světové zásoby vytěžitelného india odhadovaly na 2 800 tun.
Krušné hory mají jak na německé, tak na české straně dlouhou hornickou tradici. V minulosti se tu těžila i stříbrná ruda. Byly objeveny také další kovy jako cín, měď, olovo a wolfram
Opomenu-li právě probíhající nekončící tahanice o zemní plyn mezi Ruskem a Ukrajinou, rýsuje se spor také o Arktidu a její nerostné bohatství. Zopakujme si pro orientaci současné arktické lapálie…
Rusové už vyslali do arktických vod dvě ponorky, které sestoupily do hloubky čtyř kilometrů pod Severním pólem a umístily na dně ruskou vlajku na znamení svých nároků.
Smyslem tohoto ruského počinu bylo rovněž potvrdit domněnky, že šelf Severního ledového oceánu je pokračováním Sibiřské kontinentální desky, a Rusko má tudíž na Arktidu, resp. na její podstatnou část nárok.
Začíná přituhovat; kanadský premiér Stephen Harper prohlásil, že jeho vláda podnikne kroky k posílení své přítomnosti v oblasti Arktidy, protože se obává záměrů Ruska v této oblasti.
“Jsme znepokojení nejen ruskými nároky, ale i ruským testováním kanadského vzdušného prostoru, proto jsme přijali škálu opatření, včetně vojenských, zaměřených na posílení naší suverenity na severu,” prohlásil Harper měsíc před kanadskými parlamentními volbami.
Kanada má záměr postavit v oblasti dvě nové vojenské základny. Její vláda oznámila, že zpřísní pravidla pro přítomnost na územích na severu - například bude více kontrolovat lodě proplouvající arktickými vodami.
Kanadský ministr obrany Peter MacKay oznámil, že byly vyslány stíhačky CF-18, protože se ke kanadskému vzdušnému prostoru přibližovaly dva ruské bombardéry TU-95.
K narušení vzdušného prostoru sice nedošlo, nicméně podobné lety jsou považovány za zcela zjevnou provokaci. Jako bych viděl americké stíhačky nad Kubou, Ruskem, severním Vietnamem nebo Čínou…
Zatím je Arktida neoficiálně vykolíkována a rozdělena mezi Kanadu, USA, Norsko a Dánsko. Některé sporné oblasti Arktidy si nárokují také Rusko a Island. Podle konvence OSN mají tyto země deset let na to, aby prokázaly, že jejich pevninský šelf sahá dále než 370 kilometrů, což je současná hranice.
Kanada, která ke konvenci přistoupila v roce 2003 má ještě čas do roku 2013. Rusové umíněně tvrdí, že arktické dno a Sibiř spojuje stejný kontinentální šelf. OSN jejich nárok kvůli nedostatku důkazů odmítlo. Nicméně Rusko svůj nárok letos zopakovalo.
Opakované globální oteplování, jež se během tisíců let střídá s dobami ledovými, a nové technologie pravděpodobně zlepší přístup k arktickému bohatství. Podle průzkumu amerických geologů Arktida skrývá asi 90 miliard barelů ropy, kterou bude možné vytěžit - to je skoro trojnásobek současné celosvětové roční spotřeby této suroviny.
Pásmo Gazy je dalším z neuralgických bodů. Dvaatřicet kilometrů od pláží v Gaze je příliš daleko na to, aby to bylo vidět prostým okem, ale stále ještě bezpečně v palestinských vodách, leží nedotčené bohatství – zemní plyn.
V roce 2000 prospektoři zavrtaly na tomto místě dvě sondy a zjistili, že v jednom poli se ukrývají rezervy zemního plynu odhadované na dva biliony liber. A existují oprávněné předpoklady, že tam jsou další pole.
Pokud bude mít Izrael z bezpečnostních důvodů neustálý dohled nad Pásmem Gazy a Hamasem, bude mít automaticky pod palcem i případnou těžbou palestinského plynu,” řekl mi s úsměvem přítel David z Haify.
Podobný objev v Perském zálivu by okamžitě vyvolal těžařskou aktivitu a v průběhu několika let by do státní pokladny příslušné země proudily miliony dolarů z daní z těžby.
Ale Pásmo Gaza neleží u Perského zálivu a výstavba těžních zařízení je chycena v pasti vzájemného nepřátelství mezi Izraelem a virtuální Palestinou.
Jen střízlivost diplomacie nového prezidenta USA Baracka Obamy může zažehnat další rodící se střet. Kuba totiž zjistila v Karibiku značné ropné rezervy, které se nacházejí v Mexickém zálivu nedalleko Cienfuegos.
Nyní je ve hře údajně až 20 miliard barelů, což se téměř rovná ropným zásobám Spojených států, které těží v Mexickém zálivu až pětinu své domáci produkce.
Když jsem se před lety vnutit na Kubě do rybářského kutru a plul na lov rybích potvor a potvůrek, netušil jsem, že pod naší lodí na dně Karibského zálivu se pod stovkami metrů hráškově zelené vody skrývají zásoby ropy.
Nezajímali se o ně paradoxně ani Kubánci. Jednak už několik desítek let byli pod ekonomickým embargem USA a navíc mi přítel Oriol každou chvíli ukazoval na obzor, kde pluly řady sovětských tankerů.
“Litr benzínu nám díky dovozům ropy od Sovětů, barterový obchod: barel za tunu citrusů, vyjde asi na necelá dvě pesos, proto se nesmíš divit, že naše trofejní americké limuzíny mají spotřebu až 35 litrů na sto kilometrů a jejich majitelům to vůbec nevadí…”
USA však nechtějí zůstat pozadu a americká ropná společnost Chevron oznámila, že při zkušebním vrtu rovněž v Mexickém zálivu narazila na neobvykle bohaté podmořské naleziště přírodní ropy. Naleziště by mohlo ukrývat až 15 miliard barelů ropy a zemního plynu.
Nový vrt by prý mohl zvýšit nynější zásoby ropy USA až o 50 procent. Nachází se 280 kilometrů od amerického pobřeží. Je více než dva kilometry pod hladinou a sahá přes šest kilometrů pod mořské dno.
Pokud se údaj o kubánských 20 miliardách barelů potvrdí, vyletí perla Antil okamžitě do dvacítky největších světových producentů ropy. A když se dají ještě víc dohromady Venezuela a Kuba, bude to ropná síla, jež může USA pořádně zatlačit do vyděračského energetického kouta.
Zvláště když není jisté, zda jsou nová naleziště USA skutečně ve výsostných vodách Spojených států a že nejsou propojena na inkriminované kubánské ložisko, což se dá v době trvající blokády snadno zakamuflovat podle známého a již zmiňovaného rčení: Co je tvoje to je moje a co je moje, po tom ti nic není…
Kuba zatím produkuje asi 60 tisíc barelů denně a dalších 93 tisíc, které potřebuje k pokrytí svých potřeb, nakupuje za „redukované ceny“ z Venezuely. Na oplátku posílají soudruhovi Chavezovi proslulé světově špičkové dětské lékaře nebo třeba sportovní trenéry, nikl a citrusy.
Čekají nás patrně ještě velké mely, jak se na třetí tisíciletí, období zbrojařského boomu, asi sluší a patří…
