Máte-li lupénku, spěchejte k Mrtvému moři, než se vám moře vypaří…

9. Březen, 2009 – 9:06

Na první pohled to nemá logiku. Závěr výzkumů vědců z Technologické univerzity v Darmstadtu z těchto dnů je alarmující; rostoucí spotřeba vody na Blízkém východě prý zabíjí Mrtvé moře. Jakto, když víme, že voda v Mrtvém moři není pitná, ani vhodná pro zavlažování, či jinak použitelná, kromě turismu a lékařství…?

Úroveň hladiny vody v Mrtvém moři už desetiletí klesá, za posledních 20 let poklesla o skoro 25 metrů, tedy o 14 krychlových kilometrů vody. V současné době je na úrovni 417 metrů pod hladinou moře a jedná se o nejnižší místo na zemi, kde vodní hladina klesá o alarmujících 70 cm ročně.

Pokud nebudou podniknuty okamžité kroky k nápravě, poklesne hladina na minerály bohaté vody v roce 2025 na úroveň 440 metrů pod mořem a do roku 2050 o dalších 25 metrů. A jednou by se moře mohlo dočista vypařit.

Jediným přítokem Mrtvého moře, kromě jarních vod z hor ve vymletých vádí, je totiž řeka Jordán, arabsky Nahr al-Urdun, hebrejsky ha-Jarden, a je dlouhý asi 300 km. Pramení v pohoří aš-Šajch na hranicích Sýrie a Libanonu, protéká Tiberiadským jezerem, sníženinou al-Ghór a ústí do Mrtvého moře. Hlavní její přítok je Jarmúk.

Jordán je nesplavný, využívá se k zavodňování a jeho povodí zaujímá 17 300 km². Je zdaleka nejvýznamnějším zdrojem sladké vody pro oblast Izraele, Palestiny, Jordánska a přilehlé části Sýrie. V současnosti je pro zásobování pitnou vodou, zemědělské závlahy či průmysl odebíráno 70 až 90 % průtoku řeky.

Mrtvé moře má spoustu přívlastků. V hebrejštině je nazýváno Yam ha-Melah – „moře soli“, nebo Yam ha-Mavet – „moře smrti“. V minulosti to bylo „východní moře“ nebo „moře Arava“. V arabštině si Mrtvé moře na nic nehraje a znamená opravdu Al Bahr al Mayyit, tedy „Mrtvé moře“. Další arabské jméno znělo „moře Zoar“ po blízkém městě.

Řekové zase říkali Mrtvému moři „Lake Asphaltites rquote – vidět dolů. A pak byly ještě hlasy, jež o něm hovořily jako o Bahr Lūţ – Lotově moři, jelikož jejich šířitelé věděli své o biblických příbězích, jiní ho mají za moře solné či slané, škarohlídové mu zase říkají moře asfaltové, asi proto, že se jeho příboj valí k břehům zpomaleně jako v hororu a hlavně proto, že se na jeho dně asfalt skutečně nachází.

V roce 2000 tvořila Mrtvé moře vodní pláň o rozloze zhruba 980 kilometrů čtverečních. Slaná voda vyplňovala Velkou syrsko-africkou puklinu v hloubce přesně 399 metrů pod úrovní hladiny Středozemního moře. Když se k tomu připočetla ještě největší hloubka Mrtvého moře, tedy 395 metrů, nesměli jsme se divit, že nám při sjezdu autem k tomuto velkolepému přírodnímu úkazu zaléhalo v uších.

Mrtvé moře obsahuje přes 30 procent minerálů a solí v jednom litru mořské vody – zhruba 212 gramů chloridů, téměř 41 gramů hořčíku, stejné množství sodíku, asi 17 gramů vápníku a další prvky, nezbytné pro lidský organismus, což umožňuje přežít jen omezenému počtu mikroorganizmů. Dosud není zřejmé jaký dopad by měl přívod relativně méně slané vody na změnu ekosystému.

Jediné východisko je vodu prostě doplnit. Když nestačí přirozený přítok Jordánu, musi se postavit kanál, který by dodal vodu z nejližšího moře – tedy Středozemního nebo Rudého.

Studie proveditelnosti středozemního projektu se ukázala být nereálná, proto začala druhá verze studie Rudé moře – Mrtvé moře, která by měla stát asi 15 milionů USD, tj. okolo 330 milionů českých korun.

Podle původního plánu mělo ročně být z Rudého do Mrtvého moře přesunuto okolo dvou miliard metrů krychlových vody. Plán byl odmítnut poté, kdy odborníci uvedli, že takové množství vody by změnilo a zředilo chemické složení vody Mrtvého moře na nepřijatelnou úroveň. Množství bylo omezeno na 650 milionů metrů krychlových.

Proto vzniká studie gigantického díla stavebního inženýrství o délce 180 kilometrů s výškovým rozdílem asi 300 metrů, jež se bude zabývat také jeho ekologickým dopadem.

Jsem klasický zvědavec a zkouším vodu z toho přesoleného líného příboje. Je odporně hořká. Pak se do ní nořím, aby prozkoumal, jestli nějak nezředla a pořád mě ponese jako na peřině. Spíš zhoustlo a nese mě na zádech, ani nevím jak a přitom si představuji skoro dvěstěkilometrovou vodní strouhu, jak přivádí do Mrtvého moře záchrannou vodu. Se smíšeně nedůvěřivými pocity naslouchám výkladu kamaráda Michaila Dorra..

Skupiny ochránců životního prostřední a geologů však varují, že realizace plánu by zničila tři unikátní místní ekosystémy: Eilatský záliv, údolí Arava mezi Eilatem a Mrtvým mořem a samotné Mrtvé moře.

Světová banka uvádí, že stavba přivaděče slané vody z Rudého moře v hodnotě 5 miliard dolarů (více než 100 miliard korun) stabilizuje hladinu vysychajícího Mrtvého moře a zachrání tak turismus, léčebné metody, zemědělství i těžbu minerálů v oblasti.

Nejvážnějším problémem, o němž se málo ví, je míchání vod – Mrtvého moře s Rudým mořem. Je to unikátní aspekt tohoto projektu, který nebyl ještě nikdy vyzkoušen.

Během posledních 50 let se množství čerstvé vody, kterou Jordán přivádí do Mrtvého moře, snížil z 1,3 miliardy metrů krychlových ročně na současných 70 až 100 milionů metrů krychlových. Došlo k tomu kvůli odvádění až 95 % vod Jordánu Izraelem, Jordánskem a Sýrii. V důsledku toho kulturně a historicky důležitá řeka Jordán byla málem přeměněna v odpadní kanál.

Také proto v květnu 2005 uzavřely Jordánsko, Izrael a Palestina dohodu o výstavbě velkokapacitního převaděče vody z Rudého do Mrtvého moře, který by měl nahradit deficit přítoku Jordánu. A co udělá námořník, který na ztroskotané lodi uprostřed moře vody umírá žízní? Musí se naučit ji odsolit…

Izrael se stal přední světovou zemí ve vývoji technologií, které se snaží řešit problém nedostatku vody. Vláda souhlasila se zvýšením národních kvót výroby odsolené mořské vody z 230 milionů metrů krychlových na téměř dvojnásobek.

Podle zprávy webu Al Bawaba současný izraelský vodohospodářský průmysl zahrnuje okolo 270 společností a organizací, které se věnují vývoji a výzkumu a zaměstnávají okolo 8.000 lidí. Ing. Rudolf Ger z Aškelonu je ten pravý expert také přes odsolování. Izraelec, pocházející z Košic.

,,V současnosti je asi 60 % izraelské odpadní vody recyklováno a operují dvě další odsolovací stanice v Aškelonu a Eilatu. Čtvrtá je ve výstavbě v Chadeře. Aškelonská desalinační stanice, která je největším takovým zařízením ve světě, produkuje 100 milionů metrů krychlových vody ročně, při využití technologie reverzní osmózy mořské vody“, říká pohotově a vysvětluje, že reverzní osmóza je proces, který dovoluje transport rozpouštědla membránou, zatímco rozpuštěné soli a nízkomolekulární složky zachycuje..

Desalinační zařízení Palmachim, postavené společností Via Maris Desalination za více než 10 milionů dolarů, by mělo produkovat 30 milionů metrů krychlových odsolené vody ročně pro téměř 300 tisíc obyvatel pobřežní oblasti Středomoří.

Takže, pokud máte lupénku či jiné kožní a zdravotní potíže, rychle k Mrtvému moři, než se vypaří…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *