Proč USA najednou „zapomněly“ na lidská práva v Číně…?

25. Únor, 2009 – 9:55

Je to pět měsíců, kdy v USA vypukla hospodářská krize po bankrotu finančního ústavu Lehman Brothers, tedy po 15. září 2008. Od té doby se znárodňuje po celém světě, finanční injekce se střídají, jak na běžícím pásu. USA, Evropa, před totálním zhroucením byl Island, Japonsko…

V klimatických podmínkách se tomu říká inverze, obrácená zažitá situace, kdy se chlad střídá s teplotními poryvy, resp. teplota vzduchu v některé vrstvě dolní atmosféry s výškou neklesá, ale stoupá.

V bipolárních světě lze hovořit o největší krizi kapitalismu, která sice zasáhla i státy s virtuálním komunistickým režimem, ovšem jen poměrně slabě. Zatím…

Mám štěstí, že mě vystřídal v globetrotterství můj syn Tomáš, který byl jako houslista s různými orchestry několikrát v Japonsku, Jižní Koreji, Hong-kongu, Malajsii i Číně a v těchto dnech se vrátil z téměř dvouměsíčního turné po USA.

Nashromáždil jsem si tak řadu překladů z předních světových deníků a internetových blogů.

Pro zacelení všech globálních finančních ztrát má být vydáno celkem neuvěřitelných osm bilionů USD, tedy cca 166 bilionů CZK. Proto nová ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová přiletěla na svoji první oficiální návštěvu ve své funkci do Číny.

S prosíkem, přičemž jaksi „zapomněla“ na tradiční americkou hitovku – lidská práva, Tibetské problémy i tolik kritizované čínské popravy a útisk opozice v zemi za Velkou zdí.

Proto zcela pragmaticky vyzvala neokomunistickou Čínu, aby ještě víc nakupovala americké vládní obligace. Clintonová dokonce prohlásila, že čínské investice do americké ekonomiky jsou důkazem, že obě země jsou na sobě závislé.

A že je přesvědčená, že čínská vláda a její centrální banka konají moudře, když dále investují do nákupu amerických státních obligací. Je to údajně jistá a bezpečná investice. A pak špitla, že Spojené státy mají zaslouženě dobrou finanční reputaci….

Asi pomyslela na Titanic, když řekla, že Čína i USA jsou na jedné lodi, jejichž veslaři se snaží plout stejným směrem. Bodejď ne, když rezerva Číny v zahraniční měně činí 1,9 bilionu dolarů. Nenápadně během žaludečních křečí Wall Streetu nakoupila vládní dluhopisy USA bratru za bilion dolarů.

Zesměšňovaní čínští neokomunisté letos skončili s mnohem zdravějším finančním systémem, než kouzelná ruka trhu exkapitalismu na Wall Streetu. Kapitalismus znárodňuje ve velkém, zatímco neokomunistická Číná vesele privatizuje. To jsou mi paradoxy globální inverze.

A co na adresu čínského enfant terrible napsaly světové ekonomické journaly?

„Peking oznámil, že čínská banka China Development Bank poskytla brazilskému obřímu ropnému gigantu půjčku ve vyší 10 miliard dolarů za příslib dlouhodobých dodávek ropy. Celkově Čína za uplynulý měsíc investovala do ropy přes čtyřicet miliard USD…“

„…Čína souhlasila, že poskytne ruské ropné firmě Rosneft a ruskému ropovodu Transneft půjčku ve výši 25 miliard dolarů za příslib dodávek 15 milion tun ropy ročně po dobu 20 let…“

„Největší čínský výrobce hliníku uzavřel dohodu o investici za 19,5 miliard dolarů do australské světové důlní společností Rio Tinto. A firma China Minmetals Corporation zakoupila za 1,7 miliard dolarů australskou velkou důlní společnost OZ Minerals…“

Kdo by si při zmínce o hliníku nepřipomněl oligarchu Romana Abramoviče, který ještě než si koupil za 450 milionů dolarů 165metrovou jachtičku i s protiraketovým vybavením, stal se guvernérem Čukotky a rozhodl se začít v Rusku investovat do hliníku.

Vytvořil Russian Aluminium, druhého největšího producenta hliníku na světě. Jeho společníkem se stal Oleg Děripaska. Ten se pak vyšvihl až na post spolumajitele největšího světového výrobce hliníku Nornikelu. Čtyřicetiletý Děripaska dnes navíc vlastní Abramovičův Rossijskij Aljuminij.

Neúspěšná prezidentská kandidátka Clintonová v nové roli ministryně ví své, navíc má přesné pokyny od svého šéfa Obamy, takže se snaží na dálku ukonejšit také Írán. Ten se na krizi USA podílí tím, že se během několika posledních let zbavil 85 procent svých dolarových rezerv, které vyměnil za euro.

Tím značně destabilizovat pozici dolaru v celosvětovém obchodu a Hillary se snaží, aby se stejnou cestou nevydaly i další ekonomiky světa a hospodářství USA ještě víc neponížily.

A tak se všichni investoři světa, zejména ze Spojených států, hladově vrhli na bezkonkurenční olympijské stadiony v Pekingu, které jsou nyní na prodej.

Vydání deníku Wall Street Journal z 25. srpna 2008 se v této čínské souvislosti zamýšlí nad budoucností sponzoringu. „Stadion Ptačí hnízdo je dnes nejatraktivnějším nemovitosti na světě,“ tvrdí analytik Ben Turner z Leverage agency.

A má pravdu. Stadion pro téměř sto tisíc diváků totiž bude mateřských přístavem fotbalového klubu Guoan Peking a už teď vydělal svým odprodejem miliardy.

Obří obchodní štěstí potkalo i správce atraktivních sportovišt – basketbalové haly i „Vodní kostky“ za 200 milionů USD v Pekingu. Zájem o ni má za několik stovek milionů USD šest světových firem.

Po pravdě řečeno, je mi líto donquijotského boje malého Tibetu. Prohrál zápas o svoji iluzi, stejně jako všichni, kdož se ve své hrdosti nesklonili před mocí dolarů a drtivě bezohledného byznysu.

Takový je ale tržní mechanismus a právo trhu. Nesmlouvavé, nelítostné a žulově tvrdé. Asi jako Pyrhovo vítězství svobody a demokracie pro irácký lid.

A nic na tom nezmění ani „optimistické“ prohlášení šéfa americké centrální banky (Fed) Bena Bernankeho před Kongresem USA, že pokud uspějí zásahy vlády a centrální banky na podporu ekonomiky a finančního sektoru, pak by mohla recese v letošním roce skončit a příští rok nastat oživení.

Finta ale nevyšla, akcie na Wall Street včera dokonce klesly na nejnižší hodnoty za posledních dvanáct roků…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *