Jak prezident Klaus narazil na europolické rowdies…

19. Únor, 2009 – 14:58

Známe to moc dobře z fotbalových stadionů – bučení na znamení nesouhlasu zejména s barevnými fotbalisty. Pokud tak bučí bílí na bílé, může to znamená jen jediné: Dej si pozor, saháš mi na mé vlastnictví tvrdě vydřené, ohrožuješ moje lobby…

Proč existují političtí rowdies? Protože jim nejde pouze o chlácholení vlastních komplexů méněcennosti, ale hlavně o peníze, resp. o eura. Byznys jménem Evropský parlament přece stojí zato.

Prezident ČR Václav Klaus dnes vystoupil v Parlamentu EU v Bruselu. Nikoho nepřekvapil, každý, kdo by čekal, že bude Evropskou unii chválit, se spletl. Jedině že by neznal Klausovou zásadovost.

„Získali jsme trpkou zkušenost, kde není opozice, ztrácí se svoboda, politické alternativy proto existovat musí,“ řekl Klaus a EU označil za revoluční experiment a situaci v ní za demokratický deficit, což vede k potlačování trhu a podpoře centralizace.

Jen prostě mnozí, zřejmě většina, vycítili, že je proti nim nebezpečný soupeř, který jim sahá na jejich „výdobytky“ a nejraději by je připravil o mimořádně přejícná koryta.

Základní plat europoslance činí 7 000 eur, tedy kolem 190 tisíc korun. Měsíčně. Na pronájem kanceláře je z eurokasy, do které přispívají evropští daňoví poplatníci, vyčleněno dalších 3 800 eur. To máme cca 102 600 korun. K tomu je třeba zaměstnat své asistenty, aby se ta parlamentní nuda dala nějak vydržet.

Nejlíp, když to bude někdo z rodiny nebo dobrých známých. Na platy asistentů je totiž určena částka 12 300 eur (332 tisíc korun), na diety pak 270 eur za den zasedán, to máme dalších 36 tisíc korun měsíčně, na služebních cestách je třeba dobře spát a jíst, proto sumička 3 600 eur (97 tisíc korun)…

Ještě se divíte, že při předvolební kampani na europoslance jde o život? Dostat se mezi 785 vyvolených, jichž je bohužel víc, než povolaných, je prostě makačka.

Zvláště když je pro Česko určeno „pouze“ 24 korýtek all inkluziv…

Proto během projevu Vávlava Klause europoslanci demonstrativně odcházeli z jednacího sálu, jiní zůstali a bučeli či nepříliš zdvořile hlučeli. Zřejmě se dá aplikovat na tuto situaci i teorie obráceného rasismu, kdy bučící měli Klause za „bílou vránu“..

Přesně podle Voltairova hesla: Nesouhlasím s tím co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat, jímž v podstatě tvrdil, že přestože s vašim názorem hrubě nesouhlasí, bude nasazovat třeba vlastní život, abyste ho mohli kdykoli bez potíží veřejně prezentovat.

Inu, jak praví kasik: O peníze jde vžýdycky až na prvním místě…

Já tvrdím, aniž kdy budu klasik, že peníze jsou jako ponožky. Stejně smrdí i stejně se dají vyprat… Jako ponožky…

A ještě jednou Voltaire: Když jde o peníze, každý je téhož náboženství.

Reklama:
  1. 16 reakce na “Jak prezident Klaus narazil na europolické rowdies…”

  2. Mezi prvními hlavne Káča jau jau a jí podobní.

    od hugous.z.lipek v Úno 19, 2009

  3. Břeťo, jsem pro spolupráci v Evropě i s pravidly. Nejsem pro Spojené státy evropské. Jsem pro demokracii u nás, ale i v Evropě. Nejsem pro ratifikaci Lisabonské smlouvy. Prosím náš Senát a pana prezidenta Klause – bojujte o demokratické principy svébytnosti a spolupráce, nikoliv pro evropské jho velkých pro malé. A také, nechť se mi kdo chce vysměje – přeji si, aby i mí vnuci hovořili česky. Nemusím to, doufám, nikomu překládat, jak to myslím. Nejsem nacionalista. Jsem Čech, který se nechce stěhovat z Evropy.
    Zdravím Tě, Břeťo!
    Mirek

    od chb v Úno 19, 2009

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *