„Prochcaná židovská ledvina…“ (Z románu Krev pod obojí)

31. Srpen, 2008 – 8:59

(Muslimovi Muhammadu Ali Fajsalovi byla transplantována ledvina Žida, který byl zastřelený při palestinském atentátu. Muhammad žije v obavách, jestli Mossad neodhalí jeho činnost pro Al-Kájdu. Nejvíc se bojí trestu za to, že má v sobě nečistou židovskou krev…)

Více informací o románu Krev pod obojí najdete ZDE.

Vracel se před půlnocí z kliniky. Zdržel se, protože se zapovídal se svým ošetřujícím lékařem. Pod kopcem Karmel jiskřilo město a na temném moři se jakoby nočním chladem rozechvělá třepotala světýlka kotvících lodí, jiskřivě rozsypaných po hladině až k mlžnému obzoru u libanonských hranic. Ovzduší mu skřípalo mezi zuby. Z Judské pouště vál mlžný pouštní vítr chamsin, odněkud se do zatuchlého pachu přimísil i závan chumusové kaše s olivami a čerstvou pitou.

Vtom se před ním ze tmy vynořily dvě postavy. Ta vyšší, v nepromokavé vestě s kapucí na hlavě měla malou kapesní svítilnu, a když přišly blíž, Muhammad poznal svého starého kumpána z dob, kdy s ním začínal v militantní skupině al-Fatahu.

,,Mustafo, co ty tady děláš?“ zastavil se a byl rád, že je tma, v níž mohl skrýt svůj šok a neblahou předtuchu.

,,A co ty tady děláš?“ nešetrně mu Mustafa posvítil do očí.

Objali se, třikrát políbili na tváře a Muhammada napadlo, že se mu do cesty připletl další Jidáš; úlisný slizoun se zpocenými dlaněmi.

,,To je Rijád, kámoš z Gazy,“ řekl Mustafa a koutkem pyskatých úst se zašklebil ve směru svého komplice.

Byl to chlapík neforemné postavy středního věku. Příroda se mu asi chtěla pomstít; tvář jako by mu uplácala ze špatně vymíseného těsta na pitu.

,,Tak, jak to je? Co ty tady děláš?“ zopakoval Rijád výbojně.

,,Chodím támhle do kliniky na kontroly!“ pohodil Muhammad ramenem směrem k nemocničnímu pavilonu.

,,To ta tvoje ledvina, co?“ kývl Mustafa s teatrální zádumčivostí.

,,Co ty víš o mé ledvině?“

,,Že není tak úplně tvoje…“

,,Tělo se neptá čí je, ale jestli fachčí!“

,,Tak co ta tvoje židovská ledvina…?“ zavrčel tiše Rijád a Muhammad věděl, že je zle.

,,Maso, jak maso, jen když můžu močit!“ snažil se žertovat.

,,A to sem jezdíš na noc až z Jeruzaléma?“ zeptal se Mustafa a z jeho hlasu bylo jasné, že ví své.

,,Znáš to, pacientů je spousta a čas doktorů vzácný…“

,,A nevíš náhodou, kdo bydlí tady kousek v domě na Karmel 1256?“ řekl Rijád a šťouchl do něho něčím kovovým.

Ve tmě se v záblesku kapesní svítilny zaleskla železná tyč páčidla a Muhammad věděl, že jeho čas vypršel. Našli ho a budou dělat, že jim vadil jen kus nečistého židovského masa. Bude asi poslední obětí z 11. září.

,,Co blbnete, chlapi?“ snažil se horečně něco vymyslet a na zádech ho chladivě zašimral čůrek potu.

,,Znáš to, když nejde Muhammad k hoře, musí si ho hora najít sama!“ sykl do tmy Rijád a zašermoval tyčí.

,,Jak jste na mě přišli?“ vydechl Muhammad, aby se zbavil zbytečného napětí, které mu teď už bylo k ničemu.

,,Nejsme volové a na ten tvůj Mossad pořád máme!“ pokračoval Rijád ve svém polohlasném syčení. ,,A pracky od těla!“ přikázal a zběžně ho prošacoval.

,,Jaký můj Mossad?“ bránil se Muhammad a zapátral ve tmě, jestli někdo nejde. ,,Přece mě znáš, Mustafo!“

,,Nežvaň!“ řekl Rijád a Mustafa odstoupil a vyčkával opodál. ,,Tys ale musel těm nahoře hnout žlučí, že tě odepsali!“

,,Jak odepsali?“ zjišťoval Muhammad jen jako formalitu, jestli ho skutečně přišli zabít.

,,Nevím, cos vyvedl, a ty nám to asi neřekneš, ale radši se pomodli kádiš za zemřelého!“ znovu ho dloubl železem do břicha Rijád.

,,Nejsem Žid!“ uplivl si Muhammad a hned zalitoval, že se zbytečně dopustil takové trapnosti.

,,Máme tě odtransplantovat!“ tiše se zasmál Rijád a Mustafa dál zarytě mlčel.

,,Co to znamená?“ Muhammad dělal, že nic nechápe. Instinktivně hovor protahoval, s nadějí, že se stane zázrak.

,,Musí to být masakr, kámo, aby to vypadalo jako krutá msta za zradu palestinské věci!“ ozval se konečně i Mustafa. ,,Nevím, v čems jel, ale musela to být síla,“ dodal s nezastíraným obdivem.

„V čem bych asi tak jel…?“

,,Drž hubu!“ strčil ho Rijád tyčí do zad. ,,A ne aby ses strachy pochcal. Nesnáším smradlavé židácké chcánky.“

,,Takže kšeft s prodejem orgánů?“ dráždil je rádoby hrdinsky, ale škrtil ho dusivý strach.

,,Za co nás máš?“ bolestivě ho strčil železem do žeber Rijád. ,,Vydělávat na zkaženém židovském masu…“

,,Nebudeš nic cítit!“ řekl hnusně Mustafa. ,,Dostaneš narkózu!“ posmrkl, ale nebylo to dojetím.

,,Ve jménu Alláha slitovného a milosrdného?“ šeptl Muhammad.

Hlavou mu opět proběhly všechny minuty, hodiny a dny, v nichž se tak usilovně rval o svůj život.

,,Alláhu akbar, proč jsi mi dával naději a cizí ledvinu a neskončil to hned? Jsi snad sadista?” říkal si v duchu a už se nebál o vízum do ráje.

Za ním se vypínala nepřístupná zeď nemocnice, z obou stran dva zabijáci, před ním silnice, za ní živý plot ze zimosrázu a schůdky k jeho zahrádce s kovovým plotem a domkem, v němž jedno okno matně svítilo do hrobového ticha průzračné noci. Byla to jejich lampa. Roky jim svítila na lásku i na súry z koránu. Viděl Fatimu, jak leží v posteli, čte si a nervózně se dívá na hodiny. I kdyby se pokusil utéct, chytli by ho.

,,Ve jménu svatého Džihádu mečem!“ řekl Mustafa obřadně.

,,Kecy! Sereš na korán, jsi jen patologický vrahoun!” řekl Muhammad. ,,Kdysi jsem ti vezl ženu do porodnice,“ podíval se mu zpříma do očí, ale ve tmě do nich stejně nedohlédl. ,,Pochlubíš se svému synovi..?”

,,To byla jiná doba!“ odbyl ho Mustafa cynicky.

,,To je fakt, tos ještě nedělal kata svým kámošům!“ zesílil Muhammad hlas a napadla ho pošetilost, že začne křičet, ale hned ochabl a svůj pokus odvolal.

Ještě by vzbudil Fatimu, přiběhla by a odskákala si to i s ním. Alespoň přestane dál ohrožovat své děti a ženu.

,,Drž hubu! Zhebneš ty, nebo tvoje rodina…” varoval ho Rijád.

,,Přiznej si, něco jsi zvoral! Prostě džihád mečem nejen chrání, ale i trestá,“ zvedl Mustafa ramena.

,,Zmetku!“ vydechl s odporem.

,,Řek bych ti nashle v ráji, ale ty skončíš v pekle…“znovu posmrkl Mustafa.

Ráj a peklo! Kdo z nich tří se tam dostane? Copak je možné, aby se v ráji spolu setkali? Co by si asi řekli? Jak to Alláh zařídí, aby se vrazi i oběti tam nahoře milovali a ctili..?

,,Nevykecávejte se!“ zašeptal Rijád a rozhlédl se. ,,Konec s tebou, bojovníku na hovno!“ zvedl železo a chladnokrevně naučeným krátkým švihem udeřil Muhammada do spánku. Ten ani nestačil reflexivně zvednout ruce, aby se chránil. ,,Alláh je mocný!“ řekl Rijád a než se jeho oběť sesula k zemi, udeřil ji do hlavy ještě dvakrát a ztichlou nocí zněla jen tupá křápnutí, jak se pod tyčí bortila lebeční kost.

,,Dej mu ještě jednu, ať netrpí, až ho budu kuchat!“ hlesl Mustafa a zavětřil. ,,Byl to dobrý borec…“

,,Ještě se nad ním rozbreč!“

Rijád rány nešetřil, tloukl do tmy hlava nehlava, znovu a znovu. Také do hrudi, pak do bezvládného těla několikrát kopl. Bylo slyšet jen tiché chrčení umírajícího a na asfaltu zajiskřila krev, jak meandr vzdálené řeky, tekoucí z mírného kopce dolů směrem k domku, v němž už spaly Fajsalovy děti, jen žena Fatima bděla a znovu se znepokojeně podívala na hodiny.

,,Už toho nechej a odkliď ho!“ sykl Mustafa.

Jeho komplic se sehnul, chytl Muhammada pod pažemi, potřásl si s ním, aby ho líp uchopil a odtáhl do křoví.

,,Je to tlusté nečisté prase!” zafuněl, otřel si dlaně od krve do suché trávy a vlezl zpět na silnici, aby hlídal.

Mustafa převrátil bezvládné tělo na břicho, vyhrnul mu košili na zádech a posvítil na jizvu po operaci. Zkušeně zmáčkl svými prsty kůži své oběti, aby znalecky posoudil, jak hluboko bude muset říznout.

,,Sviť mi, kreténe!” zavrčel na svého kumpána a hodil mu svítilnu.

Potom z batohu vytáhl podlouhlou krabičku, otevřel ji a blýskavě zašermoval skalpelem.

,,Hni sebou!“ pobízel ho šeptem Rijád a odvrátil se, aby se mu neudělalo špatně.

,,Byla to hračka!“ sykl Mustafa, když skončil řez. ,,Ještě to ani neměl pořádně srostlé!“ vnořil hnusně otrle svou levou dlaň do obří krvácející rány, sevřel ledvinu, aby ji skalpelem v pravé ruce popaměti odřezal.

,,Ty seš ale řezník!“ vyfoukl s uznáním i děsem Rijád.

,,Však jsi sám říkal, že to bylo židovské prase,“ hekl Mustafa.

,,Tys ale říkal, že to byl dobrý borec…“

,,Byl, ale zkazil se…“

,,Fakt ti nevadí, že pitváš kámoše, i když bejvalého?“ polkl komplic, aby se nepozvracel.

,,Ve válce se nad rozkazy nepřemýšlí!“ hledal Mustafa alibi. ,,Hlavně mi sviť!”

,,Jak to můžeš dělat?“ řekl Rijád zhnuseně a lekl se, že i on má v sobě zločinecké geny.

,,Kuchal jsem v Erezu obětní berany!“ odsekl Mustafa.

,,Mně bys to též udělal?”

,,Chovej se mravně a budeš žít!” zvrhle se zasmál Mustafa. ,,Byl to asi špión, nebo co…“ pokrčil rameny.

,,Dělal určitě pro Židy, proto je teď mrtvola!“ uklidňoval se Rijád.

,,Určitě má vod Žida tuhle všivou ledvinu!“ ukázal Mustafa bradou na svoji ruku, v níž držel ledvinu.

Rijád na ni posvítil a štítivě se odtáhl.

,,Tak tohle je ten nejuchcanější sval?“ řekl, aby se odreagoval.

,,Jo, a je menší než moje pěst…” triumfoval Mustafa.

Držel ledvinu v úzkém kuželu světla, s rukou odtaženou od těla, aby se nepotřísnil crčící krví. ,,A také nejdražší!“

,,Prý za něco takového dávají lidé tisíce dolarů,“ užasl Rijád a pořád se znechuceně šklebil.

,,Jo, kámo, klidně i milion!“

,,Milion čeho?“

,,Jasně že dolarů!“

,,Kecáš! To jsme ji fakt měli radši prodat!“ zahuhňal Rijád. ,,Milion dolarů…“

,,Hovno! Máme rozkazy, nebo chceš, abych příště vykuchat i tebe?“

,,Tak s ní běž do hajzlu!“ odplivl si Rijád. ,,Nechtěl bych tak skončit!“

,,Fakt má dost?” vytrhl mu kumpán baterku a osvítil znetvořené tělo.

,,Hlavu na maděru, ledvinu ve tvé hrsti… Ten už nás nepráskne!”

Nechali Muhammada ležet v keřích vedle chodníku a Mustafa tiše seběhl po schůdcích k Fajsalovu domu, nahmatal kovový plot, dlaní našel nejostřejší kůl a pak na něj ledvinu trhavým pohybem narazil.

,,A jedem!“ zasyčel rozkaz. ,,Pryč odsud!”

Oba se rozběhli z kopce k autu. Beze světel a nastartovaného motoru se zakrvácení rozjeli liduprázdným Karmelem. Za pár hodin museli být zpátky v Gaze, aby ohlásili splnění svatého poslání ve jménu Palestiny vyfasovali pět tisíc satanských dolarů.

Lékařský posudek zaskočil i otrlé chirurgy; kromě tříštivé fraktury lebky měl na dvou místech přeraženou čelist, zřejmě od silných kopanců zlomených pět žeber a stehenní kost, natrženou sliznici. Strašlivá smrt připomínala svým provedením rituální vraždu.

Zmrzačené tělo na chodníku našla Fatima, když ho šla hodinu po půlnoci hledat. Šokující byla příčina smrti; žádné ze zranění nebylo smrtelné. Lékaři se shodli, že exitus nastal až po trýznivých třiceti minutách vykrvácením z hlubokých ran v zádech…

Více informací o románu Krev pod obojí najdete ZDE.

Reklama:
  1. 5 reakce na “„Prochcaná židovská ledvina…“ (Z románu Krev pod obojí)”

  2. Pane Olšer, to je naprostá tragédie ten váš fanatický sionismus. Měl byste se léčit. Že vás to baví psát takové plácaniny.

    od jojo v Úno 15, 2009

  3. Promiňte, ale plácaniny, to je moje. Léčil jsem se, bohužel, neúspěšně. Vaše návštěvy psychiatra, jak se dívám, také nedopadly zrovna nadvakrát…

    od obr v Úno 15, 2009

  4. Právě naopak, plácaniny myslím píšete spíše Vy pane „jojo“.

    Když se vám to nelíbí, tak to nečtěte… a nemusíte takto na někoho „útočit“, či „vyjíždět“… nebo co to je…

    od Pítr v Bře 16, 2009

  5. Souhlas,pane Pítr.Tuto knížku mám přečtenou a myslím,že vystihuje myšlení palest Arabů.Dneska se nosí antisionismus,takže někdo nepřenese přes srdce,když je o Židech něco pozitivního,že?

    od hugous.z.lipek v Bře 16, 2009

  6. Mohl bych v této diskusi „na ostří kudly“ chybět, protože jen výtažky z knihy páně Olšera jsou o něčem. Ale, promiňte, musím přece jen něco dodat. Právě, když jsem dočetl i poznámku pana Hugouše z Lipek, jsem se tak rozhodl, protože chvíli předtím, po blábolu pana Joja, jsem si řekl, že to nestojí za to.
    Měl bych pár otázek na pana Joja:
    1) vážený pane, když jste po přečtení Obrova příspěvku utrousil něco o fanatickém sionismu, víte vůbec, co to je sionismus? Ptám se, protože jste tenhle pojem vyslovil právě v tomto kontextu, a z toho jsem, nezlobte se, vskutku jelen. Asi napadnete i mé IQ. Ale nešť. Dočkám se Vaší odpovědi?
    2) prosím Vás, pane Jojo, můžete mi vysvětlit, jak se léčí tragický sionismus? I z toho jsem jelen.
    A protože jsem předeslal, že budu mít pár otázek, nebudu Vás, pane Jojo, obtěžovat s dalšími. Držím slovo. A kromě toho, jsem v tom davu Vašich „obdivovatelů“ s panem Pítrem a panem Hugoušem z Lipek zajedno.
    P.s.: na podzim jedu do Israele. Po přečtení Vašeho blábolu, se chci po návratu odtamtud o to více podělit o zážitky, abych podal alespoň pár svědectví pro podobně informované a nahlížející lidi, jako jste Vy. To je totiž, pane Jojo, ta tragédie v pravém toho slova smyslu, že část veřejnosti ví o tomto regionu a jeho problematice úplné prd. Věřte, že to slovo se k Vašemu příspěvku hodí, protože ten neargumentuje, ale pouze šovinisticky, bezmyšlenkovitě nálepkuje.
    Mirek

    od chb v Bře 16, 2009

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *