Má smysl zanevřít na švýcarský Červený kříž…?

12. Únor, 2009 – 9:07

Jako kluk jsem vždycky vnímal pocit obdivu, jen co jsem uslyšel název Švýcarsko. Představoval jsem si jako naivní valašský ogara, jak je tento neutrální stát nezávislý a svobodný. Jak se nemusí nikoho o nic doprošovat, před někým se hrbit a ještě světu slouží svým humánním Červeným křížem.

Pak jsem se trochu rozkoukal po světě, a zjistil, že ve všem je binec, jenom ve Švýcarsku jsou banky s kradeným židovským zlatem a hypokrizí až na půdu. To přišlo po mém setkání s českými Židy v Izraeli.

Bylo už pěkných pár roků po válce, židovský stát dávno zručil tabu, které zakazovalo z etických důvodů hlavně před dětmi mluvit o hrůzách holocaustu.

„Ten zlom nastal v roce 1961, kdy Mossad unesl z Argentiny nejhledanějšího zločince té doby – realizátora konečného řešení židovské otázky“ Adolfa Eichmanna. Jeruzalémský proces byl událostí roku nejen v Izraeli,“ vzpomíná Eva Alterová z Ostravy, žijící už přes šedesát roků v židovském státu.

Tak jsem se dozvěděl podrobnosti nejen o holocaustu, ale rovněž o roli neutrálního Švýcarska ve 2. světové válce. Před očima komise Červeného kříže vyrostla v Osvětimi Potěmkinova vesnice. Rodinný tábor pro Židy a cikány, v němž se mohli stýkat rodiče se svými dětmi..

Jak lidské a velkorysé. Nacisté ale chtěli jen ukázat, jak se „starají“ o obyvatele pracovního tábora. Falešné pokrytectví; když totiž komisaři odjeli do svých útulných neutrálních domovů v neválečném zázemí, všichni obyvatelé těchto „rodinných táborů“ šli do plynu…

„Také v Terezíně byla komise Červeného kříže. Hitler chtěl ukázat, jak pečuje o Židy a že jim přenechal dokonce i celé město. Vězni museli pro komisaře hrát divadlo, děti měly své představení známého Brundibára, židovští umělci zase museli hrát v symfonickém orchestru…“ říká vězeň Terezínského ghetta Robert Moše David z Tel Avivu. „Museli jsme vozit popel spálených Židů do nedaleké vodní nádrže…“

Židům ukradené zlato Němci prodávali bankám v Bernu či Ženevě za švýcarské franky, za které potom od Švédska, Španělska, Portugalska a dalších zemí nakupovali důležité suroviny jako wolfram, chrom apod.

Zlato zlodějnou získané ze státních pokladů okupovaných zemí a zlato ukradené Židům bylo roztaveno, slito do cihel a prutů a opatřeno předválečným cejchem Říšské banky.

Židé ve Švýcarsku nebyli vítáni, jejich zlato ano. Když se po válce potomci zavražděných Židů snažili získat zpět rodinný majetek, narazili na hradbu byrokratických průtahů, např. požadavek úmrtního listu původního majitele účtu zavražděného třeba v koncentračním táboře…

V celkové nakradené sumě se uvádí 615 kg zlata 17 tun stříbra a přes 5 tisíc karátů briliantů. Více než 90% konfiskovaného „židovského zlata“ bylo odvezeno zejména do Německa, Portugalska a Švýcarska.

Tato hypokrize Švýcarska vznikla patrně už ve čtyřicátých letech, kdy jeho vláda odmítla přijmout přes 35 tisíc Židů, prchajících před německým antisemitismem a jeho protižidovskými zákony.

A další tisíce Židů, kterým se přece jen podařilo dostat se do země helvétského kříže, byly švýcarskou policií vydány gestapu.

Důvod by zřejmě prostý; židovské zlato. V Lisabonu jsem využil blahosklonnosti tamního tiskového zákona a na ministerstvu zahraničí získal fakta o salazarovských praktikách. Až v roce 1998 přiznalo Portugalsko, že Salazarův režim koupil sto tun židovského zlata od Německa.

Celkem získalo Prtugalsko na 348 tun zlata, z toho ze švýcarských bank to bylo asi 105 tun zlata po Židech, okradených v průběhu holocaustu. Federální rezervní banka USA toto zlato koupila od Německa a pak je přes švýcarské finanční ústavy prodávala dál…

Jo, když začne haprovat neutrál, je to v pytli, pane řidiči… švýcarský…

„Já mám na švýcarské podnebí poněkud nepříjemné vzpomínky, ale jinak se mi povahy občanů šestadvaceti kantonů zcela vyhovují. Počátkem devadesátých let jsem se vydal za kamarádem do Švýcarska, abych mu pomohl se stavbou jeho domu,“ vzpomíná Peter Bachrach z Ostravy, který se vystěhoval před šedesáti roky do Haify.

Pak se citl ve vesnicci Wiggen která se nachazí v údolí Emmentahl mezi Lucernem a Bernem. Tam ho postihl infarkt myokardu. Když se vyléčil v nemocnici v městečku Langnau, zajel si do Československa odpočinout a stal se tam na deset roků předsedou Židovské obce.

„Vždycky je lepší, že židovské zlato skončilo ve švýcarských bankách. Teď své zlato Židé, kteří se toho dožili, mohou zase dostat zpátky…“

Že by platil princip lepšího zla…?

Reklama:
  1. 5 reakce na “Má smysl zanevřít na švýcarský Červený kříž…?”

  2. Je mi doslova špatně z Vašich článků.Švýcarsko je překrásná zem přírodou,jedna z nejkrásnějších v Evropě.Ale lidé..jsou všude stejní.Vidím,že kalvinisté,luteráni,franc.katolíci-jedna mor.špína.Ještě by to chtělo napsat,kolik si od Hitlera koupil zlata Vatikán.A máme ty ctnostné křesťany v kupě.To píši proto,že je silně protestantské Švýcarsko.A pak chtějte,aby se EU,ev.nějaká další org.nenažranců zastala židů.Pro prachy Evropani a nejenom oni zabijí i své nejbližší.Stačí si přečíst naši krimi rubriku.Ať už je ten rok 2012 a svět jde se vším do ……………..

    od hugous.z.lipek v Úno 12, 2009

  3. To mě mrzí, chce to febichol nebo nějaké antidepresivum…

    od obr v Úno 12, 2009

  4. Pane Hugouši z Lipek, kupte si raději nějaké to klubko vlny, možná by Vám to páté před deváté z ní šlo lépe. A více čtěte, studujte, sbírejte informace, a pak si dávejte historické pravdy do řádných souvislostí. Z Vašich předešlých řádků není patrné, že tak činíte. Z páně Olšerových ano. I když, promiňte, máme svobodu slova a papír snese všechno, viďte, pane Hugouši?

    od chb v Úno 14, 2009

  5. Děkuji,vážený chb ,za doporučení.Možná právě proto,že čtu,zajímám se o tuto problematiku nejenom u p.Olšera-si dovoluji napsat svůj názor.Někdy lidé ledasco nepochopí nebo nechtějí pochopit.
    A vlny mám dost,nemusím kupovat.Znovu děkuji za Vaši radu.

    od hugous.z.lipek v Úno 16, 2009

  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *