Čechy krásné, Čechy mé, kolik lidí kvůli nás ještě zahyne…?

1. Únor, 2009 – 10:05

Tak nám z Ruska přišla další morová rána, po plynové krizi se blíží i vojenská blamáž. Prezident Medvěděv se včera nechal slyšet, že požaduje zvláštní ekonomické sankce pro naše vývozce zbraní. Ministerstvo obrany ČR má nervy na pochodu za to, že vyváží vrtulníky, tanky a další zbraně do Gruzie.

Paradoxně jsou to hlavně vysloužilé ruské helikptéry, které u nás v Malešicích opravujeme. České „vyčůránskovství“ a hypokrize zase připomněla náš alibismus: „My nejsme antisemité, my jsme přece nikdy žádného Žida nezabili…“

O tom dalším už umíme mlčet jako hrob, že totiž jsme je sice nezabíjeli, ale ochotně naháněli do transportů, aby jednou provždy zmizeli v koncentračních táborech a jejich majetky zase v našem bezplatném vlastnictví.

Mentalitu národa virtuálního praotce Čecha přesně vystihuje zápis z tresního spisu souzeného mladíka, který brutálně zabil své rodiče a teď se u soudu dožaduje shovívavosti, jelikož je sirotek…

Ano, jsme holubičí povahy jako z Hitschcokova hororu „Ptáci“. My nic, my přece muzikanti. My bychom ani mouše neublížili. Jen jsme chytré hlavy, co vymýšlejí nejlepší zbraně na svět a nemůžou za to, že jimi někdo někde někoho zabíjí.

Hlavní je byznys a my nejsme potrhlý Nobel, který se zhrozil účinků dynamitového vynálezu a raději pro odpuštění věnoval úroky ze svého miliardového dědictví na ceny pro nejlepší vědce a mírotvůrce světa.

Proto vyrábíme a prodáváme své zbraně kam se dá i nedá. Zbraně vyvážené z ČR často končí v zemích, ve kterých probíhá občanská válka, etnický konflikt, kde vládnou režimy trvale porušující lidská práva, nebo v zemích, které slouží jako přestupní stanice pro vývoz zbraní do států pod embargem OSN či EU.

Americký ministr obrany Donald Rumsfeld doporučil USA a členským zemím NATO zařadit do výzbroje unikátní český radiolokátor Věra, který je schopen odhalit i tzv. neviditelná americká letadla kategorie stealth Northrop B2 a Lockheed F-117.

Radar Věra je nástupcem Tamary a byla zamítnuta její vývozní licence pro Čínu, aby mohla putovat do USA. Americká společnost SRA International koupila firmu Era Corporation, rovněž z USA, která předtím jako první odkoupila pardubického výrobce pasivních radarů Věra.

České dodávky zbrojních zařízení si v letech 1995 až 2001 objednala mimo jiné také Gruzie – 110 tanků T-54 a T-55AM2 a tucet letadel a vrtulníků. V roce 2007 se stala ČR v Gruzii největším zahraničním investorem s 220,2 miliony USD.

Celý svět díky tomu mohly obletět agenturní snímky se záběry dělostřeleckých systémů českého původu, jež ničily jihoosetské správní středisko Cchinvali.

Jistě, i Gruzie má nárok na svoji suverenitu a obranu, ale proč by se měli Rusové zůstat v klidu jen proto, že proti nim bojuje nepřítel jejich vlastními zbraněmi? Že by zvláštní druh kanibalismu…?

Nebo že by jim nevadilo jako nám, že Češi umírali během světových válek od střel Němců ze zbraní výrobených v ČSR…?

Kolumbie od nás převzala revolvery a pistole za více než 24 miliony CZK, Srí Lanca 80 tanků a raketometů, stejné množství si převzala i Sýrie, do Jemenu jich putovalo 35 a k tomu stejný počet tankových kanónů ráže 100mm TK10-T2S…

Bokem nezůstalo ani Zimbabwe. Česká republika v letech 1992 – 2001, jak uvádí Národní zpráva o vývozech ručních a lehkých zbraní, vyvezla do této pro nás zakázané země 26 raketometů RM-70, 10 samohybných houfnic 2S1 a řádově stovky kusů pancéřovek, útočných pušek a kulometů.

V dubnu 2002 byly dodány české zbraně také Husajnovi do Iráku. Zásilka obsahovala protiletecké střely, rakety a naváděcí systémy pro iráckou variantu dalekonosných starých sovětských střel, celá byla podle embarga OSN ilegální. Zásilka za 800 000 dolarů pocházela z České republiky a byla vyvezena podle vývozních licencí pro Sýrii a Jemen.

Jedinou výjimkou, kdy naše zbraně pomohly dobré věci, byla poválečná léta, kdy jsme podpořili nově vzniklý stát Izrael. Třeba v nás zableskl „Nobelův syndrom“. Asi proto, že jsme na začátku druhé světové války pokorně odevzdali své pevnosti Němcům a pak jsme se ochotně stali zbrojnicí Třetí říše.

Před nařčením z kolaborace nás možná zachránil ďábelský plán – vyzbrojit Izrael. Stalin již na podzim roku 1947 dal Praze v souhlas k jednání o dodávce českých zbraní do židovského státu. Téhož roku zde jednal první izraelský vyslanec v Praze Ehud Avriel uzavřel dohodu o koupi ručnic ze Zbrojovky Brno.

V Žatci se nakládala výzbroj, výstroj, munice, pumy a dokonce i rozmontované letouny jako třeba Avie S199. První dodávky zbraní dorazily v noci z 1. na 2. dubna 1948 na letiště Beit Darass v nákladním DC-4. Jednalo se o 200 pušek, 40 kulometů a 150 tisíc nábojů.

Další zásilka připlula o den později po moři v jugoslávské lodi do Tel Avivu. Na palubě bylo pro Haganu dalších 500 pušek, 200 kulometů a přes pět milionů nábojů…“

„Tenkrát se mluvilo celkově o 6 000 puškách, 300 kulometech, dvou milionech nábojů a 600 samopalech. Nejdůležitější ze všeho ale bylo 74 Messerschmittů a letounů Spitfire. Tyto letouny změnily výsledek války. Premiér Ben Gurion říkal, že bez toho by Izrael nemohl vyhrát,“ vzpomíná Chanan Bachrich, letecký mechanik z Tel Avivu.

Pak se ukázalo, že i česká nezištnost má své meze; celková suma za všechno, co Češi Izraeli poskytli, dělala víc než tři čtvrtě miliardy amerických dolarů, na tehdejší kurzovní hodnoty nebývalá suma.

Češi prý chtěli především peníze, zahraniční měnu v hotovosti, tedy v dolarech. Na úvěr neprodali nic. Byli to velmi tvrdí obchodníci. Při jedné příležitosti poskytli určitý úvěr, ale na velice krátkou dobu.

Rovněž americká válka ve Vietnamu měla českou stopu. Koncem šedesátých let propaganda Československa pokrytecky odsuzovala válku ve Vietnamu a ve školách se povinně vybíralo na fond solidarity pro oběti války.

Zároveň ale neratovická chemička Spolana vyráběla postřik, který československý režim farizejsky prodával za dolary americkému letectvu ve Vietnamu jako jednu ze složek proslulého Agent Orange.

Operace armády USA s tímto krycím názvem probíhala v letech 1962 až 1971 v jižním Vietnamu. Jednalo se o masové rozprašovaní chemických látek s cílem zničit lesy sloužící jako úkryt pro základny a zásobovací trasy jednotek Vietkongu a armády severního Vietnamu na Hočiminově stezce…

„Cílem bylo též zničit zemědělské plodiny sloužící jako zdroj potravin pro nepřítele. Nejvíce se používala 2,4-dichlorfenoxyoctová kyselina (2,4-D), 2,4,5-trichlorfenoxyoctová kyselina (2,4,5-T) a jejich směs známá pod kódovým označením Agent Orange,“ říká ve své zprávě Miroslav Šuta, nezávislý konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik.

Podle oficiálních statistik bylo aplikováno asi sedmasedmdesát tisíc tun herbicidů. I po více než třiceti letech mají obyvatelé města Bien Hoa, odkud vzlétala letadla s nákladem Agent Orange, koncentrace dioxinu v krvi stokrát vyšší než obyvatelé Hanoje, kde Agent Orange nebyl používán.

Zvýšené koncentrace dioxinu v krvi mají i lidé, kteří do oblasti přišli až po válce, nebo děti narozené po roce 1971. U veteránů operace Ranch Hand či u pracovníků Spolany bylo zjištěno postižení nervového systému, například riziko periferní neuropatie, zhoršení paměti, myotonie.

Čech krásné, Čechy mé byly také nazývány Československá socialistická teroristická republika. Nejefektivnější zbraní české produkce se totiž ukázal semtínsko-pardubický, ne však perník, nýbrž semtex.

Tato plastická trhavina byla vyvinuta koncem 50. let a sériová produkce probíhala v šedesátých letech. Její název vznikl kombinací slov SEMTín a EXplosive.

Původně byl Semtex určen především pro odminovací prostředky, postupně se však jeho použití rozšířovalo i pro civilní trhací práce, především jako trhavina určená pro speciální destrukční práce.

Možná i proto šlo o trhavinu nedetektovatelnou, tedy nezjistitelnou, a bylo ji možné pronést bez potíží také do letadel. A tak byla nálož semtexu o váze 450g vložena 21. prosince 1988 libyjskými teroristy do magnetofonu, který skončil v trupu Boeingu 747.

V 19 hod. 02 min. 46 vteřin nálož vybuchla. Letadlo letící ve výšce 9 400 metrů rychlostí 804 km/hod se během několika vteřin změnilo ve žhavou ohnivou kouli a rozprsklo se jako rachejtle.

Trosky dopadaly na skotské město Lockerbie, v němž zůstalo jedenáct mrtvých včetně celé čtyřčlenné rodiny Jacka a Rosalindy Somerville a jejich dětí Paula a Lynsey, když jejich domy rozbořilo křídlo s palivem.

V letadle zahynulo 259 pasažérů a členů posádky…

Libye zaplatila pozůstalým celkem 2,7 miliardy dolarů odškodného…

Odborníci z Výzkumného ústavu průmyslové chemie, který je součástí Explosie, přispěli k uzavření „Konvence o značkování plastických trhavin pro účely detekce“ a v roce 1991 export značkované trhaviny Semtex opět povolili. Zákaz její výroby trval jen dva roky…

A vynálezce semtexu Stanislav Brebera zřejmě nebyl Nobel, ani neměl jeho miliony, takže Breberova cena míru se nekoná.

Čechy krásné, Čechy mé, kolik lidí ještě zabijeme. Převážně s našimi i ruskými repasovanými zbraněmi…?

PS: Rozhodně už nejsem pacifista, jen nemám rád zabíjení ani pravdolásková prohlášení, že zrušíme jako Československo zbrojení a pak jako Česko ho zase obnovíme a necháme Slováky v Martině a okolí na holičkách jen pro kontroverzní „konverzní“ gesto jistého prezidenta pseudopacifisty…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *