Anděl smrti – „tvůrce“ áríjské rasy a milovník dvojčat…?

26. Leden, 2009 – 21:52

Nejsem morbidní, pouze s úctou, pietou a mementem v duši naslouchám vyprávění těch, kdož unikli plynovým komorám a krematoriím v Osvětimi-Březince. Je přívětivý večer a víc by se možná hodila četba z knížky „Tři muži ve člunu“ od Jeroma Klapky Jeroma.

V den výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim je však zapotřebí se v mysli zastavit a naslouchat vzpomínkám, i když hrůzostrašným. Život je přímo úměrný lidské paměti. Proto myslím na všechny, kteří se nedožili… Požehnaná vzpomínka…

V Izraeli jsem si natočil spoustu rozhovorů. Hlavně s lidmi, kteří přežili holocaust. Zachránila se i Ruth Bachrichová z Prahy, dnes žijící v předměstí Tel Avivu.

…“Nikdy nezapomenu, když jsme se v Praze v roce 1939, kdy nás Němci vyhodili jako Židy z gymnázia, scházeli tajně v mládežnickém sionistickém tzv. modro-bílém hnutí Techelet Levan, což bylo něco jako židovský skaut…“

Pak musela do Osvětimi-Březinky, kde byla svědkem mnoha tragédií. Její spoluvězenkyni Ruth Eliášové se v lágru narodila dcerka. Byla ještě kojenec, když si na ni počíhal doktor Mengele a rozhodl se dítě použít pro své zrůdné pokusy.

,,Zákazal matce dítě krmit. Zavázal ji prsa, aby dcerku nemohla kojit. Chtěl prý vyzkoumat, jak dlouho vydrží miminko bez jídla. Tak matka požádala lékařku lágru, aby dítě injekcí usmrtila. Doktorka řekla, že ona to udělat sama nemůže, ale dala tu injekci matce. Ta dcerku injekcí usmrtila,“ popisuje Ruth Bachrichová čin beznadějného zoufalství matky.

„To děťátko se hlady strašně trápilo. Nakonec by stejně skončilo i s matkou v plynu. Když ráno přišel Mengele pro dítě, ukázali mu, že je mrtvé. Bezcitně tento zločinec ještě nazval zoufalstvím šílenou matku bestií, že byla schopná zabit vlastní dítě. A hned ji poslal do práce…“

Hlad byl v Osvětimi nositelem všeho zlého. Bolela z něho hlava, špatně se hojily rány, hlad pohlcoval svalovinu, takže vězeň byl jen kost a kůže. Nekonečný hlad bolel, kradl spánek, nafoukl břicho a bránil v přemýšlení, nutil k hrozným věcem. Čím měl Žid v ústech víc zlatých zubů, tím mohl déle žít.

Za zlatý zub mohl člověk dostat od kapa až čtyři příděly chleba, skoro půl kila. Za zlatý zub mohl mít člověk pár hadrů do bot, což bylo moc důležité, protože když se vám puchýř na patě zanítil a začal hnisat, byl to začátek konce. Nohy bylo třeba si moc opatrovat. Kdo nemohl chodit a při apelplazu kulhal, šel do plynu…

Jak na svém webu uvedl z dokumentů pamětníků Norimberského procesu autor pod pseudonymem Samotář, dvojčata určená pro Mengeleho experimenty byla umístěna v baráku č. 14 tábora F v Březince přezdívaném Zoo. Ten tvrdil, že klíč k dědičnosti se skrývá v tajemství genetiky ve dvojčatech.

Když Mengele v květnu 1943 vstoupil do hrůzného světa Osvětimi, okamžitě se oddělil od ostatních lékařů SS. Byl jediným táborovým lékařem, který sloužil na východní frontě a byl vyznamenán mj. Železným křížem.

V Osvětimi dosáhl vrcholu – byl jmenován šéflékařem v ženském táboře v Březince. Svou reputaci bezcitného cynika získal při selekcích na železničních rampách, kde nově příchozí vystupovali z dobytčích vagonů, aby se setkali se svým osudem. Na každého ukázal hůlkou a řekl „napravo“ nebo „nalevo“.

V železničních transportech pátral po dvojčatech. „Zwillinge, Zwillinge, Zwillinge, dvojčata, dvojčata, dvojčata,“ vykřikoval. Jindy cynicky nasadil konejšivější tón: „Dejte pozor, madam, dítě vám nastydne. Madam, jste nemocná a unavená po dlouhé cestě; předejte dítě téhle paní a později ho najdete v jeslích.“

Mengele odstartoval své pokusy na zdokonalení ideálního německého nadčlověka tím, že se snažil změnit pigmentaci očí vstřikováním různých barviv. Na tyto oční testy použil třicet šest dětí z jednoho baráku v Březince.

Výsledkem byly bolestivé infekce a někdy slepota. Po testech už děti k ničemu nebyly, a tak šly do plynu. Na dřevěném stole pak zbyly vzorky očí. U každého bylo číslo a písmeno. Měly barvu od bledě žluté po jasně modrou, zelenou a fialovou.

Chana Ringová-Rožanská se dlouho nemohla z osvětimského utrpení vzpamatovat. V Březince byla pro vězně jedna hodina věčností. Hančina matka musela na své dceři v noci spávat, svým tělem ji vždy zalehla. Do baráků chodil doktor Mengele, svítil si baterkou a hledal malé děti či dívky pro své zrůdné pokusy na lidech.

Proto Hanku máma svým tělem přikrývala. Mengele na některých dětech zkoušel, jak dlouho vydrží bez jídla, jiné zavíral do cel, kde je nahé nechal v mrazu, aby zjistil pro německé vojáky na Sibiři, kolik může člověk vydržet v zimě.

Každý den při apellplatzu Mengele vždycky procházel řady nastoupených vězenkyň a vybíral ty, které byly staré nebo nemocné a nechal je odvést do plynu.

„Stála jsem v první řadě na konci. Mangele prošel, jen si mě úkosem prohlédl a šel dál. Byla jsem mladá, vhodná ještě pro práci. Moje matka stála v druhé řadě za mnou, určitě by ji poslal do plynu. Když se Mengele otočil zády, rychle jsem strhla matku na své místo a stoupla si na to její. Když Mengele přišel znovu ke mně, zastavil se a díval se mi do očí, určitě mě poznal, ale nechal matku žít. Prý zítra je také den…“

Stal se asi zázrak. Pár hodin poté byly Hanka i její matka a otec vybráni podle seznamu Oskara Schindlera pro práci do jeho továrny na plechové nádobí…

Unikla tak dalším zvrhlým pokusům Mengeleho. V mužské nemocnici bloku 15 v táboře B2F nechával děti svléknout a celé hodiny je prohlížel do toho nejmenšího detailu. Poté prováděl hrůzné chirurgické zákroky, často bez anestetik. Docházelo ke zbytečným amputacím, lumbálním punkcím, aplikovaly se injekce s tyfem a byly úmyslně infikovány rány kvůli srovnání, jak každé z dvojčat reaguje.

Jednou mu esesmani přivedli dvě děti. Jedno z nich bylo hrbaté. O tři dny později je esesák přivezl zpátky v hrozném stavu. Byli pořezaní. Hrbáčka přišili zády k druhému dítěti a k sobě sešité měli i hřbety rukou. Byl cítit odporný zápach gangrény. Jejich rány byly špinavé a děti každou noc proplakaly. Než šly na pitevní stůl…

Mengeleho oběti většinou netušily, že vedle krematoria byla pitevna, v níž po skončení pokusu bylo každé dětské tělo odborně rozpitváno. Ze tří tisíc párů dvojčat, které se mu dostaly do rukou, přežila necelá stovka.

Explantoval a implantoval orgány a údy, sterilizoval dívky, kastroval chlapce a pokoušel se o změnu pohlaví, infikoval své oběti smrtelnými chorobami. Snažil se také zjistit příčinu vícečetného těhotenství, aby se Německo po velkých válečných ztrátrách zase zalidnilo. Nutil dvojčata k pohlavnímu styku aby zjistil zda zplodí zase dvojčata.

V těchto dnech ohlásil argentinský výzkumník, že poté, kdy Mengele uprchl do Jižní Americky, pokračoval ve svých experimentech a uspěl při vytvoření „města dvojčat“ s neobvykle vysokým počtem světlovlasých dětí.

Mengele navštěvoval město Candido Godoi v Brazílii. Bylo to v době, kdy žil v sousední Paraguay a začal léčit místní ženy. Většina jejich dvojčat byla blond s modrýma očima – což byl vzhled, nejvíce oceňovaný zastánci teorie nadřazenosti arijské rasy, kterou zastával Mengele a další nacisté.

Podařilo se mu vyhnout spravedlnosti a zemřel až v roce 1979, kdy dostal při koupání mrtvici a utopil se. Boží mlýny nezklamaly…

Reklama:
  1. 10 reakce na “Anděl smrti – „tvůrce“ áríjské rasy a milovník dvojčat…?”

  2. …Mlýny nezklamaly? Měly ho pomalu semílat zaživa.
    Byli jsme už v r. 1961 na prohlídce tábora v Osvětimi a otřesný zážitek dodnes nevyprchal.

    od Vladislavv v Led 27, 2009

  3. Velice deprimující, ale nutné připomínat. S p.Ruth Eliasovou jsem se setkala osobně a četla její vzpomínky. Doporučuji přečíst knihu Andělské bohyně, je to silná knížka,pro někoho kontroverzní, avšak mám pocit, že odhaluje mnoho z atmosféry 30.až 50.let a hluboce mnou otřásla.Je to však na čtení na pokračování, nebo alespoň na opakované čtení. Zdravím pěkně.
    Mirka Mikušková

    od Mirka Mikušková v Led 27, 2009

  4. Jsou věci, tragédie a zrůdy, na které se nesmí zapomenout. To věčné memento je třeba si předávat z generace na generaci…

    od obr v Led 27, 2009

  5. Myslím, že také hovädá umierajú už bez duše. To ako keby z dobrého auta zostal len identifikačný štítok. Oni každým zlým činom prídu o jej kúsok. Čiže je to potom nepoužiteľné a rovno to ide do šrotu. Teda, pokiaľ sa spravodlivosť nevykoná tu, vinník jej
    ujde, aj keď po smrti prestáva existovať. Neviem si predstaviť takúto špinu v tom inom, dúfam že krásnom svete.

    od Eugen v Led 27, 2009

  6. Je to složité, muslimové tvrdí, že každý mučedník se dostane do islámského ráje, ale jak se tam sejdou sebevražední atentátníci šiité se svými obětmi z řad sunnitů a obráceně, to nevím. Přitom obě strany se pokládají za mučednické, které budou mít po smrti v ráji řeky medu, vína a mléka, včetně 72 souložnic-pannem, jimž se po defloraci jejich blány zase zacelí. Musí to být zkrátka na onom světě zatraceně složitá administrativa…

    od obr v Led 27, 2009

  7. Neskutečná hrůza,která se nedá zapomenout ani odpustit.Ale napadá mě,že podobným pokusům jsou vystavena zvířata všude po světě,aniž by je někdo litoval.Ta zvířata také cítí bolest a utrpení,jen pro výsledky testů třeba na barvy na vlasy.Když vidím naše celebrity,musím si připomenout,kolik zvířat trpělo pro jejich „nádheru“,za kterou berou peníze.
    Možná mi napíšete,že jsem mimo mísu,ale všechno souvisí se vším.

    od hugous.z.lipek v Led 27, 2009

  8. Máš pravdu hudous. Za to všetci my masožravci budeme pykať.

    od eugen v Led 27, 2009

  9. rad by som vedel kolko dnesnych vedcov keby bolo na mieste mengeleho by odolalo lakavej ponuke nevycerpatelneho zdroja pokusnych objektov a beztrstnosti.nerobme si iluzie ze sme lepsi.nech si vspomenie trebars kto bol na vojne ako rychlo sa stane s normalneho chlapca clovek zviera.a staci len pocit beztrstnosti a suhlas davu

    od kučera lubomir v Čer 19, 2009

  10. Zapomněl jste na Hippokratovu přísahu a rozhodně ne každý člověk se ve válce promění ve zvíře. Také si pletetete právní stav s lynčem a pocit beztrestnosti s totálním úpadkem morálky. Že by nějaký lékař podlehl „lákavé“ nabídce, aby mohl chirurgicky improvizovat na kojencích, tomu přece sám nevěříte…

    od olser v Čer 19, 2009

  11. Ano,souhlasím s p.Kučerou.Dneska povětšinou znají doktoři jen peníze…A výzkum?Myslím,že moc etiky v tom taky nebude,viz stále stejné pokusy na zvířatech tam,kde je to buď k ničemu(jiná reakce u lidí) anebo je jiná možnost.Ale zase to jsou prachy,které si i nesmyslný výzkum a mnohdy už zde takový,který na Západě dávno mají vyřešený,musí vydělávat.O Hippokratově přísaze jsem se dočetla,že dnes už neplatí.

    od hugous.z.lipek v Čer 20, 2009

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *