Vraždil, zabil, nepřiměřeně se bránil nebo jen použil nutné obrany?

23. Leden, 2009 – 8:31

Jsou to více než tři měsíce od chvíle, kdy osudného 9. října 2008 večer po křtu knihy Jiřího Paroubka v pražské restauraci Monarch zastřelil třemi ranami do hrudi ing. Bohumír Ďuričko údajného vymáhače dluhů Václava Kočku mladšího.

Šok, emoce, vazební věznice a hrozba trestu vězení až na 15 roků. To vše během několik fatalních okamžiků postihlo hoteliéra Ďurička, který seděl u jednoho ze stolů se svojí přítelkyní Lucií Staňkovou, jež byla v sedmé měsíci těhotenství.

Jak sám říká, byl to nádherný večer na úrovni, žádná hádka. Prý byl nejšťastnější člověk, protože za sebou měli ultrazvuk a prohlíželi si fotku své ještě nenarozené dcery. Seděli vedle cimbálové kapely, která mu měla hrát další den na jeho pětapadesátinách…

Podle Ďurička může za smrt Václava Kočky mladšího furiantský spor s jeho otcem, kterému Ďuričko v legraci řekl, že kdyby on byl kolotočář, měl by tolik peněz jako rodina Kočků.

Kočka starší se urazil, asi se mohutný klan Kočků styděl za Matějskou pouť, a zašel k baru pro svého syna. Ten přišel k Ďuričkovu stolu a zakřičel: „Ty mi nebudeš urážet mýho tátu“. Následně ho udeřil pěstí do obličeje, až upadl na svoji přítelkyni, na její těhotné břicho.

Napadený vytáhl legálně už dvacet let drženou zbaň, aby útočníka vystrašil. Ten ho však udeřil znovu. Poté se ozvaly tři výstřely, které smrtelně zranily Kočku ml. do hrudi…

„Kdyby netrefil mě, tak trefí ji a to dítě je mrtvé… Myslel jsem si, že zabije mě, mou družku nebo mé dítě. Já si prostě myslím, že je to profesionální zabiják, že dělal profesionálně kickbox nebo nějaký pouliční boj…“ řekl pro Právo ing. Ďuričko.

Dnes po třech měsících ve vyšetřovací vazbě tvrdí, že nešlo o vraždu, ale o zabití v rámci přiměřené, tedy nutné obrany a věří, že bude nakonec osvobozen.

Co na to náš právní řád?

Podle § 13 trestního zákona je nutná obrana kvalifikována jako čin jinak trestný, když však někdo takto odvrací hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není za takové jednání trestně odpovědný, pokud se ho dopustil v nutné obraně.

O nutnou obranu se nejedná jen v případě, byla-li zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku…

Nyní něco mírně vyfabulovaných faktů: Napadený ing. Ďuričko byl zhruba poloviční hmotnosti než Kočka ml., po ráně pěstí upadl na lavici, zády na svoji přítelkyni. Bral to jako útok na sebe, na svoji rodinu a na své dítě… Cítil bezmoc z přesily nepřátel…

Věděl jediné; že musí udělat cokoli, aby to jeho Lucie přežila. Chránil ji svým tělem. Nikdy nebyl žádný pistolník, jen ve zmatku vystřelil rychle za sebou tři rány z ležící polohy, pro výstrahu, nemířil, ale trefil…

A teď pár faktů bez jejich zdramatizování: Mluví pro něj též stav krajní nouze dle § 14 trestního zákona a oprávněné použití zbraně dle § 15 trestního zákona, tedy dva základní momenty, vylučující protiprávní jednání…

Mezi naplnění nutné obrany patří i situace, kdy vedený útok ohrožuje společenské vztahy a zájmy chráněné trestním zákonem – život, zdraví a majetek. Obránce může hájit své zájmy, ale i zájmy někoho jiného a zpravidla se jedná o útok člověka, vyloučen však není ani útok poštvaného zvířete.

Nutná obrana není přípustná proti záměrně vyprovokovanému útoku a musí se jednat o útok skutečný (reálný) nikoli domnělý, nesmí jít o žert, hru. Obrana musí být silnější než útok. Lze způsobit útočníkovi i větší škodu, než hrozila z jeho útoku, ale nesmí být mezi nimi hrubý nepoměr…

Podle rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je při zkoumání překročení mezí nutné obrany soud povinen přihlížet k rozrušení obránce vyvolanému aresivním útokem.

Rozhodnutí č. 41/80 rovněž rozšiřuje výklad nutné obrany ve prospěch poškozeného tak, že stanoví, že od člověka, který se brání, nelze žádat, aby vyčkával a spoléhal na náhodu a že škoda, která objektivně i podle jeho představy z útoku hrozí, zřejmě nenastane.

Stejně jako od něj nelze očekávat, že by proto nepoužil přiměřené a dostupné prostředky obrany, aby hrozící útok znemožnil a útočníka zneškodnil…

Ďuričko nevyčkával, nespoléhal na náhodu, kdo zaváhá, nestravuje se! Instinktem vycítil smrtelné nebezpečí a bez ohledu na fyzickou převahu svého soka, posedlý strachem o své nejbližší rychle zaútočil, hrozící útok znemožnil a násilníka zneškodnil…

Pokud by to neudělal, nevyužil momentu překvapení, asi by dnes byl po smrti on. Znalci bojových umění dokáží zabít jediným přesně mířeným úderem…

Jak napsala ve své odborné stati na webu Juris§tic.cz Mgr. Linda Rauová, absolventka Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, právě zásluhou střelných zbraní je možné riziko obránce minimalizovat. Zbraně, jež si občané pořizují pro účely sebeobrany, lze zařadit do kategorie krátkých palných ručních zbraní, neboť se jedná většinou o pistole či revolvery.

„Podle mého názoru zakazovat občanům vlastnit střelnou zbraň na obranu svých práv chráněných zákonem by bylo výrazným zasahováním do jejich práva na nutnou obranu. Navíc je nutno podotknout, že ne vždy musí být střelná zbraň k nutné obraně skutečně použita,“ říká Mgr. Linda Rauová.

„Při nahlédnutí do statistiky zpracovávané v USA bychom zjistili, v kolika případech byla krátká ruční palná zbraň použita proti útočníkovi k hrozbě a kolik útočníků bylo v nutné obraně zabito. Vyšel poměr 1 500 000 úspěšných hrozeb oproti 292 zastřeleným útočníkům…“

Ing. Bohumír Ďuričko čeká na soud. Zda se obhájí, to ukáže čas. Bude muset ovšem také prokázat přiměřenost své obrany, resp. jestli nešlo o očividný hrubý nepoměr ke způsobu útoku, a že obrana k odvrácení útoku nebyla potřebná v takové intenzitě…

Každopádně, kdyby se celá tragédie neodehrála v den a na místě, kde se před několika hodinami konal křest knihy Jiřího Paroubka, a kdyby nebyli mnozí její účastníci členy ČSSD, asi by se zprávy o rodině Kočkové a ing. Ďuričkovi objevily ne na titulních stranách, ale jen jako nudné noticky v černé kronice…

Sociální cítění mě u Kočků nepřevapilo, vždycky jsem pracovníky lunaparků řadil k levici. Asi proto, že kdysi dávno utekla od nás z Valašska dcera předsedy Národního výboru a oddílová vedoucí jedné celoškolské organizace Pionýra s majitelem kolotoče. Prostě zmizela s koncem vesnické pouti a někdo říkal, že ji viděl odjíždět v maringotce…

Ing. Ďuričko píše ve vězení knihu „Kočkoviny“, v níž chce vše kolem svého činu objasnit. Možná si pro změnu zase on pozve na její křest Jiřího Paroubka, jen do baru Monarch je asi už nepustí…

Reklama:
  1. 21 reakce na “Vraždil, zabil, nepřiměřeně se bránil nebo jen použil nutné obrany?”

  2. I ja bych se, byvse napadena, branila. Ale jak ? Slovem ?! Asi si poridim strelnou zbran.

    od Mia Ullmann v Led 23, 2009

  3. Laický dojem:
    Nevyváženost poměru fyzických sil a agresivity kopacího boxera na jedné a civilizovaného občana na druhé straně, jehož „vina“ spočívala jen v slovním dotknutí se kolotočárského bohatství, oprávňovala použití prostředku, který by za jiných okolností mohl být považovaný za nepřiměřený. Určitě nešlo o vraždu, bylo to nechtěné zabití při odvracení opakovaného fyzického útoku. Myslím, že porota by v tomto případě hodnotila situaci a její dôsledek lidštěji a absolutně spravedlivěji, nežli to může učinit soudce, jehož vlastní úsudek je svíraný sítí paragrafů.

    od Vladislav v Led 23, 2009

  4. V tomto případě bych byl pro anglosaské právo…

    od obr v Led 23, 2009

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *