V nedávném prohlášení vlády města Šanghaje se píše, že české hlavní město postupovalo chybně v řadě otázek, například Tchaj-wanu. Za vším hledej Piráta Hřiba v roce 2020…

23. Leden, 2020 – 12:30

Zatím není jasné, co pozastavení oficiálních styků bude pro Prahu znamenat. Šanghaj, která je nejlidnatějším čínským městem a Česko v něm má generální konzulát, oznámila, že Praha přestala být jejím sesterským městem.

„Svévolně se vměšuje do čínské vnitřní politiky a veřejně se staví proti principu jedné Číny. Vláda města Šanghaj a jeho lid proti tomu důrazně protestují,” uvádí se v prohlášení v němž šanghajská vláda vyzvala Prahu k respektování politiky jedné Číny. Čína vnímá kroky české metropole jako zasahování do svých vnitřních záležitostí.

Hřibovo podhoubí nenávisti: https://www.denik.cz/regiony/hrib-primator-praha-konec-spoluprace-sanghaj-cina-home-credit-zachranka.htmlZdeněk Hřib na jednání zastupitelstva hl. m. Prahy 19. září 2019.

Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Čína pozastavila s platností od začátku března 2020 prodej letenek na lety z Pekingu do Prahy s firmou Hainan Airlines. Prezident Miloš Zeman v říjnu 2019 řekl, že diplomatická roztržka mezi vedením Prahy a Čínou může vést k odklonění některých leteckých linek z Číny do Prahy. O čínském opatření informovaly weby Respekt.cz a Deník N.

V roce 2019 využilo přímých leteckých spojení mezi Prahou a Čínou celkem 188 tisíc cestujících v obou směrech. Jedná se ovšem o všechny cestující na přímých linkách bez ohledu na národnost, turisté čínské národnosti do Prahy cestují také na jiných nepřímých linkách s přestupem…

Připomeňme si, proč je Šanghaj tak důležitá pro Česko? Jako jediné město na světě přijímalo i české židy v době, kdy byl Hitlerem v Evropě řízený holocaust. Proto si dones Číňané však vychvalují a velebí jak Židy, kteří byli u zrodu české industrializace, tak i Stát Izrael.

Říkají, že Izrael je malý a obklopen nepřáteli, ale přežívá a slaví úspěchy. Podle nich Čína a judaismus jsou jediné dvě věci, které si během historie zachovaly svůj charakter. Proto jsem s potěšením otevřel novou knížku nakladatelství P3K. Její autorkou je dnes už osmadevadesátiletá Židovka Anna Votická, žijící v Kanadě. Titul: „Zachráněna v šanghajském ghettu“.

Samotná Šanghaj měla jako megaměsto na 25 milionů obyvatel. V letech 1920 – 1930 se řadila mezi pět světových velkoměst – Londýn, New York, Paříž a Tokio. Byla obchodním centrem pro bavlněné oděvy, léčiva, opium. Dnes má Šanghaj ambice vyšší. Být první v Asii a pak na světě. Hlavní ambicí Šanghaje je stát se do roku 2020 hlavním finančním centrem Asie. Že by vliv Židů z Šanghaje…?

Dvir Bar-Gal, který se historii židovské Šanghaje věnuje dvanáct let, v centru bývalého ghetta před cihlovou budouvou, kde sídlil v době 2. světové války americký Joint.

V historických dokumentech se odhaduje, že první Židé přišli do Číny z Persie Hedvábnou stezkou v 8. století. (A v současnosti již funguje druhá verze Hedvábné stezky, co možná protne i Česko…) První židovská komunita byla v Číně založena v roce 1163, zanedlouho poté byla také postavena rovněž první čínská synagoga.

“Zdálo se, že svět je rozdělen na dva diametrálně rozdělené celky: Na ten, kde Židé žít mohou, a na ten, kam nemohou ani vstoupit”, napsal pozdější první prezident Izraele Chaim Weizmann roku 1936, kdy moc nacistů v Evropě narostla, a ostatní země zakázaly Židům vstup. V roce 2018 se situace amtisemitismu vrací. Šanghaj byla tenkrát výjimkou. Ve třicátých letech byla jediným místem na světě, které nežádalo vstupní víza ani od Židů.

Během třicátých let a II. světové války našlo ve městě útočiště asi 18 000 židovských uprchlíků z nacistické Evropy. Pak přišli bohatí Židé z Bagdádu, později rovněž z Ruska. V roce 1937 začalo okupovat Šanghaj Japonsko; o pět roků později zásluhou nátlaku nacistického Německa na japonské úřady pak tyto vydaly příkaz, aby se “všichni občané bez příslušnosti vystěhovali do chudinské čtvrti”, nazvané šanghajským ghettem.

Anna Votická – Kantůrková se narodila 5. července 1913 v Brandýse na Labem, kde měl její otec obchod s pánským oblečením. Když bylo Anně pět roků, přestěhovali se do Prahy. V roce 1938, po obsazení země nacisty, se rozhodli emigrovat do Číny. V dubnu 1940 vyjelo s vízy deset členů rodiny z Prahy, přes Brno, Vídeň, Curych a Terst, kde nasedli na loď. Směr Šanghaj. Přes Benátky, Suezský průplav, Aden, Singapur, Manilu a Hongkong. Po měsíci plavby konečně stáli na pevné zemi v Šanghaji.

V šanghajském muzeu židovských uprchlíků je v první místnosti u vstupu velká fotografie Dr. Ho, který jako čínský diplomat ve Vídni vydal tisíce cestovních povolení k cestě do Číny.

Bydleli ve dvoupodlažním bytu. Brzy ale zjistili, že jejich sousedy jsou nacisté, členové páté Hitlerovy kolony, kteří měli zajistit pro Hitlera podporu během plánované nacistické expanze do Číny. Proto si pronajali dům v jiné části města, kde žila také spousta českých krajanů. Někteří pracovali pro Škodovku, jiní pro firmu Baťa. Koncem roku 1940 si manžel Anny a jeho bratr otevřeli malou továrnu na bižuterii a potom přicestoval zbytek rodiny ze Švýcarska.

„Milda Levy, také uprchlík z bývalého Československa, a skupina přátel nám jela naproti v motorovém člunu. Měli jsme velkou československou vlajku a Milda hrál na harmoniku československou hymnu. Celé setkání bylo natočené, ale později jsem film darovala muzeu holocaustu v Montrealu,“ vzpomíná Anna Votická.

A dodává: „Meisinger jako mluvčí nacistické delegace a jeho pomocníci však nebyli spokojení s tak polovičatým přístupem, jakým bylo otevření tzv. šanghajského ghetta. Chtěli dosáhnout „trvalého řešení“ palčivého problému – a tím jsme byli my. Údajně navrhl, aby celá židovská komunita čítající cca 18 000 lidí byla naloděna na malé čluny bez motorů, bez kormidel, beze všeho, zavlečena na širé moře a tam ponechána osudu…“

Život Anny Votické-Kantůrkové byl jako život milionů dalších Židů osudově poznamenán holokaustem. Také ona byla vytržena ze svých kořenů a mnoho členů její rodiny…

V ghettu bylo kolem 1200 židovských lékařů a velká nezaměstnanost. Protože jich byl opravdu nadbytek, nemohli si účtovat tolik jako obvykle. Deset šanghajských dolarů za domácí návštěvu bylo moc málo. Devizový kurz byl 22 šanghajských dolarů za jeden americký. V roce 1945 se však americký dolar už prodával za 395 tisíc šanghajských…

Až do konce války nic ale netušili o hrůzách, které se děly v Evropě. Pak dávali na sovětském konzulátu dokument o Osvětimi. Chtěla se na něho jít podívat, ale manžel jí to zakázal. Řekl, že už ho viděl a úplně mu to stačilo. Byly to jedny z prvních drastických záběrů natočených v osvětimském vyhlazovacím lágru. Teprve v září 1945 se z dopisu svého bratrance dozvěděla víc. Za holocaustu zemřelo v koncentračních táborech šedesát pět rodinných příslušníků Votických.

„Tehdy jsme neznali pojem „nervové zhroucení“, ale poté, co jsme dopis dočetli, zůstal Arnold sedět v křesle, nemluvil, nejedl, nepil, nespal – jenom seděl, celé dva dny. Třetí den vstal z křesla a řekl: „Zítra je Jom kipur. Můžete si dělat, co chcete, ale já už se postit nebudu. V životě jsem neviděl svoji matku ve spodním prádle. Představa, že se musela přede všemi svléct donaha a tak kopat hrob sama sobě… Nevěřím, že tam mohl být bůh…“

Po návratu do Československa, kdy byla Anna Votická těsně po válce a holocaustu šokována animozitou svých spolužaček a zbytku Čechů, kteří by raději viděli všechny Židy umučené v Osvětimi, aby jim nemuseli vracet ukradené majetky, se vydala opět lodí do Kanady, kde žila do své smrti v Montrealu v požehnaném věku téměž sto roků. Bez svých umučených příbuzných i svého otce, který těsně před odplutím z Číny zemřel na rakovinu plic.Výsledek obrázku pro jom kipur šanghaj

Společná kuchyň a prádelna na dvoře jednoho z domů v šanghajském ghettu

Židovský stát vnímá tradici judaismu jako někdejší základ pro vytvoření Izraele. Proto je v každém židovském obytném domě, hotelu či úřadu umístěna na pravém zárubním rámu dveří ve dvou třetinách jejich výšky mezzuza, ornamentální pouzdro z olivového dřeva, kovu, kamene nebo umělé hmoty, v němž je svitek Tóry.

Z těchto důvodů se Číňané postavili čelem s tradiční zdvořilostí také k této náboženské tradici Židů. Izraelští sportovci a činovníci (třiačtyřicet sportovců a dvacet trenérů) mohli na Letních olympijských hrách v Pekingu od 8. srpna 2008 do 24. srpna 2008 procházet do pokojů, kde byli ubytováni, dveřmi, jejichž zárubně měly také v souladu s Tórou mezzuzy.

Na pergamenovém svitku uvnitř jsou napsány dva oddíly ze dvou z pěti Mojžíšových knih, z Deuteronomium a Leviticus. Obě části obsahují verš: “napsat je také na veřeje svého domu a na své brány”. Na zadní straně pergamenu je hebrejsky napsán Šadaj – “Všemohoucí, jedno ze jmen Božích” Strážce dveří Izraele.”

Početnému izraelskému olympijskému týmu požehnal v přítomnosti tehdejšího izraelského velvyslance v Pekingu Amose Nadaje, bývalá rabín Šimon Freundlich z pekingského Chabadu. V olympijské vesnici byla rovněž postavena nová synagoga, pro sportovce i návštěvníky pro modlitby za to, aby se už nikdy neopakovala tragédie z olympijského Mnichova 1972, kdy byla přepadena celá izraelská výprava islámskými teroristy, při čemž bylo jedenáct izraelských sportovců zabito.

Prezident Šimon Peres se v Pekingu během šabatu připojil k tradičnímu čtení z biblické knihy „Pláč“, při vzpomínce na zničení prvního i druhého jeruzalémského Chrámu. Peres nebyl důsledně praktikujícím, ale respektoval šabat i při plnění státních povinností. Původně odmítl pozvání zúčastnit se zahájení Letních olympijských her, protože by to vyžadovalo cestovat o šabatu, což je porušením židovského náboženského práva.Výsledek obrázku pro čína šimon peres

Čína proto uvolnila pravidla ubytování a dovolila Peresovi být jediným zahraničním státním představitelem, který mohl o šabatu zůstat v olympijské vesnici. V průběhu celých her bylo k dispozici Izraelcům také košer jídlo, certifikované rabínským kontrolorem. Takže něco je přece jen v Číně košer s ohledem na dodržování lidských práv a náboženských svobod.

Moudrost staré Číny si zkrátka v ničem nezadá se vzdělaností židovského pokolení, i když Číňané nemají 180 Nobelových cen jako vědci židovského původu. Palestinci mají jednu, kterou převzal terorista Jásir Arafat, paradoxně to byla Nobelova cena míru… http://byznys.ihned.cz/c1-63221970-usa-cina-nejvetsi-ekonomika-sveta-po-150-l etech

Peking… Snímek Břetislav Olšer

Inu, nyní resumé; jestli je dle pražské kavárny prezident Zeman agentem Číny pro své čtyři návštěvy, je pak kancléřka Merkelová super agentkou se svými jedenácti oficiálními návštěvami Země středu světa… (Uvítání prezidenta Zemana v Číně při jeho předcházející návštěvě… https://www.youtube.com/watch?v=mNOAwFQDlps)

Snad alespoň návštěva čínského prezidenta v Londýně chvíli v českých análních médiích vydrží… http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/383993-britanie-hosti-cinskeho-prezidenta-s-kralovnou-alzbetou-ii-jel-v-pozlacenem-kocare.html

http://www.rukojmi.cz/clanky/2679-proc-neprijala-dalajlamu-alzbeta-ii-a-proc-s-nim-obama-mluvil-jen-soukrome-pricemz-ale-prohlasil-stejne-jako-prezident-zeman-a-papez-frantisek-ze-usa-cesko-ci-vatikan-nemeni-svou-politiku-vuci-tibetu-ktery-povazuji-za-soucast-ciny

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *