Po devíti letech Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku vynesl rozsudek; norská sociální služba Barnevernet porušila práva matky a dítěte. Bude to zvrat v kauze Evy Michalákové, které tak byli odebráni její dva synové v roce 2011?

29. Říjen, 2019 – 14:43

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku konečně vynesl v říjnu 2019 rozsudek, podle nějž norská sociální služba Barnevernet porušila práva matky a dítěte, když jí ho odebrala a proti její vůli dala k adopci. Znamená to pro Norsko nějaké změny, nebo se přístup Barnevernetu měnit nebude?

Norská vláda bere rozsudek Evropského soudu pro lidská práva velmi vážně. Verdikt štrasburského soudu bude proto velmi podrobně studovat.

Verdikt znamená, že podle štrasburského soudu bylo v této specifické kauze právo na rodinný život porušeno. Je důležité si povšimnout, že verdikt neznamená, že nucené převzetí dítěte do náhradní péče nebo adopce obecně se rovná porušení tohoto práva.Robert Kvile velvyslanec Norského království v ČR.

Robert Kvile velvyslanec Norského království v ČR. Foto: Milan Malíček, Právo

Norský velvyslanec v ČR Robert Kvile v rozhovoru pro Právo mluvil o změnách sociální služby Barnevernet a také o penězích z tzv. norských fondů. Hovořil také o tom, že Štrasburský soud ve sporu Strandové Lobbenové vs. Norsko došel k závěru, že Norsko porušilo článek 8 evropských konvencí a lidských práv. Článek se týká rodinného života.

Kdo je Trude Strandová Lobbenová? Matka, co přišla o syna krátce po jeho narození v roce 2008. Žena žádala o potrat, ale už byla v šestém měsíci. Dítě nakonec přivedla v září 2008 na svět. Neměla ale kde bydlet, tak souhlasila s ubytováním v domově pro matky s dětmi.

Když žena azylový dům po měsíci opustila, úřady rozhodly o odebrání dítěte a později ho předaly do péče pěstounské rodiny. V roce 2012 pěstounská rodina dostala svolení chlapce adoptovat. Matka proti tomuto rozhodnutí protestovala u norských soudů, a když neuspěla, obrátila se na Evropský soud pro lidská práva, kde uspěla.

Jde z toho mráz po zádech; v laškování bych třeba veřejně řekl v Norsku svým rošťákům, co jsou po mně, ogarovi z Valašska, že až se vrátíme domů, dostanou za výprask, někdo by to zaslechl a mohl, jak je zvykem v Norsku, anonymně poslat bekymringsmelding, neboli „zprávu o znepokojení“. Konečně je tady soud, který kritizoval norské úřady, že situaci matky a jejího dítěte dostatečně neprozkoumaly předtím, než dospěly k rozhodnutí dítě odebrat a předat je k adopci proti vůli matky.

Proto byla matce Lobbenové přiznána kompenzace ve výši 25 tisíc eur (650 tisíc Kč). Norská vláda bere rozsudek Evropského soudu pro lidská práva velmi vážně. Verdikt štrasburského soudu bude proto velmi podrobně studovat. Verdikt znamená, že podle štrasburského soudu bylo v této specifické kauze právo na rodinný život porušeno.Je důležité si povšimnout, že verdikt neznamená, že nucené převzetí dítěte do náhradní péče nebo adopce obecně se rovná porušení tohoto práva.

Porážku utrpěla norská sociální služba Barnevernet u Evropského soudu pro lidská práva. Soud ve Štrasburku totiž dal za pravdu Norce Trude Strandové Lobbenové, které sociální služba odebrala po porodu syna a proti její vůli ho dala k adopci. Podle soudu Norsko tímto krokem porušilo práva matky i jejího dítěte. Rozsudek může být precedentem v kauze Evy Michalákové, které Barnevernet odebral její dva syny v roce 2011. Výsledek obrázku pro konzul Slawomir Kowalski

To samé platí pro rodiče, pijící alkohol, proto jsem viděl chodit Nory s láhvemi džusu, v němž však měli tajně vodku, zakoupenou na trajektu ze Švédska. Chodit s dětmi do hospody je další „zadělání“ pro udání, stejně jako absence v docházce s dětmi na helsestasjon, čili místu, kde jsou zdravotní sestry, které kontrolují fyzický rozvoj dítěte. V Norsku sice není vakcinace povinná, ale pokud nedáte dítě očkovat, je další problém v této pokrytecké zemi, kde děti běženců z jiných než válečných zemí nemají dle zákona šanci.

Od kamaráda Anderse, který organizoval vystoupení pro folklórní soubor z Moravy, s nímž jsem absolvoval cestu po severním Norsku, probůh, ne ale jako tanečník, nýbrž novinář vím, že všichni odpůrci nařízení „bekymringsmelding“ nyní očekávají, kolik dětí a za jakých okolností bude dle těchto pravidel norského Barnevernetu odebráno běženeckým rodičům, a jak na to budou tito „noví seveřané“ reagovat a tato opatření akceptovat. Je známo, že muslimští rodiče mohou své dětí bít a fyzicky nutit k víře v Alláha. Kolik běženeckých dětí bude na základě udání odebráno a dáno adoptivním rodičům…

V tom případě je nasnadě poznámka, že bychom tedy měli po běžencích chtít, aby u nás znásilňovali, kradli a odmítali jídlo, jež jim nechutná, byť ho mají zdarma. A že se v Česku budou moci pohybovat bez toho, aby prokázali svoji totožnost a nebyli zavřeni, že mají několik padělaných cestovních dokladů…

Přitom před několika lety skončili v Norsku za mřížemi tři lidé, a to kvůli podezření z napojení na radikální organizaci Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL), která se v Sýrii a Iráku snaží ustavit chalifát. Bezpečnostní služba severského státu ohlásila, že ze strany islamistů hrozí útok na Norsko, možná aby osvobodili své soukmenovce. První vyšel vstříc severské muslimské komunitě norský korunní princ Haakon Magnus s ministrem zahraničních věcí, kteří navštívili mešitu World Islamic Mission v městské části Gronland, kde žijí převážně přistěhovalci.norway flag

Stoické Norsko nezapře ani svoji fašistickou minulost, jeho ministerstvo zahraničí vypovědělo na počátku roku 2019 polského konzula v Oslu. Zároveň vyzvalo Varšavu, aby Slawomira Kowalského povolala do tří týdnů do vlasti. Důvodem má být jeho nepřijatelné chování. Kowalski se angažoval v kauzách polských rodičů, kterým úřad Barnevernet odebíral děti.

Přede dvěma lety Kowalski získal ocenění „Konzul roku” jako ocenění práce „všech těch, kteří bojují za polské děti a důstojnost polských rodin v zahraničí,” citoval deník Gazeta Wyborcza. Podle norských médií se ale konzul Slawomir Kowalski silně angažoval v odebírání dětí úřadem Barnevernet. Úřad Barnevernet je totiž již řadu let častým terčem domácí i mezinárodní kritiky za svůj nesmlouvavý přístup k rodičům, zejména z řad východních zemí.

Jak došlo k tomuto tragickému faux pas Norska? Údajně proto, že Polsko udělilo azyl Norce Silje Garmové a její dceři, které z Norska utekly před perzekucemi ze strany Barnevernetu. Norsko tak jen potvrdilo absenci jakékoliv sebereflexe a schopnosti přijmout i jen zcela věcnou kritiku jeho systému péče o děti. Udělení politického azylu Norce Silje Garmové bylo patrně už poslední kapkou, kdy se odhodlali k tomuto diplomaticky poměrně zásadnímu kroku…Výsledek obrázku pro konzul Slawomir Kowalski

Polský konzul Slawomir Kowalski Wikipedie…

Konzul Kowalský měl s norskými úřady poprvé problém už loni, kdy byla k jednání předvolána norsko-polská rodina, které úřady odebraly 6leté dítě. Rodiče tehdy požádali pana konzula o asistenci, norskou policií mu však bylo fyzicky zabráněno ve vstupu na jednání. Vzhledem k faktu, že tímto činem Norové porušili i Vídeňskou úmluvu o konzulárních stycích, vzbudilo to velkou negativní mediální pozornost a kritiku od polských politiků.

Polsko tak nadále zůstává v boji proti norským praktikám neoprávněného odebírání dětí samo, V České republice si Barnevernet získal mediální pozornost odebráním sourozenců Michalákových jejich rodičům kvůli podezření na zneužívání, zanedbávání a týrání. Děti nyní vyrůstají u pěstounů. Jejich matka se po několika letech obrátila se stížností na Norsko k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

V norském městě As v kraji Akershus se právě odehrálo drama, jehož hlavní postavou byl dvanáctiletý chlapec. Ten dělal všechno pro to, aby ho úředníci Barnevernetu neodvedli od rodiny, než aby se nechal odtrhnout od rodičů, raději se pokusil sociálním pracovníkům utéct. Zoufalá matka, původem Kanaďanka, křičela: „Prosím, pomozte nám. V této zemi nemám jako matka žádná lidská práva…“

Uvažoval jsem špatně, byť jsem Norsko znal jako nejkrásnější místo na světě. Obě mé představy byly mylné. Nekonalo se žádné povstání, ani nebyly podepisovány petice za zavedení trestu smrti… Zde znovu totálně zklamal tzv. norský sociální úřad Barnevernet, když psychopatické dítě jeho rodičům zavčas neodebralo a snad vůbec poprvé zcela oprávněně. Kdyby proti fašistovi Breivikovi zasáhl Barnevernet, učinil by jedinou správnou věc a bylo by zabráněno děsivému masakru…

Vraždící maniak Breivik vystudoval obchodní školu v Oslu a pak si založil firmu s názvem Breivik Geofarm, která se zabývala podnikáním s farmářským zbožím. Ta však mu měla podle policie sloužit jako zástěrka pro nákup většího množství hnojivových látek, jež použil na výrobu bomby. Před útokem údajně nakoupil šest tun umělých hnojiv.

To vše věděl i Barnevernet, ale zcela tuto děsnou věc ignoroval; nešlo totiž o cizince, ale o Nora, tak k čemu čeřit klidné fašistické ovzduší norských fjordů… V centru pozornost norských fašistů však byly hlavně rodiny z východní Evropy, kterým norský sociální úřad Barnevernet odebral děti, a jež se nesmířily se situací a často své děti z pěstounských rodin unášejí.

Související obrázek

Quisling s Hitlerem… Pětimiliónové Norsko, co má povinnou vojenskou službu i pro ženy, dalo světu jméno vlastizrádce – Vidkun Quisling – původně samozvaného vůdce tehdejšího nacistického protektorátu Norsko. Poté co Němci zahájili útok na Francii, Belgii a Holandsko, Norsko následně kapitulovalo. A nacističtí představitelé chtěli Nory postupně získat ke spolupráci s odvoláním na společný germánský původ a čistou nordickou rasu norského obyvatelstva.

Za posledních deset let bylo z norských pěstounských rodin uneseno zpět ke svým biologickým rodičům nebo příbuzným přes 60 dětí. Navíc děti v norské pěstounské péči často zapomínají svůj rodný jazyk, uvedl v pondělí norský tisk. Odebrané děti se totiž umisťují k pěstounům, kteří hovoří výhradně norsky. To je i případ českých bratrů Michalákových, který v Česku přitahuje velkou mediální pozornost.

Starší Denis paní Michalákové měl již od svého půlroku problémy s polykáním, byl maličký na svůj věk a neprospíval. Jedl velmi málo, nechtěl kousat, dlouho držel jídlo v puse, než jej spolknul, trpěl zácpou, často prošlo několik dní než šel na toaletu a při vyprazdňování někdy krvácel. Rodiče s ním proto byli na mnoha lékařských vyšetřeních, posléze byl poslán do nemocnice, kde mu byla zavedena sonda do žaludku a přišlo se na to, že trpí na reflux. Proto mu byla nařízena dieta.

V souvislosti s děsivým Breivikovým masakrem se naskýtá otázka, jak to že tamní orgány činné v trestním řízení nezabránily tomuto masakru. Věděly o Breivikovi, co si psal na internetu, jak se chystal na vraždění, přesto nebyl sledován a mohl zrůdným sadismem vraždit. Selhala prevence zločinu? Není kouře bez ohně. Nebo jsou už Norové natolik pod vlivem islámu, že jim to jde jedním uchem tam a druhým ven…?

Copak se nedalo vysledovat, jak hromadí zbraně? Jeho způsob zabíjení byl mimořádně trýznivý a obludných rozměrů. Nejenže už předtím rozeslal svůj popis zabíjení, ale šokuje hlavně jeho způsob masakrování norských dětí. Proměnil se ve zvíře, které krvelačně pronásleduje své oběti. Napřed je střílel do nohou, a když nemohly utíkat, klidně jim rozstřílelo tváře. Za utíkajícími volal, že to mají marně, že mu stejně neutečou…Výsledek obrázku pro foto olšer breivik

Pak převlečený za policistu, přišel na ostrov s tím, že jde zkontrolovat bezpečnostní situaci na mítinku po explozi v centru hlavního města. Místo toho však začal bezhlavě střílet do davu lidí. Některé z nich nejprve střílel do nohou, aby nemohli utíkat, a teprve potom je střelil do obličeje střelami dum-dum. Někteří lidé se pokusili doplavat na pevninu a utonuli…. Breivik tam vypálil 186 ran, zastřelil 67 z nich, jeden mladík zemřel nešťastnou náhodou při pádu z útesu při útěku a další se utopil ve snaze doplavat k pobřeží. Dalších 110 lidí bylo zraněno. Průměrný věk obětí byl 18 let – nejmladšímu bylo 14…

Jak to, že norský masový vrah Breivik, který na internetu zveřejňoval nenávistné a vražení spády, nebyl pod pod kontrolou norské sociální služeb Barnevernet (BV), což je stát ve státě, spíš špiclovsko-udavačský spolek; v případě, že je něco v soužití rodiny s vlastními dětmi v nepořádku, byť jen v náznaku, každý totiž může v Norsku anonymně poslat bekymringsmelding, neboli „zprávu o znepokojení“. Proč ti Norové, co jsou stoický národ, neposlal na Breivika oprávněné udání?

Podle jednaosmdesátileté psycholožky Killénové totiž biologická vazba rodičů ve vývoji dítěte nehraje významnou roli; hlavní je, že má potřebnou péči pěstounů. Ve studii mimo jiné prezentovala univerzální návod na to, jak rozpoznat zanedbávání a zneužívaní dítěte. Indikátory špatné péče jsou podle ní nízké sebevědomí dětí, komplikace během těhotenství nebo omezený kontakt s jinými dětmi.

Jak to, že Kari Killénová nemá své dcery v pěstounské péči…? Foto: Reuters…

Killénová a další její následovníci vnímají rodiče jako „kolečko v soukolí“, které je nahraditelné, a to i opakovaně. Tyhle teze jsou celosvětově považované za pavědu, ale v Norsku je to hit a hlavní autorka, Kari Killénová, nechybí v knihovničce žádného úředníka Barvnevernu. V Norsku se vymkl nejen Barnevernet, ale zejména psychologie a sociologie…

Ovšem pardon; prý se nemusí jednat hned nutně o udání, protože ve své podstatě jde o to, že ten, kdo to podává, neinformuje, že se něco špatného stalo, ale že má nějaký špatný pocit z toho, co vidí (například zanedbané, hladové, špinavé dítě a podobně). Podle toho by k tomu měla BV přistupovat – tedy než cokoliv udělá, zjistit si, zdali je opravdu k takovému znepokojení důvod. Třeba, když rodič řekne svému dítěti: „Vlez do auta, smrade“, nebo „stejně jsi budižkničemu“, což může stačit k odebrání děcka…

Proč mohou být cizí děti traumatizovány už způsobem, jakým je Barnevernet odnáší z rodin bez jakékoliv účinné pomoci? Proč ne Breivik? Sociální úřady řeší vše přes policii. V poslední době se však řada rodičů např. ve Švédsku rozhodla říci ne tamnímu systému a nepodrobit se jeho diktátu. Umisťují videa na sociální sítě a švédské úřady volají po tvrdé odvetě. Ty už opakovaně upozornily na to, že Barnevernet vydává falešné psychiatrické diagnózy na rodiče i děti, vyhrožuje rodičům i dětem, aby mlčeli o tom, jak instituce poškozuje rodinu.

Barnevernet zneužívá děti a rodiče, způsobuje dlouhodobě psychické trauma členům rodiny. Vydává děti na otevřený trh, kde jim hledá nové pěstounské domovy v komunitě. Tímto odvětvím zvaným Barnevernet, protečou ročně přes 4 miliardy norských korun. Navíc pěstounské domovy jsou velmi dobře placeny za přijetí dítěte a v mnoha případech dochází k sexuálnímu zneužívání nebo bití ze strany pěstounů, což je Barnevernetem přehlíženo, i když se dítě obrátí o pomoc.

Proč ne na Barnevernet nedoplatil norský Breivik? V hledáčku této fašistický sociálky jsou hlavně rodiny z východní Evropy, kterým norský sociální úřad Barnevernet z těchto „tyranských důvodů“ odebral děti, se nesmířily se situací a často své děti z pěstounských rodin unášejí. Za posledních deset let bylo z norských pěstounských rodin uneseno zpět ke svým biologickým rodičům nebo příbuzným přes 60 dětí.

Navíc děti v norské pěstounské péči často zapomínají svůj rodný jazyk, uvedl norský tisk. Odebrané děti se totiž umisťují k pěstounům, kteří hovoří výhradně norsky. To je i případ českých bratrů Michalákových, který v Česku přitahuje velkou mediální pozornost. Největší norský deník Aftenposten napsal, že „pod kontrolou norské sociální služby (myšleno zřejmě v náhradní péči) je 3000 dětí zahraničního původu“.

Barnevernet v zahraničí ale nemá zkrátka dobré jméno, jeho děsivé postupy vyvolávají ve na východě Evropy doslova mediální bouři, píše v článku list Aftenposten. Barnevernet také způsobuje potíže v politických vztazích mezi Norskem a některými východoevropskými zeměmi, kde je úřad přirovnáván k nacistické organizaci Hitlerjugend a jeho zaměstnanci jsou označováni za zloděje či teroristy.Výsledek obrázku pro olser norsko

Tak tato norská děvčata strach z „bekymringsmeldingu“ či Barnevernetu mít nemusí, jedině, že bych je unesl já sám… Snímek Břetislav Olšer.

Vraťme se do minulosti, možná svoji nacistickou agresivitu získalo Norsko už dávno; má ji prostě v genech. Podle webu Aktuálně.cz, norský kolaborantský režim, ustavený v zemi po její okupaci nacistickým Německem, od roku 1941 několikrát žádal Adolfa Hitlera, aby Norsku přidělil nějaká dobytá území v Sovětském svazu. Dožadovali se území buď u severského Murmansku, nebo ve vnitrozemí.

Vyplývá to z historických písemností, které odtajnila norská vláda. Dokumenty přístupné na internetových stránkách národního archivu ukazují, že fašistická strana Vidkuna Quislinga, která řídila zemi během okupace v letech 1940 až 1945, požadovala přidělení území kolem přístavu Murmansk v Severním ledovém oceánu, tedy u hranic s Norskem.

„Jsme stoický národ. Nekřičíme a nepropukáme v pláč. To, co cítíme uvnitř, je ale jiná věc,“ řekl před časem John Hestnes, který vede podpůrnou skupinu pro lidi přeživší Breivikův bombový útok v Oslu.

Inu, kdy přestane se svojí apatií český velvyslanec v Norsku ke zločineckému Barnevernetu za únos synů Michalákových, byť jeho diplomatický kolega z Polska dostal z Norska vyhazov za protest proti kauzám polských rodičů, jimž Barnevernet nezákonně odebíral děti. Je snad masový vrah Breivik imunní vůči tomuto úřadů, byť se vědělo o jeho nacistických spádech? Že by platilo: Já fašista, ty fašista, nikdo na nás nemá…?

Norsko bere Barnevernet vážně: https://www.novinky.cz/zahranicni/clanek/norsky-velvyslanec-soud-bereme-vazne-barnevernet-se-zmeni-40298845

Chová se Barnevernet jako Hitlerjugend: http://www.rukojmi.cz/clanky/908-chcete-vedet-proc- norove-unaseji-cizi-deti-a-proc-se-chova-barnevernet-jako-hitlerjugend

Zdroj: https://olser.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=479490

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *