Ve věku 95 let zemřel 5. září 2019 bývalý dlouholetý prezident Zimbabwe Robert Mugabe; dle údajů z června 2008 způsobil roční inflace 11,2 milionů procent, o rok později neuvěřitelných 230 miliónů procent.

20. Září, 2019 – 14:48

Projel jsem Jihoafrickou republiku při svých četných cestách křížem krážem a napsal o tom cestopis: „Češi v zemi zlata, platiny a diamantů“, v němž jsem zmínil spoustu tamních českých báňských inženýrů; jeden z nich mi nedávno sarkasticky vzkázal, že měl pohřeb „likvidátor bělochů“, Robert Mugabe, bývalý prezident Zimbabwe, kterého neměl zrovna v lásce…

A tak se stát Zimbabwe se 14. září 2019 rozloučil s někdejším dlouholetým autoritářským prezidentem Robertem Mugabem. Státního pohřbu se zúčastnili mimo jiné prezidenti Jihoafrické republiky Cyril Ramaphosa a také Keni Uhuru Kenyatta. Rakev bude uložena ve svatyni hrdinů boje za nezávislost v hlavním městě Harare za zhruba měsíc, až bude dokončeno nové mauzoleum.

Prezident Rovníkové Guineje Theodore Obiang Nguem, který je u moci od roku 1979, Mugabeho označil za vůdce, který nemá v Africe srovnání. „Obyvatelé Zimbabwe budou navždy vděční, že bílým sebral půdu a dal ji svému lidu,“ uvedl Nguem, který tak připomněl jeho souhlas se zábory farem bělošských farmářů v zemi. Smutečnímu obřadu předcházel spor mezi vládou a rodinou. Pozůstalí totiž chtěli, aby byla rakev pohřbena v rodné vesnici v okrese Zvimba, vláda naopak prosadila jako místo posledního odpočinku hararské Pole národních hrdinů.Pohřeb diktátora Mugabeho

Foto: Reuters…

Sobotní státní obřad se konal na národním stadionu v Harare, který dokáže pojmout až 60 tisíc lidí. Ze zveřejněných snímků a z televizních záběrů však bylo patrné, že kapacita stadionu nebyla zdaleka naplněna. BBC mluvila o jen o několika tisících účastnících z řad veřejnosti.

Již během dne média uváděla, že ne všichni obyvatelé země, která se potýká s velkými hospodářskými problémy, se chtěli s bývalým prezidentem rozloučit. „Jsme šťastnější, když je teď po smrti. Tak proč bych měla jít na jeho pohřeb?“ citovala agentura AFP jednu z obyvatelek metropole. „Už o něm nechceme slyšet. Byl příčinou našich problémů,“ dodala.

Robert Mugabe dešel ve věku 95 let 5. září 2019; asi nebyl dobrý ekonom, ale dle údajů z června 2008 způsobil roční inflace 11,2 milionů procent, o rok později neuvěřitelných 230 miliónů procent, resp. čtyři bankovky v hodnotě 10, 20, 50 a 100 biliónů zimbabwských dolarů, když 100biliónová bankovka odpovídá zhruba 30 dolarům, to je asi plus mínus 600 Kč…

Mugabe tak má na svědomí asi nejbídnější zemí světa, kterou bylo kdysi „nezávislé a svobodné“ Zimbabwe, zbavené „jha kolonialismu“, jež nahradilo kdysi slušně prosperující rasistickou Rhodesií. Jak tomu rozumět? Proč je někdy „nelidský rasismus“ produktivnější a spokojenější, než „svobodná země“ bez zlých kolonialistů?Zimbabwský prezident Robert Mugabe.

Zesnulý zimbabwský prezident Robert Mugabe.., AP

Vraťme se tedy o jedenáct tet zpátky na jih černého kontinentu, do jeho bídného období; koncem roku 2008 si totiž především Zimbabwe, kdysi Rhodésie, připsalo další neuvěřitelné světové prvenství. Kvůli hyperinflaci, se kterou se africký stát již delší dobu potýká, muselo vydat opět novou sadu bankovek. Tentokrát v řádech biliónů.

Za vším bylo populistické přerozdělování půdy, kdysi ve vlastnictví bílých farmářů, do rukou domorodých obyvatel, hlavně bývalých vojáků. Senilní prezident Mugabe tímto hloupým počinem získal obrovskou podporu. Ovšem zanedlouho se musel potýkat s katastrofální neefektivitou zemědělství a nízkou produkcí, což vyvolalo hektickou poptávku po základním zboží. Země měla zpočátku této krize bankovky v hodnotě stovek miliard zimbabwských dolarů.

To vše měl na svědomí dnes již zesnulý prezident Robert Mugabe, který vstoupil do vlády jako premiér 18. dubna 1980, kdy se země stala „nezávislou“ a „svobodnou“, zbavená „krutovlády“ Britů. Bylo to za prezidentování Canaana Solinda Banana, člena Vlastenecké Fronty Zimbabwe. Společně svrhli rasistickou vládu Iana Douglase Smitha, který se v roce 1965 stal ministerským předsedou Rhodésie jako vůdce Rhodéské fronty – Strany evropských usedlíků. Za jeho vládnutí byla nezaměstnanost asi třetinová proti jejímu 80procentní nárůstu za současné Mugabovy anarchie.

Zimbabwský prezident Robert Mugabe 21. listopadu 2017 odstoupil z funkce, v níž strávil 37 let. Informovala o tom agentura Reuters. Mugabe tak učinil v den, kdy poslanci zimbabwského parlamentu zahájili proces jeho odvolání. Abdikaci oznámil předseda Národního shromáždění Jacob Mudenda, když od odstupujícího prezidenta dostal rezignační dopis. Mudenda následně přerušil rozpravu o sesazení prezidenta a oznámil, že se nyní vedou přípravy na zvolení nové hlavy státu.

Krizi vyvolal Mugabe, když ve své senilnosti za projevy neloajality odvolal viceprezidenta Mnangagwu. Podle Mugabeho kritiků tím ale pouze připravoval cestu po nástup Grace Mugabeové na jeho místo, až by zemřel. Armáda ho však už měla plné zuby, proto převzala kontrolu nad zemí; proto přiměla Mugabeho k odchodu z politiky a Grace vzkázali, aby se poohlédla po jiném než prezidentském džobu; a byl zde základ největší současné běženecké krize světa….

Pohár trpělivosti po takřka čtyřech desítkách let už konečně a definitivně přetekl, když se v srpnu 2017 mezi Zimbabwe a Jihoafrickou republikou (JAR) naplno rozhořel diplomatický spor kvůli manželce prezidenta Mugabeho. Tato černá dračice totiž zbila mladičkou modelku Gabriellu Engelsovou v johannesburském hotelu, nicméně nepůjde k soudu, jelikož má diplomatickou imunitu.

Snímky zveřejněné na sociálních médiích ukazují řeznou ránu na čele modelky, která si údajně vyžádala přes deset stehů. Engelsová tvrdí, že utrpěla i další rány do zátylku. Bití se nevyhnuli ani synové zimbabwského diktátora, kteří byli s Engelsovou na pokoji.Grace Mugabeová a Robert Mugabe

Grace Mugabeová a Robert Mugabe… Foto: /AP/Tsvangirayi Mukwazhi

V jihoafrické Pretorii se mezitím shromáždili demonstranti požadující, aby byla přesto Grace Mugabeová vydána spravedlnosti. Manželka zimbabwského diktátora se proto raději ani neukázala na summitu Jihoafrického rozvojového společenství, kde měla zastupovat svou zemi. Svou neúčast nijak neospravedlnila. Vznětlivá a panovačná Mugabeová musela svou diplomatickou imunitu využít už v roce 2009 poté, co byla obviněna z napadení hongkongského novináře.

Zbila modelku elektrickým kabelem: http://www.info.cz/svet/rvacka-prvni-damy-manzelka-prezidenta-zimbabwe-zbila-modelku-elektrickym-kabelem-nesmi-odjet-domu-14524.html

A vznikl staronový fenomén – bílý rasismus, jaký se už objevil také v sousední Jihoafrické republice. Jde o upřednostňování černých a barevných obyvatel na úkor bělochů. Třeba když Nelson Mandela nařídil, aby v každém podniku pracoval poměrný počet černochů podle toho, jaký byl demografický poměr v JAR. Cca 44 milionů k pěti milionům… Jenže Mugabe „bílý rasismus“ naplňoval s fanatickou důsledností – bělochy nejenže vyháněl z jejich farem, které jim zabavoval a rozkrádal, ale mnohé farmáře také nechal pozabíjet, aby jejich majetky rozdal svým voličům…

Zabírání půdy a vyhánění bílých farmářů probíhalo v Zimbabwe od té doby, co nesvéprávný Mugabe označil bílé farmáře za příčinu cholery, hladovění a bídy země. Od února 2000 bylo zabráno asi tisíc bělošských farem. Režim černochů v Zimbabwe dosáhl svého vrcholu a v zemi byl ještě přijat zákon, podle kterého musí běloši ve všech společnostech přenechat podíl ve výši alespoň 51% černochům.Výsledek obrázku pro foto olser afrika

Snímek Břetislav Olšer

Zimbabwe bylo z tohoto důvodu pozastaveno členství v britském Commonwealthu. Přesto Česká republika v letech 1992 – 2001, jak uvádí Národní zpráva o vývozech ručních a lehkých zbraní, vyvezla do této země 26 raketometů RM-70, 10 samohybných houfnic 2S1 a řádově stovky kusů pancéřovek, útočných pušek a kulometů. Evropská unie rozhodla, že k více než stovce tyranů ze Zimbabwe, kteří nesmí do států EU, přibude dalších třicet prominentů násilnického režimu a šedesát jeho podniků má zákaz obchodovat s Evropou…

V Jihoafrické republice nyní žije několik milionů Zimbabwanů. Jejich počet na útěku ze Zimbabwe vzrostl v posledním dvacetiletí, kdy Mugabeho politika přivedla kdysi relativně prosperující africkou zemi k rozvratu. O Grace Mugabové se navíc přesto mluvilo jako o budou vládkyni Zimbabwe…

Projel jsem Jihoafrickou republiku při svých četných cestách křížem krážem, až na hranice dnes patrně nejbídnější země světa, ve kterou se dnes proměnilo „nezávislé a svobodné“ Zimbabwe, zbavené „jha kolonialismu“, jež bylo kdysi slušně prosperující rasistickou Rhodesií. Jak tomu rozumět? Proč je někdy „nelidský rasismus“ produktivnější a spokojenější, než „svobodná země“ bez zlých kolonialistů?

Vztah k Zimbabwe mi před lety poodhalil Ing. Zdeněk Hofírek. Púvodem z Vyškova a na jihu černého kontinentu byl šéfem týmu chemiků, kteří produkovali nedaleko Rustenburgu z platinové rudy čistou platinu; z jedné tuny hlušina z podzemí tak bylo cca osm gramů 99, 99% čistého kovu. Na jih Afriky přišel ve svých 28 letech: „Bylo to tady jako ve snu. Rand měl tenkrát v 70. letech vysoký kurz a prodával se za dolar padesát. Pak šel rand v zimbabwské krizi dolů…“ pokrčil rameny.

„Dnes mám peníze v bance rovněž ve zlatých mincích kruferrandech, ročně dostanu ze svého vkladu cca pětadvacetiprocentní úrok. Roční příjem v rafinerii mám přes sto třicet tisíc randů…“ Ve svém bankovním trezoru měl přes tři kilogramy ryzího zlata; v JAR šlo koupit 24karátové zlato pouze v mincích Krugerrandech o hmotnosti trojské unce (31, 1034807 gramů…)

Grace Mugabe.

Manželka prezidenta Mandely… Autor: raz – 17. srpna 2017

Zatímco JAR se dařilo, v Zimbabwe bylo zle; měl tona svědomí rezignující prezident Robert Mugabe, který vstoupil do vlády jako premiér 18. dubna 1980, kdy se země stala „nezávislou“ a „svobodnou“, zbavená „krutovlády“ Britů. Bylo to za prezidentování Canaana Solinda Banana, člena Vlastenecké Fronty Zimbabwe. Společně svrhli „rasistickou“ vládu Iana Douglase Smitha, který se v roce 1965 stal ministerským předsedou Rhodésie jako vůdce Rhodéské fronty – Strany evropských usedlíků.

Za jeho vládnutí byla nezaměstnanost asi třetinová proti jejímu 80procentní nárůstu za současné Mugabovy anarchie. Dlouho za Smithem chodili občané Rhodesie, aby se vrátil a dal zemi do pořádku; Ian Douglas Smith, farmářský syn skotských přistěhovalců, byl v letech 1964 – 1979 byl premiérem Rhodesie, o rok později vyhlásila Rhodesie pod jeho vedením nezávislost na Velké Británii.

V roce 1978 se dohodl s umírněným černošským biskupem Abelem Muzorewou na pozvolném přechodu moci do rukou černošské většiny. O rok později se země přejmenovala na Zimbabwe Rhodesie a premiérem se stal ve smíšené vládě Abel Muzorewa… Smith byl i nadále vůdčí postavou opozice vůči Mugabemu a často kritizoval jeho vládu a obviňoval ji z korupce.

V roce 1992 se ještě krátkodobě angažoval v opozičním hnutí Spojená fronta. Na rozdíl od většiny bělošské populace ze Zimbabwe neodešel, stále pobýval buď na své venkovské farmě, nebo ve svém domě v hlavním městě Harare. Ani po konci své kariéry v politice nepřestával otevřeně kritizovat Mugabeho režim, který na přelomu tisíciletí přivedl kdysi jednu z nejbohatších zemí Afriky na hranici ekonomického kolapsu. Až na sklonku svého života Zimbabwe opustil. Posledních několik let svého života strávil v  Kapském Městě, kde 20. listopadu 2007 zemřel ve věku 88 let.Výsledek obrázku pro foto zimbabwe premiér smith

Jako by za trest za Smithovou smrt přišla na Zimbabwe pohroma; počátkem roku 2009 si země připsala další neuvěřitelné světové prvenství, k v úvodu vzpomínané neuvěřitelné hyperinflaci, se kterou se africký stát již delší dobu potýkal, musela země vydat další sadu bankovek. Tentokrát v řádech biliónů. Za vším bylo populistické přerozdělování půdy, kdysi ve vlastnictví bílých farmářů, do rukou domorodých obyvatel, hlavně bývalých vojáků.

Dnes už Jihoafrická republika (JAR) zřejmě lituje, že sloužila jako vzor pro Zimbabwe. Za to má totiž na svém území v pohraničí se Zimbabwe tisíce uprchlíků, nemocných cholerou, pro něž nebyla lékařské péče ve vlastní zemi. Její systém se totiž totálně zhroutil, vládne anarchie, nulová hygiena a „pravá ruka neví, co dělá ta levá“… A to není JAR žádné „béčko“.

Senilní prezident Mugabe tímto hloupým počinem získal obrovskou podporu. Ovšem zanedlouho se musel potýkat s katastrofální neefektivitou zemědělství a nízkou produkcí, což vyvolalo hektickou poptávku po základním zboží; na rozdíl od bělochů totiž černoši nechali jejich hospodářství zkrachovat. Podle údajů z června 2008 byla roční inflace 11,2 milionů procent, o rok později se měla pohybovat okolo neuvěřitelných 230 miliónů procent.

Něco nebývalého a zřejmě i těžko někdy překonatelného. Země měla zpočátku této krize bankovky v hodnotě stovek miliard zimbabwských dolarů. Zní to neuvěřitelně, ale prostě za 35 000 000 000 000 000 zimbabwských dolarů byl v tom čase jeden americký… https://byznys.ihned.cz/c1-64156760-za-35-000-000-000-000-000-zimbabwskych-dolaru-jeden-americky-zimbabwe-nabizi-novy-kurz

Výsledek obrázku pro foto olšer afrika

Na safari v JAR… Snímek Břetislav Olšer

Inu, konec nostalgického vzpomínání; je z toho všeho jen děsivá vize; v roce 2050 prý už budou běloši možná jen v rezervacích. A neonacisté i skinheadi budou mít po svém “jednom národu” a “bílé rase”. Naštěstí však Mugabové už nebudou zřejmě dál neomezeně vládnout, právo neprávo, svoboda nesvoboda, a nebude už platit hrůzná inflace, když 100biliónová zimbabwská bankovka tenkrát odpovídala zhruba 30 dolarům, to je asi plus mínus 600 Kč… Běžencům z Afriky do Evropy (no) nazdar…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *