13. Srpen, 2018 – 11:32

Invaze Turků na Kypr v roce 1974 nikomu ze Západu nevadila, zato 21. srpen 1968 v Československu je však navždy zločinem SSSR a čtyřech dalších zemí Varšavské smlouvy

Zatímco od nás okupantští Sověti ze srpna 1968 dávno odešli, Turecko v tajnosti v srpnu 2019 přepravilo do okupované části severního Kypru 42 tanků Leopard 2A4. Stroje německé výroby se nachází jen deset kilometrů od Nikósie, metropole Kyperské republiky. Informoval o tom v pátek turecký server Ahval s odvoláním na řecká média.

Tanky a munici na ostrov dopravily dvě lodě, které vypluly z tureckého přístavu Edirne. Tento krok se příčí zákazu amerického Kongresu a německé vlády na ostrov převážet zbraně vyrobené v těchto dvou zemích, napsal řecký týdeník To Vima. Napětí mezi Tureckem a Kyperskou republikou se v uplynulých dvou měsících 2019 vystupňovalo kvůli sporům ohledně těžby zemního plynu ve východním Středomoří.

U kyperského pobřeží provádí průzkumné vrty už dvě turecké lodi. Ankara tradičně hájí zájmy Severokyperské turecké republiky, která vznikla na severu ostrova v roce 1974, kdy tam Turecko vyslalo vojáky v reakci na pokus nacionalistických kyperských Řeků o převrat. V jižní části ostrova je mezinárodně uznávaná Kyperská republika, která je od roku 2004 členem EU. Severokyperskou republiku uznává jen Turecko.

Rozdělený Kypr. Žlutě – část země okupovaná Tureckem, šedě – mezinárodně uznávaná republika, zeleně – nárazníková zóna Organizace spojených národů, červeně – britské základny na ostrově

Severokyperská turecká republika (SKTR) se formovala pod ochranou turecké armády po roce 1974 a funguje jako samosprávný protektorát Turecka, které jako jediné ji uznává za suverénní stát. Vláda v Nikosii (hlavní město Kypru) jej důsledně označuje za nelegální útvar, který působí na okupovaném uzemí, na němž vznikl vynucenými přesuny občanů jednotlivý stát muslimských Turků. Zabírá asi 36,3% ostrova a má 264 200 obyvatel (podle sčítání z roku 2006), bez vojáků a turistů je to však pouze 222 400 obyvatel. Nachází se zde málo původních kyperských Turků, převažují přistěhovalci z Turecka.

Dvacátého července tomu bude 45 let, co se turecká armáda vylodila na Kypru a spáchala tam etnickou čistku. Turecku, členské zemi NATO a dlouholetému kandidátovi do EU, prošel válečný zločin bez jakýchkoli sankcí a jeho armáda okupuje téměř polovinu ostrova dodnes. Žádný povyk a sankce ze strany EU a NATO jako kolem Krymu, kde se navíc převážná většina občanů rozhodla odejít z područí Ukrajiny cestou referenda.Vzpomínka na premiéra a prezidanta Makariose

 

 

Hrob kyperského prezidenta arcibiskupa Makariose… Snímek Břetislav Olšer

V červenci 1974 zaútočily turecké jednotky a obsadily 3 % rozlohy ostrova předtím, než byl vyhlášen klid zbraní. Následkem toho se řecká vojenská junta zhroutila a byla nahrazena demokratickou vládou. V srpnu téhož roku další turecký postup vyústil v zabrání 40 % ostrova. Linie příměří ze srpna se stala nárazníkovou zónou OSN, které se říká „Zelená linie“.

Více než jedna čtvrtina obyvatel Kypru byla vyhnána z okupované severní části ostrova, kde do té doby tvořili 80 % obyvatelstva kyperští Řekové. O rok později došlo také k migraci 60 000 kyperských Turků z jihu na sever. Turecká invaze skončila rozdělením ostrova podle Zelené linie, která dělí Kypr i v současnosti. Roku 1983 vyhlásila nezávislost Turecká republika severního Kypru, ačkoliv je dosud uznána pouze Tureckem. Mezinárodní komunita považuje území Turecké republiky severního Kypru za území patřící Kyperské republice, které je nezákonně okupováno tureckými oddíly.

Již roku 1964 žádal jmenovaný kyperský prezident arcibiskup Makarios řeckého krále Konstantina o vyslání 10 000 vojáků na obranu proti předpokládané turecké invazi. Jenže vlády v Řecku se chopila pučem vojenská junta důstojníků vyškolených v NATO a zabývala se především pronásledováním levice, takže o Kypr neměla zájem. Prezidenta arcibiskupa Makaria, který se snažil tlumit vášně, nakonec nenáviděli svorně Řekové i Turci.Stráž při hrobu arcibiskupa Makariose

Stráž u hrobu prezidenta Makáriose… Snímek Břetislav Olšer

Po nezdařeném atentátu uprchl v červenci 1974 do Londýna. Řecká junta se vzpamatovala a prohlásila Kypr za součást Řecka. Než poslala vojáky, začali se 20. července vyloďovat Turci. Britové, OSN i NATO přihlíželi bez zájmu porušení mezinárodního práva. Zde je vidět, že státy NATO jsou spolehliví spojenci a obránci demokracie pouze v případě, že se jim to hodí.

Útok zahájilo 6 000 výsadkářů a příslušníků turecké námořní pěchoty v prostoru Kyrenije. Nakonec se v rámci operace s krycím jménem Atilla vylodilo na Kypru 36 000 tureckých vojáků se 180 americkými tanky M47 a M48 a mohutnou podporou letectva z nedaleké pevniny. Okamžitě bylo mobilizováno 20 000 místních Turků. Proti nim stálo 12 000 příslušníků kyperské národní gardy se 32 tanky T-34 a prakticky bez letectva.

Následně bylo mobilizováno 40 000 Řeků a dorazilo 2 000 vojáků z Řecka. V bitvě u Pentemili se podařilo první fázi tureckého útoku zastavit. Teprve v rámci operace Atilla 2 Turci prorazili až k zelené linii OSN, která rozdělila ostrov roku 1964 misí IUNFICYP s cílem ukončit občanskou válku.Turecká strana se nezapře

 Území tureckého protektorátu pohledem z Nikósie… Snímek Břetislav Olšer

Ve válce padlo 1 273 Řeků a 568 Turků. Zmizelo 1 619 Řeků a zhruba 600 Turků. Pravděpodobně byli zavražděni. V bojích bylo zabito rovněž devět a zraněno 68 pozorovatelů OSN. Z turecké části ostrova uprchlo 200 000 Řeků a naopak 65 000 Turků. Turecko nakonec obsadilo 36 % území ostrova, což trvá dodnes. Turci následně přivezli na ostrov 150 000 osadníků a počítali s ekonomickým rozkvětem.

V roce 1983 vyhlásili v okupované části Kypru Severokyperskou tureckou republiku, kterou kromě Turecka nikdo neuznal. Disponuje 8 000 vojáky, 16 000 záložníky a chrání ji podle různých zdrojů 18 000 až 40 000 tureckých vojáků povalujících se v opuštěných a rozkradených řeckých hotelích a domech a letectvo z pevniny.

Teď současné počty? Celkem má dnes armáda USA na 1,4 milionů lidí, v bojích jich ale bývá nasazeno pouze kolem 200 tisíc, za to jsou pak větší krutá zranění. Na iráckém a afghánském válčišti ztratili dosud jednu a více končetin tři stovky amerických vojáků, v obou těchto zemích jich dosud padlo na 6663.

Turecko v rámci NATO je po americké armádě a druhou nejlépe vycvičenou na světě. Ozbrojené síly Turecka mají 402 tisíc mužů v pozemních silách (77 tisíc profesionálních vojáků a 325 tisíc odvedenců), Zhruba 48 600 příslušníků vojenského námořnictva (14 100 a 34 500) a 60 100 ve vzdušných silách (28 600 a 31 500). K této kapacitě je možné dodat přes 102 200 příslušníků polovojenských sil Národní gardy (údaj z roku 2015). Navíc má Turecko v uvedených třech armádních složkách k dispozici 378 700 záložníků.

Invaze Turků na Kypr nevadila 21. srpen v Československu je však zločin SSSR: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Etnicka-cistka-kterou-nikdo-neresi-Prectete-si-jaka-zverstva-uz-43-let-pachaji-Turci-na-Kypru-496413

Byla to hektická doba od 21. srpna 1968, v níž se všichni kolem snažili na mé maličkosti přiživit, jelikož jsem byl jediný bezpartijní široko daleko s oprávněnou nenávistí; mého tátu totiž vyhodili jako učitele ze školství k lopatě, jelikož odmítl soudruhům jako věřící něco podepsat a někam vstoupit… A tak jsem v ony srpnové dny 1968 jako profláknutý antikomunista halekal v naší valašské Kolibě: „Běž domů Ivane, čeká tě Nataša“, a na náš okresní asfalt jsem s partou psal: „Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil…“

Podpořil mě psychicky i generál Svoboda, tenkrát už jako prezident. O invazi vojsk Varšavské smlouvy ho informoval ještě v noci na 21. srpna 1968 velvyslanec v Praze Červoněnko. V dalších dvou dnech Svoboda odmítl pokus o zřízení kolaborantské „dělnicko-rolnické vlády“. Pak jsem ve své valašské vsi z obecního tlampače slyšel jeho kategorická slova, když se styděl jako bojovník z Buzuku za zradu SSSR:

„…Národ by nás musel poplivat, národ by do nás musel kopat, národ by nás musel vytrhnout, kdybychom na nějaké takové řešení přistoupili….“ V Moskvě pak argumentoval nebezpečím krveprolití, a to bez možnosti jakkoli takový vývoj zvrátit…

Invaze Turecka s druhou největší armádou v NATO po USA na Kypr v roce 1974 nikomu ze Západu nevadila, byť jsou na severu ostrova dodnes, zato 21. srpen 1968 v Československu je však navždy zločinem SSSR a čtyřech dalších zemí Varšavské smlouvy, třebaže sovětská vojska Československo už dávno opustila..

Inu, je třeba dodat: Severoatlantická smlouva byla podepsána 4. dubna 1949, teprve 14. května 1955 vznikla Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci – Varšavská smlouva. Kterápak z nich byla asi obranná, a která asi útočná…? Jelikož NATO, pokud někde útočilo, tak pouze proto, “aby zachránilo lidské životy a ukončilo humanitární krize”. Třeba humanitárním bombardováním bývalé Jugoslávie v roce 1999… Václav Havel – humanitární bombardování…

Když jsem jako valalašský antikomunista halekal: „Běž domů, Ivane, čeká tě Nataša: http://www.rukojmi.cz/clanky/6628-v-srpnove-dny-1968-jsem-jako-znamy-naivni-antikomunista-halekal-v-nasi-kolibe-bez-domu-ivane-ceka-te-natasa-a-na-nas-okresni-asfalt-jsem-s-partou-psal-lenine-probud-se-breznev-se-zblaznil

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *