bartuška…

21. Květen, 2017 – 23:05

„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ zuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

Měl jsem ten ztřeštěný plán, už když jsem vyrazil na Pražské jaro, na koncert skvělé české harfenistky Kateřiny Englichové, s níž je ženatý Václav Bartuška, velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnost. A ten byl, resp. měl být mým novinářským sólokaprem. Seděl jsem za ním a o přestávce jsem ho oslovil se svojí utajenou strategií; připadal jsem si jako směšný konspirátor.

„Promiňte, ale jsem váš sice bezvýznamný, přece však mediální oponent, rád bych s Vámi udělal rozhovor„ řekl jsem a podal mu navštívenku internetových novin Rukojmi.cz. Zvědavě se na ni podíval a nechápavě zakroutil hlavou se slovy: „Proč oponent, to zní přece dobře…“ Související obrázek

Souhlasně pokyvoval hlavou, když jsem mu řekl, že motto http://www.rukojmi.cz/ je: „Všichni jsme rukojmi života; peněz, politiků, zbraní, válek, náboženství a násilí. Nedopusťme, abychom byli též rukojmí sami sebe…“ Navíc jistě tušil mé sympatie k jeho sličné ženě a jedinečné harfenistce jménem Kateřina Englichová

Využil jsem ihned té vteřinové chvíle jisté jeho náklonnosti a položil mu cvičně první a jeho pozornost odvádějící otázku, abych ze sebe udělal slabšího jelena; měl si myslet, že o něm nic nevím: „Byl jste na Kubě?“ Odpověděl razantně: „Ne“. Přidal jsem: „Ani jste tam nebyl ve vězení?“ Začal asi tušit něco ve vzduchu, když jsem mě na mysli jeho studentského druha a přítele Bubeníka. Už podrážděně odpověděl: „Nikdy jsem na Kubě nebyl“.

(Pro vysvětlení – Kubánské úřady obvinily v lednu 2001 poslance Ivana Pilipa a bývalého studentského vůdce Jana Bubeníka, že na Kubě působili jako agenti USA a udržovali podvratné styky. Oba tam byli postaveni před soud… celý článek najdete ZDE)

Následně jsem ťal do živého svým dalším dotazem: „Mluvil jste někdy o Oděse?“ Píchl jsem tak do hrdého diplomatického vosího hnízda, byť jsem mohl mít Oděsu jako nádherné město; pan Bartušek zalapal po dechu a rozčíleně vyhrkl něco ve smyslu: „S proruskými maniaky, nechci mít nic společného!“ Otočil se a připojil se ke svým přátelům. Marně jsem za ním volal, že by šlo o férový a objektivní rozhovor. „Vy mně řeknete, proč jste „protiruský“ a proč bych já měl být „proruský…“

Marnost nad marnost a zase jen marnost. Škoda, že nedošlo na fakta z mého života. Chtěl jsem mu také sdělit, jaká to byla hektická doba, v níž se všichni kolem snažili na mé maličkosti přiživit, jelikož jsem byl jediný bezpartijní široko daleko s oprávněnou nenávistí; mého tátu totiž vyhodili jako učitele ze školství k lopatě, jelikož odmítl soudruhům jako věřící něco podepsat a někam vstoupit… Výsledek obrázku pro foto jugoslávie srpen 1968

A tak jsem v ony srpnové dny 1968 jako profláknutý antikomunista halekal v naší valašské Kolibě: „Běž domů Ivane, čeká tě Nataša“, a na náš okresní asfalt jsem s partou psal: „Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil…“

Jak mě tenkrát podpořil psychicky i generál Svoboda, tenkrát už jako prezident. O invazi vojsk Varšavské smlouvy ho informoval ještě v noci na 21. srpna 1968 velvyslanec v Praze Červoněnko. V dalších dvou dnech Svoboda odmítl pokus o zřízení kolaborantské „dělnicko-rolnické vlády“. Pak jsem ve své valašské vsi z obecního tlampače slyšel jeho kategorická slova, když se styděl jako bojovník z Buzuku za zradu SSSR:

„…Národ by nás musel poplivat, národ by do nás musel kopat, národ by nás musel vytrhnout, kdybychom na nějaké takové řešení přistoupili….“ V Moskvě pak argumentoval nebezpečím krveprolití, a to bez možnosti jakkoli takový vývoj zvrátit…

Kdopak to tedy je Václav Bartuška, jemuž jsem nic takového nemohl sdělit, jelikož to ve své zbabělosti či studu za svá slova o Oděském masakru? http://leva-net.webnode.cz/products/odessky-masakr-2-kvetna-2014/article_photo

Ve svých 22 letech Václav Bartuška stal členem parlamentní komise pro dohled na vyšetřování událostí 17. listopadu, aby na Národní třídě zažil v tamním pověstném masakru i jednoho zabitého student Šmída, z něhož se však k jeho velké nelibosti vyklubal nějaký Růžička, resp. estébák Zivčák, co zázračně ožil i navzdory tomu, že jiný trouba jménem Uhl iniciativně zatelefonoval do Svobodné Evropy, která ihned vysypala, že v Praze už zase zabíjejí studenty.

A Bartuška, tento velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnost, napsal o svých zkušenostech z práce v komisi knihu Polojasno. Zisk z prodeje knihy mu umožnil absolvovat cestu okolo světa. Mimo jiné se v ní vyznal ke své životní lásce zvané peníze:

„Pro mě je dnes nepochopitelné, kolik času a energie jsme byli ochotni věnovat něčemu, z čeho jsme neměli žádný materiální zisk. Tehdy jsem do parlamentu chodil půl roku zadarmo, měl jsem pocit, že sloužit státu je věc cti. Tenhle étos je ve světle dnešní české politiky jako z jiné planety. A z dnešního pohledu tedy to naše snažení opravdu může být k smíchu. Pro mě je to smích dost hořký…“

Snímek Břetislav Olšer

Měli jsme v Česku ministra zahraničí Zaorálka, co si hřál na své hrudi hada jménem Václav Bartuška. Jeho jed blbce se projevil, kdy v interview pro server Neovlivni, odpovídal na dotaz na připravenost na možný zásah „neoznačených“ ruských vojáků v Pobaltí tak, jako předtím intervenovali na Krymu a východě Ukrajiny:

„… model, který byl použit na východě Ukrajiny, v Doněcku, Luhansku a v dalších městech. Šlo to jakoby přes kopírák a popírá to teorii o lidovém povstání. Skupina civilistů obsadí budovy administrativy, muži, ženy, děti. Do dvou dnů se tam začínají nosit zbraně, ženy a děti odcházejí, zůstávají ozbrojenci. Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid. Když to neuděláte, tak máte válku. To je celé,“ řekl v rozhovoru patrně psychicky v tom čase na dně a se svou hlavou ne právě v pořádku Bartuška. Zrůdný postoj českého fašisty – diplomata; upálit, zabít, pohřbít u silnice a máte klid…

Předzvěst děsivé tragédie, kterou by na rozdíl od pražské Národní třídy Bartušek nenazval masakrem, byla i porada „kyjevského vedení“, jež se týkala plánování Oděského masakru. Deset dní před útokem v Oděse se setkali předseda ukrajinského parlamentu Alexandr Turčinov, ministr vnitra Arsen Avakov, vedoucí SBU Valentyn Nalyvajčenko a tajemník Národní bezpečnostní a obranné rady Andrej Porubij.

Nechyběl ani gubernátor Dněpropetrovského regionu Igor Kolomojskij. Ten je spolu s Avakovem obviněn pro podezření ze spáchání vraždy a vedení války zakázaným způsobem. Na 40 ruských vyšetřovatelů již vyslechlo přes 2400 očitých svědků, z nichž 1470 je pokládáno za zraněné. Je mezi nimi i 280 dětí… A teď ty nejděsivější obrázky z Oděsy: http://www.zvedavec.org/komentare/2014/05/5964-obrazek-lepsi-nez-tisic-slov.htm

Při požáru v Domě odborových svazů v ukrajinské Oděse 2. května 2014 zemřelo při střetech zastánců jednotné Ukrajiny se separatisty 32 lidí. Nejprve se hovořilo o tom, že oběti – rusky mluvící Ukrajinci, kteří se v budově schovávali před svými odpůrci – se většinou otrávili oxidem uhelnatým, vyšetřování ukázalo, že je zabil chloroform. Celkem při střetech v Oděse zahynulo 48 lidí.  article_photo

Teď se dívám na spálené mrtvoly mužů a žen z Oděsy; žádní ozbrojenci, žádné zbraně, kukly, helmy, žádní radikálové, ale obyčejní bezbranní civilové; něčí matky, otcové, dcery, synové, hledající jen úkryt před běsnícím davem, Zoufalí lidé, kteří se před plameny vrhali z pater budovy, aby je dobíjeli na zemi zločinci Pravého sektoru. Kdo jsou tito násilní extremisté a jaká je jejich ideologie?

A týpek, kdysi svými spolužáky pro svoji oblibu marxismu-leninismu nazývaný Zao Ce-tung v době, kdy byl šéfem české diplomacie, měl z Bartušky osypky. Citace naoko rozhořčeného prohlášení“: „Václav Bartuška použil výkladu, který je věcně nesprávný a morálně neobhajitelný. Je naprosto nepřípustné, aby zaměstnanec ministerstva zahraničních věcí mluvil o upalování a zabíjení lidí jako o prostých metodách řešení konfliktů. Panu Bartuškovi jsem jeho výrazy ostře vytkl a vyjádřil jsem zásadní odpor k podobně cynickým prohlášením…“

„Toto, chcete-li konkrétní případ, je opravdu fašistický výrok,“ prohlásil v reakci na tento havloidní výrok prezident Zeman a dodal, že pokud by byl na místě ministra zahraničí, Bartušku by za to okamžitě vyhodil. Komunistický poslanec Zdeněk Ondráček podal trestní oznámení na vládního zmocněnce pro energetickou bezpečnost Václava Bartušku za jeho výroky o upalování na Ukrajině…

Označil zmocněncova slova za cynická, urážlivá a patrně fašizující… Ovšem, česká justiční mafie měla jasno: „Vyšetřování skončilo, zapomeňte“.

A takový je pan skoro fašista Bartušek na počátku třetího tisíciletí: ”Rusko je zoufalé, nemá nic, čím svět zaujmout, kromě svých zbraní. Svět má totiž dost ropy i bez něj….“ Rusko je tedy zoufalé, zatímco skvělé USA tonou ve státním dluhu přes 17 bilionů a země se otřásá v nepokojích černochů, od Baltimore až po Ferguson, trpí vysokou nezaměstnaností či rozdáváním milionů žebračenek… Takto se však staví pouze k dění na Ukrajině a tlakům ze strany Ruska zvláštní velvyslanec Česka pro otázky energetické bezpečnosti…

Bartuška též přijal výzvu Havla a jeho přítele Schwarzenberga, zřídit instituci, která by shromažďovala dílo exprezidenta, především by ale sloužila ke studiu a podpoře hnutí za lidská práva po celém světě. Knihovna zatím sídlí v pronajatých místnostech, prvním úspěchem bylo knižní vydání depeší, které o událostech konce roku 1989 posílala do Washingtonu americká ambasáda v Praze. Do budoucna by měla mít vlastní budovu a tři nebo pět zaměstnanců. Knihovna se stala druhou kulturní institucí, která vznikla z Havlova podnětu.¨

Snímek Břetislav Olšer

Na webu Nová republika, jež se ocitla rovněž na seznamu nehodných webů, šli až do krajnosti; Bartuškova trestně právní odpovědnost – viz:

Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Díl 8
Některé další formy trestné součinnosti
§ 364
Podněcování k trestnému činu
Kdo veřejně podněcuje k trestnému činu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
§ 365
Schvalování trestného činu
(1) Kdo veřejně schvaluje spáchaný zločin nebo kdo veřejně vychvaluje pro zločin jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Stejně bude potrestán, kdo v úmyslu projevit souhlas s trestným činem
a) pachatele nebo osobu jemu blízkou odmění nebo odškodní za trest, nebo
b) na takovou odměnu nebo odškodnění pořádá sbírku.

A co následovalo po letech klidu, bez nezaměstnanosti a pochybných rádoby svobod: „Masakr“ bez jediného mrtvého na Národní třídě, za to přibyli zavraždění čeští vojáci v Afghánistánu a též učitelka Štěpánová z Brna, co učila „nový“ dějepis, že USA osvobodily Evropu od Hitlera… Poté Václav Havel jednal s předsedou federální vlády Ladislavem Adamcem o předání moci, když  StB v té době řídila Adamcovu vládu způsobem, že ÚV KSČ musel s Havlem jednat už jako s budoucím prezidentem. http://hedvicek.blog.cz/1111/narozeniny-starickeho-mocnare

Inu, měl jsem prostě jen chimérický plán, už když jsem vyrazil na Pražské jaro, na koncert skvělé české harfenistky Kateřiny Englichové, s níž je ženatý Václav Bartuška, velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnost, A ten byl, resp. měl být mým novinářským sólokaprem. Bohužel, ne mojí vinou se tak nestalo, naopak jsem dostal nálepku proruského maniaka…

https://www.mojevideo.sk/video/20df/odesa_ukrajina.html

 Slyšel tento odpůrce všech proruských osob mírumilovný rozhovor Tymošenkové, zareagoval na něho…? Proč se neptají jednostranně zaměřená česká média…? http://video.idnes.cz/?idVideo=V140325_092028_tv-zpravy_krr

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *