Příměří za uneseného desátníka izraelské armády Gilada Šalita…?

17. Leden, 2009 – 8:59

V neděli ráno 25. června 2006 byl při útoku palestinských ozbrojenců v Pásmu Gazy zajat dvacetiletý Gilad Šalit z obce Mitzpe Hila v oblasti Galilea, desátník izraelské armády, který má dvojí občanství – izraelské a francouzské.

Následující den únosci vnesli požadavek k propuštění palestinských vězňů zadržovaných Izraelem (nejdříve jen žen a dětí, později i dalších).

A premiér Izraele Ehud Olmert skutečně nechal propustit 256 členů Fatáhu bez toho, že by k tomuto kroku měl souhlas vlády. Formalitou byl písemný slib propouštěných, že se do budoucna zdrží násilí a už nebudou zabíjet Izraelce.

„Kdoví, kolik z nich dnes bojuje za Hamas v Pásmu Gazy a střílí rakety Kassam na Sederot, Beer Shevu či Aškelon…?“ rozčiluje se Peter Bachrach z Haify, kterou v roce 2006 poničily katuše Grad libanonského Hizballáhu.

Trestanci, kteří byli propuštěni v rámci „gesta dobré“ vůle premiéra Olmerta vůči prezidentu Abbásovi, byli svezeni do věznice Keciot v Negevské poušti a ráno 20. července 2007 začali nastupovat do přistavených autobusů, aby byli převezeni přes stanoviště Bejtúnija do Ramalláhu.

Prohlédli je lékaři za přítomnosti zástupců Mezinárodního výboru Červeného kříže. Nejznámější propouštěnou osobou byl Abdar Rahím Mallúh, náměstek generálního tajemníka Lidové fronty pro osvobození Palestiny (LFOP). Byl zatčen a uvězněn v roce 2002 poté, kdy LFOP zavraždila izraelského ministra turismu Rechavama „Ghándího“ Zeeviho.

Ministryně zahraničí Cipi Livni, v níž většina Izraelců už vidí novou „železnou lady“ jakou byla premiérka Golda Meirová, se včera setkala s prezidentem Červeného kříže Jacobem Kellenbergerem a důrazně ho žádala, aby prosadil návštěvu zástupců Červeného kříže u uneseného vojáka IDF Gilada Šalita.

Během setkání mezi čtyřma očima s gerálním tajemníkem OSN Pan Ki-munem zdůraznila, že izraelská vláda je odpovědná za propuštění Šalita. Livni neprohlásila přímo, že jeho osvobození je součástí dohody o příměří v Gaze, ale řekla, že Izrael musí světu připomenout těžkou situaci, v které se vězeň nalézá.

Přestože Červený kříž se zdráhá vyvíjet na Hamas nátlak, je třeba, aby skupina zástupců Červeného kříže Šalita navštívila. Když tak mohli učinit v případě stovek Palestinců v izraelských věznicích, proč by to nedokázali v případě jediného Gilada Šalita? Jakto, že ani nejsou k dispozici lékaři, kteří by ho stejně jako palestinské vězně v Izraeli prohlédli…?

Naopak, žádné mezinárodní organizaci nebylo dovoleno navštívit Šalita od doby, kdy byl unesen během hlídky na hranici Gazy. Jeho únosci neposkytli ani fotografie, ani videa, pouze povolili předání dopisů, které byly Šalitem pravděpodobně napsány…

„Bude nám sloužit k výměně a nakonec zajistí propuštění mnoha vězňů, včetně těch s krví na rukou,“ řekl 20. července 2008 Ismajl Haníja, vůdce Hamasu v Pásmu Gazy v projevu na Islámské univerzitě.

„Vím, čím procházejí jeho rodiče. Nelze na něj ale pohlížet jako na oběť, protože v té době byl ve službě a ne na pláži. Bude vrácen zpět, jakmile budou osvobozeny tisíce Palestinců z izraelských káznic,“ řekl Kadúra Fares, vysoký představitel teroristického hnutí Fatáh.

Vysoký přestavitel Hnutí islámského odporu (Hamas) Músa Abu Marzúk už počátkem dubna 2008 pohrozil, že pokud Izrael „nevyhoví podmínkám Hamasu… budou jednat jen o Šalitových kostech…“

„Je to loterie! Jak můžeme vědět, že Šalit není dávno po smrti, jako jeho dva kolegové v libanonském zajetí – Elgat Regev a Ehud Goldwasser (hebrejsky Eldad ben Tova a Ehud ben Malka, pozn. autora), kteří byli vráceni Hizballáhem v rakvích..?“ říká Tomi z Tel Avivu.

Doma mi ukazoval noviny, v nichž s ním byl zveřejněn rozhovor, když ještě jako voják sloužil na Západním břehu Jordánu. Tomi v něm odmítal názor, že s Araby se dá jednat smířlivými gesty, domluvou či nějakou dohodou.

Asi záměrně byl vedle jeho interwiu rozhovor s tehdejším ministrem obrany Izraele Moše Dajanem, který měl opačný názor. Podobně jako levicové hnutí Mír hned – Shalom Aschav, tvrdící, že Mír lze uzavírat pouze s nepřáteli. Kdo měl pravdu, ukazuje dnešní boj o Pásmo Gazy…

Až v pondělí 25. června 2007 se Gilad Šalit poprvé ozval. Byl to přesně rok, co byl unesen. Je prý nyní držen na jihu Pásma Gazy v bunkru několik metrů pod zemí, poblíž obce Šabúra. Celý kryt je údajně obložen výbušninami a nástrahami tak, aby došlo k detonaci, pokud by se někdo „nezvaný“ snažil o vojákovo osvobození.

Současně byla zveřejněna audionahrávka Šalitova hlasu v hebrejštině, začínající slovy: „Jsem voják Gilad, syn Noam Šalitové.“ Šalitův otec uvedl, že ačkoliv obsah nahrávky nemusí být projevem synovi svobodné vůle, jedná se skutečně o jeho hlas.

„Je mi líto nedostatku zájmu izraelské vlády a armády o mě a jejich odmítnutí požadavků brigád Kattam el-Kassam,“ řekl v nahrávce Šalit. „Je jasné, že pokud mě chtějí osvobodit z vězení, musí přijmout jejich požadavky, zejména proto, že jsem byl součástí vojenské operace pod vojenským velením a ne drogový dealer…“

Matka Šalitová se nabídla, že pokud si to situace vyžádá, odjede do Gazy a bude jako záruka výměny svého syna.

„Můj tříletý chlapec Ovadija je vlastně též rukojmí. Nesmí skoro vycházet ven, ani do své školky a za svými kamarády, protože na Beer Ševu dopadají nevypočítatelné rakety Hamasu. Každá matka by se pro své dítě obětovala…“ napsala mi česká Židovka Oranit Machluf, před konverzí Petra Linhová.

Vysocí teroristé Hnutí islámského odporu varovali Izrael, že přeruší jakákoliv další jednání o uneseném izraelském desátníkovi Giladu Šalitovi, pokud izraelská armáda neukončí svoje protiteroristické operace v Pásmu Gazy.

Tragédií proto může být pro jeho rodiče akce „Lité olovo“. Jestli však ještě žije, to je otázka. Když se hamasovští teroristé nerozpakují obětovat své vlastní ženy a děti, proč by měli ušetřit židovského zajatce, dnes už v podstatě nedůležité rukojmí…?

Zajatec Šalit sice mohl až po více než dvou letech dostat dopis od své rodiny, který byl předán Giladovým otcem francouzskému prezidentu Sarkozimu.

Ten jej během své návštěvy Sýrie počátkem loňského září přivezl syrskému prezidentu Bašáru Assadovi, který psaní dal katarskému emírovi a ten politickému vůdci teroristické organizace Hamas Cháledu Mašálovi… Přehazovali si ho jak horký brambor…

Jestli však dopis nakoec dorazil až k Šalitovi do Pásma Gazy, to už nikdo neví a kdoví, jestli se to někdo ještě někdy dozví…

A není ani jisté, jestli bude život tohoto izraelského desátníka pro židovský stát natolik důležitý, aby kvůli němu uzavřel s Hamasem šibeniční příměří?

Asi ne. S teroristy se přece nevyjednává…

Ale co když se bude chtít Hamas, který je už v úzkých, pomstít za svých více než tisíc zabitých lidí v operaci Lité olovo, jako každý kůň, co kolem sebe ve smrtelné křeči nebezpečně kope…?

PS: Izrael má nyní už „jen“ pět vojáků v zajetí, o jejich přežití jsou ale vážné pochybnosti. Jsou to kromě Gilada ben Aviva – Šalita, stále nezvěstného, a Ehuda ben Malka (Goldwasser) a Eldada ben Tovu (Regev), kteří byli nedávno vráceni v rakvích, ještě Guy ben Rina (Hever), nezvěstný poblíž syrsko-izraelské hranice na Golanských výšinách od srpna 1997, Ron ben Batya (Arad), zajatý, později zabitý po sestřelení letounu v Libanonu v říjnu 1986, Cvi ben Finahl – Feldman, Jekutjel Jehuda Nachman ben Sarah a Zecharia Šlomo ben Miriam, všichni zajatí v bitvě u Sultán Jákub v Libanonu 11. června 1982….

Reklama:
  1. 38 reakce na “Příměří za uneseného desátníka izraelské armády Gilada Šalita…?”

  2. Arabáci jsou BESTIE PRORADNÉ,BESTIE ,BESTIE!!!!!!A jen naiva jim může něco věřit.Lituji těch pěti zajatých,ale kdoví jestli ještě žijí.
    A že se nikdo „neobuje“tak do Arabů jako pořád do židů.!To je sakra morálka evropská!!!!

    od hugous.z.lipek v Led 17, 2009

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *