Jeho závistiví Pražané mu nechtěli rozumět…

15. Leden, 2009 – 12:07

Na pražské ulici včera večer zemřel bez cizího zavinění Jan Kaplický. Zkolaboval na ulici nedaleko Vítězného náměstí. Kolemjdoucí přivolal kolem půl deváté večer záchrannou službu, lékařům se ho ale nepodařilo oživit.

Trochu mi připomněl barcelonskou smrt na ulici jiného geniálního architekta a stavitele Gaudího. Také ho zpočátku nikdo nepoznal, jeho Sagrada Familia zůstala nedostavěna, ale naštěstí se našli jiní architekti, kteří ji staví dodnes.

Také mi připomněl Mozarta, jak se mu naopak v Praze líbilo a tak pronesl: „Moji Pražené mi rozumějí!“ A měl recht, ve Vídni se o něho otíral žárlivý Saliéri. Kdo by také byl doma prorokem…?

Jan Kaplický rozhodně k těmto šťastlivcům nepatřil, protože měl svých Saliérů hned několik. Nač je jmenovat, není v Česku člověka, který by je neznal a teď budeme jen čekat, jak se tito pokrytci projeví při kondolenčních projevech.

Architekt žil od emigrace v roce 1968 v Británii. Zde také stojí jeho nejvýznamnější realizace. Návrh budovy Národní knihovny měl být první velkou stavbou Kaplického ve staré vlasti.

Vlast, tedy spíš jen Praha, mu však ukázala záda a to dosti sprostým způsobem. Jistý první místopředseda ODS jeho projekt nazval „chrchlem“. Ten plivanec však uštědřil sám sobě.

Kaplickému tedy puklo srdce zrovna v den, kdy se narodila jeho ženě holčička. Věděl o tom, viděl jako jedenasedmdesátník své dítě…?

Nepodstatné. Odešel skvělý architekt a kdo mu k této tragdii pomohl, to je nabíledni…

Bude mít se svým projektem takové štěstí jako Gaudí…? Bude mít Praha takové štěstí jako Barcelona…?

Reklama:
  1. 4 reakce na “Jeho závistiví Pražané mu nechtěli rozumět…”

  2. A) Ano, byl vynikající designér a architekt, o tom žádná

    B) Soutěž na NÁVRH (nikoliv stavbu prosím, přečtěte si zadání), vyhrál podvodem, neboť nedodržel nutné podmínky zadání. To je prosté konstatování faktů a je zcela irelevantní, zda se mi knihovna líbí nebo nelíbí. Mimochodem, líbí, ale způsob výhry mě hluboce uráží. Pokud by byla vyhlášena nová soutěž se změněnými podmínkami, kterou by následně vyhrál, neřeknu ani popel.

    C) Vlast mu ani tak neukázala záda, jako byla zcela znechucena jeho urážlivým chováním ke všem, kteří se před jeho návrhem neposadili na pozadí. Mluvím za sebe.

    Čtu Vás rád, ale tady mi přijde, že jste se nechal unést emocemi. Největší průšvih to není pro vlast, ale pro jeho špunta a ženu.

    JH

    od Jan Hlinák v Led 17, 2009

  3. Promiňte, Vaše pocity chápu, ale argumenty už ne. Pokud by byl podvodník, jakto, že jste na to přišel až Vy? Proč jste tedy nepodal trestní oznámení a nesplnil svou povinnou občanskou povinnost? Také mi není jasné, koho mohl tento džentlmen, požehnaná vzpomínka, urazit? Že by vlast: myslíte všeobecnou závist části pražského Magistrátu, nebo pana prvního místopředsedu ODS s jeho „chrchel“, či snad Klausovo prohlášení, že se půjde na protest přikovat k této stavbě…? Emoce miluju, ale ty Vaše mi připadají až příliš nevázané…

    od obr v Led 17, 2009

  4. OK, tedy přesněji, nebyl podvodník, jen nedodržel závazné podmínky a komise ho přesto vybrala…
    Protestovali jiní, dva právní tábory vydaly dvě zcela odlišná právní tvrzení …

    Přijde mi, jako by maratonský běžec odjel závod na kole a komise rozhodčích řekla: „Nedodržel podmínky, ale nám se líbil ten nápad!“

    od Jan Hlinák v Led 17, 2009

  5. Takže není co řešit, při takových soutěžích se hodnotí hlavně nápad. Nějaké byrokratické podmínky se v umění nepočítají, to dá rozum…Van Goghovi také nikdy nevyčítal druh barev, které používal, když maloval své Slunečnice, ani Mona Lisa nebyla nikdy podvodná jen proto, že se divně usmívá…

    od obr v Led 17, 2009

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *