Brexit

25. Leden, 2017 – 14:45

Commonwealth dnes tvoří 53 samostatných zemí a dále závislá území a teritoria pod správou Spojeného království, Austrálie a Nového Zélandu. V celém tomto formálním molochu žije přibližně 2,2 miliardy obyvatel, Hlavním úřadem společenství je Sekretariát Commonwealthu (Commonwealth Secretariatú) se sídlem v  Londýně….

Připomeňme si motto z titulku: Kdo chce kam, pomozme mu tam, aneb Kdo s čím zachází, tím také schází. V těchto dnech se to týká rvačkám v „důstojném a nanejvýš demokratickém“ britské parlamentu, kde se zoufale snaží premiérka Mayová najít miminko vylité i s vaničkou, tedy vyčachrovat podmínky pro brexit. Jak to zkrátka učinit, aby si Lisabonská smlouva EU zůstala panensky neporušená a britský vlk se nažral…?

Margareta  Hilda Thatcherová

Paradoxně se nyní místo pro srovnání dvou britských premiérek – Tchatherové a Mayové. Je zde podobnost jistě ne náhodná; obě byly proti EU, byť ta první železná lady v sobě měla geny dobyvačného Commonwealthu. Konflikt mezi Velkou Británií a Argentinou kolem Falklandských ostrovů trvá od roku 1982, kdy došlo mezi oběma zeměmi k válce; Velká Británie: 258 mrtvých, potopené lodě: 2 torpédoborce, 2 fregaty, 3 další lodě, zničeno 24 vrtulníků. Argentina: 649 mrtvých, potopené lodě: 1 křižník, 1 ponorka, 7 dalších lodí, kromě toho zničeno 25 vrtulníků, 35 stíhaček a další letadla.Související obrázek

V roce 2010 zahájily britské společnosti průzkum ložisek ropy nedaleko souostroví, což způsobilo vyhrocení konfliktu. „Argentina nemůže umlčet hlas Falklanďanů, to je strašně důležité. Takhle vypadá vyjádření práva rozhodovat o své vlastní budoucnosti. Referendum se nedá interpretovat jinak,“ shrnul význam hlasování guvernér Falkland Nigel Haywood. To znamená, že pouze tři obyvatelé Falkland hlasovali v referendu proti setrvání ostrovů pod britskou nadvládou.mayová

Ostatních více než 1500 hlasujících se vyjádřilo pro. „Je to neskutečné, je to úžasná zpráva. Tohle je vzkaz světu: Podívejte se, to jsme my, Falklanďané, a tohle si přejeme. A svět v čele s OSN aplaudoval, ale když 97 procent ruskojazyčných obyvatel Krymu dalo svůj hlas pro připojení k Rusku, byl tento počet silně zpochybňován, na Falklandách naopak vítán s aplausem OSN. U brexitu Mayové už potlesk poněkud oslábnul…

„Mezinárodní pozorovatelská mise jasně konstatovala, že šlo o svobodné a férové referendum na Falklandách odpovídající světovým standardům. Misi tvořily význačné osobnosti se zkušenostmi ze sledování jiných voleb,“ vyzdvihuje pokrytec a „odborník“ na geopolitiku jižního Atlantiku Klaus Dodds. A tečka, puntík, o mrtvých se mlčí… Ale přišel gól Britů do jejich vlastní protestantské branky; v dalekém Římě, tisíce kilometrů od Malvínských ostrovů, byl zvolen papežem Argentinec František. Muž, který se před pár lety postavil na stranu své země a označil Malvíny za území, na nějž má jihoamerická země nárok.Výsledek obrázku pro foto pithart mělník

Na Otázky Václava Moravce se běžně nedívám, učinil jsem ale výjimku, když jsem zjistil, že hosty nedávné druhé části OVM byl 13. ledna 2019 expremiér Petr Pithart, politolog Petr Kopecký a filozof Václav Bělohradský. Hovořilo se především o současném politickém dění, hlavně o výše uvedeném brexitu. „Měl by to být odchod podle dohody. Ale vůbec to na to nevypadá. Ukazuje se, jak je to obtížné vystoupit z takového svazku. To si měli Britové uvědomit,“ poznamenal Petr Pithart.

„Premiér David Cameron pak rezignoval, ale myslím si, že se mohl i zastřelit. To vše způsobilo katastrofu, která nemá konec,“ dodal bývalý člen KSČ. „Brusel nedává Therese Mayové únikovou cestu, protože nechce, aby Británii následovaly další státy. Je to odstrašení, také Středoevropanů. Kdyby vyklouzli bez penalizací, kdo ví, kam by to vedlo,“ podotkl Pithart.

„Odchod by měl být stejně vstřícný a demokratický jako příchod,“ řekl následně Václav Bělohradský. „Považuji za nevděčné a v rozporu s demokratickou etikou takto ztěžovat odchod. Jestliže je jednota Evropská unie postavená na strachu, pak se Evropská unie minula se svým cílem,“ dodal a pak se rozhovořil o tom, že k rozdělení na novou a starou Evropu přispěl svým dopisem i exprezident Václav Havel.

Mluvil též o stěžejním motivu, tady o tom, jak se rozšiřováním Evropské unie ubíralo na jednotnosti. „Evropská unie je ve velké krizi,“ podotkl; vyloučil, že by věřil v evropské jaro. „Já už věřím jen v evropský podzim,“ uvedl. „Daně platí tam, kde se žije nejhůř. A žijí tam, kde se žije nejlíp,“ řekl Bělohradský. A v závěru pak dodal, že současné evropské volby budou nejdůležitějšími po druhé světové válce.

Vzpomněl jsem si na své setkání s profesorem Václavem Bělohradským, filozof, ale především znalcem politické sociologie a přenáší na Univerzitě v Terstu politickou sociologii…. Při našem povídání, kdy v Ostravě křtil v prosinci 2009 moji knížku „Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi“… http://www.postreh.com/phprs/view.php?cisloclanku=2009120601

„V roce 1965 jsem byl poprvé ve Vídni, kde jsem jako 22letý student získal informaci o možnosti získání stipendia v Itálii. Poslal jsem tam žádost, ale jen ze setrvačnosti, takže jsem na ni brzy zapomněl. Proto mě překvapilo, že jsem několikaměsíční stipendium skutečně dostal a počátkem roku 1966 se rozjel na Univerzitu do Janova. Pak přišel rok 1968, přátelé mi nabídli pomoc a tak jsem se do Itálie vrátil a brzy poté tam emigroval…“ vzpomínal prof. Bělohradský.

Skoro půl století v italské emigraci, během níž spolupracoval mj. s Ludvíkem Kunderou, jemuž pomáhal ve svých pařížských seminářích obnovovat „středoevropskou kulturní pozici“. „Měl jsem štěstí, že v Janově nežili žádní Češi. Nemusel jsem tedy žít v umělém světě spoluemigrantů a pod vlivem jejich solidarity, která sice krátkodobě pomáhá, ale dlouhodobě ničí, protože zbavuje člověka schopnosti rozlišení mezi zmíněným umělým světem emigrace a reálným světem kolem…“ https://www.novinky.cz/kultura/salon/494232-vaclav-belohradsky-smrt-si-rika-unipolarismus.html

Co tedy uvádí ve své části Článek 4. Lisabonské smlouvy: „Členské státy usnadňují Unii plnění jejích úkolů a zdrží se všech opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Unie.“ Jinými slovy, nadřazuje zájmy Unie nad zájmy jednotlivých států a občanů. Ale co by tedy měla být skutečná demokracie? V demokratickém systému se zdravou rovnováhou moci může být vládní koalice zpochybňována nebo nahrazována opozicí.

A tak jsme trefili hřebík do Bruselu na Junckerovu hlavičku; právě to chybí v EU, neboť Lisabonská smlouva vyžaduje, aby byli členové Evropské komise vybráni na základě jejich „evropského závazku“. To znamená, že se kdokoli s opozičním názorem nikdy nemůže stát členem Komise. Jak ale historie opakovaně demonstruje, kde není žádná opozice, ztrácí se svoboda.

V letech 2002–2010 se totiž stal Juncker lucemburským premiérem v mafiánských časech, kdy Lucembursko pomáhalo nadnárodním monopolům platit nižší daně. Tajné dohody mezi Lucemburskem a odhlasovanou dotaci na Čapí hnízdo…?

Europoslanec Fabio de Masi, který byl místopředsedou Vyšetřovacího výboru Evropského parlamentu pro tzv. praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky (PANA), k tmu uvedl: „Je absurdní, že milióny Evropanů, kteří trpěli nadnárodními firmami, se týkaly okolo 340 společností. Jejich mnohamiliardový příjem byl zdaněn pouze jedním procentem. Juncker přitom měl cíleně bránit daňové reformě EU. To vše v době, kdy byl nejen premiérem, ale i lucemburským ministrem financí…

Jenom Německo přišlo na daním kvůli politice Lucemburska o 197,99 miliónu dolarů. Podle německého vyšetřovatele Norberta Naulina „tato podpora při daňových únicích, kterou jsme viděli při svém vyšetřování u bank, je systematickou a organizovanou formou hospodářské kriminality.“ Kam se hrabe Babišových 50 milionů Kč za sněmovnou vůli úsporným politikám, mají nyní za předsedu Komise EU Junckera – kmotra daňového dumpingu.“ Kvůli této daňové aféře vyvolala skupina europoslanců hlasování o vyslovení nedůvěry Evropské komisi pod vedením Junckera, návrh ale nezískal podporu většiny europoslanců. pp

Divíte se reakci Nigela Farageho, tehdy ještě britského pravicového euroskepticka a europoslance za Stranu nezávislosti Spojeného království (UKIP), který byl také předsedou jedné ze sedmi politických skupin Evropského parlamentu – Evropa svobody a demokracie…? Ten před rokem hřímal na mítincích pro brexit: „Chceme zpátky své pasy (bez nápisu Evropská unie), chceme zpátky své hranice a chceme vrátit vlast!“.

Krátce poté, co Britové loni v červnu rozhodli o vystoupení z EU, bezostyšně přiznal „chybu“ v jednom z hlavních pilířů kampaně o brexit – nepravdivé tvrzení o 350 milionech liber týdně, které prý Británie posílá do EU, přestože by celá částka mohla putovat do zdravotnického systému. Nigel Farage vzápětí rezignoval na funkci předsedy britské euroskeptické strany. Tento europoslanec a jeden z nejvýraznějších mužů kampaně za brexit podle svých slov věnoval velkou část života tomu, aby dostal Británii z EU.

Když se to podařilo, chce se vrátit ke svému běžnému životu. Alibisticky k tomu dodal: „Během kampaně před referendem jsem řekl, že chci svou zemi zpět. Dnes říkám, že chci zpět svůj život. A ten začíná právě teď,“ prohlásil Nigel Farage před televizními kamerami a svými stoupenci. Už neřekl, že má strach řešit problémy, které nastaly po vystoupení V. Británie z EU v rámci tzv. brexitu.

Výsledek obrázku pro foto boris Johnson

A je zde další karbaník britského pokeru. „Prolhaný pudl Washingtonu“, zhodnotil britský list The Daily Mail Borise Johnsona, o němž se vyjadřuje hanlivě, když jako ministr zahraničních věcí Velké Británie je prý jen šaškem i pro prezidenta USA Trumpa; důvod je nasnadě. Kdopak je ten duševně vyprahlý Johnson, kandidát na léčbu u dr. Chocholouška? Mírně řečeno jen opožděný bývalý starosta Londýna, jemuž dal na frak nedávno jeho muslimský sok Khan. Proto Johnson jako vyšinutý kariérista nedávno provedl Londýn demonstracemi, bouřemi a protesty během referenda o vystoupení V. Británie z EU, což mu vyšlo; brexit vešel v platnost, přičemž hlavní organizátor vzápětí dává alibisticky ruce pryč…

Napřed ale přišly silné řeči; „Vezmeme si zpět naši demokracii. Je šílené, že nám Evropská unie říká, jak výkonné mají být naše vysavače, jaký tvar mají mít naše banány a podobné věci. Tyto nepotřebné regulace stojí britský byznys 600 milionů liber týdně…“ A poté finta; zpátečka; napřed vše rozdmýchal a pak tohle; přiznal, že po konzultacích s kolegy a s ohledem na situaci v parlamentu dospěl k názoru, že nemůže být tím, kdo bude usilovat po dosluhujícím premiérovi Davidu Cameronovi o post předsedy Konzervativní strany a tím i o křeslo šéfa britské vlády. Výsledek obrázku pro foto pithart mělník

Kdo by se tedy měl zastřelit, soudruhu Pitharte, Cameron, nebo Farage a Johnson, co dle konzervatistů pro nic za nic zku*vil zemi….? A co to je za individuum Petr Pithart? Soudruh, který vstoupil do KSČ v roce 1960 s údajným přesvědčením, že tak pomůže změnit poměry. Podporoval reformní proces, i když měl k němu kritický vztah, jak ho vyjádřil v monografii „Osmašedesátý“. Z KSČ vystoupil na podzim 1968, čímž dal najevo, že nesouhlasí s okupací a následným politickým vývojem. Odjel na stipendijní pobyt do Oxfordu, kde seprý z ničehož nic „zformoval jeho světový názor, stal se konzervativcem“, i když toto označení sám dlouho nepoužíval.

Citace z politického zápisníku Bohumila Doležala z roku 2003: „Základní otázka kolem Pitharta se týká členství v komunistické straně a individuálně ji pozoruhodně vymezila Petruška Šustrová otázkou: „Je Petr Pithart bývalý komunista, nebo bývalý odpůrce komunismu?“ Otázka je přirozeně položena nekorektně (bývalý komunista mohl být bývalým odpůrcem komunismu). Těžko vědět, zda tato nekorektnost pramení ze záměru nebo z ledabylosti. Ale sám pokus odpovědět na ni ozřejmuje právě otázku členství v KSČ. Vzorovým případem bývalého komunisty, který byl zároveň bývalým odpůrcem komunismu, je Petr Pithart…“Výsledek obrázku pro válka anglie s usa

Nyní se vraťme na úvod tohoto článku, v němž jsem upozornil na rozpínavost Commonwealthu, jeho historické kolonizační a dobyvačné války a prohry. Začněme už v září a říjnu roku 1777, kdy se vítězně střetla americká milice s britským vojskem u Saratogy (dnes Schuylerville). Naštěstí pro Američany se totiž nespojily jednotky generála Burgoyna postupující z Kanady se zbytkem britských sil a Burgoynovy jednotky byly u Saratogy poraženy. Zásluhou amerického vyslance Benjamina Franklina ještě americká milice získala finanční prostředky od Francie.

V letech 1778 a 1779 pokračují boje kolem New Yorku, kam se přesunula britská vojska. Lepší pozici mají Britové rovněž v jižních územích (Florida, Georgia). V roce 1780 získává Británie Jižní Karolínu. O rok později se pokoušení britská vojska o průlom ve Virginii (jsou však zastavena nepočetnými vojsky pod vedením La Fayetta a Von Staubena). Britové se stahují do Yorktownu, kde jsou obleženi americkým vojskem vedeným Georgem Washingtonem (později se stává prvním prezidentem Spojených států amerických). V říjnu 1781 se Angličané vzdali u Yorktownu, Anglie kapitulovala a tím úspěšně (pro Ameriku) skončila Americká revoluce za nezávislost.Výsledek obrázku pro gándhí britové

A nyní se posuňme na opačný konec světa, kde žila osobnost jménem Gándhí; narodil se v roce 1869 v Indii. Ještě jako mladý odešel do Anglie, kde vystudoval práva. Když se vrátil do svého rodiště, viděl, že lidem stále více vadí anglická nadvláda a indický kongres neměl žádnou moc. Gándhímu se brzy podařilo rozpoutat hnutí za svobodnou Indii.

Toto hnutí bylo založeno na odmítání jakéhokoli druhu násilí. „Odmítání násilí neznamená omluvu a ospravedlnění zbabělce, je naopak tou nejvyšší ctností člověka odvážného.“ Aktivní nenásilí je niterné rozhodnutí překonat své vlastní meze a pomoci ostatním lidem. Je to cesta osvobození společenského i osobního.Výsledek obrázku pro gándhí britové

Indie byla velmi důležitou anglickou kolonií. Tomuto státu byla podřízena vojensky, politicky, hospodářsky i kulturně. Zemí se šířila nespokojenost, indický Kongres sice naprosto neměl revoluční povahu a neměl vůbec sehrál v procesu získávání nezávislosti roli zcela odlišnou od té počáteční, jeho částí se stala i muslimská menšina. Především se z hnutí elity stal hnutím masovým.

Kampaně hnutí odmítajícího násilí, které Gándhí uvedl v život (nazýval je Satyagraha) mělo podporu celé země, jeho programem bylo odpírání poslušnosti nespravedlivým zákonům, manifestace, odmítání spolupráce s anglickou vládou… Díky Gándhího vedení nakonec Indii od Britů osvobodil…

Ti se však posunuli o kousek dál; britská vojska vstoupila do Tibetu a Britové donutili zástupce tibetské vlády (dalajláma z města uprchl do Vnějšího Mongolska) podepsat anglo-tibetskou smlouvu. Nikdo ale proti Britům neprotestuje.

Když v prosinci 1903 překročila tato moderně vyzbrojená expedice o síle 3 000 vojáků a 7 000 šerpů tibetské hranice, uvědomili si tibetští generálové britskou vojenskou převahu a usilovali o dohodu o neútočení, s níž britský plukovník Younghusband předběžně souhlasil. Přesto si tato „malá válka“ vyžádala život několika tisíc Tibeťanů, vojáků i civilistů.Výsledek obrázku pro foto olšer tibet kalousek britové

K jednomu z největších masakrů došlo 31. března roku 1904 v horském průsmyku u osady Guru, kdy Britové stříleli – podle svědectví vlastních vojáků – ze svých kulometů do zad prchajících Tibeťanů. Younghusband telegrafoval svým nadřízeným do Indie: „Věřím, že tento obrovský trest bude prevencí pro budoucnost a přiměje je podrobit se.“

Poté byla v 23. září 1904 byla ve Lhase podepsána násilím vynucená dohoda mezi britskými silami, světskými a církevními reprezentanty této vlády a zástupci klášterů. Tibet se zavázal k otevření hranic pro volný obchod mezi britskými a tibetskými subjekty (otevřeny 3 trhy) a k vyplacení odškodnění britské vládě za výlohy, které jí vznikly vysláním vojenských sil do Lhasy.Výsledek obrázku pro britové v tibetuVýsledek obrázku pro foto olšer tibet kalousek britové

Inu, na závěr si tedy zopakujme motto z titulku: Kdo chce kam, pomozme mu tam, aneb Kdo s čím zachází, tím také schází. V těchto dnech se to týká rvačkám v „důstojném a nanejvýš demokratickém“ britské parlamentu, kde se zoufale snaží premiérka Mayová najít miminko vylité i s vaničkou, tedy vyčachrovat podmínky pro brexit. Jak to zkrátka učinit, aby si Lisabonská smlouva kvůli EU zůstala panensky neporušená a britský vlk se nažral…? Babo Mayová raď, aneb jak si v anekdotě říká slepice prchající před kohoutem: Ještě chvíli budu utíkat, aby si o mě nemyslel, že jsem lehká děva…

Pojďme se tedy ještě podívat na to, jaký byl britský Tibet do roku 1959, než „bajonety Lidové osvobozenecké armády Číny“ zde jako v poslední zemi na světě zrušily otrokářství. Dalajláma žijící od té doby v exilu vám tyto fotografie nikdy neukáže. Prohlédněte si je sami: http://www.rukojmi.cz/clanky/761-vzkaz-vsem-vyvesovacum-tibetskych-vlajek-pred-112-lety-byla-invaze-vojska-britu-do-tibetu

Uvítání prezidenta Zemana v Číně… https://www.youtube.com/watch?v=mNOAwFQDlps)

Jak se stát dalajlámou? Stačilo být rozpoznán jako jeho zjevení, pak vybrat z předmětů, jež patřily poslednímu dalajlámovi a zakřičet, že byly jeho a nový šéf buddhismu byl tu…

http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/383993-britanie-hosti-cinskeho-prezidenta-s-kralovnou-alzbetou-ii-jel-v-pozlacenem-kocare.html

http://svobodnenoviny.eu/ci-je-to-ostuda-ze-cesky-prezident-milos-zeman-jako-jedina-hlava-statu-z-evropy-vzda-cest-milionum-cinanu-padlych-take-ve-dvou-valkach-s-japonskem/

Čína je chlapec, co ze dne na den vyrostl v dospělého muže…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *