Mučení US Army

7. Leden, 2018 – 1:20

Bush. ml.: “Přinesli jsme iráckému lidu svobodu a demokracii…“ Pak se před 15 lety,  28. dubna 2004, na veřejnost dostaly fotografie z irácké věznice Abú Ghrajbu. Vězně tam mučili a ponižovali američtí dozorci.

Vězeň s černým pytlem na hlavě a stojící na malé papírové krabici, dozorčí pózující s elektrodami, pyramida nahých vězeňských těl, vystrašený pohled Iráčana tváří v tvář vojenskému psu. Byl duben 2004 a televizní stanice CBS vysílá ve své hlavní šedesátiminutové relaci reportáž, která záhy rezonuje celým světem.

Záběry znovu potvrdily, jak USA přinášejí Iráku mír, svobodu a dodržování lidských práv. Na veřejnost se dostaly fotografie z iráckého Abú Ghrajbu. Vězně tu mučili a ponižovali američtí dozorci. Tak si nyní připomeňme, jak to s tragickým válečným dobrodružstvím USA, jedním ze stovek jiných po celém světě, bylo tentokrát v Iráku.

To bylo řečí Bushe mladšího, když v roce 2003 pateticky lhal, že “v Iráku nyní zabíjíme teroristy, kteří by mohli jinak přijít do Ameriky a zabíjet nás…” Vše zakončil pokryteckou frází: “Přinesli jsme iráckému lidu svobodu a demokracii…”

Se Spojenými státy bylo v té době v Iráku asi 300 900 mužů, přičemž Američané a Britové tvořili 98 procent těchto vojsk. Měsíční příspěvek jedné americké domácnosti na vedení této války proti Hasajnovu virtuálnímu “arzenálu zbraní hromadného ničení” činil cca 138 dolarů. Přesto na tom byly proti iráckým domácnostem úžasně a přepychově.

Před patnácti lety, 28. dubna 2004, se svět dozvěděl o šokujícím ponižování a mučení vězňů v Američany kontrolované věznici Abú Ghrajb v Iráku. Než vojenská koalice svrhla iráckého diktátora Saddáma Husajna, sloužila věznice 30 kilometrů od Bagdádu jako jedna z jeho „hlavních mučíren“, jak informovala americká média. I v éře nového velení se však místní praktiky nezměnily, jak se svět dozvěděl rok po začátku druhé války v Zálivu.

Jeden z dozorců v Abú Ghrajbu, seržant Joseph Darby, objevil na CD od svého kolegy velmi znepokojivé snímky: spoutaní vězni zastrašovaní agresivními psy dozorců, vězni s kápí na hlavě a elektrodami na genitáliích, dozorkyně s nahým vězněm na psím vodítku, další dozorci s úsměvem stojící nad pyramidou z nahých vězňů. Dále také nucené pózy nahých vězňů s explicitním sexuálním podtextem a dokonce i pózování dozorců s mrtvými vězni.

Mezi americké metody v iráckém vězení Abú Ghrajb nedaleko Bagdádu patřilo rovněž lámání kostí, pálení vězňů, bití, kopání, tedy způsoby velice vzdálené od povolených Pentagonem. Agenti CIA používali čtyři způsoby vyšetřovacích technik, které jsou považovány za mučení.

Jde o “waterboarding,” vyvolávající ve vyslýchaném vězni pocit, že se topí, následuje dlouhodobé odepírání spánku, které někdy činilo až brutálních 180 hodin, nucení zaujímat bolestivé postoje a násilné svlékání do naha.

Vězeň může být mimo jiné přivázán k desce s nohama nahoře a se zavázanou hlavou. Vyšetřovatelé mu mohou na hlavu lít vodu, s cílem vytvořit v něm pocit šíleného strachu, že se utopí. Je též dovoleno, aby vyslýchaný vězeň stál nahý ve vodě, v chladné, nikoliv však mrazivé cele.

Může tak stát 40 hodin i déle, než zkrátka kápne božskou. Pohyb v cele mu omezují řetězy u jeho nohou, připevněné k podlaze… Příslušníci americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) jednali zkrátka nad rámec vyšetřovacích pravidel, což je politováníhodné; brutální výslechové metody tajná služba používala vůči lidem podezřelým z terorismu…

Mučení bylo v Iráku za armád 49 spojeneckých zemí rozšířenou metodou výslechu a sloužilo především k získání doznání. Mezi používané metody patřily hlavně bití kabely či hadicemi, věšení za končetiny a jejich lámání, elektrické šoky či trhání nehtů.

Výjimkou nebyl ani psychologický nátlak v podobě hrozby znásilnění. V mnoha případech se jednalo o dopředu nachystanou akci, kdy byly vězni zavázány oči a byl donucen k podpisu dokumentu, který ani nečetl. Stovky takto usvědčených lidí bylo bez soudu odsouzeno k trestům smrti a některé popravy byly vykonány.

Ale vytknout jim nelze, že nedodržují lidská práva u sebe doma, když zde nikoho nemučí, jelikož od toho mají své věznice Abú Ghrajb v Iráku, na kubánském Guantanámu či v Polsku, kde se věznice CIA nacházela na vojenské základně Stare Kiejkuty na severozápadě země. A ještě též v Jordánsku a na Ukrajině…

Už aby se stalo podle spravedlnosti a před mezinárodním soudem pro lidská práva a válečné zločiny v Haagu konečně stanuli také neřádi J. W. Bush, Dick Cheney, Tony Blair, Colin Powell, John Howard a další jestřábi, kteří způsobili vznik a současné vraždění teroristů Islámského státu… Colin Powell v Radě bezpečnosti, foto: UN

(Česká armáda má v Iráku 65 vojáků a chce jejich počet zvýšit na 110, jen aby nedopadli jako jejich druhové v boji v Afghánistánu…)

Zvláště, když jsou tady další lži z úst předních politiků světa, jak praví nedávný zvláštní průzkum;  americký prezident George Bush ml. a sedm dalších vysokých činitelů jeho administrativy učinili v prvních dvou letech po útocích z 11. září 2001 celkem 935 lživých prohlášení o Iráku. Vyplývá to z prvního průzkumu na toto téma, který provedlo Středisko pro veřejnou integritu (CPI).

Inu, Bush. ml. o vylhané válce USA tvrdil: “Přinesli jsme iráckému lidu svobodu a demokracii…“ Pak se před 15 lety na veřejnost dostaly fotografie z iráckého Abú Ghrajbu. Vězně tam mučili a ponižovali američtí dozorci; byl duben 2004 a televizní stanice CBS odvysílala ve své hlavní šedesátiminutové relaci reportáž o skutečné tváří země neomezených možností – USA…

Jak přivezly do USA svobodu a demokracii: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/vezni-na-voditku-elektrody-a-usmivajici-se-vojaci-pred-15-lety-vypukl-skandal-ktery-otrasl-americkou-vladou-71159?seq-no=1&dop-ab-variant=&source=clanky-home

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *