Německo podepsalo v 60. letech smlouvu s tureckými gastarbeitry, aby nahradili Němce, kterým nevoněly podřadné práce; a koncem roku 2018 hledají dle vzoru Kanady, jak zaučit běžence, jako by jich už tak neměli dost

10. Říjen, 2018 – 22:15

Německá koaliční vláda se po dlouhém nočním jednání před několika dny „objevila Ameriku“, když se shodla na novém imigračním zákoně. Pro chudé a méně vzdělané nyní bude těžší se do Německa dostat, lidé s odborným vzděláním a znalostí němčiny budou moci přijet na půl roku do země kvůli hledání práce.

Legislativa odlišuje žadatele o azyl a takzvané pracovní či ekonomické migranty, podobně jako je tomu v Kanadě.  Budoucí imigranti budou ohodnoceni podle úrovně vzdělání, věku, jazykových znalostí, pracovních nabídek a takzvané finanční bezpečnosti. Vláda také bude mít možnost v novém zákoně změnit seznam profesí. Některé by mohla zcela přestat přijímat, když uzná za vhodné. Vláda tak chce ze zahraničí přilákat kvalifikované síly. Výsledek obrázku pro olser běženci merkelová

A po šesti desítkách let schází v Německu mj. technici. Až odejdou do důchodu kvalifikovaní pracovníci z  dob babyboomu, problém se ještě prohloubí. Podle ekonomů, sociologů a dalších akademiků by právě migranti mohli Němcům pomoci  problém vyřešit.¨„Možnost aktivovat nevyužitou domácí pracovní sílu je ve střednědobém horizontu velmi omezená,“ vysvětlil pro Deutsche Welle Wido Geis z Německého ekonomického institutu. Výsledek obrázku pro olser běženci premiér Trudeau

Podobný demografický vývoj však podle něj lze očekávat i v dalších zemích Evropské unie. „Proto bude Německo potřebovat i odborníky ze třetích zemí,“ doplnil Geis. Obavy sdílí i místopředseda vlády Severního Porýní-Vestfálska Joachim Stamp. Navíc podle něj veřejná debata o migraci sklouzává k zobecňování.

„Azyl, váleční uprchlíci, imigrace velmi vzdělaných odborníků – všechno je házeno do jednoho pytle,“ komentoval Stamp. „Potřebujeme uspořádaný systém: pro humanitární povinnost, ale také pro naši vlastní ekonomickou budoucnost,“ doplnil. Expertní rada německých nadací pro integraci a migraci (SVR) proto v Berlíně představila zprávu o německých imigračních a integračních zákonech. A navrhla, jak přilákat více kvalifikovaných migrantů prostřednictvím snadnějšího uznávání zahraniční kvalifikace a volnějších pravidel porovnávání zahraniční kvalifikace s tou německou.Výsledek obrázku pro olser merkelová tureckoPřipomeňme si, jak v 50. let dvacátého století došlo v SRN k hospodářskému rozmachu projevujícímu se mj. nedostatkem pracovních sil. Šlo hlavně o zemědělství, hornictví a stavebnictví, kde se Západem zhýčkaní Němci nechtěli špinit manuální prací…

Proto započal nábor pracovních sil ze zahraničí především z jižní Evropy. Roku 1955 uzavřelo Německo smlouvu o náboru (Anwerbevertrag) s Itálií, o pět let později se Španělskem a Řeckem. V Německu byli pracovníci ze zahraničí přijímáni s otevřenou náručí. Byl vytvořen nový termín pro „hostující pracovníky” Gastarbeiter (gastarbeitři)1. Turci, většinou muslimové, přicházeli do Německa od roku 1961.

Rychle rostoucí německé hospodářství jim nabízelo lepší budoucnost, jelikož většina tureckých pracovníků pocházela z chudých oblastí Malé Asie. Mezi dělníky byli také vysoce zastoupeni Kurdové. Dělníci zpočátku své vydělané peníze posílali svým rodinám do Turecka. Předpokládalo se, že se po uplynutí pracovního poměru vrátí domů. Rozhodli se však usadit a podnikat. Ovšem, zapomněli, že je malér, když zlo se tváří jako andělé..Výsledek obrázku pro olser merkelová

Roku 1962 bylo v Německu zaměstnáno 13 000 Turků, roku 1974 již 800 000 tureckých pracovníků, což negativně ovlivnilo Turecko, jež ztratilo nemalý počet výkonných pracovních sil… Turci zkrátka jako užiteční idioti splnili svůj úděl otroků, resp. levné pracovní síly v Němci neoblíbených profesích nádeníků např. jako popeláři, pomocní dělníci při kopání kanálů a sklizních úrody na polích. Konec hospodářského rozmachu roku 1973 zapříčinil zastavení přílivu cizinců do Německa, přesto 2. Imigrace Turků pokračovala z důvodu přijetí zákona o sjednocení rodin.

V roce 1983 byl přijat zákon o pomoci navrátilcům do rodné země. Většina Turků však zůstala a nadále pracovala v Německu. Dnes zde žije již druhá a třetí generace Turků. Druhá generace se do Německa dostala v důsledku slučování rodin buď přistěhováním, nebo již narozením v Německu. Společně začali podnikat (např. zakládání menších živností). Třetí generací jsou dnešní děti, které za přistěhovalce pokládat nemůžeme.

Tito turečtí Němci, nebo snad němečtí Turci, nyní povýšili; jsou využíváni např. v pásové výrobě. Zakládají také malé obchody se zeleninou či rychlým občerstvením (döner kebab, currywurst aj.). Kromě toho se v Německu nachází 70 000 podnikatelů, kteří zaměstnávají přes 300 000 osob. Ovšem, není vše tak růžové; téměř pětina Turků žije ze sociálních dávek. Zrob susedovi dobře, osere ti plot…

Když si Němci pro svoji dávnou lenost zadělali na současný velký islámský průšvih: http://www.rukojmi.cz/clanky/6912-tisice-tureckych-muslimu-se-sesly-29-zari-2018-na-otevreni-nejvetsi-mesity-v-nemecku-projev-mel-diktator-recep-tayyip-erdogan-nabubrely-sultan-s-fasistickymi-choutkami

Prý pro nedostatečným vzdělání a neznalostí němčiny. Podle výzkumu Evropského monitorovacího centra pro rasismus z roku 2004 bylo zjištěno, že 57% Turků zažilo diskriminaci na pracovišti a 48% Turků mělo problémy při hledání zaměstnání (procenta z roku 2012). Byla to EU, nebo kancléřka Merkelová, kdo pozval přistěhovalce a žadatele o azyl do SRN?Výsledek obrázku pro olser merkelová

Jako gastarbeiteři jsou většinou muslimové. Modlí se pětkrát denně, dodržují půst v měsíci Ramadán. Německo, které je převážně v severní části protestantské a v jižní katolické, to však ve školách a v zaměstnání neumožňuje. Šátková aféra” byla ohniskem sporů mezi Turky a Němci. Jedni nošení šátků uznávají jako symbol muslimské kultury, dle níž je žena je posuzována podle svých schopností nikoli podle vzhledu, druzí se naopak obávají pronikání islámu do západních zemí.

A to už jsem u druhé největšího stěhování národů od konce 2. sv. války a je to opět Německo, které to vše s ochotnou pomocí EU a USA vyprovokovalo. Důvody jsou identické, jako při náboru Turků v 50. letech. Za vším hledej toho, kdo rozpoutal dvě světové války a o tu třetí právě usiluje…

Jak Německo objevilo nový název – turečtí gastarbeitři: http://www.rukojmi.cz/clanky/467-zhyckani-nemci-si-v-60-letech-povolali-gastarbeitery-z-turecka-dnes-jim-odtrnulo-a-chteji-dalsi-novodobe-otroky

V médiích se často hovoří o Kanadě, jako o vzoru imigrační politiky. Země javorového listu totiž nedávno přijala 45 tisíc syrských uprchlíků a podle mnohých proto není xenofobní ani rasistická. Ve skutečnosti má ale přijímání migrantů velmi tvrdá pravidla. Kanada přijímá syrské uprchlíky z Libanonu, Jordánska nebo Turecka.

Přijala sice už desítky tisíc lidí, ale pečlivě si je vybírá a tajné služby všechny prověřují, zejména v otázce bezpečnosti, kriminální minulosti a zdraví. Navíc, lidé, kteří jsou přivezeni do Kanady jako uprchlíci, musí po určité době náklady na cestu státu uhradit. Musí to být zkrátka běženci, kteří budou schopni požadované dolary vrátit a nejen ze sebe dělat chudáčky sirotky…Výsledek obrázku pro olser kanada

Snímek Břetislav Olšer

Kanada je natolik mazaná, aby přijímala migranty, kteří nemohou prokázat svou minulost, ani samostatné muže ve věku 18 – 35 let, ale výhradně rodiny, které jsou schopnější se integrovat do společnosti. Smyslem přesunu je totiž začít žít a pracovat, nikoliv být na sociálních dávkách. Každý, kdo chce žít v Kanadě, musí také umět jazyky…

Za posledních 15 let Kanada k sobě putila na 3,7 milionu lidí, pouze malá část příchozích se ale vrátila do svých původních domovů. Většina zde zůstala, tvoří součást zdejší společnosti a ví proč. Na integraci Kanada ročně vydává stovky milionů dolarů – především na výuku jazyků. Další miliony dolarů jdou ze soukromých zdrojů a různých nadací velkých firem. Většina příchozích jsou ekonomičtí migranti, na kterých stojí i současná důchodová politika a velká část HDP Kanady…

Kanada překvapivě přijímá ekonomické migranty, například vědce, investory, podnikatele nebo bohaté lidi s rodinami. Vedle nich jsou pak přijímáni lidé na manuální práci, kterou v Kanadě nechce nikdo dělat. Takoví lidé mají právo na získání trvalého pobytu a tvoří velkou část z ročně přijímaných 250.000 lidí. V roce 2015 přijala Kanada 271 820 lidí, z toho bylo 170 375 ekonomických migrantů, 61 731 bylo rodinných příslušníků migrantů a uprchlíků žijících v Kanadě. Samotných uprchlíků bylo 32 114. Přesně 7 600 lidí tvořilo skupinu nezařaditelných migrantů…Výsledek obrázku pro trudeau kanada

A když tedy do Toronta přiletěli v prosinci 2015 první syrští běženci; měli jednu společnou věc – odvolávají se na zabíjení ve svých původních zemích. Těm syrským kanadská vláda zaplatila přesídlení 15 tisíc uprchlíků, bez víz a soustředit se bude na rodiny a zranitelné ženy. A Sýrie se nemusí obávat, že za tento exodus bude na ni uvalena vízová povinnost jako na Česko kvůli Romům…

A dospělí muži se však mohli do vládního programu dostat pouze v případě, že jsou homosexuálové, bisexuálové či transgenderové osoby, nebo pokud přijdou v doprovodu svých rodičů jako součást přijímané rodiny. O zbylých 10 tisíc z plánovaného počtu 25 tisíc běženců se postarají soukromí sponzoři, kteří budou moci do země přesídlit i dospělé muže bez rodin, a to bez ohledu na jejich sexuální orientaci.

„Dnešní den si budeme všichni pamatovat,“ prohlásil Trudeau krátce předtím, než začal zdravit syrské rodiny, často matky s dětmi. „Je to nádherná noc, při které můžeme letadlu plnému nových Kanaďanů ukázat, o čem je naše země. Ale učit i svět, jak otevřít svá srdce a přivítat lidi, kteří prchají v mimořádně obtížné situaci. Ale není to jen o jejich přijetí, je to hlavně o tvrdé práci, kterou budeme muset všichni v příštích týdnech, měsících a vlastně i letech udělat. Práci, která zajistí, že každý, kdo sem přijede, bude v následujících týdnech a měsících schopen začít budovat nový život pro sebe, svou rodinu a také plně přispívat k růstu této mimořádné země,“ zdůraznil ministerský předseda.

Asi proto, že viděl před sebou v hale jen shromážděné lidi ve slušném oblečení, rozesmáté a spokojené. Škoda, že neviděl tisíce běženců v ghettech v Calais či na ostrově Lesbos nebo na hranicích Makedonie, kde se ve špíně, výkalech a odpadcích povalují tisíce nešťastníků. http://www.rukojmi.cz/clanky/558-jsme-rasiste-a-xenofobove-kdyz-neminime-zit-vedle-bezeneckych-dzungli-jako-francouzi-v-calaisVýsledek obrázku pro olser rukojmi uprchlíci kanada premiér Trudeau

Náklady na šestiletý program měly přesáhnout miliardu dolarů, jen za první rok Kanada zaplatí přes osm set milionů kanadských dolarů (více než patnáct miliard korun). Žádný uprchlík by v Kanadě neměl bydlet ve stanu, navíc by ani neměl být nikde držen. Odporovalo by to totiž kanadské Chartě práv a svobod, která všem zaručuje právo na svobodný pohyb. Syřané se tak po nezbytných administrativních krocích budou moci přestěhovat, kamkoliv budou chtít. Je to skutečně otvírání srdcí, nebo jen příprava kanadských podnikatelů na otevírání svých dalších kont?

Kanada je totiž na prvním místě ve světě v těžbě uranu, kterého vydobývá 34% světové produkce. Dost práce je v dřevozpracujícím průmyslu; dvě třetiny na světě vyrobeného papíru pocházejí z Kanady. A pak je tady zemědělství – každý třicátý třetí Kanaďan pracuje v tomto odvětví, které je spolu s lesnictvím a dřevařským průmyslem hlavním hospodářským odvětvím země. Průměrná farma zde má rozlohu 225 hektarů a potřeba je každé ruky. Průmysl zaměstnává dvacet procent obyvatelstva a vytváří 27% HDP.

Stará, pro přísně vybrané běžence dobrá Kanada: http://www.rukojmi.cz/clanky/702-v-kanade-jsou-opet-vitani-i-bezenci-z-rad-homosexualu-bisexualu-ci-transgenderovych-osob

Země javorového listu již desítky let přijímá přes 200 tisíc přistěhovalců ročně. „Kanada má přistěhovaleckým zákonem schválený seznam několika stovek profesí, které má zájem obsadit odborníky ze zahraničí,“ řekl mi již v roce 1997 torontský právník G. J. Kubeš, jemuž přibyli i ti syrští.¨„Kdo z cizinců splní stanovené podmínky, hodnocené určitým počtem bodů, jde před imigrační soud. Když projde, dostane ihned práci a do tří let kanadské občanství,“ odmlčí se, aby přidal to hlavní:

,,Za tuto službu platí právníkovi 4000 USD. Když neuspěje, polovina z tohoto vkladu je mu vrácena.“ http://www.rukojmi.cz/clanky/576-iracane-nevedi-jaky-je-rozdil-mezi-zarizenim-v-drahonicich-a-veznici-abu-ghrajb-v-bagdadu

Počet lidí, kteří se každoročně do země javorového listu doslova hrnou, je obdivuhodný. Když si ale připomenu, že rozloha jejích deseti provincií a tří spolkových teritorií je skoro 10 milionů kilometrů čtverečních, které obývá počet asi 36 milionů obyvatel, je mi jasné, proč může ročně přijmout až přes 200 tisíc přistěhovalců, z toho zhruba 170 tisíc je legálních a jako úlitbu ještě na 40 tisíc žadatelů o uprchlický azyl…

article_photo

V rámci zmíněného bodového systému je nutné dosáhnout alespoň sedmdesáti bodů v deseti podmínkách, k nimž patří mimo jiné vzdělání, druh absolvované školy, znalost angličtiny, zdravotní stav, profese a věk.

Za diplom inženýra je pět bodů, za výuční list kuchaře nebo svářeče je deset, stejně tak dopadne i počítačový programátor, což napovídá, jak jsou zde jednotlivé obory ceněny. Lékaři či právníci nemají v Kanadě šanci, jedině že si zde studium zopakují nebo absolvují za šest tisíc dolarů náročný test o několika stovkách otázek. Boduje se i stáří uchazeče – věk mezi 21 a 44 lety je ohodnocen deseti body. Za každý rok nad nebo pod tuto vymezenou věkovou hranici jsou mínus dva body.

Za univerzitu je až patnáct bodů, za střední školu třináct, za základní pět, za dokonalou znalost angličtiny se počítá deset bodů, začátečník získá tři…“ Pak se body sečtou a pokud má uchazeč nad šedesát bodů, je pozván k pohovoru s konzulem v příslušné zemi, odkud se o práci v Kanadě uchází. A také konzularní úředník ohodnotí svůj dojem z uchazeče až deseti body, takže přirovnání tohoto bodového systému k bruslařské produkci na kluzkém ledě je skoro na místě.

„Jak je to v Kanadě s nezaměstnaností?“

Tato zvláštní pravidla jsou Kanadě jinými zeměmi vyčítána, že jim způsobují odliv hlavně evropských mozků. Žádný úřad pro hospodářskou soutěž však v tomto systému neshledal nekalou konkurenci, ovšem též proto, že za to musí Kanada přijímat běžence před válkami a násilím ze zemí tzv. třetího koše. Od Portorikánců a českých Romů, až po homosexuály či manželky prokazatelně trpící domácím násilím. Jde ročně cca o 50 tisíc migrantů z celého světa.

Těch nejnovějších Syřanů se však bodový systém netýká; jsou to zkrátka vybraní privilegovaní běženci, které čeká po rozjásaném přivítání těžká opice. Kanada je štědrá, ale zároveň vypočítavá. Nedává něco za nic. Jedním z odpůrců této rozhazovačné sociální politiky byl filozof Matt Ridley, který vydal knihu “The origins of virtue” (Původy ctnosti) s podtitulem “Human Instinct and the Evolution of Cooperation” (Lidský instinkt a vývoj spolupráce).

Autor ve své publikaci hovoří také o tom, že lidské tělo se skládá asi z osmdesáti tisíc genů, z nichž sice každý sobecky sleduje jen svůj vlastní cíl, ale v zájmu funkčnosti celého našeho těla musí toto své sobectví omezit a naučit se spolupracovat. A jelikož člověčí jedinci, jimž tyto geny přináležejí, tvoří společnost, platí podle Ridleye tento princip ,genové součinnosti´ také pro tuto společnost.

Stručně řečeno: Lidské jednotce, stejně jako společnosti, nezbývá nic jiného, než přemoci svůj instinkt a pragmaticky se chovat mile ke svým spoluobčanům, nebo se alespoň pokusit je snášet a naučit se hrát účelovou hru, v níž je ale vždycky něco za něco.

“Pokud nebude mezi členy společnosti dohoda, co se za co vyměňuje, společenský systém se rozpadne, protože doplatí na to, že dává svým občanům neúměrně vysoké sociální výhody a amorálně slibuje, že je možné dostat něco za nic,” lze citovat slova ,genového´ filozofa. Stručně shrnuto a podtrženo; jestliže jedna strana může dávat víc, než druhá, resp. jedna všechno a druhá nic, a jestliže někdo bude pracovat a jiní budou obrazně řečeno jen ležet a žít z cizí práce, to je prostě amorální… Výsledek obrázku pro olser rukojmi uprchlíci kanada premiér TrudeauPředstavitel hnutí „The Heritage Front – Cesta dědictví“ Volfgang Waltr Droege.

Před třemi roky tak vystřídali na torontském letišti české Romy syrští uprchlíci; které na rozdíl od cikánské komunity nadšeně vítal premiér Kanady, navíc se nemuseli v letadle naučit formulku, že žádají o status uprchlíka – status of refugee…

Inu, nebyli v rolích velkého divadla účelového humanismu Kanaďanů, co učí svět, jak otevřít svá srdce a přivítat lidi, kteří prchají v mimořádně obtížné situaci; resp. o to víc budou moci krást světu jejich mozky, aniž by zaplatili za jejich vzdělání a praxi jediný kanadské cent… A hlavně si dokážou vybrat inteligentní a vzdělané běžence, aby se o ten africký „běženecký zázrak“ z doby křováků s islámskou šarií nemuseli kvótově handrkovat s Evropou…Výsledek obrázku pro olser běženci

Tito usměvaví afričtí sirotci jsou sečtělí, bez rodičů, bez problémů s hygienou; až na to, že nevysedli právě z letadla na letišti v Torontu, ale v Itálii z lodi pašeráků lidí, kteří s nimi připluli z Libye; ze země, z níž USA vytvořily svými válečnými masakry „vybavené“ ideální přístaviště pro běžence…

Foto: Reuters…

Už vím, proč se běženci v českých uprchlických táborech bouří; ne kvůli stravě, ale proto, že si je ještě nevybrali naši mudrcové jako ty nejkvalitnější ze všech…

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1634377-na-slovensko-a-do-kanady-dorazily-prvni-skupiny-migrantu

http://www.rukojmi.cz/clanky/289-tisice-eur-pro-bezence-za-to-kdyz-se-dobrovolne-vrati-zpet-do-sve-zeme-v-africe-ci-na-blizkem-vychodu-plus-vydaje-na-cestu-zpet

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *