Před lety jsem psal o Blízkém východu, kde už válka o vodu probíhá, ovšem až v září 2018 jsme se dozvěděli od ministra Brabce, že „jestli o něco bude v budoucnu válka, tak o vodu“

8. Září, 2018 – 21:51

Naši politici zkrátka opět nezklamali, přitom už před několika lety jsem psal o svých zkušenostech z Izraele a Blízkého východu, kde de facto válka o vodu v podstatě probíhá. Ovšem, právě jsme se až v září 2018 dozvěděli z úst ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) zásadní informaci, že „jestli o něco bude v budoucnu válka, tak o vodu“.

Objevil tak Ameriku; pro Českou republiku je prý „nejdůležitější udržet vodu na našem území, nebrat ji jako samozřejmost a neplýtvat s ní…“ Ovšem je třeba si ale uvědomit, že jde pouze o laciné proklamace, jelikož k našemu zděšení nikdy nikdo z těchto papalášů rozhodně nezemře žízní; mají zkrátka dost těchto svých prominentních zdrojů „pitného režimu“ pro přežití… Přibude do Mrtvého moře ročně 650 milionů metrů krychlových vody?

Negevská poušť… Snímek Břetislav Olšer

Z ničeho nic jsou tady konkrétní opatření, resp. obnovení stovek vodních nádrží, mokřadů, tůní. Sto let se z České republiky cíleně voda odváděla, teď jí ale musíme zadržet, aby nám zůstala a neodtekla tak rychle. Aby se zasákla do podzemí, kde nevyschne a zůstane tam jako zlatý poklad. Najednou jsme objevili způsoby našich dávných předků, jak lépe využívat dešťovou vodu jako náhradu za pitnou vodu.

Najednou vážený ministr Brabec nazval barbarstvím splachovat záchod pitnou vodou. Ale většina domácností to samozřejmě musí dělat, protože dříve téměř nikdo neřešil dvoje rozvody vody. Lidé ve velkých městech začali považovat vodu za samozřejmost, že Pahu zachraňuje největší vodní nádrž ve střední Evropě Želivka, na kterou je napojen jeden a půl miliónu lidí.

Díky tomu, že je plná, máme tendenci si myslet, že se nás to sucho netýká. Omyl. Osvěta je důležitá, inspirujme se v Izraeli. Tam se za vodu modlí. Děti ve škole mají v občanské nauce to, že voda je základ. Psal jsem o Mrtvém moři, jak mu ubývá vody a dostal jsem, co proto: …“

Kdyby Izrael neplýtval v poušti vodou na okrasné zahrádky a trávníčky a nepoužívat Jordán jako ochlazovač svých zbrojních atomových reaktorů a hned by byla z ubohého potůčku – Jordánu opět slavná řeka Jordán a Mrtvé moře by mělo svůj přítok. Jenže proč to dělat jednoduše, když to jde složitě….“

Vskutku moudrá slova, na která však nenaletí ani žák zvláštní školy. Kytičky a okrasné zahrádky by určitě nepostavily samy od sebe Izrael na nohy. Teprve zavlažené pouště a na nich olivové háje, banánové plantáže, vinice s nejlepší Cabernetem Savignonem, fíky, datle, zelenina. A tahat vodu z Jordánu až do Negevu, aby ochlazovala reaktory? Tak to nejlepší islámský vtip tohoto roku…

Od roku 1940 do roku 2006 se spotřeba vody na Zemi zvýšila čtyřikrát. Podle Světové rady pro vodu se odhaduje, že k roku 2015 vzroste počet obyvatel postižených nedostatkem vody na 3,5 miliardy. Ze statistik OSN vyplývá, že na světě umírá v důsledku pití znečištěné vody každoročně přibližně 1,4 milionů dětí.Výsledek obrázku pro izrael odsolování vody

Odsolovací zařízení Sorek. Foto uveřejněno se svolením IDE Technologies. CC-BY-NC-SA 2.0 Izrael, jedna z nejvyprahlejších zemí světa, má dnes vody nadbytek

Bohatší státy s vodním deficitem proto řeší tento problém odsolováním mořské vody. Nejvíce zkušeností s touto technologií má Izrael. Proč by používal Jordán jako ochlazovač zbrojních atomových reaktorů a přiváděl jeho vodu až do Negevské pouště, když k tomu stačí miliony litrů odsolené mořské vody.

Encyklopedie: Zemědělská půda Izraele se získává finančně nákladným zúrodňováním pouště − zavodňováním, odsolováním a vhodnou druhovou skladbou rostlin. Orná půda zabírá 15,45 %, pastviny 7 % a lesy 5,3 % rozlohy státu. Přibližně 54 % celkové výměry zemědělské půdy je zavlažováno a zemědělci se tak podílí 60 % na celkové izraelské spotřebě sladké vody…

Pro zavlažování technických plodin se používá tzv. recyklovaná voda, ročně přes 550 miliónů m³. Získává se odsolováním. Desalinační zařízení v Palmachim, jehož vybudování přišlo na 10 milionů dolarů, začalo dodávat odsolenou vodu ze Středozemního moře pro 300.000 lidí v pobřežní oblasti.

Izrael se stal přední světovou zemí ve vývoji technologií, které se snaží řešit problém nedostatku vody, neboť tomuto problému sám čelí již desetiletí. Vláda souhlasila se zvýšením interních národních kvót výroby odsolené vody z 230 milionů metrů krychlových na 505 milionů metrů krychlových…“

Na následky nadměrné konzumace alkoholu zemře ročně v České republice pět tisíc lidí a dalších osm tisíc jich onemocní. Podle údajů statistiků vypije každý Čech včetně kojenců 170 litrů piva, 19 litrů vína a navrch ještě více než deset litrů tvrdého alkoholu. Jak dojde voda, nebude co pít ani v hospodách. Který ze sládků si dovede představit pivo bez kvalitní vody…? Utopie.

Podle zprávy webu Al Bawaba současný izraelský vodohospodářský průmysl zahrnuje okolo 270 společností a organizací, které se věnují vývoji a výzkumu a zaměstnávají okolo 8.000 lidí. Okolo 60 % izraelské odpadní vody je recyklováno v odsolovacích stanicích v Aškelonu a Eilatu. Čtvrtá je postavena v Chadeře.

„Reverzní osmóza je princip izraelského odsolování. Je to filtrování přes membrány, kterými molekuly vody můžou projít a soli jsou zachyceny. K odsolovaní se používá mořská voda s vysokou koncentraci soli, nebo voda z hlubokých podzemních vrtů s mnohem nižší koncentrací solí a proto je též tento proces asi o třetinu levnější,“ říká Tomi Shved, počítačový pedagog z Tel Avivu.

Jediný relevantní zdroj pitné vody v oblasti je řeka Jordán, arabsky Nahr al-Urdun, hebrejsky ha-Jarden. Je dlouhá 320 km (vzdušnou čarou jen 170 km) a její povodí zaujímá 17 300 km². Pramení v pohoří aš-Šajch na hranicích Sýrie a Libanonu, protéká Tiberiadským jezerem, sníženinou al-Ghór a ústí do Mrtvého moře.

Je zdaleka nejvýznamnějším zdrojem sladké vody pro oblast Izraele, Palestiny, Jordánska a přilehlé části Sýrie. V současnosti je pro zásobování pitnou vodou, zemědělské závlahy (většina izraelského zemědělství se opírá právě o vodu z Jordánu) či průmysl odebíráno 70 až 90 % průtoku této řeky. V květnu 2005 uzavřely Jordánsko, Izrael a Palestina dohodu o výstavbě velkokapacitního převaděče vody z Rudého do Mrtvého moře, který by měl nahradit deficit přítoku Jordánu.Výsledek obrázku pro foto olser voda

V záchodech se v Česku spláchlo za 24 hodin 214 570 350 litrů vody. Přes 246 090 000 litrů jí uniklo z poškozeného potrubí… Nevěříte těmto údajům? Snadná pomoc stačí si spočítat, kolikrát denně sami spláchnete vodou na WC… Je vedro, jazyk se “lepí na vestu” a dehydratovaná těla strádají… Chtělo by to pivo!… Snímek Břetislav Olšer

Palestinská autonomie má 1 823 000 dunamů (1ha=10 dunamů) obdělávané půdy, z toho 1 662 168 na Západním břehu, v Gaze 161 502. V sedmi agroklimatických zónách je na nejméně 20 druzích půdy pěstováno více než 60 druhů plodin. Tradičními jsou citrusové plody a olivy, nově zavedené bylo pěstování zeleniny, jahod a řezaných květin, vyvážených převážně do Nizozemska. Novinkou je vývoz „cherry rajčat“ a čerstvé zeleniny do Izraele. (z Túbásu, Dženínu, údolí Jordánu).

Během posledních 50 let se množství čerstvé vody, kterou Jordán přivádí do Mrtvého moře, snížilo z 1,3 miliardy metrů krychlových ročně na současných 70 až 100 milionů kubíků. Došlo k tomu kvůli odvádění až 90 % vod Jordánu Izraelem, Jordánskem, Sýrii a také částečně Samařím, Judeou a Pásmem Gaza.

Izrael se přesto podobá trosečníkovi, který uprostřed moře umírá žízní. Proto se židovský stát stal přední světovou zemí ve vývoji technologií, které se snaží řešit problém nedostatku vody. Jak píše web Al Bawaba, současný izraelský vodohospodářský průmysl zahrnuje okolo 270 společností a organizací, které se věnují vývoji a výzkumu a zaměstnávají přes 9 tisíc lidí.

A mají co dělat, pitné vody stále ubývá; statistické údaje Izraelského hydrogeologického institutu ukazují, že sladkovodní hladina jezera Kineret je o 43 centimetrů nižší, než byla v roce 2006 – celých 3,6 metru pod horní červenou linií (linií, po jejímž překročení je přistoupeno k vypouštění vody z jezera). Izrael každoročně čistí a znovu využívá pro zemědělství takřka 70 % odpadních vod, tedy nejvíc na světě. Většina zbylých odpadních vod je znovu použita pro další účely. Ing. Rudolf Ger z Aškelonu je znalý problematiky odsolování. Izraelec, pocházející z Košic.

Snímek Břetislav Olšer…

„V současnosti je asi 60 % izraelské odpadní vody recyklováno a operují dvě další odsolovací stanice v Aškelonu a Eilatu. Aškelonská desalinační stanice, která je největším takovým zařízením ve světě, produkuje 100 milionů metrů krychlových odsolené vody ročně“, říká Ger pohotově. Ovšem kdyby Izrael spláchli muslimové do moře, jak Palestinci neustále vyhrožují, nebude, kdo by uměl mořskou vodu tak dokonale a ve značném množství odsolovat a potřebná zařízení prodávat dalším zemím.

Co to má společného s námi? I my budeme jednou potřebovat recyklovanou užitkovou vodu, pokud bude koaliční vláda nadále stejně “škrtové” spravovat naši zemi. A budeme jako Egypťané, když vzpomínali na Nil, co svými gigantickými povodněmi roznášel životadárnou ornou půdu nejen po celé deltě. Než ho zregulovala Asuánská přehrada.

Voda je prostě dobrý, ba přímo vynikající sluha a pomocník, někdy ovšem i tragický protivník. Vést války je zvykem ve jménu Boha, dnes také kvůli proklamované svobodě a demokracii, resp. ropě, ale jak se zdá, tragickou a nezbytnou novinkou bude brzy válka kvůli vodním zdrojům; jasně, že kvůli těm sladkým a pitným.

Přes třicet vojenských konfliktů už bylo na Blízkém východu mezi Izraelem a okolními arabskými zeměmi.  Jediná řeka široko daleko je Jordán, o kterou se ale děli hned několik zemí. A my se nyní bavíme o tragickém výhledu, že možná brzy vzniknou podobné konflikty i u nás, jelikož instinkt žene muslimy do Evropy, kde je vody habaděj a ještě se s ní může beztrestně plýtvat.

Přitom pitné vody je ani ne čtyřicetina celkových zásob vody na Zemi. Kdo bude mít v polovině třetího tisíciletí pitnou vodu, ten bude nejbohatším. Hmotnost veškeré vody na Zemi se odhaduje na více než tisíc milionů miliard tun, tedy objem skoro třináct set miliard kubických kilometrů… Někdy lidská představivost nestačí. Asi z toho důvodu Židé milují poušť, že někde skrývá studnu. Sladká představa, jen těžce však realizovatelná…

„Zapomeňte na ideologie, zapomeňte na státy a národy, nevzhlížejte k náboženství, odhoďte všechny pakty a doktríny. Příští světová válka o takových malichernostech nebude. Lidé budou bojovat o holé přežití, o zbytky nerostných zdrojů, budou se zabíjet pro sklenici vody. Tak soudí ruský vojenský expert Konstantin Sivkov ve své analýze…

Maroko… Snímek Břetislav Olšer

Je vedro, jazyk se “lepí na vestu” a dehydratovaná těla strádají. Dnes se ještě lidé formálně modlí k Bohu, Alláhovi či Buddhovi, ale ve skutečnosti vzývají ropu, bez které by nebylo možné v podstatě nic. Brzy se však budeme modlit k pitné vodě, božstvu žíznivých na poušti. The Times připomněly varovná slova bývalých egyptských představitelů.

Nahradí ropa a zlato pitnou vodu? http://www.rukojmi.cz/clanky/6200-brzy-budeme-polykat-na-sucho-neverime-totiz-ze-nam-dojde-sladka-voda-treba-jen-za-24-hodin-ji-pres-246-090-000-litru-unikne-z-poskozeneho-potrubi-valka-pro-vodu-blbost-ovsem-uz-jste-nekdy-zkouseli-zahnat-zizen-ropou

Nebožtík prezident Anvar Sadat před třiceti lety řekl: „Jediné, kvůli čemu by mohl jít Egypt znovu do války, je voda“. V tiskovém středisku OSN v New Yorku se lze dočíst, že Butrus Butrus Ghálí, tehdejší ministr zahraničí a pozdější generální tajemník OSN, zase během hladomoru v 80. letech upozorňoval: „Příští válka v naší oblasti se bude vést o vodu, ne kvůli politice“.

Odborníci považují rovněž Arktidu za jedno z dalších ohnisek napětí kvůli sladké vodě. Boj o Arktidu, který mezi sebou vedou Rusko, Norsko, Kanada, Dánsko, USA a Velká Británie, není ani tak kvůli zásobám ropy a zemního plynu, ale je motivován skutečností, že jde o největší zásobárnu pitné vody na planetě, i když pouze v ledovém skupenství. Bude jí zapotřebí, až se lidé budou schopni zabíjet kvůli její jediné sklenici…

Moudrá slova řekl Dr. Batmanghelidjem, autor knihy “Voda pro zdraví, léčbu, život” a jeden ze studentů objevitele penicilinu Sira Alexandera Fleminga: “Většina léků, které lidé používají, zakrývá příznaky a komplikace dehydratace v lidském těle. Hned ráno, když chcete vstát z postele a jste unavení – to je známka dehydratace. Vaše tělo nedostatek vody postihuje postiženími, jako jsou alergie, hypertenze, diabetes, a také onemocnění imunitního systému…“

Jeruzalém… Snímek Břetislav Olšer

Za vším tedy nehledej ženu, ale vodu; už proto nemám při pohledu na statisíce běženců tísnících se za ostnatými dráty Evropy obavy z jejich TBC, eboly, cholery či HIV nebo lepry, bojím se, že dojde pitná voda a nastane soudný den, jako pro dva izraelské vojáky, zapomenuté v Sinajské poušti po jedné z válek.

Inu, už měli za sebou dva týdny martýria; nic než sluneční žár, rozpálený písek a žízeň jako náklaďák trámů. A jeden vzdychne: „Mít tak kanystr vody…“ A druhý sice polkne, ale ne z prahnutí po svlažení svých rtů, nýbrž jako správný byznysmen: „Jo, to by byla paráda, dovedeš si představit ten kšeft…?“

Máte-li lupénku, spěchejte k Mrtvému moři, než se vám moře vypaří…

Prší, prší, jen se leje aneb Chčije a chčije; situace je výtečná…

Jsme zhýčkaná generace; kdo z nás by pil vodu z Gangy, plné mrtvol?

Budeme se zabíjet pro sklenici pitné vody…?

Voda je pro život absolutně nezbytná, promiňte, lidé bez domovů…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *