Hrubopis – V srpnové dny 1968 jsem jako známý naivní antikomunista halekal v naší Kolibě: Běž domů Ivane, čeká tě Nataša, a na náš okresní asfalt jsem s partou psal: Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil…

15. Srpen, 2016 – 8:30

Byla to hektická doba, zatímco kolem se všichni snažili na mně přiživit, jelikož jsem byl jediný bezpartijní s oprávněnou nenávistí, jelikož mého tátu vyhodili jako učitele ze školství k lopatě, jelikož nechtěl, jako věří něco podepsat a někam vstoupit…

A tak jsem v ony srpnové dny 1968 jako známý antikomunista halekal v naší valašské Kolibě: „Běž domů Ivane, čeká tě Nataša“, a na náš okresní asfalt jsem s partou psal: „Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil…“Výsledek obrázku pro foto olser kličkové

Podpořil mě psychicky i generál Svoboda, tenkrát už jako prezident. O invazi vojsk Varšavské smlouvy ho informoval ještě v noci na 21. srpna 1968 velvyslanec v Praze Červoněnko. V dalších dvou dnech Svoboda odmítl pokus o zřízení kolaborantské „dělnicko-rolnické vlády“. Pak jsem ve své valašské vsi z obecního tlampače slyšel jeho kategorická slova:

„Stydím se jako bojovník z Buzuku za zradu SSSR, národ by nás musel poplivat, národ by do nás musel kopat, národ by nás musel vytrhnout, kdybychom na nějaké takové řešení přistoupili….“ V Moskvě pak argumentoval nebezpečím krveprolití, a to bez možnosti jakkoli takový vývoj zvrátit…

Kdo byl Ludvík Svoboda, o němž dnes presstituti píší, že byl „prezident, který zklamal“? V životě manželů Ireny a Ludvíka Svobodových se střídaly chvíle tragické s okamžiky štěstí a pohody. Jarní měsíce a počátky léta patřily mezi ty fatální i nejúžasnější, jaké asi neprožil žádný jiný český prezidentský pár.

Když bylo Ireně Stratilové dvaadvacet, seznámila se na plese v Kroměříži s tehdejším kapitánem Čs. armády Ludvíkem Svobodou, co na začátku první světové války odmítl bojovat za Rakousko-Uhersko a nechal se zajmout Rusy. Později vstoupil do československých legií, se kterými stál i proti bolševické Rudé armádě. Vzali se asi po půlroční známosti, 11. června 1923, na Velehradě, který byl symbolem českého vlastenectví na Moravě.Soubor:Legie - slavnostní nástup.jpg

Krátce po svatbě důstojník Svoboda dostal nabídku na převelení na Podkarpatskou Rus do Užhorodu, vyšší plat a povýšení do hodnosti štábního kapitána. Pak formovat jednotku československé armády z československých vojáků v sovětských zajateckých táborech. Dokázal čelit tlaku Klementa Gottwalda na zpolitizování jednotky.

Divizní generál Bedřich Reicin byl v roce 1941 v Rusku v táboře Oranki jako informátor NKVD; měl zjišťovat smýšlení a chování internovaných československých vojáků. Plk. Ludvík Svoboda ve svém hlášení o bojové činnosti praporu pro velitele Voroněžského frontu F. I. Golikova z 20. března 1943 uvedl, že prapor během bojů u Sokolova 8. března 1943 ztratil 125 mrtvých a 40 raněných…“ Rozjímání nad „císařským milostivým létem“ Čestmíra Císaře…

Při bojích na Dukle se Ludvík Svoboda dozvěděl, že jeho syn Miroslav byl ve svých necelých 18 letech za spolupráci s parašutisty, kteří byli vyslání Čs. vojenskou misí v Sovětském svazu, byl 7. března 1942 v Mauthausenu zavražděn. V Rawensbrücku 4. dubna 1945 zemřela matka jeho manželky Anežka Stratilová a popraveni byli švagři Eduard a Jaroslav v Mauthausenu 7. května 1942 a synovec Jaroslav Doležal 5. června 1944 v koncentračním táboře Svatobořicích…Ludvík Svoboda na fotografii z roku 1968

V roce 1952 však byl generál Svoboda krátce vězněn a po propuštění pracoval do roku 1954 v JZD v Hroznatíně. Generál Reicin začal mezitím proti Svobodovi připravovat materiál, který ho měl usvědčit, že připravoval vojenský převrat. Kdo jinému jámu kopá… Sám byl popraven v procesu se Slánským. V roce 1954 přijel na 10. sjezd KSČ Nikita S. Chruščov.

Po příletu se už na letišti ptal: „Kde je můj válečný přítel generál Svoboda?“ Straničtí funkcionáři upadli do rozpaků, ani nevěděli, kde vlastně právě Svoboda je. Nikita S. Chruščov po něm nechal pátrat, aby se s ním setkal na sjezdu… Je to už sedmdesát šest let, kdy v Buzuluku vznikla Svobodova armáda…

To vše jsem bral jako útok nejen na Svobodovu svobodu, ale hlavně na tu svoji. Tehdy mě však ani nenapadlo, že na světě už bylo mnoho jiných invazí, jimž však Západ aplaudoval a dodnes jsou prezentovány jako vojenské akce, které jimi obsazeným cizích zemím přinesl nejen smrt mnoha lidí, ale údajně naopa – tu pravou svobodu a demokracii…

Dnes je mi proto trapně a dost se za tento svůj zastuzený antikomunismus upřímně stydím; netušil jsem v tom „kontrarevolučním“ čase, že na opěvovaném Západě však bylo mnohem víc paralel na československý 21. srpen 1969 v provedení Varšavské smlouvy, ovšem s mnohem většími tragickými následky…

Jen tak na okraj: Byla tu totiž klasicky „mírové“ resumé – Za předchůdce NATO je považován Bruselský pakt z března 1948, poté byla podepsána Severoatlantická smlouva 4. dubna 1949 ve Washingtonu D.C., teprve 14. května 1955 však vznikla Smlouva o přátelství ve spolupráci a vzájemné pomoci – Varšavská smlouva… Která byla asi obranná, a která útočná? Hádejte…

A mám navíc po ruce též zajímavá fakta o okupaci ČSSR ze srpna 1968; Chruščov byl Ukrajinec a daroval své rodné zemi Krym, v politbyru KS SSSR rovněž byla naprostá většina Ukrajinců, jen jediný Rus. Proč se tedy divit, že byl v roce 1956 zvolen do vedení politbyra Nikita Sergejevič Chruščov, odpůrce  J.V. Stalina. Tato velmi zajímavá fakta jde velmi dobře zjistit z knihy o Celní správě ČR. Veterání Vlastenecké války i z Buzuluku a Sokolova se vzájemně hledají padesát roků po válce v Petrohradě před Ermitáží… Snímek Břetislav Olšer

Okupace Československa Rusy v roce 1968?  Ani náhodou!  O situaci v Československu v dubnu 1968 jednalo politbyro KS SSSR ve složení: 7 Ukrajinců (včetně L. I. Brežněva),1 Bělorus, 1 Litevec, 1 Kirgyz, 1 Kazach a jen jeden Rus. Když po vášnivé diskuzi došlo k hlasování o intervenci do ČSSR, tak intervence zvítězila v poměru 10:2 – (Litevec se zdržel a Rus byl proti)

Do Československa byly dne 21. srpna poslány dvě „sovětské“ armády, a to 1. ukrajinský sbor, složený výhradně z Ukrajinců, a 1. záložní uralský sbor, v němž bylo téměř výhradní zastoupení zauralských národností. V první vlně do Československa přišlo tedy celkově pouze 63 Rusů, z toho bylo 42 armádních žurnalistů.

Až v roce 1970 se začal záložní sbor stahovat zpět do SSSR a 1. ukrajinský front začal být nahrazován nově vzniklým 3. sborem, jemuž se přezdívalo zahraniční a v něm pak už byla většina Rusů, kteří však s 21. srpnem 1968 neměli nic společného. Ve své podstatě okupace Československa byla ukrajinskou záležitostí! Takže si to dejme vše  dohromady s tím, co se dneska odehrává na ukrajinském Majdanu….

A je nasnadě i poněkud palčivá otázka; mluvili se bratři Kličkové za svého otce Vladimira Rodionoviče Klička, který byl sovětský okupant Československa v letech1968 až 1980; sotva se vrátil z kazašské stepi, musel do Mimoně. Otec bratrů Kličků byl totiž pilotem sovětské okupační armády. Jako věrný člen Komunistické strany Sovětského svazu a příslušník KGB putoval dle příkazu své KSSS od posádky k posádce, kam bylo zapotřebí. Proto se jeden syn narodil v Bělorusku, druhý v Kyrgyzstánu. (Majdan 2014 – http://www.youtube.com/watch?v=qtqQeJ315nw)

A  těch agentů CIA v Praze, co si o nich štěbetali už i vrabci na střechách Hradčan a Letné, nešlo však o ty pražské pamětihodnosti, nýbrž o vojenské letiště a Letnou, resp. o sídliště postavené pro sovětské letce v severočeské Mimoni. Nejdřív je obývali Češi, po osmašedesátém Sověti. Pro jejich děti tady ministerstvo vnitra ČSSR v roce 1972 postavilo gymnázium, které zdobilo písmeno „G“, kdysi označovalo Gagarinovu školu, do níž chodili i bratři Kličkovi…Výsledek obrázku pro foto olser veteráni

Bratři Kličkové byli v čele opozice na Majdanu, chtěliprý  mír pro Ukrajinu, přitom starší Kličko jako starosta Kyjeva vykřikoval: „Všichni občané Kyjeva, nasedejte do taxíků, aut a přijeďte na náměstí Mejdan, podpořit náš boj…“ Po vzoru boxerů Kličků se dnes již celý Kyjev proměnil v jeden velký ring, plný rowdies, co používají hlavně rány pod pás, rány na zátylek a vše, co je nefair, a o čem právě boxer Vitalij Kličko, ještě nedávno toužící po křeslu prezidenta Ukrajiny, moc dobře ví…http://www.youtube.com/watch?v=DlQDczz80XE

Nyní k prezidentu Zemanovi, který se zachoval jako prezident Svododa, který řekl: „Národ by nás musel poplivat, národ by do nás musel kopat, národ by nás musel vytrhnout, kdybychom na nějaké takové řešení přistoupili….“

Když se protizemanovská provokace listopadu 2017 v Rusku změnila v trapnou blamáž havloida Ženíška a obrtlíka Zaorálka, co v Číně submisivně podepsal dokument o její trvalé celistvosti. Přesto se prezidet Zeman zachoval jako hlava napadeného státu, ne jako americký prezident Reagan; když ráno 25. října jednotky USA vpadly na ostrov, vyhnaly vládu a převzaly nad zemí plnou „dočasnou“ kontrolu a zabily desítky lidí, americký šéf Bílého domu k tomu jen ledabyle řekl: „Tohle ani nenarušilo mou snídani.“

Všechno to loni začalo v Moskvě, když web ruské armádní televize Zvezda, řízené ruským ministerstvem obrany, zdůraznil, že prý Československo by mělo být Sovětskému svazu vděčno za rok 1968. Napsal to v článku zveřejněném právě na úvod oficiální návštěvy českého prezidenta Miloše Zemana v Rusku před rokem amatérský historik Leonid Maslovskij.

Tehdejší šéf české diplomacie Lubomír Zaorálek se proti materiálu ostře ohradil a Zemanově delegaci se svým napoleonským komplexem vzkázal, ať prý nemlčí…  http://www.rukojmi.cz/clanky/4964-video-vycerpany-zeman-podruhe-u-putina

„Vstup vojsk do Československa (v roce 1968) nedovolil Západu uskutečnit státní převrat podle technologie uskutečněné za sametových‘ revolucí a zachoval na více než 20 let život v míru za souhlasu všech národů Varšavské smlouvy,” tvrdil autor článku Maslovskij. http://radimvalencik.pise.cz/5199-kdo-a-proc-pripravil-provokaci-proti-zemanovi.htmlVýsledek obrázku pro zeman medvěděv maslovskij

Tento článek byl v rubrice, která nepodléhala schvalování. Po setkání prezidenta Zemana s premiérem Medveděvem bylo jím řečeno, že „ruská vláda neurčuje novinářům o čem a jak mají psát“, nicméně šéfredaktor webu se omluvil, dostal důtku a vyšel nový text: „Praha 1968- pohled po jedné generaci“. Píše se v něm, že „podle historiků šlo o jednu z nejnesmyslnějších zahraničněpolitických akcí SSSR a jednu z nejškodlivějších akcí pro pověst této země…“

Okamžitá a důrazná reakce Zemana nabourala plány manipulátorů (nepočítali s tím, protože už ztratili soudnost a nejsou schopni vyhodnocovat situaci) a tak zbyly jen křečovité reakce, např. Jana Farského (STAN) v UK ČT 24. Mj. Na účinkování Farského ve zmíněném pořadu ČT 24 stojí za to se podívat, ať víme, kdo je kdo; zde je odkaz: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/217411000371121/

Záměrná provokace ve dny, kdy byl na návštěvě Ruska prezident Zeman, se tak změnila v blamáž. Hlavním křiklounem o tom, že by měla být pro tuto potupu Česka ihned přerušena státní návštěva Zemana, byl nějaký Ženíšek, osoba neznámá, proto organizuje akce pro své zviditelnění.Výsledek obrázku pro cena pro rusy, kteří protestovali proti okupaci ČSR Cena Gratias agit, Knihovna Václava Havla, 7.6.2018 (zleva Taťjana Bajevová, Pavel Litvinov, Viktor Fajnberg) | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iRozhlas

Další populistická zvěst; Cenu Gratias agit udělovanou ministrem zahraničí Česka od roku 1997 vynikajícím vědcům, organizátorům krajanských aktivit a propagátoři české kultury převzali ocenění Gratias agit. Patří však též posledním třem žijícím členům skupiny – Pavlu Litvinovovi, Taťjaně Bajevové a Viktoru Fajnbergu.

Kromě tří zmíněných se proti srpnové okupaci postavili také lingvista Konstantin Babickij, básník Vadim Delone, dělník Vladimir Dremljuga, básnířka a překladatelka Natalja Gorbaněvská a lingvistka Larisa Bogorazová. Cena Gratias agit pro poslední tři žijící Rusy, co se na Rudém náměstí bouřili proti invazi Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968; a což tak protesty amerických studentů v Kentu proti zmasakrování Vietnamu Spojenými státy?

Tak si nyní jen namátkou připomeňme, kde všude se už odehrály stejně zákeřné útoky, jaké zažilo i Československo před půl století. Byly to USA, jež dávno předtím odstartovaly předlouhou šňůru násilných převratů „úspěšnou premiérou“ v Guatemale v roce 1954 svržením legitimně zvolené vlády.

Následovaly další puče v latinskoamerickém regionu za podpory a často přímé účasti regionálního Kmotra – USA: Brazílie 1964, Dominikánská republika 1965, Bolívie 1971, Uruguay 1973, Chile 1973, Peru 1975, Argentina 1975, Nikaragua (osmdesátá léta), Salvador (1980 až 1992), Grenada 1983, Panama 1989. Většinou nešlo o čajové dýchánky, ale o opravdové katastrofy, kdy v některých případech země prakticky lehla popelem…

Přes dvě stě let invazí Spojených států se v jednom článku prostě postihnout nedá. Tak třeba pod vedením generála Douglase MacArthura došlo 15. září 1950 k vylodění jednotek US Army v korejském přístavu Inčchon, pak k přesunu Američanů a jejich spojenců přes 38. rovnoběžku, aby 19. října američtí vojáci obsadili Pchjongjangu a postupovali k hranicím s Čínou… Dodnes mají USA v Jižním Koreji na 30 tisíc svých vojáků na osmi desítkách vojenských základnách…

Ještě ke Guatemale, v níž CIA zorganizovala převrat, jenž svrhl demokraticky zvolenou, pokrokovou vládu Jacoba Arbenze a vyvolala tak 40 let brigád smrti, mizení, masových poprav nepředstavitelných krutostí, s víc než 100 000 obětí – nesporně jednu z nejnelidštějších kapitol 20. století. Arbenz znárodnil americkou firmu, United Fruit Company, jež byla neobyčejně těsně svázána s americkou mocenskou elitou.

K ospravedlnění převratu Washington prohlašoval, že se Guatemala ocitla na pokraji převzetí Sověty, i když Kreml měli tak malý zájem o tuto zemi, že tu ani neudržoval diplomatické vztahy. Skutečným problémem v očích Washingtonu bylo, vedle United Fruit, nebezpečí, že se guatemalská sociální demokracie rozšíří do dalších zemí Latinské Ameriky.

V roce 1963 byl v Dominikánské republice demokraticky zvolen nový prezident Bosch. Vyzval zemi k pozemkové reformě, zajištění lidí levným bydlením, umírněnému znárodnění podniků a omezení nadměrného využívání země zahraničními investory. Boschovy plány byly považovány za „vplížení do socialismu“ a rozhněvaly Spojené státy, tisk v USA oznámil, že je „rudý“.

V září 1963 byl Bosch svržen ve vojenském převratu, se souhlasem Spojených států. Když po 19 měsících v zemi vypuklo povstání a vytvořila se hrozba návratu Bosche k moci, Spojené státy poslaly na pomoc pro potlačení povstání 23 000 vojáků.Výsledek obrázku pro foto olser nato

Motto: „Svět nebude zničen těmi, kteří páchají zlo, ale těmi, kteří se na něj dívají, aniž by něco udělali.“ Albert Einstein…  Následující text tato slova potvrzuje. Proto začnu na první pohled tragikomickou vsuvkou; NATO je organizace „ryze obranná“ od chvíle, kdy byla zrušena „útočná“ Varšavská smlouva, jenž sice vznikla až pět let po založení NATO, které, pokud někde útočí, tak pouze proto, „aby zachránilo lidské životy a ukončilo humanitární krize Havlovým humanitárním bombardováním…“ Václav Havel – humanitární bombardování…

Prvního náletu v operaci “Rolling Thunder” na severní Vietnam se 5. srpna 1964 kromě letadel jihovietnamského letectva účastnila i americká letadla ze tří letadlových lodí v Jihočínském moři a 7. srpna schválil Kongres USA rezoluci o Tonkinském zálivu, která prezidenta opravňovala k „použití síly na pomoc obraně svobody kteréhokoli státu SEATO“.

“Každá jednotka US Army měla ve Vietnamu svoji My-Lai, ale byl jen jeden zrádce, který to prozradil!” řekl poručík Calley o veteránu Ronu Ridenhourovi, jehož příběh o vyvraždění pěti stovek starců, dětí a žen, publikoval novinář Seymour Hersh.

Za dvanáct dnů operace Linebacker II. se uskutečnilo 729 vzletů letounů B-52 verzí D a G, během nichž bylo svrženo více než patnáct tisíc tun bomb na města Hanoj, Haiphong a řadu dalších cílů v Severním Vietnamu. Američané přiznali ztrátu patnácti B-52, dalších pět strojů bylo těžce poškozeno, stejný počet letounů byl poškozen lehce, pětadvacet členů jejich posádek zahynulo.

Dne 25. října 1983 po krátkém boji obsadila armáda USA Grenadu za spolupráce některých okolních zemí. USA invazi oficiálně zdůvodnily ochranou 800 amerických studentů na místní univerzitě. Převrat ukončila po necelých dvou týdnech invaze americké armády, kterou nařídil tehdejší prezident Ronald Reagan s odůvodněním, že komunistická Kuba připravuje okupaci ostrova.

Invazi podpořily i další země regionu, například Jamajka, Barbados, Sv. Lucie, Antigua, Dominika a Sv. Vincenc. Při anexi zahynulo 71 Grenaďanů (většinou civilistů), 18 amerických vojáků a 27 kubánských dělníků. Ráno 25. října jednotky USA vpadly na ostrov, vyhnaly vládu a převzaly nad zemí plnou „dočasnou“ kontrolu… A prezident Reagan k tomu jen ledabyle řekl: „Tohle ani nenarušilo mou snídani.“ 200 let terorismu USA: Přehledný seznam všech amerických válečných zločinů, teroru a válek

Inu, jako ogar ze srdce Valašska jsem v roli věřícího zůstal antikomunistou, nikdy jsem nebyl v žádné partaji a tak to i zůstane, ale při své nátuře valašského ogara, odmítajícího nehorázné přesily, musím fandit Rusku, proti němuž stojí mnohonásobná převaha armád více než třiceti zemí EU, NATO a USA. A to sa na Valašsku nedělá; ani omylem – jeden proti třiceti…

PS: Obsazení Československa se v rámci Varšavské smlouvy zúčastnila vojska SSSR, Polska, NDR, Maďarska a Bulharska, invazi odsoudila Albánie a Rumunsko, ze zemí východního bloku ji nepodpořila Jugoslávie, byť nebyla členem RVHP ani Varšavské smlouvy. A jaké morální odměny se tyto státy dočkaly? Albánii zlikvidoval americký „podnikatel“, když její ekonomiku zhroutil podvodnými fondy Bernard L. Madoff, jenž patřil k nejbohatším a nejobdivovanějším mužům na newyorském Wall Street; miliony obyčejných Albánců připravil o zhruba miliardu dolarů.

Mohla za to jeho společnosti Bernard L. Madoff Investment Securities LLC… Pyramidová hra šmejdu Madoffovi z newyorského Wall Street vycházela od 60. let, díky své reputaci dokázal získávat další a další klienty. Když po něm však investoři koncem jednoho roku chtěli vyplatit miliardy, které neměl, rozhodl se Madoff zbývajících 300 milionů dolarů ze svých fondů rychle vyplatit na prémiích svým nejbližším.Výsledek obrázku pro foto albánie migrace

Italská loď Vlora, která byla 7. srpna 1991 v albánském přístavu Drač napadena davem přibližně dvaceti tisíc utečenců a kapitán byl donucen odvézt tyto lidi do Itálie. Většina uprchlíků byla vrácena zpět do Albánie, kde její ekonomiku zhroutil podvodnými fondy Bernard L. Madoff, jenž patřil k nejbohatším a nejobdivovanějším mužům na newyorském Wall Street; miliony obyčejných Albánců připravil o zhruba miliardu dolarů.

Významného amerického podnikatele Bernarda Madoffa (73) zatkli v roce 2008 agenti FBI v souvislosti s podvodnými fondy na princi Jehpu tzv. letadla, kdy se výnosy vyplácejí z vkladů nových členů. Při svých aktivitách Madoff zpronevěřil několik desítek miliard dolarů, které mu poskytli investoři. Soud ho poslal za zpronevěru na 150 let do vězení. Jeho nejstarší syn Marek pod tíhou rodinného skandálu spáchal v New Yorku sebevraždu.

V roce 1996 se zhroutila Albánie, padla vláda a zemi ovládl chaos. Na počátku byl krach fondů, do kterých vložily peníze miliony obyčejných lidí. Systému takových fondů se říká pyramida nebo letadlo a spočívá v tom, že zisky prvních investorů se vyplácejí z peněz těch, kdo se přidají později. Albánci v polovině devadesátých let ztratili přibližně miliardu dolarů. V pyramidě Bernarda Madoffa zmizelo 50 miliard dolarů, tedy zhruba roční rozpočet České republiky.

Rumunsko se zase s podporou Sorosových peněz vypořádalo brzy po srpnu 1968 tím, že na Nicolaease Ceauşesca, přestože prohlásil, že „členové Varšavské smlouvy nemohou intervenovat proti jiné socialistické zemi, která je členem Varšavské smlouvy“. poslali popravčí četu, která ho prostě zastřelila bez soudu. Přitom Rumunsko, kde sovětská armáda setrvála po 2. sv. válce až do roku 1958, uskutečňovalo od začátku 60. let vlastní vnitřní politiku, pokud možno nezávislou na SSSR..Výsledek obrázku pro foto nixon ceausescu

„Ve jménu lidstva nenapadněnte Rumunsko,“ řekl ptrezident USA Richard Nixon (vlevo) a přpili si na to s Nicolaem Ceauceskem při návětěvě Rumunska v srpnu 1969. Foto: Profimedia

A Jugoslávie? Když jsem v chorvatském Umagu mluvil s posledním prezidentem RFSJ Stipe Mesičem, tak mi odpověděl na otázku, kdy skončí válka v rozpadající se zemi, odpověděl, „až to nařídí USA a rozdělí peníze mezi nově vzniklé státy krachující Jugoslávie…“

Poslední prezident Jugoslávie Stipe Mesič v Umagu… Snímek Břetislav Olšer

http://www.rukojmi.cz/clanky/5862-demonstranti-v-usa-i-v-evrope-meli-transparenty-s-hesly-chrante-deti-ne-zbrane-ci-my-jsme-zmena-nekteri-z-nich-v-nadeji-zvedali-sve-dlane-s-napisem-nestrilejte-a-trump-si-v-klidku-hral-golf-na-floride

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *