Hippokrates: Ošetřete i své útočníky

29. Srpen, 2008 – 7:43

Před šedesáti roky, dne 13. dubna 1948, přepadli Palestinci konvoj židovského lékařského personálu na cestě do nemocnice Hadassah Hospital na hoře Scopus v Jeruzalémě. Zabito bylo na osmdesát židovských lékařů a zdravotníků. Zákeřné přepadení odřízlo nemocnici od zbytku Izraele a donutilo Hadassah k přesunu.

Následně bylo v roce 1961 otevřeno stejnojmenné lékařské centrum v Ein Kerem. Zařízení na hoře Scopus bylo znovu otevřeno v roce 1967, kdy byl Jeruzalém opět sjednocen.

„Jestli léčíme Palestince, kteří se zranili při útoku na Židy?“ s údivem opakuje mou otázku Michaela Erlichová, asistentka šéfa tiskového oddělení jeruzalémské nemocnice Hadassah, největšího zdravotnického zařízení v Izraeli a na Blízkém východě.

„Samozřejmě. Politika zůstává před branami nemocnice,“ říká Michaela a dívá se na mě trochu s despektem. Asi se divně tvářím, když ji slyším, jak pateticky mluví; ale je to přece jen tisková mluvčí…

Něco o Hippokratovi a jeho etických požadavcích na jednání lékařů vím, ale přece jen mě postoj lékařů v židovské nemocnici překvapuje.

„Zcela samozřejmě děláme transplantace orgánů mezi Židy a Araby a obráceně. Loni jsme takových operací uskutečnili hned několik,“ říká ředitelka Public Relations Hadassah Barbara Sofer.

Jedním ze zachráněných pacientů byl 50letý izraelský Arab Mahzana Valid, který trpěl nevyléčitelnou chorobou jater. Pokud by mu lékaři do půl roku netransplantovali zdravá játra, zemřel by. Dárcem byl 51letý Oded Volek ze židovské osady u Hebronu.

Když se na své motorce vracel z práce domů, zasáhl ho do hlavy výstřel palestinského atentátníka. Po převozu do nemocnice ho ihned operovali, průstřel lebky a silné mozkové krvácení byly ale i přes okamžitou pomoc fatální a lékaři konstatovali smrt mozku.

Aby se zabránilo obchodům s lidskými orgány, může být v Izraeli podle zákonů uskutečněna transplantace pouze mezi jeho občany. Šest milionů občanů státu tvoří i milion Arabů.

Transplantace se ale v Izraeli nesmí provádět za peníze, stejně tak nelze platit za darovaný orgán. Pokud ho chce někdo darovat, jedná se především o rodinné příslušníky, musí podepsat dokument o tom, že svůj orgán daruje dobrovolně a zcela nezištně, tedy bez finanční odměny.

„Speciální komise konstatovala, že játra oběti teroristického útoku jsou vhodná pro transplantaci do těla pacienta Valida,“ vysvětluje mi Kiril Grozovský, ruský Žid od Moskvy, který žije v Izraeli už jedenáct let a v této nemocnici pracuje jako koordinátor předtransplantačních záležitostí.

„Do osmi hodin však byla nutná operace a tedy i souhlas pozůstalých, v tomto případě manželky Odeda Volka z Hebronu. Ta však ještě nevěděla, že příjemcem jater jejího manžela bude pacient arabského původua muslimského vyznání.“

Než žena dala souhlas s darováním orgánu svého muže cizímu pacientovi, stálo to lékaře transplantačního oddělení mnoho vysvětlování.

„Je to divné, moc divné,“ nechápala nešťastná žena oběti atentátu. ,,Dívala jsem se na manžela. Ležel tam a viděla jsem, jak se mu zvedal hrudník, protože dýchal. A oni mi řekli, že už je mrtvý. Když mu ale bije srdce, musí ještě žít, ne? Copak jde vyřezávat někomu játra z těla, které ještě žije?“

„Plně vás chápu, ale věřte mi, že váš muž je mrtvý,“ řekl jí jeden z lékařů. ,,Funkce jeho organismu jsou neslučitelné se životem. To, že dýchá a pracuje mu srdce, je jen záležitostí přístrojů, které mu tyto funkce, stejně jako tělesnou teplotu udržují uměle řízeným dýcháním. Člověk takto neumírá po zástavě srdce, ale mozkovou smrtí,“ dodal.

„Krev se po průniku kulky valila do mozku, protrhla mozkovou plenu a buňky reagovaly tím, že začaly otékat, mozek zvětšoval svůj objem, a protože kolem byla tvrdá a nepoddajná lebeční kost, nabral vlivem otoku značný objem, přerušil se tím tlak v jeho tepnách, ty přestaly přivádět živiny a mozek po několika minutách odumřel…“

Po dvanácti hodinách jedné z nejnáročnějších transplantačních operací za účasti sedmdesátičlenného týmu lékařů a jejich asistentů se stal Mahzana Valid opět zdravým mužem a po rekonvalescenci projevil přání seznámit se s rodinou svého zachránce. Lékaři mu sdělili, že je to možné, pokud mu ovšem nebude vadit, že dárcem jater byl Žid. Mahzana však byl šťastný, že žije, a nyl rozhodnut manželce svého dárce osobně poděkovat.

Lékaři museli přání Mahzany Valida sdělit vdově po Odedu Volkovi. V jejím případě bylo rozhodování poněkud obtížnější. Arab přece zabil jejího muže a otce čtyř dětí. Manželka ve jménu smíru mezi Židy a Araby se setkáním s Mahzanou Validem souhlasila.

Vztah mezi zachráněným pacientem a vdovou po jeho dárci započal jeden z nejlepších izraelských chirurgů, který před dvaceti lety uskutečnil v židovském státě první úspěšnou transplantaci jater. Je jím Arab, profesor Ahmed Ida, pod jehož vedením byla darovaná játra transplantována také Mahzanu Validovi.

„Ročně máme asi šest set pacientů, kteří potřebují transplantovat nějaký orgán, bohužel asi sto těchto osob umře, protože dárců je pořád děsivě málo,“ řekl mi Kiril Grozovský. „Kdyby si lidé uvědomili, že po své mozkové smrti si žádný svůj orgán na onen svět stejně nevezmou, měli by naši pacienti mnohem větší šanci.“

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *