Pražská kavárna plivá po době 50. let v ČSR; komunistická diktatura dusila svobodu, průmysl i rozvoj ducha; na světové výstavě Expo 58 v Bruselu ale náš pavilon získal hlavní cenu Zlatá hvězda

26. Duben, 2018 – 12:32

Plivaj, plivaj, vykrůcaj; Vítězný únor Gottwalda a Jan Masaryk v Moskvě, popravení nejen Milady Horákové, ale 3. prosince 1952 i žida Rudolfa Slánského, pak přišla Zápotockého měnová reforma, ani jeden banán, směšná móda, prostě zaostalost a bída – hrůza hrůz; to máte za to, že jste odmítli dolary Marshallova plánu…

Jenže svět nás viděl v té době kolem 50. let jako špičkově rozvinutou zemi. Na Světové výstavě Expo 58 v belgickém Bruselu, která se konala od 17. dubna do 19. listopadu 1958, jsme totiž zanechali velmi dobrý dojem. Československý pavilon navíc získal hlavní cenu Zlatá hvězda a dalších 13 ocenění; českým kverulantům spadla čelist…

Šlo o jednu z nejslavnějších výstav, navštívilo ji 42 miliónů lidí. Byla to první velká světová výstava po druhé světové válce. Expozici „Jeden den v Československu“ navrhl Jindřich Santar, spolupracoval s Jiřím Trnkou, Antonínem Kybalem, Stanislavem Libenským a Janem Kotíkem. Mezi oceněnými byla i kolekce šperků s českými granáty od Jana Nušla.

Za nejlepší pavilon byl vyhlášen jednoduchý, ale moderní a elegantní československý pavilon Františka Cubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného. Režisér Alfréd Radok spolu se scénografem Josefem Svobodou vytvořili pro Světovou výstavu představení, nazvané Laterna magika…

Hlavní cenu získal v mezinárodní filmové přehlídce rovněž vědecko-fantastický film Karla Zemana Vynález zkázy. Během příprav československé expozice prý došlo k určitému kulturnímu uvolnění. Komunistické vedení dalo autorům nemalou volnost, ti to považovali za jedinečnou příležitost ke svobodné tvorbě.Tranzistorový přijímač Tesla T58

Jedinečným se ukázal náš rádiový přijímač T58, první přístroj zcela osazený tranzistory, tedy aktivními prvky v pevné fázi, který se dostal lidem u nás do rukou. Všechny polovodičové součástky přitom byly tuzemské provenience. Tranzistor jako součástka byl objeven roku 1948. Bývalé Československo zahájilo výzkum na tomto poli v 50. letech.

V roce 1955 tu byly k dispozici germaniové nízkofrekvenční tranzistory domácí výroby. Novější a hlavně ucelenější („opravdová“) řada, zahrnující nízkofrekvenční i vysokofrekvenční tranzistory, se objevila roku 1958. Téhož roku podnik Tesla Přelouč zahájil výrobu tranzistorového přenosného kabelkového přijímače T58. https://www.novinky.cz/veda-skoly/469188-pred-60-lety-se-ceskoslovensko-v-bruselu-blysklo-tranzistorakem-a-restauraci.html

Tak, jak to dopravdy bylo s nesvobodou a československou bídou v 50. letech kdy jsme pohrdli lichvářskou půjčkou Marshalova plánu, co byla jen cukrovou vatou? Jak to, že čeští umělci měli prostor a svobodu pro svoji tvorbu? Že jen dočasné uvolnění?

Že to měly diktatura komunistů a Státní bezpečniosti pevně ve svých rukách, přestože se už ví dozajista, že za smrtí Jana Masaryka nebyla československá StB, nýbrž britská tajná služba SIS – Secret Intelligence Service.

Výsledek obrázku pro jan masaryk fotoVýsledek obrázku pro foto jan masaryk

Jan Masaryk, zavražděn; z okna Černínského paláce ho shodil úředník ministerstva zahraničních věcí Jan Bydžovský na příkaz britské tajné služby SIS…

A hned se našly hlasy análních novinářských Petráčků a spol., že prý dobře mu tak; Jan Masaryk přece zradil ideály Západu, když se dal ke Gottwaldovi a dostal tak zaslouženě, co proto. Z okna Černínského paláce ho totiž shodil úředník ministerstva zahraničních věcí Jan Bydžovský na příkaz britské tajné služby SIS. Psali jsme již v internetových novinách Rukojmi.cz… http://www.rukojmi.cz/clanky/783-chudak-jan-masaryk-napred-spachal-sebevrazdu-pak-ho-zabila-stb-dnes-zase-britska-sis

A konec též dalšímu z mýtů 50. let; útok ve škole v Babicích na Třebíčsku v roce 1951, který se stal záminkou k rozpoutání jedné z největších represivních akcí komunistického Československa, nevyprovokovala tajná bezpečnost, jak si historici dosud mysleli. Byla to akce protikomunistického odboje.

Skupinu Ladislava Malého tvořili tři mladí sedláci, kteří se po zkušenostech s kolektivizací rozhodli aktivně vystoupit proti komunistickému režimu. Bratři Antonín (1929) a Stanislav (1931) Plichtovi hlídali před školou, Antonín Mytiska (1927) spolu s Malým přepadl schůzi MNV…

Jak svět přichází o básníky:http://www.rukojmi.cz/clanky/2026-jak-svet-prichazi-o-basniky-a-prazska-kavarna-o-sve-protiestebacke-iluze-v-duchu-havlovy-vize-o-tom-jak-pravda-a-laska-zvitezi-nad-lzi-a-nenavisti-a-je-to-tady

A jsme na tom v protikomunistickém odboji stejně jako v případě vrahů bratří Mašínů. Proslýchá se, že alkoholik a vrah Malý ještě údajně někde žije. Což tak ho navrhnout na státní vyznamenání jako Mašíny. Třeba by mu Topolánek dodatečně také připlácl nějakou tu medaili, když ji připnul na hruď Josefa Mašína…

A co Michal Legdan (1944) hrdina, jenž nedávno převzal na ministerstvu obrany osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu spojené s finanční prémií 100 tisíc korun. Kdo je tento „statečný“ člověk? Člen skupiny Mstitelé Milady Horákové, která vznikla v 50. letech minulého století v okolí Frenštátu pod Radhoštěm. Chtěli zřídit partyzánský odboj, měli i seznam členů KSČ, které by zabili. Byli ovšem hlavně běžnými kriminálníky.

Ovšem nebyla to jen 50. léta v ČSR, ale stejná diktatura, ovšem kapitalistická, fungovala v USA. Za vším byl senátor Josepf McCarthy, předseda Komise pro neamerickou činnost, jež měla vyšetřovat komunisty ve státní správě. Super svoboda projevu, když i dnes jen stačí říct o někom, kdo není pro válku s Ruskem, že je velezrádce. Znovu nejhorší podoba mccarthismu, jaká byla kdy možná…Ellis Islandem prošlo za více než 60 let přes 12 milionů imigrantů.

Místo Voskovcova 11měsíčního pobytu na Ellis Islandu… Foto: Reuters… 

Chcete vědět víc o tomto zákulisí 50. let, tak jak jsem to učinil já? Doporučuji navštívit na pomezí amerických států New York a New Jersey ostrůvek jménem Ellis Island, který je sice malý rozlohou, ale zato obrovský svým historickým významem. Byl totiž místem, kde se nacházelo imigrační středisko pro přístav New York.

Od roku 1990 slouží budovy bývalého imigračního úřadu jako Muzeum přistěhovalectví – Ellis Island Museum of Immigration. Nedávno tam byla zpřístupněna databáze, která obsahuje údaje o více než 22,5 milionech lidí, kteří od roku 1892 prošli tímto imigračním střediskem…

Resumé několikaletého fungování tzv. mccarthismu v 50. letech? Dvě popravy, dvě vraždy ve vězení, 3 politické vraždy, 6 úmrtí po obvinění, 15 sebevražd, 11500 propuštění z práce, 12000 demisí ve státní službě, 300 filmových umělců na černé listině, několik desítek exulantů a sledovaných osob (mezi nimi Charlie Chaplin, Joseph Losey, Leonard Bernstein, Arthur Müller i Robert Oppenheimer), 145 zatčených pro komunismus, miliony prověřovaných…

„Miliony osob měly svůj spis a vyskytovaly se na seznamech Komise pro neamerickou činnost, FBI, CIA a Pentagonu….“ píše ve své knize mimo jiné Marie-France Toinetová. „Z celkového počtu 65 milionů v roce 1953 pracujících Američanů se prověrky týkaly asi 13,5 milionů…“ Americké knihovny prošly velkou očistou, někde padla za oběť i díla Thomase Paina, Dos Passose, Hemingwaye, Thomase Manna či autorů, kteří podepsali třeba Stockholmskou výzvu.Výsledek obrázku pro voskovec hoffmeister

Zde by mohl vyprávět svůj příběh Jiří Voskovec, který v roce 1948 získal místo jako filmový expert UNESCO v Paříži a posléze v roce 1951 emigroval do Spojených států. Měl proto několik důvodů; jeho manželka, Američanka Anne Gerlette, v Praze nechtěla žít, s Werichem nedokázali obnovit autorskou spolupráci.

Sláva se ale nepočítala; jeho cesta do USA byla komplikována udáním katolického kněze Chudoby, jenž Voskovce označil za komunistu. Proto byl při vstupu do USA zadržen imigračními úředníky a 11 měsíců strávil na Ellisově ostrově…

Co by emigrant a přičinlivý americký herec Jiří Voskovec, dvanáctý rozhněvaný muž, obviněný v USA z „předčasného antifašismu“ a držený téměř rok na ostrově Ellis Island, říkal na dnešní mccarthismus, jenž tvrdí, že kdo není pro zničení Ruska a světového komunismu je přinejmenším těžký zločinec…? http://www.rukojmi.cz/clanky/zahranicni-politika/3585-co-by-emigrant-voskovec-obvineny-v-usa-z-predcasneho-antifasismu-a-drzeny-skoro-rok-na-ostrove-ellis-island-rikal-na-dnesni-provedeni-mccartysmu-tvrdici-ze-kdo-neni-pro-valku-s-ruskem-ten-je-vlastizradce

Ne každý český tvůrce v 50. letech žil v nedostatku a nesvobodě., Na počátku roku 1969 dostali manželé Zdena a Josef Škvorečtí od státních a stranických orgánů Československé socialistické republiky velkorysé povolení legálně na půl roku vycestovat za oceán, kde měl slavný spisovatel absolvovat cyklus přednášek o literatuře, o své zemi a svém psaní.

Brzy ale začali přemýšlet, co je pro ně lepší – zda se vrátit do svazující normalizační atmosféry, nebo zůstat v Severní Americe a začít svobodný život. Všichni si je tam předcházeli, mohli si říkat a psát, co chtěli, nikdo je nesledoval, nekontroloval obsah přednášek, ani v nich neškrtal, nezamykal jejich filmy do trezorů, a když šli s rukopisem do tiskárny, nikde nebyl žádný cenzor, aby zhodnotil, zda je jejich dílo ideologický závadné či nikoli. Bylo nutné si jen rozmyslet, jakou nabídku přijmou; USA, nebo Kanadu…? Kolik 21. srpnů již bylo ve světě, aneb Není okupace jako okupace? Výsledek obrázku pro foto olser škvorecký

Trochu jsem si do Mistra rýpnul, že to musel asi být s komunisty jedna ruka, když ho vyslali na půlroční stáž do USA. A přidal jsem rodinný příběh o tom, jak mému tátovi za to, že nechtěl někam vstoupit a něco podepsat, změnili soudruzi jeho post učitele v dělnickou profesi.

A jak nikoho z naší rodiny proto nenapadlo emigrovat, byť jsem prožil normalizaci v rámci zlepšování svého kádrového profilu na postu hornického pomocníka v OKR a viděl svět jen černobíle. A se sbíječkou v rukách jsem se pocením normalizoval… A  mohl jsem mít svatbu v kostele, pokřtít oba své syny…

Škvorecký se po těchto mých slovech jen usmál pod vousy, přičemž si beztak myslel, že ne každý může být velectěných spisovatelem… Škoda, že jsem nemohl v tomto mém rozhovoru s Josefem Škvoreckým uvést současnou českou svobodu projevu a cenzuru: http://www.rukojmi.cz/clanky/2220-cibulkovy-seznamy-spolupracovniku-a-agentu-stb-na-me-nemely-za-to-dnes-jiz-figuruji-ve-dvou-seznamech-nepratel-lidu-z-dilny-pornoherce-jandy

A zatímco se Josef Škvorecký s manželkou Zdenou aklimatizovali počátkem sedmdesátých let v Kanadě, švagr Lumír Salivar v Praze spravoval jejich majetek, včetně milionu korun především z honorářů za vydané knihy.

„Nechali mi tady klíče od své chaty, bytu a dvou aut, k tomu všechny svoje úspory. Doslova bez dvacetníku to byl skutečně celý milión. Tenkrát to bylo velké bohatství,“ pokyvuje Lumír Salivar uznale hlavou. „Dnes není milión v Česku nic moc, i když jsou to také solidní peníze. Tak jsem ty úspory po čtyřech pěti tisících vkládal na výherní vkladní knížky a místo toho, abych se jich zbavil, ještě jsem na ně začal vyhrávat, až jsem z toho byl fakt nešťastný, co s tolika penězi budu dělat,“ směje se tomu všemu ještě i po letech. http://www.rukojmi.cz/clanky/4622-nesmrtelnost-cloveka-je-primo-umerna-lidske-pameti-proto-si-znovu-pripominam-nedozitych-93-roku-josefa-skvoreckeho-myslim-na-neho-o-to-vic-jelikoz-uz-nikde-neexistuje-zadny-jiny-clovek-tohoto-prijmeni

Snímek Atomia z Bruselu Břetislav Olšer

Inu, pražská kavárna právě vydatně plivá po režimu v 50. letech Československa; komunistická diktatura prý dusila svobodu, průmysl, kulturu a rozvoj ducha; na světové výstavě Expo 58 v Bruselu však náš pavilon dostal hlavní cenu Zlatá hvězda a světu spadla čelist, co vše Československo dokázalo i bez lichvářských dolarů poválečného Marshallova plánu…

PS: Dnes máme jako děsivé dědictví 50. let na svém kontě mimo jiné vlastní automobily značky Tatra či Škoda, motocykly Jawa a ČZ, také jsme vyráběli a vyrábíme vlastní letadla L-410, bitevníky L-159, větroň Blaník či traktory Zetor, měli jsme své světové vynálezce, jako byl Wichterle, nositele Nobelových cen či filmových Oscarů.

Také světové výstavy v již zmíněném Bruselu nebo Montrealu a Osace nás vynesly na piedestal světovosti, co se týkalo nejen největší návštěvnosti jednotlivých pavilonů, v nichž cizinci v úžasu sledovali vzpomínanou Laternu Magiku či Kinematograf. A komu to nedostačilo, ten vzal jako pravý vlastenec dráhu za kopečky…https://www.youtube.com/watch?v=lAMYeD5Cm7k

http://www.postreh.com/phprs/view.php?cisloclanku=2009120601

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *