Polské a české koncentráky…

8. Únor, 2018 – 13:52

Paradoxy: V Polsku za mříže pro slova polské koncentráky, u nás ženou k soudu za tvrzení, že neexistuje český romský koncentrák v Letech; a do toho zrůda z Osvětimi Mengele, co zemřel zrovna 7. února 1979.

Je to krajně nestoudné a podlé, když se na úkor nacisty umučených lidí vytváří populistické politikum; jedni tvrdí, že romský tábor v Letech byl pseudokoncentrák, zatímco druzí je za to chtějí poslat do vězení.

A nějaký nýmand Bartošek klidně řekne, že se Okamura nestydí podívat do očí pozůstalým Romů z koncentráku v Letech, jejichž blízcí skončili v plynu. Přitom každý soudný člověk už pozpátku ví, že v Letech nikdy nebyla žádná plynová komora natož, krematorium…

Největší urážkou lidí umučených nacisty v koncentračních táborech je jejich politické zneužívání; Poláci chtějí trestat vězením ty, kdož tvrdí, že Osvětim byl polský koncentrák, Češi zase chtějí soud s těmi, kteří tvrdí, že český romský tábor v Letech koncentrák´

A nějaký nýmand Bartošek klidně řekne, že se Okamura nestydí podívat do očí pozůstalým Romů z koncentráku v Letech, jejichž blízcí skončili v plynu. Přitom každý soudný člověk už pozpátku ví, že v Letech nikdy nebyla žádná plynová komora natož, krematorium…

Největší urážkou lidí umučených nacisty v koncentračních táborech je jejich politické zneužívání; Poláci chtějí trestat vězením ty, kdož tvrdí, že Osvětim byl polský koncentrák, Češi zase chtějí soud s těmi, kteří tvrdí, že český romský tábor v Letech koncentrákem nebyl…

Shodou okolností bylo právě včera výročí smrti Josefa Mengeleho, anděla smrti; nevraždil však v Letech, ale v Osvětimi, nejděsivějším zařízením pro smrt nevinných lidí… http://www.rukojmi.cz/clanky/5467-pravda-o-taboru-v-letech-byl-otevren-8-srpna-1940-jako-pracovni-tabor-pro-osoby-vyhybajici-se-praci-velitelem-byl-kapitan-cetnictva-janovsky-az-16-prosince-1942-naridil-himmler-deportaci-zbylych-romu-do-osvetimiVýsledek obrázku pro foto ing. bartošek okamura

Posledním dnem v životě nacistického lékaře Josefa Mengeleho byl 7. únor 1979, kdy zemřel na infarkt při koupání v moři v Brazílii. Tato lidská zrůda se stala symbolem pro sadistické experimenty na vězních v koncentračním táboře Osvětim, ne v Letech. Osobně poslal na smrt v plynových komorách statisíce lidí.

V dubnu 1945, těsně před koncem války se mu sice podařilo uprchnout, ale byl zadržen blízko Norimberku a internován v zajateckém táboře. Paradoxně nikdo netušil, že se jedná o sadistického lékaře z Osvětimi. Mengele totiž neměl na rozdíl od dalších nacistů na ruce vytetovanou svou krevní skupinu. Za pomoci lékaře Fritze Ulmanna získal novou totožnost, když mu Ulmann poskytl padělané doklady na jméno Fritz Hollmann.

Mengele se pak skrýval jako mnoho dalších nacistických prominentů v Argentině, posléze v Paraguayi. V té době se octil stejně jako Adolf Eichmann v hledáčku „lovců nacistů“; žil poté nedaleko brazilského Sao Paula. Tam také umřel. Dlouho se spekuloval o příčinách jeho smrti, nejpravděpodobnější možnost je však infarkt či mrtvice, když si šel zaplavat do moře a utopil se…

Možná si pan Bartošek a další „znalci“ následující řádky přečtou, aby si uvědomili rozdíl mezi sběrným táborem v Letech a vyhlazovacím koncentrákem v Osvětimi. Ti mudrlanti, co zapomněli na skutečnou historii a oslavují 17. listopad 1989, aniž by si připustili ve své malosti, že tento den je havloidy ukraden skutečným obětem ze studentským bouří proti nacistům 17. listopadu 1939… 17. listopad 1939 a 1989…

Hana Ringová-Rožanská jako hostitelka… Snímek Břetislav Olšer

V Izraeli jsem měl mezi svými přáteli spoustu těch, kteří přežili hrůzy vyhlazovacích koncentračních táborů. Patřila k nim též Chana Ringová-Rožanská, která zemřela v roce 2016 ve věku 84 let.

Na vlastní kůži zažila 27. leden 1945, podle hebrejského kalendáře 12. Ševatu roku 5705, kdy osvobodila Rudá armáda koncentrační tábor Auschwitz – Osvětim. Přežilo ho jen asi 7 500 lidí. Zavražděno jich však bylo více než 1,1 miliónu; asi 960 tisíc Židů, 75 000 Poláků, 23.000 Romů a Sintů (Cikánů), dále mnoho homosexuálů a Svědků Jehovových. Byl to konec holocaustu, který vyvraždil mj. přes šest milionů Židů…

Izraelské městečko Ramat Hasharon má asi třicet tisíc obyvatel. Je čisté, úhledné a moderní. Je bělostné. Staví se zde hlavně z bílého kamene. Také pálené cihly jsou omítány na bílo. Jen střechy jsou občas načerveno. Špíny, šedě a temnot si Židé užili za tisíciletí potupy dost. Bezedná studna utrpení. A k tomu si po městě vysazují na ulicích mízou kypící střapaté palmy a pečlivě zastřižené živé ploty. Jiné ploty se zde nestavějí.

 http://www.youtube.com/embed/vA_YHAqaV2M?feature=player_detailpage

http://olser.cz/wp-content/uploads/202674-top_foto1-qy3uc1.jpg

Jedna zvláštnost je tady staronová – nápisy na mnohých obchodech psané v ruštině. Ruských a rusky mluvících Židů je ve zhruba sedmimilionovém Izraeli asi devět set tisíc. Patří mezi ně i Kobi Rožanský, manžel Hany Ringové. Před více než dvaceti lety jsme si v izraelském Ramat Hasharonu postavili dům.

S manželem se poznali v roce 1955, když Hana studovala pedagogiku, on stavební inženýrství. Bylo to na večírku, který pořádali budoucí inženýři. A pozvali si budoucí učitelky. Její nastávající byl Rus, původem z Krymu. Po dědovi, který se do Palestiny přistěhoval z Oděsy už po první světové válce…

“A mám z Osvětimi také utkvělý strach z hladu. Moc si vážím jídla. Proto máme kočky, krmíme i ty zatoulané…. Aby se nikdy žádný pokrm nevyhodil do popelnice. A moji synové si zvykli na samé mlsoty, takže když je jen chleba, nudle nebo máslo a ovoce, tak křičí – jak to, že není nic k jídlu. To mě vždycky rozčílí. Vím, co pro mne znamenal kus chleba. Tak jim říkám: Když je v domě chléb, vždycky je co jíst!“ vzdychla Hana Ringová-Rožaňská.

Chana Ringová-Rožanská s manželem… Snímek Břetislav Olšer

“Bytost v Osvětimi, těžko říkat “podlidem” člověk, si musela dávat pozor hlavně na svá chodidla. Jakýkoli puchýř či odřenina znamenaly bez ošetření zánět, hnis a krev, tedy konec chůze a kdo nemohl chodit, byl na místě zastřelen. Nejlepší bylo, když se ženy a dívky ostříhaly dohola. Prášek proti vším měly jen “červené trojúhelníky” a na holé hlavě se blechám a vším nedařilo a my jsme měly po starostech se svěděním…”

Odpovědi na mé otázky se rodily těžce. Byly pod zámkem v lidech, kteří přežili jako paní Hana svoji smrt. Proč mluvit o nejhorším ponížení? Jak vážit jen třicet kilo, nemýt se týdny, mít na den hrst ječmene a šetřit si ho po zrníčku…? A pár syrových brambor, kousek červené řepy. Potom si oholit dívčí kadeře a být ráda, že na holé lebce se vši neuživí. Zapomenout na ženský rozmar, že kdysi existovala zrcadla a nezešílet při tom bídném živoření. Hlad byl nositelem všeho zlého. Bolela z něho hlava, špatně se hojily rány, hlad pohlcoval svalovinu, takže vězeň byl jen kost a kůže.

Nekonečný hlad bolel, kradl spánek, nafoukl břicho a bránil v přemýšlení, nutil k hrozným věcem. Čím měl Žid v ústech víc zlatých zubů, tím mohl déle žít. Za zlatý zub mohl člověk dostat od kápa až čtyři příděly chleba, skoro půl kila. Za zlatý zub mohl mít člověk pár hadrů do bot, což bylo moc důležité, protože když se vám puchýř na patě zanítil a začal hnisat, byl to začátek konce. Nohy bylo třeba si moc opatrovat. Kdo nemohl chodit a při apelplazu kulhal, šel do plynu… Osvětim – Chana Ringová – Rožanská – Schindler…

Paní Hana pak vzpomíná, jak se našly dosud neznámé a nezveřejněné deníky nacistického “lékaře” Josefa Mengeleho. Psychopatický muž, který měl v Osvětimi na starost selekce, si na 3 380 stránkách zaznamenal události svého života, rozhovory s přáteli, filozofické úvahy i poezii. Říkalo se mu Anděl smrti. Byl milý, pohledný, usměvavý a vždy se choval zdvořile. Deníky však obsahují úplně něco jiného.

Hlavně z dob jeho působení ve vyhlazovacím táboru Osvětim-Březinka. Posedlý byl dvojčaty. V mužské nemocnici bloku 15 v táboře B2F nechával děti svléknout a celé hodiny je prohlížel do toho nejmenšího detailu. Poté prováděl hrůzné chirurgické zákroky, často bez anestetik. Docházelo ke zbytečným amputacím, lumbálním punkcím, aplikovaly se injekce s tyfem a byly úmyslně infikovány rány kvůli srovnání, jak každé z dvojčat reaguje.

Aukční síň Alexander Historic Auctions sídlící v americkém státě Connecticut měla z jejich dražby výtěžek 300 až 400 tisíc dolarů. Do aukce šlo kromě deníků i jednatřicet dokumentů podepsaných Mengelem. Písemný materiál pochází z let 1960 až 1975, kdy Mengele pobýval v Argentině, Paraguayi a Brazílii.

Dokumenty, ke kterým kupec získá i exkluzivní práva na zveřejnění, mají bezkonkurenční hodnotu hlavně pro historiky. Kdoví, jak to vezmou potomci jeho dvou manželek, které ho postupně opustily. Kdoví, jestli se na tento zvláštní případ vztahují autorská práva.

Poznamenával si v nich i své postřehy z Norimberského procesu, jak je slyšel z rádia, ale i jeho ospravedlňování provozu koncentračních táborů, v nichž provozoval své nelidské pokusy na vězních. Deníky však psal odtažitě, ve třetí osobě a používal pseudonym Andreas, stejně jak během svého života vystupoval pod pětatřiceti příjmeními. “Černoši nám připomínají noc a její nebezpečí… jako havran… temná duše,” poznamenal si ve svých denících.Výsledek obrázku pro foto mengele

Když Mengele v květnu 1943 vstoupil do hrůzného světa Osvětimi, byl jediným táborovým lékařem, který sloužil na východní frontě, odkud si přivezl vyznamenání Železný kříž. V Osvětimi dosáhl vrcholu; byl jmenován šéflékařem v ženském táboře v Březince. Svou reputaci bezcitného cynika získal při selekcích na železničních rampách, kde nově příchozí vystupovali z dobytčích vagonů, aby se setkali se svým osudem. Na každého ukázal hůlkou a řekl „napravo“ nebo „nalevo“.

V železničních transportech pátral po dvojčatech. „Zwillinge, Zwillinge, Zwillinge, dvojčata, dvojčata, dvojčata,“ vykřikoval. Jak měl při své zrůdné falši ve zvyku, nasadil konejšivější tón: „Dejte pozor, madam, dítě vám nastydne. Madam, jste nemocná a unavená po dlouhé cestě; předejte dítě téhle paní a později ho najdete v jeslích.“Výsledek obrázku pro foto mengele

Chlapce a dívky z dvojčat poté nutil spolu souložit; chtěl splnit Hitlerovo přání, aby Němky rodily co nejvíc dětí; dvojčat, trojčat a dalších x-čat, jež by doplnily jeho zničenou armádu. Jeho poradcům bylo jasné, že i německá žena je těhotná devět měsíců a tak brzy nebude dostatek Němců pro ovládnutí celého světa.

“Lékaři v Osvětimi dělali také pokusy se sterilizací žen, s kastracemi mužů, zkoušeli na lidech jedy, nakazili je malárií a tyfem, cvičili si na vězních techniky operací nebo je natírali petrolejem a různými solemi. Ženám vyřezávali celé dělohy, u mužů vyvolávali hnisavý zánět měkkých tkání. Mengele dětem vkapával do očí různé chemikálie, aby měly árijsky modré oči, místo toho “zkušební vzorky” často osleply, jindy je dokonce sešíval k sobě, aby “dosáhl organické krevní výměny”…” pátrala Hana Ringová-Rožanská v hrůzných vzpomínkách a zajíká se i po půl století dojetím.

Mengele odstartoval své pokusy na zdokonalení ideálního německého nadčlověka tím, že se snažil změnit pigmentaci očí vstřikováním různých barviv. Na tyto oční testy použil třicet šest dětí z jednoho baráku v Březince. Výsledkem byly bolestivé infekce a někdy slepota. Po testech už děti k ničemu nebyly, a tak šly do plynu. Na dřevěném stole pak zbyly vzorky očí.

U každého bylo číslo a písmeno. Měly barvu od bledě žluté po jasně modrou, zelenou a fialovou. Zajímal se také o trpaslíky. Nalezl liliputánskou hereckou společnost, ve které 7 z 10 členů byli trpaslíci. Často je nazýval „Svojí trpasličí rodinou“ a často na nich prováděl své experimenty.Výsledek obrázku pro foto mengele

Byl fascinován jejich strukturou, menšími končetinami a normálním trupem. Jednou mu esesmani přivedli dvě děti. Jedno z nich bylo hrbaté. O tři dny později je esesák přivezl zpátky v hrozném stavu. Byly pořezané. Hrbáčka přišili zády k druhému dítěti a k sobě sešité měli i hřbety rukou. Byl cítit odporný zápach gangrény.

Jejich rány byly špinavé a děti každou noc proplakaly. Než šly na pitevní stůl… Mengeleho oběti většinou netušily, že vedle krematoria byla pitevna, v níž po skončení pokusu bylo každé dětské tělo odborně rozpitváno. Ze tří tisíc párů dvojčat, které se mu dostaly do rukou, přežila necelá stovka.Výsledek obrázku pro foto mengele

Každý den při apelplatzu Mengele vždycky procházel řady nastoupených vězeňkyň a vybíral ty, které byly staré nebo nemocné a nechal je odvést do plynu. “Stála jsem v první řadě na konci. Mengele prošel, jen si mě úkosem prohlédl a šel dál. Byla jsem mladá, vhodná ještě pro práci. Moje matka stála v druhé řadě za mnou, určitě by ji poslal do plynu. Když se Mengele otočil zády, rychle jsem strhla matku na své místo a stoupla si na to její. Když přišel znovu ke mně, zastavil se a díval se mi do očí, určitě mě poznal, ale nechal matku žít. Prý zítra je také den…”

Stal se asi zázrak. Pár hodin poté byly Hanka i její matka a otec vybráni podle seznamu Oskara Schindlera pro práci do jeho továrny na plechové nádobí…

Paní Hana s režisérem Spielbergem po natočení filmu „Schindlerův seznam“… Snímek archiv autora

“V Osvětimi byla pro vězně jedna hodina věčností. Moje matka na mě musela v noci spávat, svým tělem mě vždy zalehla. Do baráků chodil doktor Mengele, svítil si baterkou a hledal malé děti či dívky pro své zrůdné pokusy na lidech,” vzpomíná paní Hana. “Proto mě máma svým tělem přikrývala. Mengele na některých dětech zkoušel, jak dlouho vydrží bez jídla, jiné zavíral do cel, kde je nahé nechal v mrazu, aby údajně zjistil pro německé vojáky na Sibiři, kolik může člověk vydržet v zimě…”

Povzdechne Hana Ringová – Rožanská. Unikla tak rovněž dalším zvrhlým pokusům Mengeleho. V mužské nemocnici bloku 15 v táboře B2F nechával děti svléknout a celé hodiny je prohlížel do toho nejmenšího detailu. Poté prováděl hrůzné chirurgické zákroky, často bez anestetik. Docházelo ke zbytečným amputacím, lumbálním punkcím, aplikovaly se injekce s tyfem a byly úmyslně infikovány rány kvůli srovnání, jak každé z dvojčat reaguje.

Explantoval a implantoval orgány a údy, sterilizoval dívky, kastroval chlapce a pokoušel se o změnu pohlaví, infikoval své oběti smrtelnými chorobami. Snažil se také zjistit příčinu vícečetného těhotenství, aby se Německo po velkých válečných ztrátách zase zalidnilo. Nutil dvojčata k pohlavnímu styku, aby zjistil, zda zplodí zase dvojčata. Výsledek obrázku pro foto mengele

Nedávno ohlásil argentinský výzkumník, že poté, kdy Mengele uprchl do Jižní Americky, pokračoval ve svých experimentech a uspěl při vytvoření „města dvojčat“ s neobvykle vysokým počtem světlovlasých dětí. Mengele navštěvoval město Candido Godoi v Brazílii. Bylo to v době, kdy žil v sousední Paraguay a začal léčit místní ženy. Většina jejich dvojčat byla blond s modrýma očima – což byl vzhled, nejvíce oceňovaný zastánci teorie nadřazenosti árijské rasy, kterou zastával Mengele a další nacisté.

Inu, je tragické a nestoudné, když se na úkor nacisty umučených lidí vytváří politikum; jedni potvrdí, že tábor v Letech byl pseudokoncentrák, zatímco druzí je za to chtějí poslat do vězení. A nějaký nýmand Bartošek klidně řekne, že se Okamura nestydí podívat do očí pozůstalým Romů z koncentráku v Letech, jejichž blízcí skončili v plynu. Přitom každý soudný člověk už pozpátku ví, že v Letech nikdy nebyla žádná plynová komora, natož krematorium…

Foto: ČTK

http://www.rukojmi.cz/clanky/5467-pravda-o-taboru-v-letech-byl-otevren-8-srpna-1940-jako-pracovni-tabor-pro-osoby-vyhybajici-se-praci-velitelem-byl-kapitan-cetnictva-janovsky-az-16-prosince-1942-naridil-himmler-deportaci-zbylych-romu-do-osvetimi

http://www.rukojmi.cz/clanky/4254-pravda-ktera-se-asi-nebude-vsem-libit-presne-na-stejnem-miste-kde-v-letech-je-dnes-veprin-i-pamatnik-romskym-obetem-tamniho-koncentraku-pry-nikdy-zadny-internacni-tabor-romu-nestal

http://darny.blog.cz/1209/pripad-nepovsimnute-knihy-havel-udaval-zidy-a-schwarzenberg-pouzival-k-praci-vezne-z-tabora-v-letech

Dalajláma “personou non grata”; Ostravsko a romský stát s králem?

Bude z Romů „horký brambor“ Evropy aneb Máme nejvíc ghett…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135

Shodou okolností bylo právě včera výročí smrti Josefa Mengeleho, anděla smrti; nevraždil však v Letech, ale v Osvětimi, nejděsivějším zařízením pro smrt nevinných lidí… http://www.rukojmi.cz/clanky/5467-pravda-o-taboru-v-letech-byl-otevren-8-srpna-1940-jako-pracovni-tabor-pro-osoby-vyhybajici-se-praci-velitelem-byl-kapitan-cetnictva-janovsky-az-16-prosince-1942-naridil-himmler-deportaci-zbylych-romu-do-osvetimiVýsledek obrázku pro foto ing. bartošek okamura

Posledním dnem v životě nacistického lékaře Josefa Mengeleho byl 7. únor 1979, kdy zemřel na infarkt při koupání v moři v Brazílii. Tato lidská zrůda se stala symbolem pro sadistické experimenty na vězních v koncentračním táboře Osvětim, ne v Letech. Osobně poslal na smrt v plynových komorách statisíce lidí.

V dubnu 1945, těsně před koncem války se mu sice podařilo uprchnout, ale byl zadržen blízko Norimberku a internován v zajateckém táboře. Paradoxně nikdo netušil, že se jedná o sadistického lékaře z Osvětimi. Mengele totiž neměl na rozdíl od dalších nacistů na ruce vytetovanou svou krevní skupinu. Za pomoci lékaře Fritze Ulmanna získal novou totožnost, když mu Ulmann poskytl padělané doklady na jméno Fritz Hollmann.

Mengele se pak skrýval jako mnoho dalších nacistických prominentů v Argentině, posléze v Paraguayi. V té době se octil stejně jako Adolf Eichmann v hledáčku „lovců nacistů“; žil poté nedaleko brazilského Sao Paula. Tam také umřel. Dlouho se spekuloval o příčinách jeho smrti, nejpravděpodobnější možnost je však infarkt či mrtvice, když si šel zaplavat do moře a utopil se…

Možná si pan Bartošek a další „znalci“ následující řádky přečtou, aby si uvědomili rozdíl mezi sběrným táborem v Letech a vyhlazovacím koncentrákem v Osvětimi. Ti mudrlanti, co zapomněli na skutečnou historii a oslavují 17. listopad 1989, aniž by si připustili ve své malosti, že tento den je havloidy ukraden skutečným obětem ze studentským bouří proti nacistům 17. listopadu 1939… 17. listopad 1939 a 1989…

Hana Ringová-Rožanská jako hostitelka… Snímek Břetislav Olšer

V Izraeli jsem měl mezi svými přáteli spoustu těch, kteří přežili hrůzy vyhlazovacích koncentračních táborů. Patřila k nim též Chana Ringová-Rožanská, která zemřela v roce 2016 ve věku 84 let.

Na vlastní kůži zažila 27. leden 1945, podle hebrejského kalendáře 12. Ševatu roku 5705, kdy osvobodila Rudá armáda koncentrační tábor Auschwitz – Osvětim. Přežilo ho jen asi 7 500 lidí. Zavražděno jich však bylo více než 1,1 miliónu; asi 960 tisíc Židů, 75 000 Poláků, 23.000 Romů a Sintů (Cikánů), dále mnoho homosexuálů a Svědků Jehovových. Byl to konec holocaustu, který vyvraždil mj. přes šest milionů Židů…

Izraelské městečko Ramat Hasharon má asi třicet tisíc obyvatel. Je čisté, úhledné a moderní. Je bělostné. Staví se zde hlavně z bílého kamene. Také pálené cihly jsou omítány na bílo. Jen střechy jsou občas načerveno. Špíny, šedě a temnot si Židé užili za tisíciletí potupy dost. Bezedná studna utrpení. A k tomu si po městě vysazují na ulicích mízou kypící střapaté palmy a pečlivě zastřižené živé ploty. Jiné ploty se zde nestavějí.

 http://www.youtube.com/embed/vA_YHAqaV2M?feature=player_detailpage

http://olser.cz/wp-content/uploads/202674-top_foto1-qy3uc1.jpg

Jedna zvláštnost je tady staronová – nápisy na mnohých obchodech psané v ruštině. Ruských a rusky mluvících Židů je ve zhruba sedmimilionovém Izraeli asi devět set tisíc. Patří mezi ně i Kobi Rožanský, manžel Hany Ringové. Před více než dvaceti lety jsme si v izraelském Ramat Hasharonu postavili dům.

S manželem se poznali v roce 1955, když Hana studovala pedagogiku, on stavební inženýrství. Bylo to na večírku, který pořádali budoucí inženýři. A pozvali si budoucí učitelky. Její nastávající byl Rus, původem z Krymu. Po dědovi, který se do Palestiny přistěhoval z Oděsy už po první světové válce…

“A mám z Osvětimi také utkvělý strach z hladu. Moc si vážím jídla. Proto máme kočky, krmíme i ty zatoulané…. Aby se nikdy žádný pokrm nevyhodil do popelnice. A moji synové si zvykli na samé mlsoty, takže když je jen chleba, nudle nebo máslo a ovoce, tak křičí – jak to, že není nic k jídlu. To mě vždycky rozčílí. Vím, co pro mne znamenal kus chleba. Tak jim říkám: Když je v domě chléb, vždycky je co jíst!“ vzdychla Hana Ringová-Rožaňská.

Chana Ringová-Rožanská s manželem… Snímek Břetislav Olšer

“Bytost v Osvětimi, těžko říkat “podlidem” člověk, si musela dávat pozor hlavně na svá chodidla. Jakýkoli puchýř či odřenina znamenaly bez ošetření zánět, hnis a krev, tedy konec chůze a kdo nemohl chodit, byl na místě zastřelen. Nejlepší bylo, když se ženy a dívky ostříhaly dohola. Prášek proti vším měly jen “červené trojúhelníky” a na holé hlavě se blechám a vším nedařilo a my jsme měly po starostech se svěděním…”

Odpovědi na mé otázky se rodily těžce. Byly pod zámkem v lidech, kteří přežili jako paní Hana svoji smrt. Proč mluvit o nejhorším ponížení? Jak vážit jen třicet kilo, nemýt se týdny, mít na den hrst ječmene a šetřit si ho po zrníčku…? A pár syrových brambor, kousek červené řepy. Potom si oholit dívčí kadeře a být ráda, že na holé lebce se vši neuživí. Zapomenout na ženský rozmar, že kdysi existovala zrcadla a nezešílet při tom bídném živoření. Hlad byl nositelem všeho zlého. Bolela z něho hlava, špatně se hojily rány, hlad pohlcoval svalovinu, takže vězeň byl jen kost a kůže.

Nekonečný hlad bolel, kradl spánek, nafoukl břicho a bránil v přemýšlení, nutil k hrozným věcem. Čím měl Žid v ústech víc zlatých zubů, tím mohl déle žít. Za zlatý zub mohl člověk dostat od kápa až čtyři příděly chleba, skoro půl kila. Za zlatý zub mohl mít člověk pár hadrů do bot, což bylo moc důležité, protože když se vám puchýř na patě zanítil a začal hnisat, byl to začátek konce. Nohy bylo třeba si moc opatrovat. Kdo nemohl chodit a při apelplazu kulhal, šel do plynu… Osvětim – Chana Ringová – Rožanská – Schindler…

Paní Hana pak vzpomíná, jak se našly dosud neznámé a nezveřejněné deníky nacistického “lékaře” Josefa Mengeleho. Psychopatický muž, který měl v Osvětimi na starost selekce, si na 3 380 stránkách zaznamenal události svého života, rozhovory s přáteli, filozofické úvahy i poezii. Říkalo se mu Anděl smrti. Byl milý, pohledný, usměvavý a vždy se choval zdvořile. Deníky však obsahují úplně něco jiného.

Hlavně z dob jeho působení ve vyhlazovacím táboru Osvětim-Březinka. Posedlý byl dvojčaty. V mužské nemocnici bloku 15 v táboře B2F nechával děti svléknout a celé hodiny je prohlížel do toho nejmenšího detailu. Poté prováděl hrůzné chirurgické zákroky, často bez anestetik. Docházelo ke zbytečným amputacím, lumbálním punkcím, aplikovaly se injekce s tyfem a byly úmyslně infikovány rány kvůli srovnání, jak každé z dvojčat reaguje.

Aukční síň Alexander Historic Auctions sídlící v americkém státě Connecticut měla z jejich dražby výtěžek 300 až 400 tisíc dolarů. Do aukce šlo kromě deníků i jednatřicet dokumentů podepsaných Mengelem. Písemný materiál pochází z let 1960 až 1975, kdy Mengele pobýval v Argentině, Paraguayi a Brazílii.

Dokumenty, ke kterým kupec získá i exkluzivní práva na zveřejnění, mají bezkonkurenční hodnotu hlavně pro historiky. Kdoví, jak to vezmou potomci jeho dvou manželek, které ho postupně opustily. Kdoví, jestli se na tento zvláštní případ vztahují autorská práva.

Poznamenával si v nich i své postřehy z Norimberského procesu, jak je slyšel z rádia, ale i jeho ospravedlňování provozu koncentračních táborů, v nichž provozoval své nelidské pokusy na vězních. Deníky však psal odtažitě, ve třetí osobě a používal pseudonym Andreas, stejně jak během svého života vystupoval pod pětatřiceti příjmeními. “Černoši nám připomínají noc a její nebezpečí… jako havran… temná duše,” poznamenal si ve svých denících.Výsledek obrázku pro foto mengele

Když Mengele v květnu 1943 vstoupil do hrůzného světa Osvětimi, byl jediným táborovým lékařem, který sloužil na východní frontě, odkud si přivezl vyznamenání Železný kříž. V Osvětimi dosáhl vrcholu; byl jmenován šéflékařem v ženském táboře v Březince. Svou reputaci bezcitného cynika získal při selekcích na železničních rampách, kde nově příchozí vystupovali z dobytčích vagonů, aby se setkali se svým osudem. Na každého ukázal hůlkou a řekl „napravo“ nebo „nalevo“.

V železničních transportech pátral po dvojčatech. „Zwillinge, Zwillinge, Zwillinge, dvojčata, dvojčata, dvojčata,“ vykřikoval. Jak měl při své zrůdné falši ve zvyku, nasadil konejšivější tón: „Dejte pozor, madam, dítě vám nastydne. Madam, jste nemocná a unavená po dlouhé cestě; předejte dítě téhle paní a později ho najdete v jeslích.“Výsledek obrázku pro foto mengele

Chlapce a dívky z dvojčat poté nutil spolu souložit; chtěl splnit Hitlerovo přání, aby Němky rodily co nejvíc dětí; dvojčat, trojčat a dalších x-čat, jež by doplnily jeho zničenou armádu. Jeho poradcům bylo jasné, že i německá žena je těhotná devět měsíců a tak brzy nebude dostatek Němců pro ovládnutí celého světa.

“Lékaři v Osvětimi dělali také pokusy se sterilizací žen, s kastracemi mužů, zkoušeli na lidech jedy, nakazili je malárií a tyfem, cvičili si na vězních techniky operací nebo je natírali petrolejem a různými solemi. Ženám vyřezávali celé dělohy, u mužů vyvolávali hnisavý zánět měkkých tkání. Mengele dětem vkapával do očí různé chemikálie, aby měly árijsky modré oči, místo toho “zkušební vzorky” často osleply, jindy je dokonce sešíval k sobě, aby “dosáhl organické krevní výměny”…” pátrala Hana Ringová-Rožanská v hrůzných vzpomínkách a zajíká se i po půl století dojetím.

Mengele odstartoval své pokusy na zdokonalení ideálního německého nadčlověka tím, že se snažil změnit pigmentaci očí vstřikováním různých barviv. Na tyto oční testy použil třicet šest dětí z jednoho baráku v Březince. Výsledkem byly bolestivé infekce a někdy slepota. Po testech už děti k ničemu nebyly, a tak šly do plynu. Na dřevěném stole pak zbyly vzorky očí.

U každého bylo číslo a písmeno. Měly barvu od bledě žluté po jasně modrou, zelenou a fialovou. Zajímal se také o trpaslíky. Nalezl liliputánskou hereckou společnost, ve které 7 z 10 členů byli trpaslíci. Často je nazýval „Svojí trpasličí rodinou“ a často na nich prováděl své experimenty.Výsledek obrázku pro foto mengele

Byl fascinován jejich strukturou, menšími končetinami a normálním trupem. Jednou mu esesmani přivedli dvě děti. Jedno z nich bylo hrbaté. O tři dny později je esesák přivezl zpátky v hrozném stavu. Byly pořezané. Hrbáčka přišili zády k druhému dítěti a k sobě sešité měli i hřbety rukou. Byl cítit odporný zápach gangrény.

Jejich rány byly špinavé a děti každou noc proplakaly. Než šly na pitevní stůl… Mengeleho oběti většinou netušily, že vedle krematoria byla pitevna, v níž po skončení pokusu bylo každé dětské tělo odborně rozpitváno. Ze tří tisíc párů dvojčat, které se mu dostaly do rukou, přežila necelá stovka.Výsledek obrázku pro foto mengele

Každý den při apelplatzu Mengele vždycky procházel řady nastoupených vězeňkyň a vybíral ty, které byly staré nebo nemocné a nechal je odvést do plynu. “Stála jsem v první řadě na konci. Mengele prošel, jen si mě úkosem prohlédl a šel dál. Byla jsem mladá, vhodná ještě pro práci. Moje matka stála v druhé řadě za mnou, určitě by ji poslal do plynu. Když se Mengele otočil zády, rychle jsem strhla matku na své místo a stoupla si na to její. Když přišel znovu ke mně, zastavil se a díval se mi do očí, určitě mě poznal, ale nechal matku žít. Prý zítra je také den…”

Stal se asi zázrak. Pár hodin poté byly Hanka i její matka a otec vybráni podle seznamu Oskara Schindlera pro práci do jeho továrny na plechové nádobí…

Paní Hana s režisérem Spielbergem po natočení filmu „Schindlerův seznam“… Snímek archiv autora

“V Osvětimi byla pro vězně jedna hodina věčností. Moje matka na mě musela v noci spávat, svým tělem mě vždy zalehla. Do baráků chodil doktor Mengele, svítil si baterkou a hledal malé děti či dívky pro své zrůdné pokusy na lidech,” vzpomíná paní Hana. “Proto mě máma svým tělem přikrývala. Mengele na některých dětech zkoušel, jak dlouho vydrží bez jídla, jiné zavíral do cel, kde je nahé nechal v mrazu, aby údajně zjistil pro německé vojáky na Sibiři, kolik může člověk vydržet v zimě…”

Povzdechne Hana Ringová – Rožanská. Unikla tak rovněž dalším zvrhlým pokusům Mengeleho. V mužské nemocnici bloku 15 v táboře B2F nechával děti svléknout a celé hodiny je prohlížel do toho nejmenšího detailu. Poté prováděl hrůzné chirurgické zákroky, často bez anestetik. Docházelo ke zbytečným amputacím, lumbálním punkcím, aplikovaly se injekce s tyfem a byly úmyslně infikovány rány kvůli srovnání, jak každé z dvojčat reaguje.

Explantoval a implantoval orgány a údy, sterilizoval dívky, kastroval chlapce a pokoušel se o změnu pohlaví, infikoval své oběti smrtelnými chorobami. Snažil se také zjistit příčinu vícečetného těhotenství, aby se Německo po velkých válečných ztrátách zase zalidnilo. Nutil dvojčata k pohlavnímu styku, aby zjistil, zda zplodí zase dvojčata. Výsledek obrázku pro foto mengele

Nedávno ohlásil argentinský výzkumník, že poté, kdy Mengele uprchl do Jižní Americky, pokračoval ve svých experimentech a uspěl při vytvoření „města dvojčat“ s neobvykle vysokým počtem světlovlasých dětí. Mengele navštěvoval město Candido Godoi v Brazílii. Bylo to v době, kdy žil v sousední Paraguay a začal léčit místní ženy. Většina jejich dvojčat byla blond s modrýma očima – což byl vzhled, nejvíce oceňovaný zastánci teorie nadřazenosti árijské rasy, kterou zastával Mengele a další nacisté.

Inu, je tragické a nestoudné, když se na úkor nacisty umučených lidí vytváří politikum; jedni potvrdí, že tábor v Letech byl pseudokoncentrák, zatímco druzí je za to chtějí poslat do vězení. A nějaký nýmand Bartošek klidně řekne, že se Okamura nestydí podívat do očí pozůstalým Romů z koncentráku v Letech, jejichž blízcí skončili v plynu. Přitom každý soudný člověk už pozpátku ví, že v Letech nikdy nebyla žádná plynová komora, natož krematorium…

Foto: ČTK

http://www.rukojmi.cz/clanky/5467-pravda-o-taboru-v-letech-byl-otevren-8-srpna-1940-jako-pracovni-tabor-pro-osoby-vyhybajici-se-praci-velitelem-byl-kapitan-cetnictva-janovsky-az-16-prosince-1942-naridil-himmler-deportaci-zbylych-romu-do-osvetimi

http://www.rukojmi.cz/clanky/4254-pravda-ktera-se-asi-nebude-vsem-libit-presne-na-stejnem-miste-kde-v-letech-je-dnes-veprin-i-pamatnik-romskym-obetem-tamniho-koncentraku-pry-nikdy-zadny-internacni-tabor-romu-nestal

http://darny.blog.cz/1209/pripad-nepovsimnute-knihy-havel-udaval-zidy-a-schwarzenberg-pouzival-k-praci-vezne-z-tabora-v-letech

Dalajláma “personou non grata”; Ostravsko a romský stát s králem?

Bude z Romů „horký brambor“ Evropy aneb Máme nejvíc ghett…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *