Rodiny Uhlů a Šabatů…

21. Prosinec, 2017 – 14:54

Českou mediální hvězdou se v nedávném období stala ombudsmanka Anna Šabatová. Nejprve ale zaujala návrhem, aby zdravotní pojišťovny dostaly k dispozici zdravotní údaje o všech členech rodiny svého pojištěnce, poté rozhodnutím, že muslimské dívky na českých školách nesmějí být omezovány ve svém právu nosit tradiční islámský šátek…

Kde se v ní vzalo pomatení mysli? Za vše může její manžel Petr Uhl, který neuhnul a svatba se uskutečnila v roce 1974…  Za vším ale hledej rovněž jejího otce; Jaroslav Šabata byl po komunistickém převratu v únoru 1948 na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity členem tzv. trojek, jež rozhodovaly o vyloučení studentů, kteří po komunistickém převratu už neměli na studiích co dělat. V 50. letech přednášel na katedře marxismu-leninismu University Jana Evangelisty Purkyně v Brně.

Poté byl aktivním stoupencem stalinistického křídla KSČ, v 60. letech minulého století  byl jako funkcionář KSČ stoupencem jejího reformního křídla. V letech 1968-1969 zastával post tajemníka jihomoravského Krajského výboru KSČ. Na post vedoucího krajského tajemníka KV KSČ ho zvolila konference v červenci 1968. V Jihomoravském kraji tehdy výrazně zesílila podpora pro projekt československého spolkového státu, složeného ze tří zemí/republik (Čechy, Morava + Slezsko a Slovensko).

V srpnu 1968 ho Vysočanský sjezd KSČ bezprostředně po okupaci zvolil i za člena ÚV KSČ. O rok později byl zbaven všech funkcí a nastoupil jako betonář, později skladový dělník. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ. Poté se stal jedním z vedoucích představitelů opozice, za což byl pronásledován a dvakrát vězněn. Na počátku 70. let se okolo něj zformovala skupina nazvaná Komunisté v opozici. Byl zatčen 20. listopadu 1971 a v létě roku 1972 odsouzen na šest a půl roku. Podmínečně se na svobodu dostal v prosinci 1976. Podepsal Chartu 77, později byl jejím mluvčím…

Jak blízké jsou myšlenkové pochody Jaroslava Šabaty a Petra Uhla, člena Hnutí revoluční mládeže byla neformální skupinka mladých komunistů a ultralevicových sympatizantů působících v Československa  na konci 60. let 20. století. Hnutí se inspirovalo metodami západních levicových radikálů a jeho programem byla eliminace byrokratického systému, nastolení samosprávné demokracie a zrušení států. Překládali Trockého a diskutovali nad Zrazenou revolucí. Hnutí vzniklo 2. prosince 1968 a vzhledem ke svému radikálně levicovému charakteru stálo v opozici vůči tehdejšímu režimu. V březnu 1971 pak bylo odsouzeno 16 lidí za podvracení republiky… Mezi odsouzenými byla i Petruška Šustrová a Petr Uhl, který se stal v lednu 1977 členem Charty 77… http://www.rukojmi.cz/clanky/domaci-politika/3161-kult-osobnost-omyl-vaclav-havel-byl-skromny-clovek-hlavou-statu-se-stal-na-prani-ceskeho-lidu-jez-ho-primel-aby-na-hrade-vytrval-tri-volebni-obdobi-byt-hned-po-tom-prvnim-chtel-byt-dramatikem

Je zde však nečekaná a falešná zápletka tzv. chartistických antikomunistů; bývalí reformní komunisté totiž tvořili významnou základnu Charty 77 – z původního počtu 241 podpisů bylo exkomunistů asi 150. Tedy těch, kdož z prospěchářství nastoupili do vlaku, o němž netušili, že skončí na slepé koleji. Přestože už se mnozí necítili být „reformními komunisty“, část z nich, například Jiří Hájek či Jaroslav Šabata, viděla v Chartě platformu, která měla chuť dál oživovat úsilí o „dovršení cílů socialismu“.

„Největší část Charty projevuje zdravou tendenci po jednotě. A nejedná se při tom o nějaké pragmatické a taktické úsilí konkrétní spolupráce, ale o skutečné hnutí za novou politickou formaci. Měla by to být nová demokratická levice s jasnou socialistickou alternativou,“ prohlásil Jaroslav Šabata v roce 1978 v rozhovoru pro rakouský časopis Extrablatt.

Celá ta slavná Charta se zkrátka ocitla v zajetí schizofrenie: Stáli proti komunismu, ale i v Chartě 77 byla přesto levice… V původním seznamu členů Charty 77 tak nalezneme i vyloučené komunisty, kteří reformnímu komunismu stále dávali naději – byl to především Zdeněk Mlynář, který hledal inspiraci pro skomírající československý reformní komunismus v západoevropském eurokomunistickém hnutí. Mlynář se snažil nabídnout novou vizi pro fungování eurokomunistických stran obohacením o zkušenosti pražského jara a „vést programovou diskusi o koncepcích demokratického socialismu“. České námluvy s eurokomunismem ovšem zůstaly na okraji chartistických debat a mezi ostatními chartisty vyvolávaly spíše nedůvěru.

Svébytným pokusem o radikálně levicovou interpretaci Charty 77 představovala koncepce Petra Uhla, který popsal alternativní společenství Charty jako „revoluční avantgardu“. Chápal ji v duchu trockistické tradice jako na státu nezávislé uskupení, které bude iniciovat spojování podobných skupin v domácím i mezinárodním měřítku, a podněcovat tak boj za lidská práva, a tím i nový revoluční proces, který odstraní „byrokratickou diktaturu“.

Mimo to byl Uhl spolu s Jaroslavem Sukem autorem knihy Program společenské samosprávy (1982). Text byl pokusem o rozpracování politické koncepce, která byla založena na politické a ekonomické samosprávě. Jednalo se pravděpodobně o jediný ucelený návrh alternativního společenského uspořádání, který levicová část české demokratické opozice nabídla. Počet antinormalizačních marxistických myslitelů se ovšem v Chartě postupem času snižoval. V 80. letech mezi aktivní marxisty patřili například slovenský filozof Miroslav Kusý či již zmiňovaný Jaroslav Šabata…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *