Tomáš Hradílek, bývalý ministr vnitra za Havla…

19. Prosinec, 2017 – 1:28

Tomáš Hradilek studoval zemědělskou školu v Brně. Bylo to v šedesátých letech, kdy všude vládla uvolněná atmosféra. „Já jsem to velice intenzivně vnímal. Pobyt v Brně byl v tomto směru pro mě rozhodující, kdy došlo k zásadnímu formování mého pohledu na svět.“

V roce 1966 vstoupil do KSČ, protože byl plný ideálů a byl rozhodnut změnit chod této strany. Zařadil se proto k reformnímu křídlu. „Tehdejší období bylo pro nás takovým vyloženě myšlenkovým kvasem. Já s ohledem na to, že jsem měl výborné studijní výsledky, tak bylo mně i mému kamarádovi navrženo, abychom se stali kandidáty komunistické strany. Oba jsme vyšli z nějakých poměrů, kde antikomunismus nebyl převládajícím směrem. Dá se říct, že oba jsme byli v tomto směru nezkušení. Že jsme neměli dostatek informací. Ale na druhé straně jsme byli plni takových jakýchsi romantických představ o tom, že je zapotřebí v rámci systému zevnitř pracovat na tom, aby ten systém působil směrem vzhůru. Byli jsme si vědomi toho, že je naší občanskou povinností tomu napomáhat. To bylo rozhodující, to mě osobně vedlo k tomu, že jsem se v roce 64 stal nejprve kandidátem a potom v roce 66 členem Komunistické strany Československa. Na základě těch informací, které člověk potom získal, konstatuju, že to byla chyba. Ale na druhé straně říkám otevřeně, že to zároveň byla chyba, které absolutně vůbec nelituju, protože pro mě to období v té komunistické straně bylo velice užitečné. Na akademické půdě už tehdy docházelo k obrovským střetům mezi konzervativním a aktivním křídlem. Já jsem se toho všeho aktivně účastnil. Už jsem to několikrát řekl, že pro mě to bylo období, kdy jsem prakticky absolvoval první lekci občanského angažování se a získával jakousi občanskou kuráž. Přímo na půdě komunistické strany, na půdě Československého svazu mládeže, ve kterém jsem shodou okolností také působil.“Výsledek obrázku pro foto hradílek tomáš havel

V období pražského jara byl na prezenční vojenské službě. Přesto na ně vzpomíná jako na jednu z nejkrásnějších částí života. Obrovským šokem pak pro něj byla invaze vojsk Varšavské smlouvy. I přesto, že proti ní ostře vystupoval, byl v lednu 1969 zvolen předsedou základní organizace komunistické strany, ve které stále ještě převládali reformní komunisté. Takto o tom dnes hovoří:

„Dá se říct, že pražské jaro bylo jedno z nejkrásnějších období mého života. Bez ohledu na to, že to dopadlo tak katastrofálně. To byl na druhé straně pro mě snad ten největší životní šok a dá se říct, že okupace vojsk byla pro mě rozhodujícím obdobím života, které mě potom ovlivnilo na další desetiletí dopředu. Já jsem se s tím nedokázal nikdy vyrovnat, nikdy smířit a dával jsem to jasně najevo. To už jsem tedy pracoval jako zootechnik na semenářském státním statku. Pro své jednoznačné protisovětské názory, pro svůj jednoznačný pohled na okupaci jsem byl shodou okolností, to jsou komické věci, ještě v lednu 69 zvolen jako předseda základní organizace komunistické strany.“

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *