Gorbačov…

17. Prosinec, 2017 – 11:04

Michail Gorbačov se narodil ve vesnici Privolnoje poblíž Stavropolu. Studoval práva na Lomonosovově univerzitě v Moskvě, kde potkal svou budoucí ženu Raisu.

Oženil se s ní v září 1953 a po Michailově promoci roku 1955 se přestěhovali zpět ke Stavropolu v jižním Rusku. Gorbačov vstoupil do KSSS roku 1952 ve věku 21 let. Roku 1966, v 35 letech, dokončil Zemědělský institut jako agronomický ekonom. Jeho kariéra byla strmá a už roku 1970 se stal prvním náměstkem pro zemědělství a následujícího roku členem Ústředního výboru KSSS. Roku 1972 vedl sovětskou delegaci do Belgie a o dva roky později, v roce 1974, se stal poslancem Nejvyššího sovětu, a předsedou Komise pro záležitosti mládeže. Dne 27. listopadu 1979 byl zvolen kandidátem Politbyra ÚV KSSS a 21. října 1980 pak řádným členem Politbyra.

Po smrti Černěnka byl Gorbačov 11. března 1985 v 54 letech zvolen generálním tajemníkem KSSS. Stal se prvním vedoucím představitelem, který se narodil po VŘSR. Jako de facto vládce SSSR, se pokusil reformovat stagnující komunistickou stranu a státní ekonomiku změnami, spuštěnými po XXVII. sjezdu KSSS v únoru 1986. Byly jimi tzv. glasnosť („otevřenost“), perestrojka („přestavba“), a uskorenije („zrychlení“ ekonomického vývoje).

Volání po větší nezávislosti na Moskvě se zvětšovalo, zvlášť v pobaltských republikách Litvě, Lotyšsku a Estonsku, které Sovětský svaz anektoval v roce 1940. Národní cítění se objevilo i v dalších Sovětských republikách: Gruzii, Ukrajině, Arménii a Ázerbájdžánu. Gorbačov nechtěně uvolnil síly, které hrozily zánikem Sovětského svazu. Gorbačovov reagoval tím, že navrhl novou smlouvu o unii, která by byla dobrovolnou federací demokratizujícího se SSSR. Tato nová smlouva byla podporována hlavně středoasijskými republikami, které potřebovaly ekonomickou sílu a sovětské trhy k vlastní prosperitě. Nejradikálnější reformisté, jako prezident Ruské republiky Boris Jelcin, byli stále více přesvědčeni, že reformy jsou polovičaté.

Konzervatici v Sovětských nejvyšších sférách vyvolali Srpnový puč (1991), jako pokus o odstranění Gorbačova od moci a zabránění mu v podpisu nové federální smlouvy. Během této doby Gorbačov strávil tři dny (19.-21. srpna) v domácím vězení v dače, než byl osvobozen a vrátil se k moci. Avšak po svém návratu zjistil, že ani unie ani ruské vládní síly neposlouchají jeho, jako spíš Jelcina. Gorbačov vyhodil z politbyra množství osob a někteři z nich byli uvězněni. Mezi těmito uvězněnými byl i „Gang osmi“, který vedl neúspěšný puč.

V mezinárodní oblasti Gorbačov usiloval o zlepšení vztahů a obchod se Západem. Navázal důvěrné vztahy s významnými západními politiky, např. s Margaret Thatcherovou (která kdysi poznamenala: „Mám ráda pana Gorbačova – můžeme spolu dělat byznys“), se západoněmeckým kancléřem Helmutem Kohlem a s prezidentem Spojených států Ronaldem Reganem. 11. října 1986 se Gorbačov a Reagan setkali v islandském Reykjavíku, aby spolu projednali omezení počtu jaderných raket středního doletu v Evropě. Toto jednání vyústilo v podepsání Smlouvy o likvidaci raket kratšího a středního doletu (INF) roku 1987, které výrazně snížilo mezinárodní napětí. Gorbačov se snažil udržet KSSS jako jednotnou stranu, sám své reformy hájil jako čisté pojetí leninismu.

Stále však již pokračující opěvování Lenina, obdivování švédského sociálního modelu a separatistické tendence baltských států vytvářely velmi obtížné podmínky pro jakoukoliv reformu. Ale když byla KSSS po srpnovém puči zakázaná, Gorbačov zůstal fakticky bez vlivu na ozbrojené složky. Nakonec Jelcin vyhrál také příslibem více peněz. Gorbačov rezignoval z funkce prezidenta 25. prosince 1991. SSSR zanikl oficálně k 31. prosinci téhož roku…

V roce 1996 se pokoušel znovu kandidovat ve volbách, ale dostal pouhé 1 procento hlasů. Roku 1997 Gorbačov vystupoval v reklamě na Pizza Hut pro USA, aby získal peníze na archívy přestavby; 26. prosince 2001 založil Sociálně Demokratickou stranu Ruska— která spojila několik ruských sociálnědemokratických stran. Z role funkcionáře strany odešel v květnu 2004, když nesouhlasil se směrem, který nabral předseda strany v prosinci 2003) ve volební kampani. V červnu 2004 Gorbačov zastupoval Rusko na pohřbu Ronalda Regana.

V září 2004, po čečenských teroristických útocích v Ruské federaci, prezident Vladimír Putin zahájil iniciativu k nahrazení voleb regionálních guvernérů systémem, kdy by mohli být dosazováni přímo prezidentem a ten by tak mohl ovlivňovat regionální legislativu. Gorbačov a Jelcin ho za to kritizovali, označili to jako krok zpět od demokracie. Roku 2005 byl Gorbačov oceněn cenou Point Alpha za zásluhy na sjednocení Německa spolu s bývalým německým kancléřem Kohlem a bývalým americkým prezidentem Bushem. Také mu byl udělen čestný doktorát Münsterské univerzity.

Prezident Miloš Zeman se na státní návštěvě v Rusku v Moskvě setkal s bývalým sovětským prezidentem Michailem Gorbačovem. Zeman od Gorbačova dostal jeho memoáry „Zůstávám optimistou“, která v Rusku vyšla letos v září. Bývalý sovětský vůdce v ní podle agentury TASS  vzpomíná na dětství, svůj mocenský vzestup, přemýšlí nad perestrojkou, příčinami rozpadu Sovětského svazu a vládou Vladimira Putina.

Šestaosmdesátiletý politik ve své knize také líčí svůj poslední den v Kremlu, obrací se za společným životem s milovanou manželkou Raisou či hodnotí svůj horšící se zdravotní stav: „Už ani nevím, po kolika nohách chodím. Mám berli, ale je to pořád špatné. Ale stále se setkávám s lidmi, abych ukázal, že jsem nejen živý, ale stále pracuji.“

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *