OVM – Fischer, Špidla, Pithart…

3. Prosinec, 2017 – 18:05

Nebudu zdržovat opakováním stupidních výronů Jana Fischera, Vladimíra Špidly a Petra Pitharta, kteří programově nestydatě plivali po Babišovi za jeho první vládním pokus o spolupráci s KSČM, o nic nepřišel ani prezident Zeman a jeho rčení o tom, že jenom hlupák nemění svůj názor…

Nebudu ani opakovat, co většinou mnozí z vás z ČT slyšeli; zcela proto postačí, když jen připomenu, co nezaznělo ani mezi řádky – charakteristickou servilitu zmíněných tří soudruhů dle mých postřehů i citací z několika médií. Začněme u Jana Fischera; když kandidoval na prezidenta ČR, měl vysoké preference a dlouho byl s náskokem v čele kandidátů. Nakonec skončil třetí, když se ve své poctivosti přiznal, proč byl členem KSČ: Výsledek obrázku pro foto olser fischer

„Já jsem nikdy v té partaji jediné duši neporoučel. Já jsem dělal svojí branži, které jsem podle mého soudu zatraceně rozuměl… Členství ve straně jsem nikdy nevyužíval k tomu, abych se dostal výš, než mi mé schopnosti dovolovaly… Měl jsem rodinu a děti,“ hájí své členství v KSČ Ing. Jan Fischer, CSc, prezidentský kandidát a Žid, praktikující judaismus.

Jeho otec byl československý matematik RNDr. Otto Fischer (1909 – 1975), jenž byl pro svůj židovský původ v  koncentrácích; byl vězněn v koncentračních táborech Terezín, Auschwitz-Birkenau a Gross-Rosen. Sám o sobě říká, že je Židem po otci, tedy že je nehalachický Žid. Stejně jak vrchní rabín Sidon, jelikož pravý Žid je pouze ten, který se narodil z židovské mastky.

Prezidentský kandidát Jan Fischer zachází s fakty rafinovaně a účelově. Od třetího ročníku studia, kam se tehdy nedostával každý, patřil mezi takzvané „kádrové rezervy“ komunistické strany. Poprvé mu bylo členství v KSČ nabídnuto už v posledním ročníku Vysoké školy ekonomické v Praze. Aby zůstal na fakultě jako odborný asistent, musel to schválit fakultní výbor KSČ, potvrzený OV KSČ. Po skončení fakulty v roce 1974 nastoupil do Výzkumného ústavu sociálně ekonomických informací, bezprostředně řízeného Ekonomickým oddělením ÚV KSČ.

Po získání titulu kandidáta věd v oboru ekonomická statistika podal v roce 1980 přihlášku do KSČ a povýšil na odborného referenta. V roce 1985 se stal ředitelem odboru metodiky, což byla nomenklaturní stranická funkce, která podléhala schválení a kontrole ÚV KSČ. Napřed ale podepsal formulář, na němž souhlasil s dočasným pobytem sovětských vojsk. Tím završil svoji submisivitu vůči normalizaci.

Na FSÚ se navíc zpracovávaly i tajné výzkumy pro potřeby ÚV KSČ, například „Názory československých občanů na některé stránky ideologického působení západní televize a rozhlasových stanic“, z února 1986, nebo „Názory na působení zahraničních sdělovacích prostředků ve vztahu k vybraným aktuálním politickým otázkám“. Druhá tajná výzkumná zpráva, zpracovaná pod Fišerovým vedením, byla  předána na ÚV KSČ ještě v listopadu 1989. Teprve po neslavném konci KSČ v roce 1989 svou členskou legitimaci, které vděčil za celou svoji kariéru, štítivě odložil.

Osud má rozličné vrtochy. Po vyjádření nedůvěry vládě Mirka Topolánka Poslaneckou sněmovnou v úterý 24. března 2009 a jednání koalice s ČSSD se strany dohodly na vzniku dočasné úřednické vlády. Po jednání o podrobnostech byla zveřejněna 5. dubna dohoda, že prezidentovi navrhnou Jana Fischera jako premiéra „překlenovací vlády složené z nestranických odborníků“. Premiérem byl do července 2010, následně kandidoval na prezidenta ČR. Ke všemu honem honem vydal knihu „Inspirace“ – paradoxně o obětech komunismu…

Další z tehdejších devíti kandidátů na prezidenta ČR byl i Miloš Zeman, který  mi na téma Fischer v rozhovoru mj. řekl: “Já nechci napadat žádného kandidáta na prezidenta, tedy ani Jana Fischera, ale vstoupit do komunistické strany během Pražského jara a být za dva roky poté vyloučen kvůli nesouhlasu se sovětskou okupací, je něco jiného, než vstoupit do komunistické strany v roce 1980, tedy v době normalizace. Já bych v tom určitý rozdíl viděl, ale jestli je ten rozdíl závažný, o tom rozhodnou voliči. A je dobře, že existuje přímá volba, kdy dostane možnost přes osm a půl milionu oprávněných voličů a ne 281 poslanců a senátorů. To je ten základní úspěch a je méně důležité a není tak rozhodující, kdo bude a kdo nebude zvolen, protože to už je věcí občanů samotných…“

A na řadě je teď mazaný kariérista – Vladimír Špidla; narodil se 22. dubna 1951 v Praze, v rodině silně věřících komunistů. Ruské označení Voloďa, jímž ho oslovovala jeho matka, zřejmě není náhodné. Sám premiér v rozhovorech uvádí, že jeho matka Dagmar byla v padesátých letech v různých funkcích v KSČ a po příchodu z Plzně do Prahy v polovině šedesátých let pracovala na katedře marxismu-leninismu Vysoké školy chemicko-technologické. Celé měsíce ale také trávila odloučeně od rodiny, protože, jak říká v mnoha rozhovorech sám Špidla, byla dlouho duševně nemocná.

Otec Václav začínal u kočovné divadelní společnosti, později studoval herectví na konzervatoři a v době války byl totálně nasazen. Po roce 1946 si ho k sobě do Vinohradského divadla vzal proslulý režisér a později jeho ředitel Jiří Frejka. V polovině padesátých let odchešel do Plzně, kde začínal jako herec, postupně přešel k režii a končil jako šéf místní činohry. Když byl začátkem šedesátých let z pražského Národního divadla vyštván režisér Otomar Krejča, odchází Špidla do zlaté kapličky už jako režisér, který tu měl pomoci posílit stranickou linii. Mezi hereckými hvězdami si příliš autoritu nezískal a jeho velká éra začíná o něco později.Výsledek obrázku pro foto ŠPIDLA

Syn Vladimír mezitím studoval na gymnáziu v Praze. Sám označuje polovinu šedesátých let za krásná léta svého života. Pro něj i celou jeho generaci všechno naráz končí 21. srpna 1968 příjezdem okupačních armád. Tento moment se pro Špidlu otce i syna stal klíčovým okamžikem. Starší Špidla je vyškrtnut z KSČ a přechází do divadla na Kladně, jeho syn zaujal vůči novému režimu pasívně antikomunistický postoj.

Už v prosinci 1989 však Vladimír Špidla spoluzakládá ČSSD v Českých Budějovicích. Krátce před stranickým sjezdem v únoru 1993 se spíše pragmaticky připojuje ke křídlu Miloše Zemana, které zde vítězí. V té době působí jako ředitel Úřadu práce v Jindřichově Hradci a z jeho tehdejších politických prohlášení lze zaznamenat zdrženlivý postoj ke vstupu do NATO. Do Poslanecké sněmovny se Špidla dostává v létě 1996 a hned na sebe upozorňuje svými věčně pomačkanými saky, rozcuchaným účesem a výrazem šíleného profesora chemie.

Na jaře 1997 je na sjezdu v Bohumíně zvolen prvním místopředsedou, přičemž se stává součástí Grossovy hlasovací skupiny. Už v té době Miloš Zeman mluví o svém korunním princi a vyslovuje jméno Stanislava Grosse. Nicméně tehdejší ministr vnitra začínal mít časem podle Zemanova mínění nezřízené mocenské ambice, budoval si vlastní zázemí ve Středočeském kraji, kde dával prostor mnoha opozičníkům, a tak za svého nástupce začíná od roku 1999 Zeman označovat loajálního Špidlu. Tato podpora vrcholí v roce 2001, kdy je Špidla zvolen předsedou sociální demokracie.,,, http://www.reflex.cz/clanek/causy/73978/vladimir-spidla.htmlVýsledek obrázku pro foto ŠPIDLA

Čas však oponou trhnul a až koncem roku 2017 potvrdili znalci české justice konečně po takřka čtrnácti letech, že jde o zcela ojedinělý moment, kdy soud v kauze Bakala-OKD získal jako důkaz zvukovou nahrávku z jednání tehdejší Špidlovy vlády. Z ní je nad slunce jasnější, že její ministři věděli o nabídce společnosti Penta, která za podíl státu nabízela na jaře 2004 o 850 milionů více než Koláčkův a Otavův Karbon Invest, a mnozí z nich na nahrávce prokazatelně pochybovali, že exkluzivní prodej Karbonu je správný.

Záznam jednání spatřil světlo světa a jen se teď zjišťuje, kdo státu způsobil škodu 5,7 miliardy korun, když byly vládou přichystány podklady pro výše zmíněný nevýhodný prodej; vše totiž shrábla firma, za níž stál Zdeněk Bakala. Lidové noviny se zeptaly tehdejšího premiéra Vladimíra Špidly, exministra průmyslu Milana Urbana i bývalého ministra financí Bohuslava Sobotky, proč podporovali prodej Karbonu, ačkoli měli k dispozici vyšší nabídku od Penty. Neodpověděli.

Sobotka, Urban i předseda vlády Vladimír Špidla (ČSSD) urputně trvali na svém okamžitém schválení platby. „Diskuse, která tu na vládě proběhla, neovlivnila můj názor a mohu stejně jako na počátku doporučit společně s kolegou Urbanem vládě prodej v těch parametrech, jak jsme připravili příslušný materiál,“ podotkl Sobotka rázně, stejně jako Špidla, jenž trval na prodeji; ten vzápětí schválila vlády hlasy 12 ministrů z 16 přítomných, zbývající čtyři se zdrželi hlasování. Z nahrávky však není patrné, který ministr jak hlasoval.

Této komedii však předcházelo hlasování na „nečisto“, aby si Špidla potvrdil, že mu jeho kšeft nikdo nezmaří, teprve poté přišlo hlasování „naostro“. Na tomto místě je nutné připomenout, že onen premiér Špidla je totožný se Špidlou, co byl eurokomisařem, za což nyní pobírá důchod 104 tisíce Kč měsíčně, k tomu jistě skromný obolus od dočasného premiéra Sobotky, jemuž pořád dělá šéfporadce…

A ještě třetí do mého mariáše; signifikantní charakteristiku Petra Pitharta lze nalézt ve slovech syna Alexandra Dubčeka, který tvrdí, že jeho otec usiloval o nastolení sociálního státu tak, jak funguje např. ve Švédsku. „Už tradice naší rodiny byla jiná. Děda byl v Americe sociální demokrat. Nikdo jiný než otec v rodině nebyl komunista. Otec sám byl člověkem vývoje. Prostě chtěl mít vždy na zřeteli blaho všech lidí. Jeho vzory byl Gándhí, J. F. Kennedy a Palme! Celou jeho generaci přiblížila ke komunistům zkušenost z války, táta však brzy pochopil, že stalinismus je špatná cesta,“ popisuje smýšlení svého otce dnes lékař Pavol Dubček.Výsledek obrázku pro foto pithart mělník

Dodnes se proto zlobí na lidi, kteří o jeho otci mluví jako o slabém politikovi, jenž dogmaticky lpěl na doktrínách komunismu. V této souvislosti ve zlém vzpomíná především na Petra Pitharta (KDU-ČSL), tehdy místopředsedu Senátu. „Třeba pan Pithart takhle mého otce označoval, když se chtěl stát prezidentem. Přitom jeho tatínek byl za stalinisty Novotného velvyslancem ve Francii. A sám Petr Pithart v době, kdy mě sledovala StB a já nemohl vykonávat svou profesi v Bratislavě, dostudoval a u nás na Záhori dělal politruka čety na rakouské hranici. Řekl mi to jeden z jeho tehdejších nadřízených důstojníků.“

Petr Pithart vstoupil do KSČ v roce 1960 s údajným přesvědčením, že tak pomůže změnit poměry. Podporoval reformní proces, i když měl k němu kritický vztah, jak ho vyjádřil v monografii !Osmašedesátý“. Z KSČ vystoupil na podzim 1968, čímž dal najevo, že nesouhlasí s okupací a následným politickým vývojem. Odjel na stipendijní pobyt do Oxfordu, kde seprý z ničehož nic „zformoval jeho světový názor, stal se konzervativcem“, i když toto označení sám dlouho nepoužíval.

Citace z politického zápisníku Bohumila Doležala z roku 2003: …„Základní otázka kolem Pitharta se týká členství v komunistické straně a individuálně ji pozoruhodně vymezila Petruška Šustrová otázkou: „Je Petr Pithart bývalý komunista, nebo bývalý odpůrce komunismu?“ Otázka je přirozeně položena nekorektně (bývalý komunista mohl být bývalým odpůrcem komunismu). Těžko vědět, zda tato nekorektnost pramení ze záměru nebo z ledabylosti. Ale sám pokus odpovědět na ni ozřejmuje právě otázku členství v KSČ. Vzorovým případem bývalého komunisty, který byl zároveň bývalým odpůrcem komunismu, je Petr Pithart…“Výsledek obrázku pro foto pithart mělník

Za vším v současné politické šarádě OVM nehledej ženu, (jedině že by snad byl Moravec ženou…?) ale syndrom Andreja Babiše a Miloše Zemana. Pro vysvětlení nyní úryvek z mého rozhovoru, s tehdy ještě kandidátem na prezidenta ČR Milošem Zemanem v roce 2012:

Nikdo z nás asi nezapomene na prezidentské volby, kdy jste byl velkým favoritem, kráčel jste hrdě a sebevědomě 24. ledna 2003 Španělským sálem Pražského hradu, ovšem volba pro Vás skončila poněkud nešťastně… Co jste podcenil?

“Je obecně známo, že proti mně hlasovalo 27 poslanců sociální demokracie, (včetně Sobotky a Špidly?… pozn. autora) přestože dvě referenda, členů ČSSD a příznivců, jsem vyhrál. Dopadlo to však překvapivě; sociální demokracie neměla svého prezidenta, stal se jím Václav Klaus. Byl to podraz, ale ne na mé osobě, ale na ČSSD. Na druhé straně jsem poslancům v duchu poděkoval a děkuji dodnes, že mně umožnili deset roků klidného života na Vysočině…”

Inu, nedělní OVM se jako obvykle nesly v duchu poslušného televizního lokaje Moravce, který ale nebyl sám; měl v první části tohoto svého nabubřelého předvádění stejně pokrytecké hosty a bývalé zavilé komunisty – Fischera, Špidlu a Pitharta…http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/To-by-byla-katastrofa-CSSD-objevila-nove-dno-Praha-se-utrhla-Moravec-v-nedeli-nestacil-koukat-514759

Foto: ČTK

http://www.rukojmi.cz/clanky/257-jak-si-koleduje-milos-zeman-o-dalsi-navrh-na-impeachment-aneb-do-ciny-pojede-uctit-obeti-17-milionu-cinanu

Za ruku podanou Zemanem Kimovi – impeachment, tentýž pozdrav Obamovi dojme Schapira k slzám…

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Prdel-hovno-hajzl-prosoustat-predposranost-bordel-Hovori-Karel-Schwarzenberg-344356

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKnihav elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=113

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *