Ponteová o haagském soudu pro zločiny v bývalé Jugoslávii…

1. Prosinec, 2017 – 20:49

Haagský tribunál pro stíhání zločinů v Jugoslávii byl jen zametáním pod koberec skutečných humanitárních svinstev USA, potažmo NATO v Srbsku a Černé Hoře; vše odhalila prokurátorka Ponteová v knize: Lov – Já a váleční zločinci

Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia, ICTY) je zkratka pro Mezinárodní tribunál pro stíhání osob odpovědných za závažná porušení mezinárodního humanitárního práva spáchaná v bývalé Jugoslávií od roku 1991

Vyšetřování obchodu s lidskými orgány začalo v Srbsku poté, co vyšla kniha Carly del Ponteové. Uvedla v ní, že kosovští Albánci unesli po 12. červnu 1999, po příchodu sil NATO do Kosova, a převezli do severní Albánie 100 až 300 Srbů. Švýcarská vláda informovala Kosovo, že jeho nově jmenovaný velvyslanec Naim Mala, Thaçiho blízký přítel, není v zemi vítaný.

Podle kosovských médií má Mala policejní záznam z doby, kdy ve švýcarské emigraci v letech 1998 až 1999 shromažďoval peníze pro UÇK. Je veřejným tajemstvím, že během bombardování Jugoslávie letadly NATO na jaře 1999 byl Thaçi jedním z hlavních spojenců NATO a jedním z několika málo lidí, se kterými NATO koordinovalo své útoky. Sám jednou prohlásil: „Není pravda, že NATO nemělo pěchotu. Pěchota NATO – to jsme byli my! UÇK…!”

„Svědek“, který byl přítomen vyjmutí srdce srbského zajatce na severu Albánie, oznámily srbské noviny „Večerni novosti“. Stejně jako několik jeho přátel absolvoval čtrnáctidenní „školení“ pro vyjmutí orgánů. Učili se tomu na figuríně z plastické hmoty. Zúčastnil se rovněž přepravy srdce na letiště u Tirany, kde mělo být prodáno. „Nevěděli jsme, že se to dělá pro kriminální cíle. Stál jsem vedle zajatce, a D. mi ukazoval na jeho prsou, jak mám řezat. Kdy uviděl zajatec skalpel, začal křičet a prosit o milost, začal se nám vytrhávat, drželi jsme ho ale pevně. Dostal jsem strach a začal jsem se třást. Kdybych řekl, že to nemohu a nebudu, bylo by to neplnění rozkazu, a byl bych zastřelen. To vím, protože předtím už zastřelili dva lidé, kteří to odmítli dělat, a jednoho zranili“, citují noviny výpověď očitého svědka.

Svědek popisoval operaci, jíž se zúčastnili také dva lékaři. Jeden z nich mu před operací poskytl instruktáž o odebírání orgánů. „Řekli mi, abych udělal další horizontální řez dole (…) třetí řez bylo třeba udělat nahoře, ale to už udělal lékař, protože viděl, že se mi třese ruka a že ztrácím hlavu.“ Podle jeho výpovědi došlo mezi oběma lékaři k hádce, protože jeden zapomněl „nůžky na přeštípnutí žeber“. Svědek udělal řez od průdušnice až k břichu, musel se ale zastavit, protože zajatec křičel bolestí a prosil o slitování. „Byli jsme celí zakrváceni, krev tekla proudem. Zajatec ztratil vědomí a už se nehýbal“, citují srbské noviny.

Po skončení konfliktu zůstalo Kosovo pod správou OSN – až do 17. února 2008, kdy jednostranně vyhlásilo samostatnost. Vyšetřovatelé zjistili, že oběti obchodu s orgány byly pohřbeny v masových hrobech v Albánii. Zpravodajská agentura Beta přeložila část knihy Ponteové do srbštiny. Ve vraždícím tzv. „žlutém domě“ měl být nalezen použitý lékařský materiál a stopy krve na podlaze. Doličné předměty byly podle novináře zaslány do Haagu k analýzám, výsledky však nikdy nepřišly – materiál byl zlikvidován. Všichni prý skončili ve “žlutém domě” v albánském Burelu. Zde měli specialisté najatí tehdejší Kosovskou osvobozeneckou armádou (UÇK) zajatcům ve speciální pitevně odebrat ledviny, jádra a srdce a nedobrovolné dárce povraždit. Orgány pak podle Vukčeviče mířily na “Západ i Východ, do Turecka, Saúdské Arábie…“

V Albánii bez konkrétního výsledku nadále pokračuje od konce roku 2001 pátrání po trojici českých studentů, kteří jsou od začátku srpna pohřešovaní. Pátrací skupina, v níž je i matka dvou studentů Michala a Jana, hledala své syny v Tiraně i v severoalbánském Skadaru. Postupně navštívila představitele místní i regionální policie a církevní představitele, aby je požádala o pomoc. Ředitel teritoriální policie ve Skadaru Mitro Korda řekl, že čeští studenti byli údajně viděni ještě 14. a 15. září 2001 u severoalbánské vesnice Urae Sthrejte. Pravdivost této informace se však z jiných zdrojů zatím policii ani pátrací skupině nepodařilo ověřit.

Počty nezvěstných Srbů a Romů, takto »použitých«, se udávají minimálně na 300, jak o tom ostatně psala bývalá hlavní žalobkyně Trestního tribunálu pro válečné zločiny v někdejší Jugoslávii (ICTY) Carla del Ponteová, která jinak vystupovala výrazně protisrbsky. Řada zločinů kosovsko-albánských předáků je popsána v její knize »Lov: Já a váleční zločinci«.

Při obžalobě předáka UCK Ramuše Haradinaje, jenž byl také premiérem Kosova, a jeho dvou pomocníků Carla del Ponteová řekla: »Před vámi jsou tři lidé obžalovaní za zločiny, hrozné, kruté a násilné – zločiny vraždy, vyhánění, mučení, znásilňování.« Nicméně Haradinaj byl propuštěn pro nedostatek důkazů, protože svědkové se báli svědčit, zmizeli, či dokonce byli zavražděni. Za Haradinajem, zdá se, stáli Američané. Dnes je Haradinaj zatčen znovu.

Je o tom, jak to u haagského soudu chodí, jak se ji snažili ovlivňovat a mezi řádky, jak se ničí dokumenty o tom, že kosovská mafie zabíjela Srby také kvůli jejich tělesným orgánům…

Nikdo jí pochopitelně nevěřil, spíš nechtěl věřit, jenom Srbové. Uvedla v knize mimo jiné, že kosovští Albánci unesli do severní Albánie až 300 Srbů. A bylo to už po 12. červnu 1999, tedy po příchodu sil NATO do Kosova.

Srbský soud pro válečné zločiny zaslal před dvěma roky žádost nigerijským úřadům, aby mohl vyslechnout Philipa Njemanze. šéfa nigerijské lékařské asociace, jenž obvinil guvernéra Ročase Okorču a Hashima Thaçiho z obchodování s lidskými orgány….

Mám rád příběhy s dobrým koncem; třeba se u tohoto tragického vyprávění dočkám spravedlivého zakončení; guvernér nigerijského státu Imo Ročas Okorč byl obviněn Sdružením nigerijských lékařů z organizování mezinárodní sítě obchodování s lidskými orgány, ve které byli i vládní úředníci Chorvatska a Kosova, včetně Hašima Thaçiho, bývalého předsedy vlády a dnešního ministra zahraničních věcí „nazávislého“ Kosova.

Philip Njemanz. šéf nigerijské lékařské asociace… Foto: Reuters

Tato povzbudivá zpráva byla zveřejněna nigerijskou Informační agenturu „Naija“, Veřejnost se z ní mj. dozvěděla o vraždách stovek Srbů pro lidské orgány už před více než sedmi lety, přestože „zvláštní“ vyšetřovací skupina EULEX vedená Johnem Williamsonem ukončila vyšetřování těchto zrůdných případů obchodování s částmi lidských těl v Kosovu, k nimž docházelo na přelomu konce devadesátých let a začátku 21. století. Jako první o této hrůze napsala dnes již bývalá žalobkyně haagského tribunálu Carla del Ponteová v knize “Lov: Já a váleční zločinci”. (EULEX – The European Union Rule of Law Mission in Kosovo, je mise Evropské komise k prosazování práva v Kosovu, který má „zajistit“ naplňování rezoluce 1244 RB OSN, která byla zahájena 9. prosince 2008… Václav Havel – humanitární bombardování…)

Bývalá žalobkyně haagského tribunálu Carla del Ponteová… Foto: Reuters 

Velvyslanec Izraele v USA Oren vyjádřil zklamání, že se kromě ČR žádná země v EU nepostavila proti uznání arabské autonomie v OSN, což bylo jasné porušení Dohod z Oslo, u kterých EU asistovala. Soudní dvůr v Haagu by byl podle dosavadních zkušeností zřejmě na straně Arabů. Chorvatské a muslimské vůdce soud osvobozuje, srbským vůdcům dává doživotí. Sami soudci takového soudu patří před soud! V Haagu proti sobě stojí vraždící muslimové a hájící se křesťané. Zatím podle počtu osvobozených vedou muslimové, přesně podle programu EUROMED…

Zpráva z roku 2008 o únosech Srbů z Kosova do sousední Albánie, jejich vraždění a následný prodej z nich získaných tělesných orgánů šokoval svět. V této souvislosti Ponteová zmínila i nynějšího premiéra Kosova Hashima Thaçiho. Obvinila navíc představitele správy OSN v Kosovu, že vyšetření hrůzných zločinů páchaných UÇK zabránili. S gustem nepostižitelného mocipána prý umí soud v Haagu rafinovaně ničit dokumenty o páchaných zvěrstvech, odmítá po známosti prominentní korunní svědky a nenápadně až plíživě se infiltruje do současného politicky organizovaného zločinu.

Dnes už snad konečně spadla klec, doufejme; očekává se, že současná nigerijská obvinění budou dána do souvislosti s událostmi v tzv. „Žlutém dom쓨a bude sděleno také bývalým velitelům Osvobozenecké armády Kosova (UÇK), včetně jednoho člena jejího Generálního štábu. Albánští povstalci zajaté Srby odváželi na sever Albánie. Tam z nich vybrali mladé a zdravé, které pak zabili a jejich nepoškozené orgány prodali překupníkům, citovala Ponteová. Po brutální a krvavé kosovské válce z let 1998 až 1999 zbyly dodnes stovky pohřešovaných kosovských Albánců i Srbů. Předpokládá se totiž, že v průběhu konfliktu v Kosovu bylo nejméně 300 srbských válečných zajatců dopraveno do Albánie, kde se pravděpodobně dostali do rukou „černých transplantologů“. Řekl náměstek prokurátora Srbska pro válečné zločiny Bruno Vekarič. Je NATO na to, aby zachraňovalo lidské životy a bránilo svět před humanitárními krizemi?

Vzpomínka na US Army… Snímek Břetislav Olšer

S pomocí NATO se bojovalo i v bývalé Jugoslávii… Snímky Břetislav Olšer

Podle informace BBC Mezinárodní tribunál pro válečné zločiny zničil některé důkazy o unášení Srbů, kteří byli zabíjeni, aby posloužili jako nedobrovolní dárci. Reportéři BBC také zjistili, že únosy se odehrávaly nejen před a za dob války v Kosovu či během bombardování Jugoslávie letouny NATO, ale i poté, co Slobodan Milošević ustoupil z politické scény a v Kosovu byly rozmístěny mezinárodní síly. Ponteová po marném boji za spravedlnost a vyhrožování raději opustila místo haagské prokurátorky a nechala se přeložit ze Švýcarska jako velvyslankyně do Argentiny.

V květnu 2009 se objasňování děsivých činů obchodování s lidskými orgány z umučených Srbů posunulo o kousek dál. Pátrání se ujal švýcarský senátor Dick Marty, jenž se dostal do médií pro své úspěšné vyšetřování aféry okolo tajných evropských věznic pro podezřelé teroristy, zajatých Američany a umístěných ve dvaceti věznicích mimo americkou jurisdikci, mj. v Polsku. Srbský prokurátor pro válečné zločiny Vladimir Vukčevič přiznal, že s Dickem Martym spolupracuje. Reportérům agentury AP ukázal stohy dokumentů, které mu Marty předal. Nic víc. Co je obsahem písemností odmítl sdělit. Důvod? Zatím ochrana svědků, o nichž se v dokumentech píše. Co je však zásadní? Vukčevič zná i jména příjemců “lidského materiálu”, tedy orgánů získaných ze zabitých Srbů. Deník Washington Times dokonce zjistil, že mezi “obdarovanými” jsou také dva bohatí Evropané – Švýcar a Němec.

Hlavou tohoto dobře organizovaného bestiálního způsobu vydělávání peněz byl podle mnohých indicií a svědectví sám Hashim Thaçi, jeden z předáků UÇK, který byl b té době premiérem tzv. samostatného Kosova. Studoval filozofii a historii na univerzitě v Prištině. Po studiích emigroval do Švýcarska, kde se seznámil s představiteli albánské komunity. Byl jedním ze zakladatelů albánského hnutí odporu, napojeného na albánskou mafii. V březnu 1994 se stal politickým velitelem UÇK, kde dostal přezdívku „Snake” (Had). V roce 1998 zahájil tajná jednání s americkými vyjednavači, v kontaktu byl s tehdejší ministryní zahraniční věcí USA Madeleine Albrightovou. Díky těmto kontaktům si vysloužil přezdívku “miláček Albrightové.

”Dosavadní výsledky vyšetřování “vražedné kosovsko-albánské kauzy” ukazují, že nynější bývalý kosovský premiér Hashim Thaçi se asi viděl v “metodách” chorvatských Ustašovců; vydělal si údajně nejmíň čtyři milióny dolarů na prodeji orgánů srbských zajatců. Kolik to bude dnes, když k tomu přičteme i orgány nigérijských obětí? Místopřísežně to prohlásil anonymní svědek K-144, chráněný haagským tribunálem, jak napsal švýcarský list Tagesanzeiger. Svědek K-144 tvrdí, že obchod s orgány zajatců se odehrával přes Itálii, v přímé režii Kosovské osvobozovací armády (UÇK) a s tichým souhlasem albánské vlády a pod záštitou vojsk NATO.

Jen namátkou ty “nejkřiklavější” kauzy haagského mezinárodního tribunálu soudící zločiny v bývalé Jugoslávii. V únoru roku 2003 vznesl „Haag“ žalobu proti Vojislavu Šešeljovi, předsedovi Srbské radikální strany, známé svým antiglobalistickým postojem a proruskou orientací. O své nevině přesvědčený Šešelj nasedl na první letadlo směrem Nizozemsko, aby neuvěřitelné 4 roky a 9 měsíců čekal ve vazbě na zahájení procesu. Navíc, svá práva (mezi která patří právo hájit se sám), zaručená nejrůznějšími mezinárodními konvencemi i statutem Haagského tribunálu, si musel vydobýt 27 dní trvající hladovkou. Poté byl proces konečně zahájen. Carla del Ponte mezitím ve své knize přiznala, že obžaloba proti tomuto muži byla sepsána na politickou objednávku „prozápadního” srbského premiéra Zorana Djindjiće.

Šešelj během procesu svědky a „soudní experty“ jednoho po druhém svými argumenty diskreditoval, až zostouzel. Šešeljova převaha v soudní síni je tak obrovská, že dokonce avizoval, že vůbec nebude zapotřebí, aby povolával svědky obhajoby. Teoreticky by tak mohl být rozsudek vyřčen už v první polovině jara. Ale, v okamžiku kdy žalobě zbývá k předložení důkazů pouhopouhých šest hodin, žaloba požádala o „přerušení soudu na neurčito“. Důvod? Údajné „narušení integrity procesu“. K tomu prý došlo díky tomu, že Šešelj v jedné ze svých knih zveřejnil jména tří svědků, kteří jinak požívají vysoký stupeň ochrany. Toto obvinění obžalovaný kategoricky odmítá. Soudci poměrem hlasů 2:1 žádosti vyhověli a proces přerušili…

A další evropští křesťané. Čtyřiašedesátiletý Slobodan Miloševič byl u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) souzený kvůli odpovědnosti za válečné zločiny a genocidu.  Od 12. února 2002, kdy soud s Miloševičem začal, se hlavní postava soudního projednávání potýkala s chronicky zvýšeným tlakem, kardiovaskulárními problémy a častými chřipkami. Byl nalezen mrtvý ve své cele…

Radovan Karadžić je považován za hlavního iniciátora a viníka válečných zločinů, kterých se srbská strana za války dopustila. Před mezinárodním soudem pro bývalou Jugoslávii se zodpovídá z celkem 11 zločinů genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů…

Žena bývalého velitele bosenských Srbů Ratka Mladiče se svým synem Darkem nechtějí žádat jen o vrácení zkonfiskovaných peněz, jejichž částka v přepočtu převyšuje 360 tisíc korun. Usilují také o to, aby se Mladičova snacha mohla vrátit do práce ve společnosti Telekom. Žena podle nich byla z firmy, kterou provozuje stát, propuštěna protiprávně. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii Mladiče stíhal kvůli obviněním z genocidy a dalších zločinů proti lidskosti. Stíhal ho už od roku 1996, byl ze všech hlavních protagonistů války v bývalé Jugoslávii posledním nepotrestaným. Pokud si odmyslíme islámské zločince, které soud v Haagu osvobodil…

Mezinárodní trestní tribunál pro zločiny v bývalé Jugoslávii po roce a půl dospěl k rozsudku nad bosenskosrbským generálem Radislavem Krstičem. Vynesl dosud nejtvrdší trest ve své historii. Uznal ho vinným ze systematického vyvražďování civilistů v bosenské enklávě Srebrenica v roce 1995 a odsoudil ho ke 46 letům vězení. Trestní tribunál v Haagu vynesl rozsudek rovněž nad Srbem Momćilem Perišićem obžalovaným ze zločinů spáchaných při válce v bývalé Jugoslávii. Perišićovu obranu, že jeho údajné zločiny spáchaly jiní, žaloba odmítla a odsoudila jej na 27 let vězení.

Ovšem, když přijdou na řadu zločinci z řad muslimů, vše je náhle podle jiných not. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v pátek v odvolacím řízení osvobodil s okamžitou platností chorvatské generály Anteho Gotovinu a Mladena Markače. Velitelům přitom loni soud vyměřil tresty 24 a 18 let vězení za válečné zločiny. Gotovina a Markač byli původně uznáni vinnými z vražd, perzekuce a rabování soukromého majetku chorvatských Srbů během konfliktu v bývalé Jugoslávii v první polovině 90. let. V pátek však soudce Theodor Meron rozhodl, že k žádnému spolčení s cílem podnikat zmíněné zločiny nedošlo. Žalobci se proti verdiktu nebudou odvolávat. A co další zločinci v „osvobozovací mánii“ haagské mafie?

Naser Orić (1967) – Muslim, někdejší velitel armády Bosny a Hercegoviny v oblasti Srebrenice, byl nejprve v roce 2006 za nepřímý podíl na zavraždění a mučení zajatých Srbů během války v letech 1992 a 1993 odsouzen ke dvěma letům vězení, v odvolacím řízení v roce 2008 byl však soudem všech obvinění zproštěn.

Ramush Haradinaj (1968) – Bývalý velitel Kosovské osvobozenecké armády (UÇK) a od března 2004 do prosince 2005 premiér Kosova byl obviněn mimo jiné z odpovědnosti za vraždy, pronásledování, znásilňování a kruté zacházení se srbskými, romskými a také albánskými civilisty, kteří byli označeni za kolaboranty se Srby. Soud jej v dubnu 2008 osvobodil pro nedostatek důkazů, jeho zástupce přitom pro podíl na mučení poslal na šest let do vězení.

V červenci 2010 ale odvolací tribunál vrátil celý proces k novému projednání. Hardinaj působil v letech 2004-2005 jako předseda kosovské vlády, před tím byl velitelem UÇK. Žaloba ho vinila z odpovědnosti za 37 činů včetně vražd, znásilňování a dalších případů nelidského zacházení s civilisty. Soud ho nakonec osvobodil…

Bruselské bojové plemeno bulteriér zvané NATO, slyšící na aport: “Ber ho, trhej a přines!”

Když NATO krylo v Kosovu narkomany, kuplíře a kšefty s lidskými orgány…

Bože, děkujeme, že Mařenka ze Smíchova nechce jít na pražský Hrad…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *