Egyptský prezident Anvar Sadat byl 19. listopadu 1977 v izraelském parlamentu jako první arabský státníl

22. Listopad, 2017 – 22:22

Je tomu 40 let, kdy egyptský prezident Sadat vstoupil jako první arabský politik do izraelského knesetu ; včera bylo toto výročí ve znamení 235 obětí teroristického útoku na mešitu na Sinajském poloostrově u Aríše

Je tomu právě 40 let, kdy egyptský prezident  Anvar Sadat vstoupil jako první arabský politik do izraelského knesetu; včera 24. listopadu 2017 bylo toto výročí ve znamení tragických 235 obětí teroristického útoku na mešitu na Sinajském poloostrově u Aríše…

Sinajský poloostrov je dlouhodobě dějištěm střetů mezi egyptskou policií a armádou na jedné straně a islámskými radikály na straně druhé. Napětí se znásobilo po sesazení prezidenta Muhammada Mursího v roce 2013, jenž byl do úřadu zvolen za Muslimské bratrstvo, které v době své vlády prosazovalo posílení islámu ve společnosti.

Nová vláda je ale zakázala a Mursí si odpykává vysoký trest ve vězení. Terčem útoků na Sinaji bývají zřídka civilisté, většinou jsou to vojáci a policisté.

Těla obětí pátečního útoku v mešitě na Sinaji… foto: Profimedia.cz

K útoku se zatím nikdo nepřihlásil, spekuluje se však o zapojení teroristické organizace Islámský stát. Na Sinaji působí jeho odnož, která útočí pravidelně na bezpečnostní síly a na vyznavače jiných směrů islámu, než je sunnitský.

Jaké se po čtyřiceti letech vynořily otázky po tom největším teroristickém útoku v Egyptě? Kdy už svět konečně pochopí velké arabské vůdce, jakým byl egyptský prezident Anvar Sadat, aby přestal nenávidět islám a stejně jako Židy? Nebo snad jde o nenávist šíitů vůči sunnitům? Neustálé motto, které hýbá planetou zemí…

Odkud se berou teroristé na Sinajském poloostrově? Je nezbytné dodat, že na Sinaj hloubí Palestinci z Pásma Gazy své tunely, jimiž pašují zbraně a výbušniny. Jejich síť, čítající odhadem 1600 tunelů, sice tvrdě zasáhl Egypt, když mořskou vodou zatopil na 1200 tunelů. Po uvěznění Mursího nastoupil na jeho místo prezident Abdal Fattáh Sísí, který začal Hamás tvrdě izolovat s odůvodněním, že pomáhá teroristům na Sinaji…

Nyní ale hnutí prohlašuje, že síť prakticky celou obnovilo. Ismáíl Haníja, který patří k vůdcům Hamásu, přitom potvrdil, že hnutí se připravuje na nové boje: „Na východ od města Gaza stavějí naši hrdinové nové tunely. Na západě každý den experimentují s raketami. Nepřestaneme, dokud neosvobodíme svatá místa,“ řekl.

O smír mezi arabským světem a Izraelem se v minulosti pokusili zatím dva politici. Egyptský prezident Sadat jako první arabský politik vstoupil 19. listopadu 1977 do izraelského knesetu, aby přivítal Židy na Blízkém východu. Byl za tuto svoji „zradu“ zastřelen vlastnímu vojáky. Že by se nynější teroristé hlásili k jejich odkazu…?

Navíc poté to byl izraelský premiér Jicchak Rabin, který podepsal v Oslo mírovou dohodu s Arafatem, za tuto svoji „zradu“ 4. listopadu 1995 zastřelen vlastními souvěrci…Výsledek obrázku pro olse foto jicchak rabin

Je to pořád o tom samém, jako o červené punčošce; nikdo asi vlastně nechce na Blízkém východě mír? Největší teroristický útok v dějinách Egypta je toho důkazem. Sotva si někdo dovolí o míru začít jenom jednat, podepisuje si tím ortel smrti.

Jicchak Rabin dostal Nobelovu cenu míru a byl zastřelený ortodoxním Židem Jigalem Amirem. Anvar Sadat se objímal s židovskými satany a byl brzy poté zastřelený svými vlastními vojáky. Všichni současní politici na obou stranách už jsou z toho likvidačního rituálu natolik nervózní a vystrašení, že raději jen bojují a pro jistotu dělají, jak mír hluboce nesnášejí.

Připomeňme si nyní situaci, která předcházela vraždě Anvara Sadata. Egyptský prezident  před třiceti lety ještě o existenci výše uvedeného a nepsaného pravidla islámské cosa nostry patrně neměl ani tušení a s ješitným úsměvem se bez tušení svého tragického konce klaněl aplausu poslanců izraelského knesetu. Ale ty konce…

Na Chrámové hoře v Jeruzalémě… Snímek Břetislav Olšer

Přitom ještě  v roce 1967 byl Egypt odhodlán smést Izrael do moře, ten ale dokázal skvěle monitorovat rádiové vysílání protivníků, odposlechnout dialog mezi Násirem a Husajnem. Násir znovu obsadil demilitarizovaný Sinajský poloostrov, přesunul tam sto tisíc vojáků a těžké zbraně. Poručil vojskům OSN, aby odešla. Dne 22. května 1967 zablokoval Akabu pro Izrael uzavřením Tiranských nížin. Samotný akt vojenské blokády chápe mezinárodní právo jako akt agrese.

Dne 30. května téhož roku uzavřel Násir vojenské spojenectví s jordánským králem Husajnem. Egyptská a syrská média začala štvát proti Izraeli. Nicméně izraelský Aman byl o všem informován. Izrael získal informace o třech arabských armádách, o její struktuře, vyzbrojení, bojové taktice.Výsledek obrázku pro foto násir šestidenní válka

Dne 5. června 1967 v 7.45 ráno zahájily izraelské letecké síly preventivní úder. Masivním izraelským bombardováním bylo zničeno přes 400 egyptských, syrských a jordánských letadel, aniž by jediné vzlétlo. Izraelci využili momentu překvapení. Arabským leteckým silám zbylo ještě 280 letadel, které však nebyly rozhodující silou. Izraeli se tak uvolnily ruce k efektivnější obraně.

Dne 7. června dobyli Izraelci Staré město a znovu sjednotili Jeruzalém pod svou svrchovanost, o den později 8. června 1967 docílili vítězství na Západním břehu Jordánu (Judei a Samaří), za další dva dny Izrael zvítězil na Golanských výšinách a dostal se na vzdálenost pouhých 50 kilometrů od Damašku. Na Sinaji i na Západním břehu dosáhl Izrael velikého vítězství, největšího ve svých novodobých dějinách.Výsledek obrázku pro foto násir šestidenní válka

Egyptská i jordánská vojska byla na ústupu a 8. června přijal Násir zastavení palby, které vydala Rada bezpečnosti na den 7. června. Během 9. června začaly odpadat i syrské bojové jednotky. Boje na Golanech skončily 10. června 1967 v 18.30 hodin. Šestidenní válka skončila. Padlo 777 izraelských vojáků a vypadalo to nenávist arabských států vůči Židům na věčné časy

Pak ale přišla změna ve vedení Egypta a pragmatický muslim šokoval svět; prezident Anvar Sadat napřed zahájil v roce 1973 společně se Sýrií Jomkipurskou válku, v níž však neuspěl a možná též proto o čtyři roky později přijel na oficiální návštěvu Izraele, aby možná jako první arabský vůdce uvěřil, že židovský stát nechce válku, ale že potřebuje mír pro život ve své bývalé domovině.

Golanské výšiny; tajně pořízený letmý pohled na permanentní izraelskou pohotovost od roku 1967 … Snímek  Břetislav Olšer

Připomeňme si ten nejvýznamnější den v muslimsko – židovských politických jednáních… Už od rána 19. listopadu 1977 bylo v Jeruzalémě nezvyklé vedro. Navíc se z Judské pouště hnal na biblické město dusivý chamsin, plný horkého písečného prachu, opředený křesťanskou pověstí, že vznikl v téže hodině, kdy na jednom z křížů na Golgotě naposledy vydechl nekorunovaný židovský král Ježíš.

Před několika hodinami přistál na půdě státu Izrael první arabský prezident, chystající se jednat s židovským státem o podmínkách míru. Sadatovo přistání na letišti, cesta městem i příjezd k parlamentu proběhly bez potíží, takže pozorovatelé a bezpečnostní složky si mohly na pár hodin oddechnout.Výsledek obrázku pro foto olser sadat izrael

Egyptského prezidenta uvítala na letišti izraelská vojenská dechová hudba, vyhrávající egyptskou a izraelskou hymnu, jejíž melodie měla hodně z moldavské lidové písně, ale také se podobala symfonické básni Bedřicha Smetany „Vltava“, když navíc Švédi tvrdili, že nejvíc jakoby z oka vypadla právě té jejich nejpopulárnější lidové písni. Uvítací výbor nadšeně tleskal a státník odpovídal zářivým úsměvem i státnickým kynutím ruky.

„Dnešek se stane historickým dnem v dějinách Izraele a všech národů Blízkého východu!“ rozplývali se izraelští rozhlasoví reportéři.

„Když jsem pozdravil prezidenta Sadata v uvítací řadě, nebyl čas na nic víc, než na krátkou výměnu zdvořilostí,” řekl novinářům Jicchak Rabin, v té době bývalý náčelník generálního štábu a expremiér Izraele, který měl co dělat, aby se na nečekanou Sadatovu návštěvu včas dostavit ze svého přednáškového turné po USA.

„Bylo to poprvé, kdy jsem ho viděl živého a mimořádně na mě zapůsobil klid, s jakým se choval v tak jedinečné situaci. Setkával se zde se všemi svými arcinepřáteli, s jedním po druhém, v rozmezí několika vteřin, a přesto nalezl způsob, jak zahájit návštěvu tím, že každému z nich dokázal říct přesně tu správnou věc…”

Sadat stiskl pravici Menachima Begina a řekl mu: „Už žádnou válku! Udělejme mír!” Golda Meirová při podání ruky Sadatovi řekla výmluvně: ,,Čekali jsme na vás dlouho…” „Už nastal čas!” odpověděl jí s úsměvem.

Potom vyslechl pozdrav elitní jednotky izraelské armády, s níž ještě před třemi lety sváděl krvavé boje na Sinaji, a odejel se připravit na jednání parlamentu. „To abychom zítra celý kneset vydezinfikovali!“ řekl ironicky jeden z mladých vojáků, s uchem na rádiu a významně zacvakl zásobník plný nábojů do svého samopalu Uzi. „Jak mu může Begin podat ruku,“ přisvědčil mu druhý mladík.

Z rozhlasu se ozýval frenetický potlesk, neutuchající aplaus. Kdo by věřil, že se něco takového může stát v židovském knesetu na počest úhlavního arabského nepřítele. Že Židé povstanou ze svých křesel a ve stoje budou ovacemi zdravit Anvara Sadata, pro jehož úskočnost při přepadení Izraele v roce 1973 ještě nedávno neměli slova omluvy.

„Přijal jsem svou odpovědnost k Bohu a svému lidu, když jsem se rozhodl přijet k vám,“ řekl Sadat v projevu. „Je to jedinečná příležitost hledat ten nejlepší mír. A jestli národy Blízkého východu nebudou schopny ho přijmout, důsledky mohou být strašné! Před zraky celého světa vítáme vás, Židy, v této části světa! Jsme připraveni s vámi žít. Nechceme, aby mezi námi byly nadále zdi nedůvěry, nepřátelství a strachu! Přijímáme vás upřímně a z celého srdce.“

Neuvěřitelné, mnozí poslanci měli zřejmě pocit, že špatně slyší. Celý kneset jako by na okamžik zatajil dech a pak se opět ozval silný potlesk. Čtvrt století čekali Židé, až se některý z arabských vůdců odhodlá k tomuto kroku, k tomuto prohlášení. Nechtěli přece nic jiného, než v klidu a míru existovat ve svém státě Izrael a spolužít se všemi mírumilovně smýšlejícími lidmi.

„Napřed jsem se prezidentu Sadatovi podíval zpříma do očí, abych si prohlédl muže, který nám jako první Arab připravil takový šok. V dobrém!“ byla slyšet z rozhlasového přijímače slova prezidenta Izraele Ezera Weizmana. „Ke své nelibosti jsem cítil jeho pýchu nad tím, čeho dosáhl. Jako by to byla všechno jen jeho zásluha. Když ale jednáte s bývalým nepřítelem, musíte chápat, co si myslí on, nesmíte vycházet z toho, co si myslíte vy!“

Slova izraelského prezidenta Ezera Weizmana z rozhlasového záznamu přerušují neutuchající ovace poslanců knesetu, vítající Anvara Sadata. Dojem ze scény sci-fi. Na tvářích tvrdých a hrdých židovských bojovníků, generálů a státníků, nesmlouvavých arabobijců – Begina, Rabina, Perese či Šamira – je vidět upřímný úsměv a také možná obdiv. Vždyť vítali největšího Araba v jámě lvové.

„Když jednáte s někým takovým, jako je Anvar Sadat, musíte si uvědomit, že to nedělá pro vaše dobro, ale pro svoje dobro,“ znovu zněla slova Ezera Weizmana. „Otázkou ale je, kolik dobrého umíte vyzískat z tohoto jeho přání zase vy pro sebe. A pak jsem ho zavedl k oknu, z něhož bylo vidět Jeruzalém a Chrámovou horu. Řekl jsem mu: Jen se dobře podívejte. Tohle město přece nemůžete rozdělit!“

Ne všichni lidé však hovořili s uznáním a uspokojením, ne všechny rozhlasové stanice v Jeruzalémě vysílaly mírumilovná slova. Hlas svobodné Palestiny si ke svým příspěvkům servítky rozhodně nebral. ”Když jsme ho viděli, jak se objímá s těmi sluhy amerického satana, věděli jsme, že musí zemřít!“ prohlašují bossové organizace al-Gamaa al-Islamiyya. „Zrádce! Sám se odsoudil k smrti!“

„Izrael a Egypt jsou ocasem ďábla, USA jsou jeho hlavou,“ křičeli Arabové na svých bouřlivých demonstracích. Nesouhlas se Sadatovým činem způsoboval horečku zhoubné nenávisti. „Na mnoha milionech zápalkových krabiček po celém arabském světě bude, Sadate, tvoje podoba, aby všichni věděli, jak vypadá nejhorší zrádce!“

„Všimněte si, pod očima má Sadat váčky a na pravé líci jizvu. Tam proudí špinavá krev, kterou z něho vypustíme!“ přísahali členové Islámského džihádu.

Anvar Sadat se v pořádku vrátil do Egypta a brzy poté, v září 1978, odletěl do USA, kde v Camp Davidu, jako host prezidenta Jimmy Cartera, podepsal s izraelským premiérem Menachemem Beginem mírovou smlouvu. Zavázal se, že za vrácení celého Sinajského poloostrova a zrušení židovských osad na území Západního břehu Jordánu, nebude zatím trvat na řešení problémů spojených se vznikem palestinského státu.

„Je to zrada palestinského lidu a Sadat je proradný kolaborant. Už nikdy s ním nebudeme jednat, zaprodal nás!“ bouřil Jásir Arafat, který hlavně zuřil, že Begin i Sadat za to uspěchané a populistické gesto dostali Nobelovu cenu míru.

„Sadat je agentem USA a bratří se s Židy. Řekl si tím o svoji smrt!“ nechali se slyšet se svými opakovanými vyhrůžkami i členové organizace al-Gamaa al-Islamiyya a Islámského džihádu, které kdysi nechal Sadat propustit z vězení, aby mu pomohli zlikvidovat Násirovu levici. Teď je znovu stíhal a do vězeňských cel poslal počátkem 80. let na patnáct set radikálních muslimů a koptských křesťanů.Egyptský prezident Anwar Sadat sleduje minutu před atentátem vojenskou přehlídku v Káhiře 6. října 1981.

Egyptský prezident Anwar Sadat sleduje minutu před atentátem vojenskou přehlídku v Káhiře 6. října 1981.

Když se vrátil z Izraele a USA, mysleli radikální muslimové na jediné – zabít zrádce Anvara Sadata. Podařilo se to čtyřem z nich 6. října 1981 během vojenské přehlídky v Káhiře, konané na počest osmého výročí války s Izraelem v říjnu 1973. Teroristé ozbrojení samopaly a granáty, s pomstychtivými tvářemi ukrytými pod helmami, se ve vojenském převlečení dostali na jeden z nákladních automobilů, které defilovaly před hlavní tribunou.

Jeden z muslimů pak přiložil řidiči hlaveň ke spánku a přinutil ho zastavit. Než se stráž hlídající prezidenta Sadata a další prominenty vzpamatovala, čtyři vrahové přeběhli asi padesát metrů až pod tribunu, kde vypálili na šokovaného Anvara Sadata sedmatřicet střel.

Smrtelnou byla až osmatřicátá, která se však odrazila do státníkovy hlavy zřejmě od jednoho ze sloupů. Zabito bylo také dalších sedm osob, na čtyřicet jich bylo zraněno, mezi nimi i tři američtí důstojníci. Stalo se to přesně v den výročí Sadatova slavného podpisu příměří s Izraelem. Všichni atentátníci byli zatčeni a odsouzeni k trestu smrti, který byl vykonán zastřelením.

Na 235 mrtvých a téměř dvě stě zraněných si v pátek 24. listopadu 2017 vyžádal bombový útok na mešitu na severu egyptského Sinajského poloostrova u Aríše. Teroristé patrně Islámského státu zaútočili během páteční modlitby. Nejprve odpálili trhavinu a pak začali střílet, informoval izraelský list list Ha´arec. Podobnost čistě náhodná, nebo to byl jen vzkaz egyptským zrádcům, jakým byl dle teroristů Anvar Sadat…?

Inu, svět je na zbláznění zmatený, ale přece jen mě v něm něco blaží; stál jsem pár mrazivých minut na Náměstí Králů v Tel Avivu, přesně na místě, kde byl smrtelně postřelen Jicchak Rabin, s hypertenzí nad svoji i tak vysokou normu jsem si vdechl atmosféru jeruzalémského Knesetu a slyšel ovace Židů vítajících před lety Anvara Sadata, na Golanských výšinách jsem si pak zase mohl vyslechnout vše o Davidu a Goliáši v šestidenní válce… Kdyby mě nic jiného už nepotkalo, tak napořád budu vědět, že jsem nežil až tak zbytečně a byl jedinečné historii skoro nadosah…

 

Foto: ČTK (1) a Reuters (6)…

http://www.rukojmi.cz/clanky/2361-je-ministryne-skolstvi-cr-nevzdelana-nebo-jen-zbabela-kdyz-nevi-ci-nechce-vedet-ze-jerusalajim-je-vecne-hlavni-mesto-izraele-zalozene-kralem-davidem-uz-roku-1004-pr-n-

http://www.rukojmi.cz/clanky/1408-proc-se-dnes-stydim-ze-jsem-kdysi-zesmesnoval-izraelsky-boj-proti-terorismu-ktery-zacal-o-70-let-driv-nez-kdyz-ho-halasne-vyhlasily-usa-az-po-11-zari-2001

http://www.rukojmi.cz/clanky/1343-je-dnesni-vrazdeni-v-bruselu-pouze-dalsim-z-tragickeho-dedictvi-utoku-z-11-zari-2001

Izraelská armáda jako jediná na světě ohlašuje předem své útoky…

Proč ještě nemá Izrael svoji Ústavu a prý je Blízký východ díky zbraním z ČSR centrem terorismu…?

Izrael před soud do Haagu pro zločiny na palestinských dětech…?

Až budou v bazilice Sv. Petra močit a souložit Femen a Pussy Riot

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *