17. listopad 1939 a 1989…

15. Listopad, 2017 – 14:42

Kdyby žili nacisty popravení studenti, co byli v listopadu 1939 proti Protektorátu Böhmen und Mähren, vzkázali by dnes havloidním rowdies z Národní třídy: Ukradli jste nám naši revoluci…

Tak nám zas havloidní rowdies zneužili studentské demonstrace z roku  1939, kdy bylo popraveno 9 představitelů studentských organizací; 1200 zatčených studentů skončilo v koncentráku Sachsenhausen-Oranienburg. Jejich vzkaz: „Ukradli jste nám naši revoluci“, by si za rámeček nedali…

Za vším totiž bylo 28. října 1939 a potlačení tiché demonstrace u příležitosti 21. výročí vzniku Československé republiky, během níž došlo ke zranění studenta lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jana Opletala. Tuto demonstraci z velké části organizovali právě studenti. Demonstraci, odehrávající se na Václavském náměstí, okupační moc potlačila s použitím nejen pořádkové policie, ale i jednotek SS.FOTO: 17. listopad 1939

Pohřeb Jana Opletala…

Další střety mezi demonstranty, k nimž se připojilo i velké množství mimopražských obyvatel, a německými bezpečnostními oddíly podporovanými v mnoha případech německým obyvatelstvem Prahy a německým studentstvem, se odehrály v Žitné, Melantrichově a Nezábranské ulici, ale i na Karlově náměstí.

V ulicích Prahy zněla protestní hesla „Němci ven!“ a „Pryč s Hitlerem!.“ Některá oslavovala také exilového prezidenta Beneše nebo české zahraniční legie bojující proti nacistickému Německu na straně Dohody. Zpívala se původní československá verze hymny včetně „Nad Tatrou sa blýska“, která byla zakázána s nástupem protektorátu.

V Nezábranské ulici došlo k zabití pekařského dělníka Václava Sedláčka (22 let) a v Žitné ulici k postřelení Jana Opletala. Ten byl následně převezen na kliniku prof. Arnolda Jiráska, kde byl i operován, avšak zemřel na následky střelné rány v břišní dutině.

Po jeho smrti protektorátní orgány prosazovaly odvoz ostatků na Moravu, odkud pocházel, studentská organizace prosazovala veřejný průvod městem, končící na nádraží. Na organizaci průvodu se podílel předseda samosprávy Hlávkových kolejí Maxmilián Martischnig a ředitel Hlávkovy koleje Václav Wiesner.

Truchlící u Opletalovy rakve…

Slavnostní pohřeb, který se konal 15. 11. 1939 pod vedením děkana lékařské fakulty prof. Hájka na Albertově, kde byla rakev s ostatky J. Opletala, se odehrál za hrobového ticha a asistence české policie. I tak při ukládání rakve do vozu zazněla národní hymna. Rakev byla poté převezena na nádraží a odeslána na Moravu. Jako čistokrevného zbabělce mě děsí Palachova nejbolestivější smrt

Následujícího dne proběhla v Berlíně za účasti Adolfa Hitlera porada, kde byla schválena akce nesoucí název „Sonderaktion Prag vom 17. November 1939“. Na této poradě mimo jiné Hitler pronesl:

„15. březen byl můj velký omyl. Lituji, že jsme s Čechy nenaložili jako s Poláky. Události 28. října a 15. listopadu ukazují, že Češi nezasluhují jiný osud. Z toho důvodu nařizuji: Zastavení českých vysokých škol na tři roky. Jakékoliv demonstrace dát ihned potlačit… Nebudu se ostýchat do ulic postavit třeba i děla. Do každého hloučku se bude střílet kulomety. Bude-li ještě nějaká demonstrace, srovnám Prahu se zemí…“…Výsledek obrázku pro foto studenti 17.listopadu 1939

Ještě v noci z 16. na 17. listopadu došlo k rozsáhlému zatýkání českých studentů v Praze, v Brně a v Příbrami. Studenti zatčení gestapem a jednotkami SS v Praze byli dopraveni do ruzyňských kasáren, kde došlo i k popravě 9 představitelů studentských organizací. (Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šaffránek a Jan Weinert).

Celkem 1200 zatčených studentů bylo poté převezeno do německého koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg, odkud jich byla většina propuštěna koncem roku 1942, zbytek pak v lednu 1943. Z těchto 1200 studentů nepřežilo útrapy koncentračních táborů 35. Šlo o vůbec první použití „sonderbehandlungu“ (likvidace bez soudu) na území protektorátu. Popravovalo se tu i během 1. stanného práva vyhlášeného v září 1941 (mimo jiné důstojníci z odbojové organizace Obrana národa). Do ledna 1942 zde bylo zastřeleno nebo oběšeno 247 lidí.

Mezinárodní den studentstva, někdy též Světový den studentstva, byl pak vyhlášen v roce 1941 v Londýně při příležitosti druhého výročí těchto událostí. Stalo se tak na zasedání Mezinárodní studentské rady, jehož se zúčastnili delegáti z 26 zemí. Byl připomínkou tragických událostí, k nimž došlo v období od 28. října do 17. listopadu 1939 v Protektorátu Čechy a Morava. Výsledek obrázku pro foto bitky policie rowdiesZásah ostravských policistů proti brněnským rowdies.Výsledek obrázku pro foto policie zraněné rowdiesToto není na Národní třídě, ale před stadionem Sparty… Foto: ČTK  

A byli to znovu studenti, kteří zneužili tento 17. listopadu 1939, aby opět po 50 letech vyšli v Praze na Národní třídu, kde však nebyli zabíjeni a vězněni, ale dopadli jak fotbaloví rowdies, když se utkávají s policií v Opavě, Ostravě, Brně či v Praze na Spartě  a na jiných místech, kde bývá zásluhou policie mnohem víc zraněných než na Národní třídě; 17. listopad 1989 se tam podle prohlášení Albrightové prý v zásadě nelišil od toho, co se odehrálo na ukrajinském Majdanu… viz zde: http://www.youtube.com/watch?v=qtqQeJ315nw

A jak si „hrdinové“ těch dnů dneska žijí, co dělají…? Nejznámější je Ludvík Zifčák alias agent StB Růžička. Byl rok na ekonomické fakultě VŠB a cílem tohoto studia byla legalizace osoby, která vystupovala v disidentském hnutí studentů.Výsledek obrázku pro foto student šmíd dražská

Mohl být tím polínkem, jež by způsobilo nejen krutý oheň, ale i skutečný masakr a puč. Po policejním zásahu měl zůstat ležet na dlažbě jako student Martin Šmíd, aby se roznesla se fáma, že je mrtev. Zifčák však měl smrt jen předstírat, aby rozpoutal mezi lidmi hysterii, že jde o pokus zneužití 17. listopadu disidentskými kruhy.

Měla být zkrátka do světa vyhlášena dezinformační zpráva o ubití studenta Martina Šmída při střetu s bezpečností. Až by tato lež praskla, kompromitace disidentů by byla jasná. Mohla k tomu přispět i Drahomíra Dražská, psychicky labilní narkomanka a chorobná lhářka, jež se neustále zmateně pohybovala po Národní třídě a Mikulandské ulici, srdceryvně plačící a neustále sdělující svému okolí, že jí zabili kamaráda z dětství.

Popisovala smrt svého přítele Martina Šmída, co studuje matematicko-fyzikální fakultu na UK. Líčila s barvitými podrobnostmi, jak byl policisty ubit.

Václavák se sochou Sv. Václava – listopad 1989… Snímek Břetislav Olšer

Na scénu přichází disident Petr Uhl, manžel dnešní ombudsmanky Šabatové, který uslyší o mrtvole, nezaváhá a rozšířil jedním telefonátem do rádia Svobodná Evropa, že během zásahu proti demonstraci na Národní třídě byl zabit student Martin Šmíd (Zifčák-Růžička). Zpráva o jeho smrti měla být roznětkou k zahájení listopadového „převratu“ v roce 1989. http://www.rukojmi.cz/clanky/3313-disidentka-mluvci-charty-77-a-nynejsi-ombudsmanka-anna-sabatova-je-i-bez-hidzabu-skodnou-v-ceskem-reviru-ochrany-lidskych-prav-opruzuje-poctive-lidi-nezna-zakony-ceska-a-podnecuje-k-nenavisti

Za chvíli to věděl každý v Československu i skoro na celém světě. Jaký měl smysl této „novinářské kachny“? Co se v té chvíli odehrávalo v hlavách účastníků demonstrace? Policisté si mohli říkat: „To je průser, teď to bude mela, jen si musíme dát majzla, abychom neutloukli nějaké dalšího študáka…“

Studenty to mohlo ještě víc rozhajcovat: „Tak, vy bestie. Vy nás budete zabíjet? To si přece nenecháme líbit. Oko za oko, zub za zub, smrt za smrt…“ Disidenti by naopak byli na koni: „Máme prázdné ruce a oni nás mlátí a zabíjejí. Taková je dnešní totalita. Všichni to vidíte. Fůůůj, pryč s komunou…“

Trapný Petr Uhl se za rozšíření dezinformace později omluvil na veřejném shromáždění občanů na Letenské pláni. V období Pražského jara působil v levicovém Hnutí revoluční mládeže, za což byl v roce 1969 na čtyři roky uvězněn. Roku 1990 byl zvolen poslancem Federálního shromáždění za Občanské fórum. Mezi léty 1990-1992 vykonával funkci generálního ředitele ČTK, až do roku 1994 tam pracoval jako redaktor. Poté působil do roku 1996 jako redaktor Listů Jiřího Pelikána a později, v letech 1996 až 1998, byl redaktorem deníku Právo.Výsledek obrázku pro foto petr uhl šabatová

Roku 1997 začal spolupracovat s ČSSD a zároveň se stal předchůdcem Kocába – předsedou Rady pro národnosti, Rady pro lidská práva a Mezirezortní komise pro záležitosti romské komunity, a také náměstkem vlády pro lidská práva. Významně protestoval proti stavbě zdi v Matiční ulici. V dubnu 2006 byl jmenován francouzským prezidentem rytířem Čestné legie, v květnu 2008 mu byla udělena „Evropská Karlova cena“ Sudetoněmeckého krajanského sdružení…

A copak dělá Ludvík Zifčák (57) dnes? Osmadvacet roků po 17. listopadu 1989? Vyučený instalatér byl za „Růžičku-alias Šmída“ odsouzen k šestnácti měsícům vězení, po polovině trestu jej však podmínečně propustili. V roce 2001 se stal předsedou Komunistické strany Československa, za niž o rok později neúspěšně kandidoval v komunálních volbách v Bruntále. Nicméně se dočkal. Jeho sdružení „Prosperita Karlovy Studánky“ se probojovalo do místního zastupitelstva.Poručík Státní bezpečnosti Ludvík Zifčák (54) byl nasazen před listopadem 1989 do disidentského hnutí. Znal se prý i s Havlem a tykal mu.

Poručík Státní bezpečnosti Ludvík Zifčák (54) byl nasazen před listopadem 1989 do disidentského hnutí. Znal se prý i s Havlem a tykal mu. FOTO: Martin Přibyl, archiv

Do hotelu Džbán v obci se na Zifčákův popud přistěhovalo v posledních týdnech před komunálními volbami přes třicet nových obyvatel – tito lidé pomohli „Prosperitě“ ke dvěma křeslům v zastupitelstvu. K volbám v Karlově Studánce přišlo skoro 88 procent voličů. Zifčákova „Prosperita“ získala 19,5 procenta hlasů, Sdružení spokojených občanů přes 32 procent… Studenti Kohout, Pelikán, Kundera a spol…

Listopad 1989, aneb Než se z upírovy milenky stala první dáma sametového Československa…

Zkrátka, svůj k svému; revoluční mladík Uhl, příznivec Havla, Kohouta, Pelikána, Kundery a Romů, socialistů i sudetských Němců, zároveň též disident, chartista a spolupracovník Svobodné Evropy. Holt, někdo má široký rádius zájmů. Z extrému do extrému. Kdos bez chyby, hoď kamenem…

Inu, kdyby žili nacisty popravení studenti, co byli v listopadu 1939 proti Protektorátu Böhmen und Mähren, vzkázali by dnes havloidním rowdies z Národní třídy: Ukradli jste nám naši revoluci… A tak si tu žijeme vedle smutných hrdinů  17. listopadu 1989… Rádobystudenti neponížili Zemana, ale skutečné hrdiny 17. listopadu

http://www.freeglobe.cz/Articles/1697-ludvik-zifcak-mrtvy-student-smid-vzpomina-na-listopad-slo-nam-o-vymenu-spicek-uvnitr-ksc.aspx

Jak to bylo, politická pohádko, s Čalfou, Havlem a Čeřovským…?

Malý Muk, ani ťuk, aneb Sametovko spanilá, stvořilas nám žvanila..?

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKnihav elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *