Nevětší komunista Dubček a největší antikomunistky Čáslavská, Kubišová…

7. Listopad, 2017 – 19:17

Kdoví, jak by vzpomínaly na Dubčeka i havloidky Kubišová a Janžurová, nebo již zesnulá antikomunistka Čáslavská, přestože to byl první tajemník ÚV KSČ, resp. právem nejmocnější komunista Československa…?

Automobilová nehoda 1. září 1992 na dálnici u Humpolce před čtvrtstoletím ukončila 7. listopadu 1992 politickou i životní cestu Alexandera Dubčeka. Řidič luxusního BMW dostal v dešti na problematickém úseku 88. kilometru smyk, nezvládl řízení a proletěl svodidly.

Řidič vyvázl jen s lehkým zraněním, Dubček ale vyletěl z auta, přerazil si páteř, pánevní kost, žebra, měl řadu dalších zranění…Výsledek obrázku pro dubček humpolec

Na Alexandra Dubčeka vzpomíná jeho syn, chirurg Pavol (69): „Byl jsem na prvním soudu, kde jsem podal odvolání, protože se mi zdálo, že vyšetřování proběhlo velmi povrchně. Nechápu například, proč odmítli přizvat k analýze automobilu firmu BMW, která o to sama požádala…“

Hvězdné hodiny své politické kariéry prožíval v roce 1968. V lednu se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ, de facto tedy nejmocnějším mužem ve státě.  Stal se ikonou pražského jara; zemřel před 25 lety v pražské nemocnici Na Homolce…Výsledek obrázku pro dubček humpolec

Tento úsek dálnice je prý opředen mýty, ovšem podepřenými statistikami o nehodovosti. Boural tu herec Petr Haničinec, zpěvačka Marika Gombitová, politici Bakšay a Bútora. Udály se tu hromadné nehody a o kilometr dál se před čtyřmi lety do rekordního karambolu dostalo dokonce 116 aut najednou! Účastníci havárií nezřídka popisovali, že pociťovali záškuby vozu, podivné pocity při řízení…Související obrázek

Jan Werich po roce 1968 řekl: „Když ono se Dubčekovi tak krásně fandilo.“ Ale v listopadu 1989 už to bylo málo… Foto: ČTK 

Jsme s vámi, buďte s námi. Rčení, které se v roce 1968 spojovalo s Alexandrem Dubčekem, hlavně s jeho snímky; s tím Dubčekem, co skáče šipku do vody, jinde Dubček s Martou Kubišovou, nebo Dubček s Věrou Čáslavskou… „Ať žije Dubček!“ volali demonstranti ještě 21. srpna 1969; od ledna 1968 do dubna 1969 to byl svým postavením nejvyšší muž v KSČ, první a poslední komunistický lídr v Československu, jenž získal spontánní loajalitu občanů.

Snímek Čáslavské s generálním tajemníkem ÚV KSČ Dubčekem; dala mu polibek a jako olympijská vítězka mu darovala svoji medaili….

Uběhlo dvacet let, přišel listopad 1989 a Dubček se právě tak usmíval na spontánní davy z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí. Opět byl tam, kde Marta Kubišová. Mohlo se zdát, že vykročil k návratu do čela dění právě tam, kde před dvaceti lety skončil. Tehdejší slogan „socialismus s lidskou tváří“ znal každý. Ta tvář byla Dubčekova…

Marta Kubišová a Iva Janžurová přivítaly generálního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka po jeho návratu z Moskvy…

Necelý měsíc před invazí vojsk Varšavské smlouvy se v železničních vagonech na slovenských hranicích v Čierné nad Tisou pokusil Leonid Brežněv „přivést k rozumu“ Alexandra Dubčeka. Dubčekovo vedení odmítalo obvinění ze sílící kontrarevoluce a rovněž nechtělo dát souhlas s Brežněvovou tezí o internacionální pomoci při obraně socialismu v jiné zemi… Tzv. „vagonové jednání“ začalo 29. července 1968. Pak 23. srpen 1968, Moskva. – rozhovor mezi sovětskými představiteli v čele s L. Brežněvem a A. Dubčekem a O. Černíkem…

Na Dubčeka mám vzpomínku prostřednictvím Čestmíra Císaře… Lidská nesmrtelnost je přímo úměrná lidské paměti. Čestmír Císař, jenž v neděli 24. března 2013 zemřel ve věku požehnaných 93 let, patří k těmto nesmrtelným osobnostem. Byl jsem v architektonicky vyvedeném štrasburském sále Rady Evropy, připomínající lotosový květ, rovněž v dobách, kdy zde ještě za postsametového Československa kraloval do roku 1992 jako velvyslanec naší mise právě Čestmír Císař.

Dělal jsem s ním rozhovor a trochu se na mě ten roztomilý pán s šedovlasým ježkem na hlavě zlobil. Přijel jsem totiž o dvě hodiny později, než jsme byli domluveni. Auto mě dovezlo omylem ke štrasburské radnici. A než jsem zjistil svůj omyl a městským autobusem č. 39 ujel pár zastávek k Radě Evropy (Council of Europe), musela zrušit domluvenou schůzku se mnou i generální tajemnice RE Cathérine Lalumiérová.http://olser.cz/wp-content/uploads/cisar.jpg

Čestmír Císař, narozený 2. ledna 1920, pocházel z chudé rodiny malíře pokojů v Sudetech, odkud se po Mnichovu v roce 1938 rodina musela odstěhovat. Avšak od roku 1936 dostal jako nadaný žák stipendium ke studiu na lyceu ve francouzském Dijonu a toto studium tam také ještě koncem jara roku 1939 zakončil maturitou. Po druhé světové válce vystudoval v Praze na Karlově univerzitě sociologii a historii. V roce 1945 byl přijat do KSČ a působil v různých kulturních, školských a vzdělávacích správních funkcích i jako novinář.

Do vysoké politiky vstoupil v roce 1963, kdy zastával funkci tajemníka Ústředního výboru KSČ v oblasti kultury a tomuto období se pro jeho reformní úspěch při rozvoji divadla, filmu či literatury říká „milostivé léto“. Následující dva roky působil jako ministr školství a kultury, poté byl pro své až oportunistické názory odsunut jako velvyslanec do Rumunska.

„V době liberalizace šedesátých let jsem byl jedním z čelných reformátorů Pražského jara. Lidé věřili komunistovi Dubčekovi… Hned po invazi pěti armád Varšavské smlouvy jsem byl proti ní a patřil jsem mezi přední československé politiky, kteří byli uneseni sovětskými výsadky a zadržováni mimo území ČSSR. Česká národní rada a další orgány proti mému zadržování vydaly ostrý protest, na jehož základě jsem byl spolu s ostatními propuštěn…“ krčí rameny se svým potutelným úsměvem.Výsledek obrázku pro foto čestmír císař dubček

“Zpět jsem se vrátil na popud Alexandra Dubčeka a po rezignaci Antonína Novotného jsem se stal jedním z hlavních adeptů na post prezidenta republiky. Své kandidatury jsem se ale vzdal ve prospěch Ludvíka Svobody. Pak jsem byl na přelomu roku 1968 až 69 předsedou České národní rady. A když nastal rok 1989, patřil jsem k prvním zakladatelům Obrody – Klubu za demokratický socialismus a také opět jedním z kandidátů na prezidentský úřad…” říkal rozšafně spolutvůrce pokusu o socialismus s lidskou tváří…

“Pražské jaro bylo jedním z nejkrásnějších období v mém životě. V době, kdy byla Evropa rozdělena na dva bloky, tak zde nastalo jisté uvolnění,” řekl mi pak k období svého politického vzestupu. “Za zcela naplňující považuji své působení ve veřejných funkcích v oblasti vědy, vzdělanosti, kultury a umění. Byl to rozlet, který zaujal nejen Evropu, ale i celý svět. Všichni nám drželi palce…”

Období Pražského jara považuje expředseda České národní rady za obrodou intelektuální obce: “Prý vládla dělnická třída, ale bez českých a slovenských intelektuálních sil nemohl ten systém dobře fungovat. Jaro roku 1968 znamenalo především návrat ke kořenům Masarykova humanismu…“

Dne 21. února 1991 podepsal ministr zahraničí ČSFR Jiří Dienstbier st. a generální tajemnice Catherine Lalumiérová smlouvu o našem vstupu mezi pětadvacítku zemí Rady Evropy jako její řádný a plnoprávný člen. Ze Štrasburku ale musel Císař v roce 1992 odejít, protože se na něho vztahoval lustrační zákon. Ten postihoval i osoby, které za komunismu zastávaly čelné vládní funkce a Císař byl ovšem v šedesátých letech ministrem školství a kultury; měl smůlu, že nebyl agentem CIA…Výsledek obrázku pro foto čestmír císař dubček

Byl rovněž dvakrát kandidátem zejména studentů na prezidenta republiky, a to nejen v roce 1968, kdy přenechal prezidentskou kandidaturu Ludvíku Svobodovi, kterého Moskva lépe akceptovala, ale i v roce 1989.

“Čestmír Císař je symbol vzdělaného politika, k němuž se hlásím od doby, kdy jsem jako student na jaře 1968 s ostatními volal Císař na Hrad!,” řekl mi velvyslanec Slovenska v Praze spisovatel Ladislav Ballek, s nímž jsem se setkal v Bratislavě, stejně jako s tehdejším prezidentem SR Rudolfem Schusterem, u příležitosti udělení ceny E. E. Kische za díla literatury faktu…

O den později, měsíc a půl od chvíle, kdy pořádkové síly zasáhly proti studentům na Národní třídě, byl zvolen prezidentem Václav Havel, bránící se prozíravě přímé volbě. Vděčil za to parlamentu a Mariánu Čalfovi. Z disidenta a komunistického pragmatika se stali spojenci…Výsledek obrázku pro foto dubček

Dramatik a jevištní dělník Havel pak už jako prezident-pragmatik z balkonu na manifestaci v Košicích slíbil, že po volbách opět navrhne Slováka Čalfu za premiéra, který počátkem roku 1990 vyhrožoval komunistické sněmovně, že pokud nedají svůj hlas Havlovi, udá je za spolupráci s StB…Jen nevím co by na toho Slováka Čalfu řekl dnes Slovák Dubček…

Inu, proč by se nekrolog nemohl jmenovat – rozjímání nad „císařským milostivým létem“ Čestmíra Císaře a nad podzimním umíráním Alexandra Dubčeka, jejichž nesmrtelnost vydrží tak dlouho, dokud si budou celé generace připomínat tyto jedinečné a neobvyklé osobnosti… Vzpomněly by si dnes na Dubčeka i havloidky Kubišová a Janžurová, nebo kdyby ještě žila antikomunistka Čáslavská, přestože to byl první tajemník ÚV KSČ, resp. právem nejmocnější muž Československa…?

Foto: ČTK

http://www.rukojmi.cz/clanky/2296-sleduji-olympijskou-atletiku-v-riu-tesim-se-na-patnactistovkare-a-myslim-na-josefa-odlozila-take-by-se-dival-urcite-by-byl-mezi-pozvanymi-v-i-p-hosty-kdyby-ho-nepripravil-o-zivot-jeho-vlastni-syn

https://zpravy.idnes.cz/pred-dvacet-lety-na-dalnici-d1-u-humpolce-boural-politik-alexander-dubcek-1a6-/domaci.aspx?c=A120830_1822650_jihlava-zpravy_mv

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *