Balfourův dopis…

2. Listopad, 2017 – 22:20

Byl to před sto lety jen obyčejný dopis Balfoura lordu Rothschildovi, který však chytl britského ministra zahraničí za slovo a byl z toho dokument o zřízení národní domoviny pro židovský lid v Palestině…

Ve čtvrtek uplynulo sto let od chvíle, kdy 2. listopadu 1917 odeslal ministr zahraničí Velké Británie a její pozdější premiér Arthur James Balfour lordu Lionelu Walteru Rothschildovi, předsedovi britské sionistické organizace, dopis.

Uváděl v něm, že britská vláda pohlíží příznivě na zřízení národní domoviny pro židovský lid v Palestině a učiní vše pro to, aby tohoto cíle bylo dosaženo.

Adresát Lord Rothschild po jeho obdržení jej pohotově zveřejnil v jednom z deníků a možná neuvážený slib se změnil v zásadní dokument, jenž zněl:

Arthur James Balfour (foto: George Grantham Bain)

Ministerstvo zahraničí
2. listopadu 1917

Drahý lorde Rothschilde,

S velkou radostí Vám zasílám jménem vlády Jeho Veličenstva, následující prohlášení sympatií k židovským sionistickým aspiracím, které bylo předloženo kabinetu a jím schváleno.

„Vláda Jeho Veličenstva pohlíží příznivě na zřízení národního domova pro židovský lid v Palestině a použije svého nejlepšího přičinění, aby usnadnila dosažení tohoto cíle, při čemž se jasně rozumí, že nebude učiněno ničeho, co by mohlo poškodit občanská a náboženská práva existujících nežidovských společenství v Palestině, či práva a politický statut Židů v jakékoliv jiné zemi.“

Byl bych vděčen, kdybyste mohl předat toto prohlášení na vědomí Sionistické federaci.

Upřímně Váš
Artur James Balfour

Dokument zároveň přislíbil, že nebude učiněno nic, co by mohlo poškodit občanská a náboženská práva existujících nežidovských komunit v Palestině. Měla to být odměna za pomoc Židů proti Osmanům během I. světové války, když se postavil svojí autoritou za rozdělení tzv. Palestiny na arabský a židovský stát, aby obnovil tradici dávného Izraelského království a Judei. 

Právě Židé se zasloužili svým bojem po boku britských vojáků o porážku Turků a zničení Osmanské říše. Udatně se bila Židovská legie a zejména Sionský sbor mezkařů – Zion Mule Corpus, který bojoval při vylodění Britů na Gallipolském poloostrově. Jak napsal Martin Gilbert ve své knize Dějiny Izraele, od Brita sira Johna Graye Hilla byl zakoupen za 6500 britských liber pozemek a dům pro budoucí Hebrejskou univerzitu.

Na schůzi válečného kabinetu v únoru 1940 odpověděl Winston Churchill, ministr válečného námořnictva V. Británie, na otázku pozdějšího prvního prezidenta Izraele Chaima Weizmanna, jestli je možné, aby se palestinští Židé mohli ozbrojit a vlastnit zbraně. „Bylo by možné pokládat za záležitost satisfakce, aby Židé v Palestině mohli vlastnit zbraně a mít svoji vlastní obranu. Jsou jedinými důvěryhodnými přáteli, které máme v této zemi, a jsou mnohem více pod naší kontrolou než roztroušené arabské obyvatelstvo…“

Ulicemi Ramalláhu však hned ve čtvrtek 2. listopadu 2017 prošlo asi několik tisíc Palestinců. kteří drželi vlajky s nápisy, na kterých stálo „100 let vyvlastnění“. Balfourovu deklaraci vnímají jako počátek „nakby“ (arabsky katastrofa), kdy po vzniku Izraele v roce 1948 více než 700.000 Palestinců uteklo nebo bylo vyhnáno ze svých domovů. Výsledek obrázku pro foto olser palestinci

Palestinský byznys…

Prezident palestinské autonomie Mahmúd Abbás uvedl, že Británie jako někdejší mandátní správce Palestiny by se měla omluvit za to, že v roce 1917 přiznala Židům právo na národní stát na území Palestiny. „Británie by se měla omluvit za katastrofy, bídu a nespravedlnost, kterou tato deklarace vytvořila, a napravit důsledky,“ řekl Abbás s tím, že součástí nápravy je uznání Palestiny jako státu.

Britský umělec Banksy na Západním břehu Jordánu zorganizoval satirickou oslavu stého výročí Balfourovy deklarace. Součástí akce bylo slavnostní odhalení rytiny na takzvané izraelské bezpečnostní bariéře, kterou Izrael nechal vystavět mezi Západním břehem Jordánu a Izraelem. Rytinu se slovy „Promiňte“ odhalila dvojnice britské panovnice Alžběty II. Zatímco Izrael tvrdí, že zeď má sloužit jako ochrana před terorismem, Palestinci ji označují za zhmotnění segregace.

Napjatá atmosféra toho dramatického dne 29. listopadu 1947, kdy Organizace spojených národů měla na programu hlasování o vzniku státu Izrael a tím rozdělení Palestiny, by se dala krájet. Arabští i židovští obyvatelé bedlivě sledovali rozhlasové vysílání. Byly to přímé přenosy z jednacího sálu v budově OSN. Nervozita vrcholila, každý věděl, že rezoluce musí být přijata dvoutřetinovou většinou hlasujících delegátů.

A jak mělo vypadat území židovského státu, který tvořil asi setinu území celého arabského světa…? Nic moc, spíš nic, než moc, ale Židé měli konečně znovu své území z dob Izraelského království a Judeje. Na západě, na pobřeží Středozemního moře, to byla bahnitá nížina Sharon, na jihu kamenitá poušť Negev a na severu Galilea, rámovaná neplodnými Golanskými výšinami. Jeruzalém měl být otevřeným městem pro Araby i Židy pod dozorem OSN…

Výsledek obrázku pro foto hlasování palestinci

„Hlasování předcházela zdivočelá protižidovská kampaň ze strany Arabů. Nejvíc nenávistné bylo Rádio Damašek, které tvrdilo, že vyhlazovací tábory Židů v Evropě vůbec neexistovaly. Všechno měl být pouze náramně vymyšlený a mazaný plán sionistických satanů, aby na svoji stranu přilákaly sympatie světa, který jim tak povolí židovskou invazi do arabské Palestiny,” nastiňoval mi pamětník Bobby David z Tel Avivu atmosféru těsně před vyhlášením státu Izrael.

A potom už Jeruzalém, Haifa, Tel Aviv a hlavně kibucy, vystavěné poblíž arabských vesnic, ztichly. Každý počítal na dálku hlasy v New Yorku. Napřed zabouřily palestinské kavárny, kde se kolem radiopřijímačů tísnily stovky Arabů, zuřivě bafajících z vodních dýmek. První hlas byl pro ně; bratrský Afghánistán byl proti vzniku Izraele. Pak se jásání v arabských krčmách změnilo v řev nadávek.

Jedna země za druhou byly pro Izrael, počínaje Austrálií, Belgií, Bolívií, Běloruskem a Brazílií, přes Československo, Dánsko a Dominikánskou republiku, Kostariku, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Panamu a konče Polskem, Ukrajinou, Jihoafrickou Unií, SSSR a USA. Hlasování se zdržela Velká Británie a Jugoslávie. Proti byly kromě Jordánska a dalších arabských zemí také Sýrie, Egypt, Jemen, Irák a Turecko.Výsledek obrázku pro foto hlasování palestinci

Třiatřicet delegátů bylo pro židovský stát, třináct proti a deset se hlasování zdrželo. Thajsko se hlasování nezúčastnilo… Rozdělení Palestiny na arabský stát a židovskou domovinu se stalo skutečností, která však okamžitě poté vyvolalo protižidovský odpor…

Dne 14. května 1948 si Židé tedy založili stát Izrael a 20. července 1951 byl na Chrámové hoře, původně židovském kopci Moria, zavražděn jordánský král Abdulláh I. poté, co dokončil modlitbu v mešitě Al-Aksá. Jeho vrah, Mustafa Šukrí Ušo, Palestinec spřízněný s rodinným klanem Husejní (do něhož patřil zmiňovaný muftí a Hitlerův příznivec Hadž Amin al-Husejní) ho zastřelil, protože chtěl údajně uzavřít separátní mír s Izraelem.

Přece jen se vědělo, že jednal s Goldou Meirovou. Jeho syna, nastávajícího krále Jordánska Husajna, zachránila šerpa a zlatá medaile na hrudi, která zachytila vražednou kulku. Na počest své záchrany věnoval 8,2 milionu dolarů, aby mohl financovat přes 80 kilogramů ryzího zlata na pokrytí kopule Omarovy mešity…

Rok 2003 – premiér Izraele Ariel Šaron…  

“Poté se Golda Meirová stala signatářkou prohlášení nezávislosti Izraele a stává se na velmi krátkou dobu první velvyslankyní židovského státu v Sovětském svazu. Následujícího roku byla zvolena za Stranu práce do Knessetu a za vlády prvního izraelského ministerského předsedy Davida Ben-Guriona postoupila na post ministryně práce a posléze, od roku 1950, ministryně zahraničí.

V letech 1953–1966 byla velvyslankyní Izraele v OSN, kde zejména v roce 1956, po preventivní vojenské akci Izraele proti Egyptu a po vypuknutí suezské krize, jen velmi těžko obhajovala práva izraelského lidu na sebeurčení a na samostatný, suverénní stát…” řekl mi po mé akreditaci na mimořádné izraelské volby v roce 2003 David Sarenga, bývalý tiskový mluvčí ministra zahraničí Benjamina Netanjahua, poté konsul velvyslanectví Izraele při OSN v New Yorku.

Západní zeď – Zeď  nářků v Jeruzalémě…

Pokud mluvíme o Palestincích, tak musíme zmínit, že Pelištejci byli jako nesemitský kmen potomky Pelasgerů, bílého kmene Indogermánů, jako např. Albánci. Takže žádní semité. Uznávaný výklad názvu Pelištejců se odvozuje od slova falasa, což znamená „vystěhovalec“, či „přistěhovalec“. Jde o cizí kmen, který byl vyhnán z Egypta faraónem Ramsesem III. v roce 1176 př. n. l. Původně však žili na ostrově Kaftor, dnes Kréta. Teprve až kolem roku 1200 př. n. l. se usadili v oblasti dnešním Pásmu Gaza. Takže, žádná města a kultura už před 6000 lety. Palestina je virtuální název jako byl Protektorát Böhmen und Mähren

Ředitelem konference byl Munter Isaa, jehož vyřčené nesmysly stojí za pozornost jako tragikomické anekdoty: „Stále existuje problém 5 milionů uprchlíků, z nichž 1,8 milionu dosud žije v gazanských táborech. Stavba bezpečnostní zdi je nezákonná a výstavba bytů v Judeji a Samaří je hlavní překážkou míru. Izraelská okupace je nejdelší okupací v moderní historii…“

Chlapy neberem…

A skutečná fakta? Uprchlíků bylo „jen“ přes 700 tisíc, což je podstatný rozdíl od uváděných pěti milionů, a to, že existují uprchlické tábory v Pásmu Gaza je pouze proto, že Liga arabských zemí zakazuje jejich usídlení ve svých zemích, kromě Egypta a Jordánska, aby tím nepřišla o silnou kartu v boji proti Izraeli. Z Izraele prostě odešli ti, kdož odmítali přiznat židovskému státu jeho nezávislost a měli jedinou myšlenku – zničit Izrael. Ostatní mohli zůstat a dnes se mají jako jiní arabští Izraelci, co si žijí mnohem líp, než jejich soukmenovci v okolních zemích.

Bohaté arabské země, Saúdská Arábie, Sjednocené arabské emiráty, Kuvajt, Katar či Írán a další raději staví za biliony mrakodrapy v Rijádu, Abu Dabi či Dubaji, aby využily svých zisků z těžby a prodeje ropy. Kdyby věnovaly pouhý jeden výnos ze svých mnohamilionových denních těžeb a prodejů ropy, mohly by uprchlické rodiny z Potěmkinových vesnic v Pásmu Gazy žít v haciendách a blahobytu. Také tato možnost je nepřípustná. „Uprchlíci“ musí rovněž po osmašedesáti letech neustále provokovat…

Jeruzalém…

Ve vojenském tisku BAMACHANE (V táboře) z dávných let “šestidenní války” byly dva rozhovory. Na titulní straně s generálem a ministrem obrany Izraele Moše Dajanem a uvnitř listu článek “DUBCEK be CAHAL” – “Dubček v izraelské armádě” s vojínem ze Západního břehu Jordánu a mým přítelem Tomi Shvedem, který se před mnoha roky vystěhoval do židovského státu ze Slovenska. Zatímco generál se snažil uklidnit vášně mezi Židy a muslimy, když tvrdil, že jediné východisko je nabídnout jim vstřícnost a porozumění, vojín, na něhož zbylo pouze místo uvnitř média, měl jiný názor.

“Arabové jsou naprosto nevyzpytatelní; každé gesto dobré vůle, naši snahu o mír a přerušení nesmyslné války, považují za naši zbabělost, strach a poníženost. Když vystěhujeme své osady v Pásmu Gazy nebo v Samaří, neberou to jako naši snahu o mír, ale oslavují to jako své vítězství nad strachem podělanými Izraelci…”

Když před třiceti roky začali Izraelci stavět bezpečnostní zeď jako ochranu před teroristickými útoky Palestinců, OSN bouřila, jak je to proti lidským právům. A ejhle, čas oponou trhnul a máme zde rok 2016 a s ním stovky kilometrů čerstvých plotů z ostnatých drátů a zdí jako ochranu před agresivními novodobými běženci… Je to přes deset roků, co zásluhou této zdi nebyl spáchán v Izraeli jediný sebevražedný atentát…

A teprve nedávno uznal palestinský šéf Abbás obrovskou chybu, možná by o tom mohl napsat panu Žídkovi, když řekl: „Dva roky po druhé světové válce udělal Arabský svět velkou chybu, když odmítl plán OSN na rozdělení tehdejší mandátní Palestiny na židovský a palestinský stát,“ řekl v rozhovoru pro izraelskou televizi. Nabídku Organizace spojených národů měli podle Abbáse Arabové v roce 1947 přijmout. Když o rok později vznikl Izrael, následovala arabská prohra ve válce s novým státem. “Byla to naše chyba, chyba všech Arabů. Ale trestají (Izraelci) nás za to skoro sedm desítek let…” dodal.

Inu, je to už osmašedesát roků, co mají Židé znovu svůj stát, ovšem lokální Arabové, co si říkají Palestinci, s vytvořením toho svého státu pořád váhají; až prý spláchnou Izraelce do moře. Zapomněli, že platí rčení: Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá…? V současnosti je navíc zastínily miliony běženců z Afriky a Blízkého východu, občas se mezi nimi v Evropě objeví též nějaký Palestinec, ovšem v roli pro ně typické – jako terorista…

Snímky Břetislav Olšer (6)Leila Khaledová. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Leila Khaledová. | foto: Twitter.com/@An_Phoblacht

PS: Leila Khaledová byla první ženou, která unesla letadlo. V roce 1969 se svým týmem unesla letadlo společnosti TWA Flight 840 během letu z Říma do Tel Avivu, ve kterém měl být izraelský velvyslanec v USA Yitzhak Rabin, ten však do letadla nenastoupil. Boeing 707 následně přistál v Damašku, kde jej teroristé vyklidili a vyhodili do vzduchu jeho přední část. Během útoku nebyl nikdo zraněn.

O rok později se tak dostala do letadla společnosti El Al na let 219 z Amsterodamu do New Yorku a pokusila se jej unést. Při tomto pokusu v roce 1970 však byla zadržena leteckými maršály, zatčena a putovala vězení za terorismus. Později ji Britové vyměnili za rukojmí z dalšího uneseného letadla. Souběžně totiž palestinští teroristé unesli další 4 letadla. Celá akce vešla v povědomí jako únosy letadel na Dawson’s Field.

A právě tato palestinská teroristka Leila Khaledová vystoupila v těchto dnech na akci v Evropském parlamentu jako hlavní řečník, aby hovořila o roli žen v palestinském odboji. Radikální skupina Lidová fronta pro osvobození Palestiny (LFOP), které je Khaleová součástí, se vyskytuje na seznamu organizací, které EU považuje za teroristické. Setkání, na kterém Khaleová vystoupila, uspořádali poslanci krajně levicové španělské strany Izquierda Unida, která je součástí poslanecké skupiny Spojená evropská levice/Severská zelená levice v rámci Evropského parlamentu.

V islamistické propagandě jasně platí zvrhlé heslo: Žádné mrtvé děcko nesmí přijít nazmar

Click here: Israel

http://www.youtube.com/watch?v=QxaDmAyt84g&feature=player_embedded

http://www.youtube.com/watch?v=70Oqo_wmuGo&feature=channel

http://vit.blog.idnes.cz/c/381130/Kde-se-vzali-Palestinci.html

http://www.youtube.com/embed/RtgbvotqVFE?rel=0

John Kerry–profesionální “kazisvět”; na co sáhne, z toho je fiasko

Kdyby šlo o muslimy, napsal bych: Dva kohouti na jednom smetišti…

Islám není mírumilovný a říkejte mi stokrát, že jsem islamofob…

http://www.youtube.com/watch?v=o37GHxeRqGA&feature=player_embedded

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *