Jak se stal Nohavica estébákem…?

27. Říjen, 2017 – 20:11

Osud Jarka Nohavici dokumentuje tzv. samopohyb, v němž „agenti plodili agenty“. Estébáci se o čím dál populárnějšího ostravského zpěváka začali vážně zajímat v roce 1984 kvůli udání jeho tehdejšího výborného přítele, rovněž písničkáře a bohéma Josefa Štreichla.

Toho získala StB do svých služeb už v roce 1976, ještě na učilišti, kde ho chytili při kouření marihuany. „Buď půjdeš do vězení, nebo nám to podepíšeš,“ dali Štreichlovi na vybranou. Vyplašený kluk zvolil to druhé, ale ve výpovědích pak ani zdaleka neříkal jen nicotnosti. Od něj se estébáci dozvěděli, že si Nohavica půjčuje samizdatovou literaturu a nijak nehoří pro „socialistický“ způsob života.

Přestože tohle všechno byly věci, kvůli kterým mohl člověk za komunistů skončit za mřížemi, estébáci Nohavicu nezařadili hned mezi nepřátele režimu. Založili si na něj tzv. signální svazek, což jim dalo právo písničkáře sledovat a odposlouchávat. Zda to skutečně dělali a co všechno si o Nohavicovi zjistili, se neví – signální svazek byl až na několik fragmentů skartován. „Signální“ zájem StB dostane člověka do situace, jež se dá přirovnat k chůzi po úzké hraně, člověk může každým okamžikem spadnout na kteroukoli stranu.

V tomto případě buď mezi agenty StB, nebo „osoby nepřátelské režimu“. Nohavica spadl mezi udavače. „O tom signálním svazku jsem nevěděl, vlastně jsem ani nikdy nepřemýšlel, jak a proč jsem je začal zajímat, připadalo mi to vzhledem k tomu, co jsem dělal, samozřejmé, přirozené, o estébáckém mechanismu jsem nikdy nepřemýšlel, to je chyba,“ říká písničkář. Stejně ohledává i ten zdaleka nejdůležitější moment: chvíli, kdy na estébáckou nabídku řekl ano. Proč vlastně souhlasil? Donutili ho?

Toho získala StB do svých služeb už v roce 1976, ještě na učilišti, kde ho chytili při kouření marihuany. „Buď půjdeš do vězení, nebo nám to podepíšeš,“ dali Štreichlovi na vybranou. Vyplašený kluk zvolil to druhé, ale ve výpovědích pak ani zdaleka neříkal jen nicotnosti. Od něj se estébáci dozvěděli, že si Nohavica půjčuje samizdatovou literaturu a nijak nehoří pro „socialistický“ způsob života. Přestože tohle všechno byly věci, kvůli kterým mohl člověk za komunistů skončit za mřížemi, estébáci Nohavicu nezařadili hned mezi nepřátele režimu. Založili si na něj tzv. signální svazek, což jim dalo právo písničkáře sledovat a odposlouchávat.

Zda to skutečně dělali a co všechno si o Nohavicovi zjistili, se neví – signální svazek byl až na několik fragmentů skartován. „Signální“ zájem StB dostane člověka do situace, jež se dá přirovnat k chůzi po úzké hraně, člověk může každým okamžikem spadnout na kteroukoli stranu. V tomto případě buď mezi agenty StB, nebo „osoby nepřátelské režimu“.

Nohavica spadl mezi udavače. „O tom signálním svazku jsem nevěděl, vlastně jsem ani nikdy nepřemýšlel, jak a proč jsem je začal zajímat, připadalo mi to vzhledem k tomu, co jsem dělal, samozřejmé, přirozené, o estébáckém mechanismu jsem nikdy nepřemýšlel, to je chyba,“ říká písničkář. Stejně ohledává i ten zdaleka nejdůležitější moment: chvíli, kdy na estébáckou nabídku řekl ano. Proč vlastně souhlasil? Donutili ho?

Reklama:
  1. 2 reakce na “Jak se stal Nohavica estébákem…?”

  2. Dobrý den pane Olšer,
    můj názor: Označovat dnes po 27 letech někoho za agenta,udavače STB bývá často projevem té největší osobní zbabělosti.
    Přeji pěkný víkend,Pedro

    od Pedro v Říj 28, 2017

  3. A zvláště bez relevantních důkazů je to prasárna..

    od olser v Říj 28, 2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *