Havel a spol…

8. Září, 2017 – 8:21

Svět má zvláštní vězně svědomí. Když potřebovali, tak účelově trpěli, dnes zapomněli, asi nečetli knížku Ladislava Mňačka: „Ako chutí moc…“ Mnozí jsou však cizinci a slovensky, resp. česky asi neumí. Vezměte si to po pořádku…

Přítel komunistů Václav Havel, budiž mu země lehká, byl ve vězení ne, že by něco provedl, ale proto, že si přál být za mřížemi, jelikož věděl, že ho jeho západní sponzor nenechá na holičkách. Svým vězněním, byť dostal od režimu nabídku, že se může vystěhovat, když se mu u nás nelíbí, chtěl provokovat lid svojí nesvobodou, aby svrhli komunisty. To se mu povedlo, ovšem vzápětí si z toho nejdůležitějšího udělal předsedu své sametové vlády – komunistu Mariána Čalfu…

Havlova účelová faleš pokračovala: „Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností. Není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži…” řekl na Letné srdceryvně.

Ano, další lži. Vděčil za ně komunistickému parlamentu a Mariánu Čalfovi, který komunistickým poslancům vyhrožoval, že na ně práskne jejich spolupráci s StB, pokud Havla nezvolí a dají přednost Dubčekovi. Z disidenta a komunistického pragmatika se proto stali spojenci. Aby byl soudruh Čalfa “in”, začal si dokonce oblékat po havlovsku svetr, zatímco Havel se učil nosit nóbl oblek s krátkými nohavicemi.

Dramatik a jevištní dělník Havel pak už jako prezident-pragmatik z balkonu na manifestaci v Košicích slíbil, že po volbách opět navrhne Slováka Čalfu za premiéra. Ten zůstal předsedou vlády až do roku 1992, kdy z politiky odešel a stal se Havlovým poradcem a ústředním kamarádem, který se od té doby zúčastňoval všech soukromých oslav, pořádaných Václavem Havlem.

Že by mezi nimi skutečně platila dohoda o nepotrestání komunistů a příslušníků Státní bezpečnosti…? Ministr Sacher nechal zlikvidovat seznamy všech disidentů a prominentních osob. Oboustranná vděčnost se poté odzrcadlila v tzv. „havlovském kroužku“. Dvě tváře kariérního Sobotky; lustrační zvyklost či post premiéra?
Havel věděl, že vděčí za své první prezidentství Čalfovi a ten zase, že své účelově-užitečné „přátelství“ s Havlem mohl využít ve prospěch svůj i mnoha svých soudruhů… „Všeobecná vůle byla dát komunistům šanci, tak, jak se to stalo ve všech post-komunistických zemích, ukázat modernější tvář, vědomou si existence demokratických poměrů. Té šance nevyužili,“ řekl Havel o pár let později alibisticky, když už Čalfa z KSČ vystoupil a dělal mrtvého proradného antikomunistického brouka, aby nekazil sametovou kariéru sobě ani kámoši Václavovi.

Proto Havel, který chtěl být ke všemu prezidentem pouze na jedno volební období, si to nakonec rozmyslel a na Hradě se mu tak zalíbilo, že v něm prezidentoval tři volební období. Kariéru dramatika odsunul… A ještě se zaskvěl, když svojí pravdou a láskou podpořil humanitární bombardování Srbska v boji proti lži e nenávisti… Holt, ako chutí moc… Václav Havel – humanitární bombardování…

Zkrátka, velká trojka Havel, Dalajláma a Do Aun Schan Su Ťij prokázala, že Mňačko měl svatou pravdu, když napsal o tom, „ako chutí moc“… Ve svém románu o tom píše v situaci pohřbu jednoho velkého papaláše: „Co způsobilo, že se tenhle »velký mrtvý« se dokázal v několika málo letech proměnit z živoucího a planoucího bojovníka v charakterovou trosku, v odosobněný sklerotický typ funkcionáře, posedlého už jen sebou samým, svou pozicí, svou mocí..?“ Neplatí to snad i pro výše uvedenou trojku…?

Ladislav Mňačko…

Mravní řád musí být východiskem,” upozorňoval nás Václav Havel, což prokázal mj. tím, že Čalfův scénář sametové revoluce vyšel do posledního písmenka a disidentu Petru Cibulkovi nezbylo, než aby veřejně řekl Havlovi do očí památnou větu: „Vašku, ty jsi prase, prase a hovado….“

„Já to Cibulkovské tričko s tím nápisem „Vašku jsi prase“ ještě mám a občas ho na sebe vezmu a také hrdě na veřejnosti nosím. Vím totiž proč. On ten Cibulka v podstatě perfektně vystihl, jaký opravdu pan Havel po té morální stránce je…“ napsal jednou jiný disident Jiří Wolf, politický vězeň z Nápravného ústavu (1972–89) Minkovice u Liberce.

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *