Jako prezident Beneš…?

23. Srpen, 2017 – 8:47

Vraťme se tedy do času před zradou západních mocností v Mnichově, když už tehdy v očekávání 2. světové války se Československo připravovalo na svoji obranu…

Celkem mělo být na hranicích postaveno 1 276 těžkých a 15 463 lehkých bunkrů, pevností a tvrzí. Z důvodu nákladné investice, kterou si předválečné Československo nemohlo dovolit, byl projekt rozpracován na více jak 10 let. Náklady by dosáhly skoro jedenáct miliard korun. Suma na tehdejší dobu astronomická.

Do odstoupení pohraničí se stihlo proinvestovat pouze jednu pětinu částky. Postaveno tak bylo jen 226 pevností, mělo stát i 17 tvrzí. Z plánovaných 15 463 objektů lehkého opevnění se podařilo dokončit necelých 10 tisíc, vydaných nakonec bez jediného výstřelu. Dne 23. září 1938 byla mobilizace, povoláno bylo 1 250 000 mužů do zbraně.

A zde vstupuje do našeho děje Edvard Beneš, také prezident hrdého a sebevědomého národa lidí, kteří se nebáli se vztyčenou hlavou říct svůj vlastní názor. Napřed se předvedl jako muž hrdina, když prorocky řekl: Výsledek obrázku pro foto edvard beneš exilová vláda

„Tato válka bude hrozná. Nakonec se u nás s Němci budou bít všichni, muži, ženy. Ale budeme se bránit do posledního dechu. Já zůstanu se svou vojenskou družinou stále u vojska. Ale budu ustupovat s vojskem jen po jistou dobu. Až se budeme muset zastavit, území už dál neopouštět a bít se až k smrti, to já jako prezident republiky nesmím být zajat. Zůstanu s těmi, kteří se budou bít doopravdy až do poslední chvíle, a padnu s nimi.“Výsledek obrázku pro foto prapor pěšího pluku 8 – Slezský frýdek místek. beneš

To pronesl ten statečný muž 26. září 1938, pět nejvyšších českých generálů u prezidenta Edvarda Beneše mu přitakalo a pak 28. září 1938 přísahali: „Musíme do války, ať jsou důsledky jakékoli. Západní velmoci budou nuceny nás následovat. Národ je naprosto jednotný, armáda je pevná a chce do toho jít. A i kdybychom zůstali sami, nesmíme povolit.“ bili se do svých hrdých hrudí…

Slova se však vedou, činy ovšem ne vždy odpovídají nastalé skutečnosti; o týden později jsme totiž byli donuceni po Mnichovské dohodě hraniční bunkry a obranné objekty odevzdat nacistům. „Máme doma hodně kolaborantů a náš průmysl je největším a nejhorlivějším dodavatelem zbraní do Německa. S tím je potřeba něco rychle udělat!“ řekl Jaromír Smutný, důvěrník prezidenta Beneše… A tak se také dělo…

A nastala další životní dimenzi Beneše, tedy reakce populistického vypočítavce, který poté, co plzeňská škodovka stala dodavatelem zbraní pro Třetí říši, sbalil svých pět švestek, nechal svůj národ, ten „hrdý a sebevědomý národ lidí, kteří se nebáli se vztyčenou hlavou říct svůj vlastní názor“, na holičkách a prchl do Londýna, kde se statečně sám pěkně za vodou postavil do čela exilové československé vlády.

Navíc i přes protesty domácího odboje, tedy toho národa nechaného v hrůze Protektorátu Böhmen und Mähren, naplánoval v Anglii akci na Heydrichovu likvidaci – Anthropoid.

Musel se nějak rehabilitovat za své plané řeči o svém válečnickém odhodlání a dokázat Spojencům odhodlanost a bojeschopnost Čechoslováků. A bylo z toho zastřelení Heydricha, po němž následovala vypálení Lidic a Ležáků, k tomu popravy v pankrácké věznici, což stálo náš národ tisíce zavražděných; vizitka hrdých Čechů z Londýna…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *