Kdo vlastně nechce na Blízkém východě mír…?

30. Prosinec, 2008 – 7:43

Izrael se znovu ocitl ve smrtících kleštích. V roce 2006 to byly hlavně rakety katuše typu Grad ze severu z Libanonu, poškozující až Haifu, které vystřeloval po stovkách Hizballáh a způsobil, že sever židovského státu byl po evakuaci obyvatel místem duchů.

Dnes to jsou znovu ralety, tentokrát Kassám z jihu, z Pásma Gazy. Zastřeluje se pro změnu Hamas. Pověstný pohár trpělivosti ale přetekl a Izrael zaútočil. Zatím je přes tisíc zraněných a 320 mrtvých palestinských ozbrojenců a policistů, mezi nimi jsou necelé dvě desítky civilistů, kteří neuposlechli varování Izraelců.

A také je to záměr Hamasu, jenž si beze civilisty jako rukojmí a buduje své zbrojní arzenály v těch nejhustěji obydlených částech Gazy, která patří počtem svým občanů k nejvíc zalidněným na světě, když na rozloze 360 kilometrech čtverečních žije asi jeden a půl milionu Palestinců…

Geneze tohoto stavu je složitá…

Po mírové smlouvě z Osla mezi Izraelem a Pelestinskou autonomií byl Židem zavražděn premiér Jicchak Rabin a bylo po míru. Stejná situace se opakovala v roce 1999, naštěstí bez atentátu, kdy podepsané Memorandum o vytvoření Palestinského státu z Wye River v USA z 23.liistopadu 1998 Jásir Arafat odmítl v roce 2000 na poslední chvíli kvůli tlaku členů Hamasu a Islámského džihádu.

Bylo to během setkání Baracka s Arafatem ve vesnici Kochav Jair, kdy šéf OOP nabídku k vytvoření Palestinského státu odmítl jen proto, že údajně považoval způsob jednání Ehuda Baracka za nevhodný a arogantní…

A tak si „předvolebně“ vyšlápl šéf Likudu Ariel Sharon na Chrámovou horu a takticky vyprovokoval druhou intifádu, celopalestinské povstání proti Izraeli.

Byly stovky mrtvých protestujících Palestinců a Ariel Sharon se stal premiérem po Ehudu Barackovi, jemuž nevyšel mírový tah s Arafatem, a proto se zdál Izraelcům jako šéf Strany práce příliš měkký. Sharonův Likud ho tedy převálcoval…

Napřed ale stáhl Barack vojáky z Libanonu, potom Sharon osadníky z deseti osad v Pásmu Gazy, čímž splnili jednu z palestinských podmínek. Ti však jako obvykle toto vstřícné gesto brali jen jako zbabělost a ústupem nepřítele v úzkých…

Dnes Kadima, kterou založil právě Sharon, když se nepohodl se svými pravicovými kolegy, sice má náskok před Likudem, ale nic není jisté. Takže Ehud Barack, tentokrát jako ministr obrany Izraele, chce ukázat hlavnímu kandidátovi na post premiéra Benjaminu Netanjahuovi i celému národu, že jako levičák dokáže být též pravicovitě tvrdý.

Ptal jsem se bezradně na ministerstvu zahraničí Davida Sarangy-spockemena právě Netanjahua, proč nikdo na Blízkém východu nechce mír? Místo odpovědi jsem byl obdarován jen mnohomluvným úsměvem a konstatováním: No comment!

Je to málem pravidlem, že skoro vždycky se v rámci izraelské předvolební kampaně začne někde bojovat. Jakoby si židovští státníci zkoušeli mezi sebou „přetlačovanou páku“, navíc nyní vše nahrává také prezidentu Abbásovi.

Ten zdědil sice al-Fatáh, ale ve volbách přišel o Pásmo Gazy, které mu uzmul teroristický soupeř Hamas a on se musel spokojit jen se Západním břehem Jordánu, tedy se Samařím a Judeou.

Spirála blížící se války kulminovala. Tušil to též Írán, jehož ministr zahraničí vyzval Hamas a Fatáh, aby „obrátili své zbraně proti Izraeli a ne proti sobě navzájem.“

Povzbuzen úspěchem při prolomení hranice Pásma Gazy, kdy lokální Arabové utratili v Egyptě za tři týdny přes 20 milionů dolarů hlavně za cement na stavbu nových pašovacích tunelů, pohrozil mluvčí Hamásu, že jeho hnutí shromáždí 500.000 palestinských Arabů k podobnému útoku na bezpečnostní zeď, oddělující Izrael od Hamasem kontrolované Gazy.

Jednalo se o hrozbu invaze islámské arabské zločinecké organizace do Izraele. Ahmad Júsef, politický poradce vůdce Hamasu v Gaze Ismajla Haníja, označil pád bariéry mezi egyptským Sinajem a Gazou za znamení zahájení „třetí intifády“.

V rozhovoru pro betlémskou tiskovou agenturu Maan Júsef řekl, že příští fáze této kampaně bude zahrnovat tisíce gazanských Arabů, kteří zaplaví izraelskou armádou kontrolovaný přechod Erez mezi Izraelem a Gazou, ve snaze vynutit si mezinárodní podporu.

Pak letos přišlo příměří mezi Izraelem a Hamasem. Trvalo zkušebně půl roku a poté Hamas prohlásil, že už ho nemíní prodlužovat. Šest měsíců v klidu mu zřejmě stačilo, aby si své soukmenovce vyzbrojil zbraněmi, které k nim doputovaly z Egypta po moři a asi 600 nelegálními tunely.

Izrael se však nenechal opít rohlíkem, a když vyčerpal veškerá smírčí gesta, zasadil smrtící ránu…

Procitli také Arabové z východní části Jeruzaléma, kteří po zprávách o dělení města teď obléhají úřadovny izraelského ministerstva vnitra, aby vyplnili žádosti o udělení občanství.

V této části města žije přibližně čtvrt milionu Arabů, z nichž však jen asi dvanáct tisíc má izraelské občanství, zbytek má v drtivé většině občanství jordánské, tedy „občanství palestinské autonomie.“ Pokud by tito Arabové přestali být izraelskými rezidenty, přišli by měsíčně o sociální podpory, přídavky na děti a další dávky v objemu statisíců dolarů.

Arabové masivně žádají o izraelské občanství a chtějí se tak přidat k milionu izraelských Arabů. Izraelská vláda navíc schválila uvolnění několika stovek milionů dolarů pro nový nouzový kabinet palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse.

Vrácení peněz je jedním z prvních opatření, kterými chce Ehud Olmert podpořit Abbásovu vládu. Mělo by se jednat o převod zhruba 350 milionů dolarů z celkové částky 700 milionů jako clo ze zboží pro Palestince.

Hamás je tak bez prostředků a proto nabízí svým zajišťovatelům financí tučné provize. Ti, kdo pro něj získají peníze, si z nich údajně mohou ponechat až pětinu. Hamás je štědře financován hlavně z Íránu a od soukromých dárců ze zemí Perského zálivu. Peníze jsou převáděny zejména prostřednictvím charitativních nadací.

Izrael zatím připravuje pozemní útok své armády, která si tak chce zřejmě napravit reputaci s diskutabilního výsledku války v Libanonu před dvěma roky a na hranicích už shromáždila velkou sílu mj. tanků Merkava…

Libanonská šíitská teroristická Alláhova strana Hizballáh vyhrožuje, že otevře druhou frontu proti Izraeli na severu, jako odvetu za operaci Izraelských obranných sil proti teroristům Hnutí islámského odporu Hamas v Pásmu Gaza.

Vůdce Hizballáhu Hassan Nasralláh v hizballáhovské televizi Al-Manar prohlásil, že „severní Izrael bude hořet, stejně jako hoří Gaza.“

A Palestinci dál ostřelují Izrael raketami Kassam a katušemi typu Grad…

Reklama:
  1. 4 reakce na “Kdo vlastně nechce na Blízkém východě mír…?”

  2. Pane Olšere,
    opět díky Vám za hluboký vhled do problematiky blízkovýchodního konfliktu.

    Pokud někdo moudře a odvážně nerozkryje palestinskou propagandou maskovanou lež, nezačnou-li se věci nazývat pravými jmény, nemůže dojít k poctivému posuzení situace ani ke KONÁNÍ SPRAVEDLNOSTI, která vždy předchází tolik očekávaný MÍR – ŠALÓM!

    Nejenom v Libanonské válce r. 2006, ale dlouho před tím, po záměrném zkreslování skutečnosti a manipulaci islámských medií s míněním arabské i ostatní veřejnosti, zastrašováním zahraničních novinářů jejich únosy končící někdy vraždou, dosáhli islámští radikálové posunu mínění světové veřejnosti směrem proti Izraeli, který „může za všechnu bolest Palestinského lidu“. Důležitou roli sehrála i arabská ropa, o kterou nechtějí přijít zejména na ní závislé evropské státy.

    Jenže jak se můžeme vrátit k ‚PRAVDĚ JEŽ VÍTĚZÍ NAD LŽÍ‘ – když relativismem zasažený postmoderní občan v žádnou exaktní pravdu nevěří?

    Jak přimět západní státy ke konání spravedlnosti, když se dobrovolně zřekly etiky Knihy knih, a ve své nejistotě a zbabělosti se chytají nic neříkající „korektnosti“.

    Je dobré si připomenout tři nejdůležitější pilíře judaismu i křesťanství: SOUD (tj. spravedlnost), MILOSRDENSTVÍ a VĚRNOST (Hospodinu Mi6:8; Mt23:23b). Právě tyto tři zásady doslova vynesly západní státy na nebývalou duchovní, kulturní i ekonomickou úroveň. Kde nyní vzít duchovně osvícené jednotlivce i celé vlády?

    Nejvyšší Prozřetelnost bude muset sáhnout k všeobecně platnému a exaktnímu samočistícímu ‚ZÁKONU SETBY a ŽNĚ – PŘÍČINY a NÁSLEDKU‘. Určitě to bude bolet, tak jako když chirurg zbavuje tělo cisty plné toxického hnisu, nebo zhoubného nádoru dříve, než začne vypouštět metastázy. Možná to mnozí nepřežijí, protože podcení první příznaky nemoci, a propásnou i poslední správný okamžik, zajít pro své uzdravení k Lékaři.

    Aby tomu tak nemuselo být, zakončím poučným citátem: ‚Když vykonáváš své soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti. Dává-li se milost svévolníku, spravedlnosti se nenaučí; v zemi správných řádů bude jednat podle, na Hospodinovu důstojnost nebude hledět‘. (Iz 26:9-10)

    Šalóm alejchem! Salam alejkum!
    Vám všem přeje Jochanan.

    od Jochanan v Pro 30, 2008

  3. Tak cenzura, jo? Vy jste se od těch komunistů vůbec nic nenaučili. Pche.

    od honza v Led 2, 2009

  4. Milý Jeníku, zřejmě si pletete pojmy s průjmy… Pche…

    od obr v Led 2, 2009

  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *