Nohavica – Rejžek – Poslední slovo…

29. Červenec, 2017 – 15:17

Patrně od chvíle, kdy se stala česká anální média odkladištěm nepřizpůsobivých alkoholiků a psychicky chorých pacientů dr. Chocholouška, mezi které patří dlouhodobě i Jan Rejžek, bizarní odpad lidské společnosti…

Nevím, odkdy jsou Lidové noviny charitou, která dává prostor také duševně postiženým individuím, jejichž jediným úkolem je sprostě urážet a dehonestovat uznávané osobnosti.

Jan Rejžek je jedním z těchto dobře placených verbálních prasat, pro které je určeno symbolicky místo až na konci tohoto bulváru, kde umísťuje své zvratky v rubrice Poslední slovo.

Kdopak je ten notně schizofrenní ubožáček? Podle Wikipedie v 70. letech mj. přispíval jako sportovní novinář do časopisu Gól, už tenkrát proslul svými urážlivými kritikami v časopise Melodie na kumštýře, kterým nesahal ani po své nemyté kotníky. Příležitostně uváděl rockové a folkové festivaly včetně festivalu v Lipnici nad Sázavou v roce 1988, kde na závěr pozval na pódium tehdejšího mírně jetého disidenta Havla, proslulého jako humanitární bombarďák.

Jan Rejžek a Václav Havel si povídají na folkovém festivalu v Lipnici v roce 1988. Bylo to Havlovo památné vystoupení. Bez přípravy, rovnou z hlediště. Nikdo z diváků jeho vystoupení vůbec nečekal… Zdroj © www.ceskatelevize.cz

Do samizdatových Lidových novin pak zbaběle z obav před inzultací přispíval pro jistotu pod pseudonymy Robert Žák a Milan Frýda. Aktivně se však zapojil do přípravy petice „Několik vět“, aby na ni získal podpisy sobě rovných nesvéprávných idiotů. Po listopadu 1989 byl za dobré služby análním, jakým jiným, úředníkem v sekci vnitřní politiky v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla, pak tiskovým mluvčím brzy zkrachovalé politické strany ODA, později redaktorem českého vysílání rádia Svobodná Evropa… Svůj idiot ke svým idiotům… http://www.rukojmi.cz/clanky/1754-je-to-dvacet-let-kdy-americky-spisovatel-paul-berman-odhalil-pravdu-lasku-a-lzi-s-nenavisti-v-zivote-vaclava-havlaVýsledek obrázku pro FOTO olser rejžek

Rejžek poplival i legendu Hapku…

Následně též opruzoval v bývalém Českém rozhlase 6, kde připravoval hudební pořad Kaleidoskop a také Kritický klub Jana Rejžka, jenž byl v podstatě pokračováním podobně hulvátského pořadu Katovna, kterým urážel pro změnu v ČT. Pořad byl ale pro Rejžkovu neúnosnou vulgárnost zrušen. Stejně tak pro stejné důvody s ním spolupráci rozvázal v létě 2014 i Český rozhlas, když nevybíravě a sprostě napadl jednu z posluchaček.

Ve svém zatím Posledním slovu z 27. července 2017, bohužel ne definitivně posledním, napsal o Jaromíru Nohavicovi, že je mj. „provařený estébák“ a „populistický blábolista“ z Českého Těšína, který se nechal vyfotit s Tomio Okamurou…Výsledek obrázku pro FOTO nohavica okamura

„Vlastenec Tomio Okamura se vyfotil v supermarketu s dalším provařeným estébákem Jaromírem Nohavicou, o němž si snad nemusíme dlouze vyprávět. A liboval si, že mají podobné názory na aktuální palčivé problémy. Ano. Populistický blábolil z Českého Těšína je jasně vyjádřil naposledy v písních Dežo a Arab mi šahá na babu. Už chybí jen napsat novou častušku: „Japonec mi šahá na babu a já mu snad ty jeho šikmý oči vydlabu. Přestoupím radši k islámu, pokud mi šáhne i na mámu!“ http://akohut.eu/rejzek.html

Jiří Sezemský ze Svobodného fóra inkriminovanou písničku reagoval slovy: Písničkář Jaromír Nohavica pobouřil část intelektuální obce verši parodujícími uprchlické téma. Ačkoli je zjevné, že se jedná o nadsázku, okamžitě si vysloužil nálepku rasisty a xenofoba. Nejdále zašel hudební kritik Jan Rejžek, který Nohavicu nazval „udavačskou kreaturou“. Stejně se však dříve paradoxně vyjádřil o Babišovi, do jehož novin píše. http://www.nohavica.cz/cz/jn/clanky/cl_cz_09.htm

Jana Rejžka, stejně jako ostatní oponenty, vyprovokovala Nohavicova parodie na melodii francouzského filmu Muž a žena, kde se objevuje sarkastický popěvek „Arab mi šahá na babu, já mu snad oči vydlabu… Zabiju toho Barabu, toho Barabu, Alibabu, pokud mě nezabije.“

Každému nemusí být tato ironie po chuti, na rozdíl od většiny účastníků festivalu v Hukvaldech. Někdo se mohl cítit pohoršen její „politickou nekorektností“ či „laciností“, ovšem obviňování Nohavici z rasismu a xenofobie je trochu příliš. Takto nálepkují titíž, kteří vidí rasistu a xenofoba v každém, kdo nevnímá komplikovaný problém uprchlíků totožně jako oni…“

Tolik Sezemský, k čemuž bych dodal, že pokud je rasistický a xenofobní Nohavicův text: „Arab mi šahá na babu, já mu snad oči vydlabu. Zabiju toho Barabu, toho Barabu, Alibabu, pokud mě nezabije…“, jak lze v tom případě nazvat slova Rejžka z LN v souvislosti s Okamurou: „Japonec mi šahá na babu a já mu snad ty jeho šikmý oči vydlabu. Přestoupím radši k islámu, pokud mi šáhne i na mámu!“

Všude už tuto Nohavicovu písničku vymazali, snad tato nahrávka ještě chvíli vydrží: https://www.youtube.com/watch?v=3Gp_bSItgbU

Nechci jen já popisovat zhůvěřilosti Rejžkova vyjadřování, proto si vybírám též jiné autory, kteří si rovněž napsali své o patologii tohoto psychicky nemocném člověku. Viz další příběh. Česká herečka a operní diva Soňa Červená (90) okouzlila svým hlasem i šarmem publikum mnoha slavných operních scén v Evropě i Americe.

Foto: Pavla Olšerová

Třicet let žila v emigraci a prožila výjimečný život, jehož osobní rovinu poodhalila 20. května 2016 pro týdeník Téma. Nyní vyjímám jen pár otázek z obsažného rozhovoru, v němž je řeč také o Rejžkovi…

Pak se roztočila kola zájmu StB i o vás?

Ano. V tu dobu už jsem byla populární jako Káča Maršálková v Divotvorném hrnci Voskovce a Wericha. Každý den stáli tajní pod mými okny a sledovali, kdy vycházím. Někdy mě přímo odvezli na služebnu k výslechu. Jindy zase jen předvolali, nechali mě tam hodiny a hodiny čekat a zase pustili. Připadala jsem si jako ovečka, kterou vedou na porážku.

To byl důvod zápisu vašeho jména ve složkách StB, na základě kterého mnohem později, už v demokratické vlasti, došlo k vašemu obvinění ze spolupráce?

Ano. Ale já vůbec nevěděla, že jsem v nějakém seznamu. Vrátila jsem se po desítkách let do svobodných Čech, a tohle na mě tady čekalo.Výsledek obrázku pro FOTO operní pěvkyně červená

Byl to šok?

Hrozný. Člověk jménem Jan Rejžek, který to napsal, mě připravil o dva roky života. Zažívala jsem ponížení a bezmoc a rozhodla jsem se jít proti tomu do boje.

Soud vám dal za pravdu. Byla to ta pravá satisfakce? Seděla jsem tehdy v kostele sv. Ignáce, kam jdu vždycky, když mě něco trápí, a čekala na zavolání mého advokáta, jak proces skončil. Když mi oznámil, že jsem od všeho očištěná, cítila jsem úžasné osvobození. Víte, pomluva je něco děsivého, ničivého.

Velmi neotřele se vyjádřil na Nohavicovu adresu i nestor českých recenzentů Jiří Černý, který byl na počátku normalizace v 70. letech donucen z Československého rozhlasu z politických důvodů odejít, poté přechodně pracoval jako korektor v tiskárně Mír nebo na Lidové škole umění v Praze 2, odkud napsal nesčetně článků o rockových a popových skupinách, které později nabízel do různých časopisů. Během let normalizace pravidelně pořádal v mnoha městech v Československu své Antidiskotéky, na kterých nezřídka pouštěl nahrávky zakázaných písničkářů nebo písničkářů, kteří žili v emigraci včetně Karla Kryla…

Ve své recenzi z 23. června 2017 v HN mj. uvedl pár postřehů o nedávném Nohavicově Kabaretu „BO“ v Praze: …“Jaromír Nohavica dostál své pověsti. Po Marschnerově Upírovi a čtyřech operách Mozartových − naposled to byla Bastien a Bastienka − je to už šestá přesvědčivá exhibice ostravského písničkáře v oboru…. Výsledek obrázku pro FOTO NOHAVICA KABARET bo

Ve využití slovníku dnešní češtiny při respektování zpěvnosti a přirozené, průrazné operní deklamace nemá Nohavica sobě rovného… I když podle nejvyšších měřítek, jaká Nohavica nasadil sám sobě, přece jen jeho první Mozart − Così fan tutte − zůstává v bezprostřednosti a humoru nedostižný…Výsledek obrázku pro FOTO NOHAVICA KABARET bo

…Zažít několik dní po ostravském Lazebníkovi Nohavicův Kabaret BO! (ostravsky „bo“ znamená proto, protože), který uváděl v pražském Lucerna Music Baru, to je na první pohled těžké sousto. Stačí ale pár Nohavicových vět a posluchač je v jiném světě. S tím operním i tak zůstává propojený bujarým jazykovým žonglováním…

Nohavicovy kuplety, herecké monology a dialogy, kytara, baskytara, housle i ukulele jsou orámované díkůvzdáním Karlu Hašlerovi a suverénním muzikantstvím varšavského akordeonisty Roberta Kusmierského… Tempo dvou pětačtyřicetiminutových půlí je strhující. „BO“ Nohavica má své publikum v hrsti…“

A co asi přeletělo dementní myslí rádoby filmovému a hudebnímu kritikovi Janu Rejžkovi, když napsal rockeru Brichtovi: „Čuráku, odvaha velká, a pak jste si s esesmákama typu Šloufa zazpívali na pódiu Píseň práce. Di do hajzlu, kolaborante.“

Nyní bych si dovolil citovat rovněž z jednoho ze svých článků; titulek zněl: „Vyhlášení vítězů – geniem loci černé hornické Ostravy se stává… Jaromír Nohavica… http://www.nohavica.cz/cz/jn/clanky/cl_cz_47.htm

…“Poznali jsme se ve Waldemaru u ostravského rádia; seděl jsem u baru, kde jinde, něco jsem pil a přišel Luděk Emanovský, trumpeťák od Plameňáků Marušky Rottrové. Byl s ním takový nazrzlý frajírek, co nevypadal na nic moc. Prý je to Jarek… Když jsem jevil neznalost věcí, doplnil Luděk, že je to ten Nohavica, co napsal obdivovaný text pro Marii – Lásko., voníš deštěm…

A to už bylo jiné kafe. Seděl jsem u baru, zády k tomu klukovi, co mně nepřipadal zajímavý. Já byl mistr světa, on takový vyjukánek. Když jsem uslyšel, že on, Rottrová a Lásko voníš deštěm, otočil jsem se. Ten text jsem znal pozpátku, toho, kdo ho napsal, jsem nikdy předtím neviděl. Otočil jsem se, pořád tam stál ten samý vyjukánek, ale byl najednou úplně jiný. Tak jsem poprvé poznal Nohavicovu dvojjedinost…

….Nohavica si do Moskvy také přijel pro ocenění – do malého sálu na Tangance, který je spojen s písničkářem, hercem a básníkem Vladimírem Vysockým. U příležitosti koncertu písničkářů během projížďky Modrým trolejbusem na moskevské Sadové třídě, dostal cenu Ruské písničkářské asociace, Zlatý odznak k 75. výročí narození právě Vladimíra Vysockého.

“Když nyní přišlo pozvání hrát v Moskvě, tak jako se říká vidět Neapol a umřít, já si uvědomil, že se něco završilo. Teprve když jsem si zahrál v Moskvě v Domě chudožnikov, tak jsem opravdový písničkář…“

…A pak vzal dech klice hutkařů; v sobotu 12. listopadu 2011 se jako první z českých písničkářů stal nositelem ceny Premio Tenco, která je každoročně udělována v rámci Festivalu autorských písní v italském San Remu na scéně divadla Ariston. San Remo; teplo, slunce a Středozemní moře, co by kamenem dohodil od Korsiky. Ohrnovat nos nad Premio Tenco se nevyplatí, pokud si nechcete udělat osudu. Tedy pokud pro vás něco znamenají písničkáři Jacques Brel, Donovan, Nick Cave, Bulat Okudžava nebo Leonard Cohen…Výsledek obrázku pro FOTO nohavica san remo

O těchto interpretech a dalších snad nikdo nepochybuje, že patří k hvězdným písničkářům a šansoniérům světa. Všichni a mnoho dalších jsou též nositeli této ceny. Uděluje se autorům za jejich přispění k autorské písni a za celoživotní dílo již od roku 1974, kdy vznikl Club Tenco na památku italského písničkáře Luigiho Tenca. Během festivalu jsou kromě hlavní ceny předávána ocenění i v dalších kategoriích, mimo jiné pro mladé začínající písničkáře nebo za nejlepší italské album roku v kategorii autorských písní.Výsledek obrázku pro FOTO nohavica san remo

Jaromír Nohavica v rámci sanremovského 36. ročníku též vystoupil na závěrečném třetím večeru, o den později zazpíval rovněž v klubu La Scighera v Miláně. San Remo není Moskva, ale jeho vzpomínky budou bezva na obě města. Nohavicova virtuálka ze San Rema: Do rána chodí holky peklem na botách se špičatým deklem svázané lanem chtíče svýho Venuše od Botticelliho Do pekla chodí holky rájem u bran tam na kytary hrajem já, Luigi, Leonard a Bob nejlepší andělé všech dob

….Byl samozřejmě jako „genius loci“ města u otevření ostravských Dolních Vítkovic, kde si ho pozvali do Trojhalí, ale též do Gongu a hned s Janáčkovou filharmonií. Ne však proto, aby tam pozvali někoho, kdo může na poprvé něco pokazit a nic se nestane, ale proto, že je hvězdou, která dělá jméno všem, kdo s ním účinkují.

Hrál s JFO mockrát, je prostě Ostravak ostravsky, to vám řeknou na Bazalech, kde ho milují fandové Baníčka, co mu složil hymnu a nechybí, ani když je nutné povzbudit své synky Slezske. Vědí o něm též v Národním divadle moravskoslezském, kde dal tamní opeře kus svého srdce i skvělá libreta pro operní díla; zkrátka byl a je u všeho, co dělá Ostravu Ostravou… Nohavicovu…Výsledek obrázku pro FOTO olser heligonka

Inu, jak napsal v Lidových novinách patrně bezděčně o sobě intoxikovaný Jan Rejžek ve své zmiňovaném Posledním slovu, bohužel, ne úplně posledním: „Zdánlivě se nic neděje, ale pozor, mnozí bizárové se dávají na pochod!“ Takže, pozor na bizára z nejbizarnějších a také na odchovance psychiatrického ústavu dr. Chocholouška…

Foto: ČTK

http://www.rukojmi.cz/clanky/2427-zruda-bolsevicke-prase-napsal-jan-rejzek-o-velebovi-kvuli-caslavske-ten-za-to-pripomnel-dalsi-temne-polozky-jejiho-zivotopisu

http://www.rukojmi.cz/clanky/3999-jen-dusevni-ubozak-rejzek-muze-napsat-ze-leckde-zvolili-prezidentem-nesvepravneho-idiota-pricemz-sam-moc-dobre-vi-ze-neni-vetsiho-nesvepravnejsiho-idiota-nez-je-on-sam

https://email.seznam.cz/#inbox/294228

http://www.rukojmi.cz/clanky/2332-nohavica-utoci-na-arabsky-svet-a-hrozi-mu-i-smrti-to-rekli-v-tv-nova-boze-to-si-ten-fajny-synek-z-tesina-zrobil-po-nocich-atomovu-bombu-ze-ohrozuje-na-dve-miliardy-mohamedanskych-arabu

http://www.rukojmi.cz/clanky/356-vyhlaseni-vitezu-geniem-loci-cerne-hornicke-ostravy-se-stava-jaromir-nohavica

http://olser.blog.idnes.cz/c/405384/Okudzava-Vysockij-Kryl-Nohavica-pokora-a-ucta-k-pisnickarum.html

Pro homelessáka sto tisíc, aneb Karel Kryl „in memoriam“ ostrouhal…

Hutka o Alexandrovcích… Probůh, kdo je to Hutka…?

http://olser.blog.idnes.cz/c/222261/Medialni-narez-Nohavica-ziska-cenu-festivalu-San-Remo.html

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *