Proč nemají muslimové nic proti detektorům kovů a kamerám v jejich mešitě v Mekce, ale mešitě Al – Aksá na Chrámové hoře jsou tato židovská opatření dle Alláha smrtelným hříchem…?

27. Červenec, 2017 – 18:57

Může být někdy mír mezi Židy a muslimy? Možná na to odpoví následující fakta, která budu rád používat jako protiargument k pseudohumánní demagogii OSN, Eu či Amnesty International… Palestinci v Jeruzalémě i v Pásmu Gazy právě slaví své další Pyrrhovo vítězství – Izrael po protestech OSN a muslimů zrušil na Chrámové hoře detektory kovů i kamery, přesto to byli muslimové, kteří tam zavraždili dva izraelské vojáky…

Netanjahu se však nedal a nechal v platnosti příkaz, že na Chrámovou horu mohou jen muslimští Arabové nad 50 let, navíc mi přátelé z židovského státu upřesnili informaci o zabitých Izraelcích. Jednalo se o členy drúzské komunity, kteří uznávají stát Izrael, slouží v jeho armádě, hlavně u celníků, což byl i případ zavražděných na Chrámové hoře; jejich vražda byla tak trestem za jejich zradu islámu, protože řada z nich jsou svým vyznáním muslimy.Chrámová hora v Jeruzalémě

Přitom OSN, EU a další srabové ani neceknou o tom, že kamery i bezpečnostní rámy jsou rovněž v tom nejsvětějším místě světového islámu – v Mekce…Foto: Posvátná Mekka: Klaní se muslimové meteoritu?

Výsledek obrázku pro foto chrámová hora palestinci

Rušení bezpečnostních rámů a detektorů kovů na Chrámové hoře… Foto: Reuters…

S Tomi Shvedem z Tel Avivu se známe řadu let. Byl mým průvodcem při akreditaci na mimořádných volbách v Izraeli v roce 2003. Ve vojenském tisku BAMACHANE (V táboře) z dávných let “šestidenní války” byly dva rozhovory.

Na titulní straně s generálem a ministrem obrany Izraele Moše Dajanem a uvnitř listu článek “DUBCEK be CAHAL” – “Dubček v izraelské armádě” s vojínem ze Západního břehu Jordánu a mým přítelem Tomim, který se před mnoha roky vystěhoval do židovského státu ze Slovenska.

Zatímco generál Dajan se snažil uklidnit vášně mezi Židy a muslimy, když tvrdil, že jediné východisko je nabídnout jim vstřícnost a porozumění, vojín, na něhož zbylo pouze místo uvnitř média, měl jiný názor.

Výsledek obrázku pro foto moše dajan“Arabové jsou naprosto nevyzpytatelní; každé gesto dobré vůle, naši snahu o mír a přerušení nesmyslné války, považují za naši zbabělost, strach a poníženost. Když vystěhujeme své osady v Samaří, neberou to jako naši snahu o mír, ale oslavují to jako své vítězství nad strachem podělanými Izraelci, jezdí po Gaze, troubí na klaksony svých aut a dětem rozdávají bonbony na oslavu svého vítězství,“ řekl mi Tomi a zhluboka se nadechl.

„Proto považuji za katastrofálně naivní izraelské levicového hnutí Mír hned – Shalom Aschav, co tvrdí, že “mír lze uzavírat pouze s nepřáteli” a marně požaduje už desítky roků mír s Palestinci, kteří vyznávají Hamás. A čím víc tato teroristická organizace vojensky trpí pod Izraelci, tím je Palestinci milovaná a ctěná…”Výsledek obrázku pro foto moše dajan tomi shved

Chrámová hora… Snímek Břetislav Olšer

Arabové, co si říkají Palestinci, již ve svém věku dvanácti let tvrdí, že hlavní boj do poslední kapky krve s židovskými satany teprve nastane a neskončí dřív, dokud zcela Izrael nezničí. Jeruzalémský muftí má na dětské házeče jasný názor: “Je těžké to vyjádřit slovy. Není pochyb, že dítě-mučedník předpokládá, že nová generace a jeho nástupci budou v tomto poslání dál pokračovat. Čím je mladší mučedník, tím je větší a tím víc si ho vážím…”

A dodává: “Jeden chlapec napsal na kousek papíru své jméno ještě těsně předtím než zemřel: Mučedník Muhammad. A takové lístky si dávají do svých kapes všichni, aby se vědělo, kdo že se to stal opěvovaným hrdinou, kterého čeká svatba v nebi,” rozplývá se muftí nadšením, z něhož naskakuje husí kůže…

Výsledek obrázku pro foto chrámová hora palestinci

Na protest pro bezpečnostním rámům se palestinští muslimové modlili před Chrámovou horou… foto Reuters…

“Proto palestinské matky kvůli svobodě ochotně obětují své syny. Je to skvělá ukázka, jak velká je víra. Mluvil jsem s jedním mladým mužem, který mi řekl: Chci se oženit s krásnými černookými nebeskými ženami. Téhož dne se stal mučedníkem. Jsem si jistý, že jeho matka byla naplněna radostí z jeho svatby v nebi. Takovému synu sluší taková matka…”

Jak se dál bojovat proti těm zrůdám, co se těší na čtvrtý ráj s řekami medu, vína a mléka, kde jim budou k dispozici černooké panny? Co říkají ochránci lidských práv na heslo: „Vy milujete život, my umírání…?“

hippokrates 2

Snímek z Hadassah… Břetislav Olšer

Jsem ze stupidnosti výše uvedených institucí bezradný, jediné, co mohu učinit, je popsat své zkušenosti z Izraele a hlavně příběh jedné z přeživších obětí jednoho z mnoha teroristických atentátů spáchaného Palestinci u Jeruzaléma…

Strávil jsem na oddělení transplantací a dialýzy v jeruzalémské nemocnici Hadassah spoustu času, když jsem si připravoval podklady pro svůj román z tohoto prostředí „Krev pod obojí“. Krev prolitá i darovaná, žádná modrá či bílá, ale rudá pro všechny lidi stejně.

„Jestli léčíme Palestince, kteří se zranili při útoku na Židy?“ s údivem opakuje mou otázku Michaela Erlichová, asistentka šéfa tiskového oddělení nemocnice Hadassah, největšího zdravotnického zařízení v Izraeli a na Blízkém východě. ”Samozřejmě, politika zůstává před branami nemocnice,“ říká na můj vkus poněkud pateticky.

„Někdy dokonce arabský atentátník leží hned vedle své zraněné oběti, aby si uvědomil, co zlého provedl. Přísahali jsme přece pomoc všem potřebným lidem bez rozdílu,“ vyslovuje klišé, jež však může být klišé v Evropě, ne však v Izraeli.

Za dobrotu na žebrotu; 13. dubna 1948 přepadli Palestinci konvoj židovského lékařského personálu na cestě do nemocnice Hadassah Hospital na hoře Scopus v Jeruzalémě. Zabito bylo na osmdesát židovských lékařů a zdravotníků. Přepad odřízl nemocnici od zbytku Izraele a donutil nemocnici Hadassah k přesunu; v roce 1961 začalo fungovat stejnojmenné lékařské centrum v Ein Kerem. Zařízení na hoře Scopus bylo znovu otevřeno v roce 1967, kdy byl Jeruzalém opět sjednocen.

Nemocnice Hadassah

Něco málo o Hippokratovi a jeho etických požadavcích na jednání lékařů vím, i když mnozí z nich tvrdí, že tato přísaha už v moderní medicíně neplatí, proto mě postoj lékařů v židovské nemocnici překvapuje.

“Ročně máme asi šest set pacientů, kteří potřebují transplantovat nějaký orgán, bohužel asi sto těchto osob umře, protože dárců je pořád děsivě málo,“ řekl mi Kiril Grozovský, člen týmu, určeného ke komunikaci mezi dárci orgánů a pacienty. “Kdyby si lidé uvědomili, že po své mozkové smrti si žádný svůj orgán na onen svět stejně nevezmou, měli by naši pacienti mnohem větší šanci…“

A ředitelka Public Relations Hadassah Barbara Soferm„ doplňuje: „Zcela samozřejmě děláme transplantace orgánů mezi Židy a Araby a obráceně. Loni jsme takových operací uskutečnili hned několik…“  Právě přičiněním doktorky Soferm jsem mohl napsat též příběh dvacetileté Židovky Jevgenie Kremnerové, jež byla pacientkou Hadassah.

Také mně naskakovala husí kůže, když jsem si později sám četl po sobě o dívce, která přežila teroristický útok, jejíž osud jsem popsal rovněž v cestopisu „Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi…“

Jevgenie Kremnerová. Měl to být její první den v novém zaměstnání. Před půl rokem se do Izraele přistěhovala z bajkalské Listvjanky. Jela do práce, měla rozpuštěné dlouhé vlasy a na sobě vkusný pastelově modrý kostýmek, který jí na míru ušila teta, aby neteř udělala dojem.

Nemínila působit vyzývavě, ale též by nerada dostala přezdívku báryšňa ze sibiřské děrevně. Práce s počítačem u přepážky v bance jí připadala jako splněný sen o úžasném světě. Začínala přece nový život v novém domově…

Bylo horké prašné léto a v autobuse linky číslo 19 bylo plno. Nižší úředníci nechávali auta často doma, benzín byl drahý a v centru Jeruzaléma se mezi prázdninovými poutníky složitě parkovalo.hippokrates 1

Snímky Jevgenie Kremnevové…  Břetislav Olšer

Jevgenie trpělivě stála, aby si nepomačkala sukni. Držela se madla, v okolí Bajkalu městské autobusy nikdy neměli. Nejbližší byly v Irkutsku. Povídala si s dívkou od nich z jeruzalémské ulice, spíš vyzvídala, jak to mezi úřednicemi chodí a moc nevnímala, že autobus přibrzdil, aby mohl předními dveřmi nasednout dobíhající mladík.

Sotva se snědý zadýchaný pasažér protlačil blíž k Jevgenii, mimoděk mu pohlédla do očí. Lekla se, sevřelo se jí hrdlo. Nechápala, proč se roztřásla strachem. Jeho oči se leskly, jak v horečce, po čele mu stékal pot, rty měl sevřené a chřípí se mu prudce rozšiřovalo. Bylo vedro a on měl na sobě zimní bundu.

V podvědomí ucítila, že se něco stane. Chtěla zakřičet, než se ale nadechla, oslnila ji bodavá zář, dech zahltil náraz žhavého vzduchu a dusivá tlaková vlna prohnala jejím tělem tisíc nožů. Islámský sebevrah se právě stal mučedníkem; zabil sebe a jedenáct lidí, padesát těžce zranil. Výbuch roztrhal i dívku, jež si před několika vteřinami povídala s Jevgenií. Pokud by nestála jako štít mezi ní a útočníkem…

Pak v šoku a bolesti zahlédla už jen její paži. Utržená od těla a krvácející z děsivé rány i s kusem ramene a klíční kostí ležela pohozená jako nepotřebná věc v prachu kousek od místa, na němž se Jevgenie svíjela bolestí. Paže bez těla. Ještě před okamžikem se držela madla těsně vedle její ruky.

Ke svému zděšení i ve svých krutých bolestech poznala, komu patří podle digitálních hodinek s mrkajícím Mickey Mousem a modrým řemínkem z umělé hmoty. Paže ležela nadosah jejího obličeje. Na jejím zkrvaveném mrtvém zápěstí blikal jen zelenkavý displey v rytmu marně ubíhajícího času…

Přiskočili k ní lidé, které výbuch nezranil. Kromě těžkých zlomenin měla ještě rozbitou hlavu, spálené vlasy a popálené tělo, nejvíc tvář a břicho, ale na rozdíl od jedenácti mrtvých spolucestujících sebevražedný útok přežila. Snažili se ji odtáhnout co nejdál, protože někdo křičel, že nálož nevybuchla celá. Jevgenie poznala svého souseda z domu, s nímž do autobusu nasedala a který ji zachraňoval, ale v té chvíli nevěděl, komu to pomáhá, tak ji exploze znetvořila.

K nebi stoupal dým spáleniště a nad andělsky bělavými mraky se řadily duše právě zabitých před branami svých rájů. Jak vedle sebe existoval ten židovský s islámským, to věděli jen sebevrazi a jejich oběti. Jevgenie přežila; s prasklou lebkou, otevřenými zlomeninami nohou, ruky a s kovovými maticemi v plících ji odvezli na ARO.

Když se za týden z umělého spánku probrala, spatřila u lůžka své rodiče a neměla zdání, co se s ní děje. Když jí řekli, že je v Jeruzalémě v nemocnici, vyděsila se. Nechápala proč? Kde se tam vzala? Až pozvolna, s tupou bolestí hlavy i celého těla, si připomínala některé okamžiky. Naskakovaly jí v paměti, jako kousky potrhaného a špatně slepeného filmu. Byla přesvědčená, že je pořád v Listvjance, jen ji udivilo, kde se v jejich vsi vzala nemocnice…

Primář traumatologického oddělení měl pro novináře pochopení. Ze střední Evropy zvláště. Jeho rodiče zahubila Osvětim a pro Evropu měl jediné synonymum: hrob Židů. Lékař osobně domluvil s Jevgenií, že mě přijme a řekne mi, co si pamatuje. Byla z toho nervózní.

Vlastně si vybavovala jen to, co ji později oživili a popsali policisté podle výpovědí svědků. Asi by mě zklamala, kdyby řekla, že není žádná hrdinka a že její sny dál pálivě explodují a jen těžce se osvětlují v její bolavé hlavě, nová místa v mozaice té strašlivé tragédie…

Ležela na lůžku, i když už mohla s berlemi obejít pokoj. Úkosem se bojácně podívala na moji fotobrašnu. Zůstal jsem stát nerozhodně uprostřed pokoje.

„Reflex!” usmála se provinile.

„Jen bych si vás chtěl vyfotit!” řekl jsem, a když brašnu otevíral, všiml jsem si, že dívka přes veškerá ujišťování přivřela oči a zatnula čelisti z obavy, že se zase ozve výbuch.

„Nemám nejlepší make-up!” zvedla rozpačitě své po spálení znovu nové obočí. „Když jsem trochu přišla k sobě, z autobusu byla jen příšerná hromada zkrouceného plechu. Pud sebezáchovy mě hnal, co nejdál od toho děsu. Snažila jsem se plazit. Šlo to špatně, ruka mě neposlouchala, nohy mě hrozně bolely,” zavřela oči a marně se krotila svůj dech.

Výsledek obrázku pro foto olšer jevgénie

Ilustrační foto z nemocnice Hadassah…

„Skoro tři měsíce jsem se léčila v této nemocnici, teď sem chodím na rehabilitace,“ říká šťastně. „Jestli se chci vrátit do Ruska? Ne, v žádném případě. Chci žít v Izraeli a věřím, že se to tady jednou zlepší. Pochopili to i moji rodiče, kteří mě z Ruska jezdí navštěvovat. Byli tady se mnou po atentátu dva měsíce.“

Byla přesvědčená, že Bůh stál při ní. Kdyby ji nemínil zachránit, nechal by sebevraha nastoupit zadními dveřmi a potom by to byla ona, jež by vytvořila ochranný štít. Přežili by jiní a její paže by utržená krvácela na asfaltu. Muslim ale nastoupil na opačné straně a proto žila.

Výsledek obrázku pro foto olšer hadassah

Po hodině povídání jsem vypl magnetofon, vsunul fotoaparát do brašny a podal jí ruku. Měla ji až nezvykle dětsky hebkou. Neodpustil jsem si ji chvíli podržel ve svých prstech, o něco déle, o pár setinek vteřiny, ale stejně jsem si připadal, jako bych se dopouštěl těžkého hříchu…hippokrates 4

Inu, proč toužit po životě, když jste mezi muslimy, kteří prahnou umírat, aby byli na to tata v islámském ráji, kde jsou dle Koránu černooké panny, řeky medu, řeky mléka a řeky vína…? A nad kterými drží ochrannou ruku OSN a Amnesty International; prostě Pánkovy nepříspěvkové organizace, jež nic nepotřebují, pouze peníze daňových poplatníků…

http://www.rukojmi.cz/clanky/4301-lapalie-s-dvoumiliardovou-partickou-muslimu-ktere-zobe-z-ruky-cely-svet-v-cele-s-osn-co-chce-naopak-zrusit-zidum-pristup-ke-zdi-narku-soucasti-chramove-hory-jak-dlouho-budeme-ustupovat-islamu

http://www.rukojmi.cz/clanky/4270-pred-20-roky-jsem-napsal-o-zidovskem-statu-ze-je-idealnim-spojencem-v-boji-proti-islamskemu-terorismu-dnes-az-za-pet-minut-dvanact-se-proto-jeho-premier-schazi-s-cleny-eu

ČT 24: Palestinský východní Jeruzalém – ignorance či neznalost…?

http://www.rukojmi.cz/clanky/1408-proc-se-dnes-stydim-ze-jsem-kdysi-zesmesnoval-izraelsky-boj-proti-terorismu-ktery-zacal-o-70-let-driv-nez-kdyz-ho-halasne-vyhlasily-usa-az-po-11-zari-2001

http://www.rukojmi.cz/clanky/1343-je-dnesni-vrazdeni-v-bruselu-pouze-dalsim-z-tragickeho-dedictvi-utoku-z-11-zari-2001

Izraelská armáda jako jediná na světě ohlašuje předem své útoky…

Proč ještě nemá Izrael svoji Ústavu a prý je Blízký východ díky zbraním z ČSR centrem terorismu…?

Izrael před soud do Haagu pro zločiny na palestinských dětech…?

Až budou v bazilice Sv. Petra močit a souložit Femen a Pussy Riot

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *