Povodně na severní Moravě – Troubky…

4. Červenec, 2017 – 21:25

Před 20 roky v červenci 1997 zabil vodní živel v obci Troubky nad Bečvou 9 lidí, zničil 335 stavení, o střechu nad hlavou tak přišla polovina obyvatel; škody přes 700 miliónů korun…

Před dvaceti roky po poměrně zataženém a deštivém jaru s minimem slunečního svitu byla podstatná část území České republiky nasycena vodou z jarního tání a dešťů.

Prolog: Půda nestačila následný vysoký úhrn srážek pojmout a řeky se rozvodnily. Odborníci například spočítali, že poslední tři velké lužní lesy na Moravě zadržely při záplavách v roce 1997 třikrát více vody než všechny přehrady v povodí Moravy a Odry dohromady.

Právě proměna krajiny a změna hospodaření v ní je jednou z příčin devastujících dopadů novodobých povodní. Někdo též možná podcenil povodňovou připravenost a miliardy, určené pro řešení tohoto problému, nepatřičně „investoval“ do svých účtů a kont. Délka českých řek a potoků se navíc vinou lukrativního betonování jejich koryt během dvacátého století zmenšila o třetinu, takže voda rychleji a s větší silou nyní stéká do měst a vesnic v nížinách.http://olser.cz/wp-content/uploads/troubky-povoden-1997_300.jpg

Před dvaceti roky se počátkem července 1997 odehrála v obci Troubky nad Bečvou děsivá katastrofa; vodní živel zde zabil 9 lidí, zbourat se muselo 335 stavení a o střechu nad hlavou přišla polovina z více než dvou tisíc obyvatel; škody činily přes 700 miliónů korun…

Kdo našel smrt v ruinách domů, které povodeň strhla k zemi:

Ludmila Smolková zemřela 7. 7. 1997 ve věku 77 let
Jiří Herman zemřel 8. 7. 1997 ve věku 57 let
Růžena Hermanová zemřela 8. 7. 1997 ve věku 45 let
Drahomíra Říhošková zemřela 8. 7. 1997 ve věku 85 let
Emilie Skřenková zemřela 8. 7.1997 ve věku 74 let
Jan Vojtek zemřel 8. 7. 1997 ve věku 75 let
Jarmila Vojtková zemřela 8. 7. 1997 ve věku 72 let
Jan Zaoral zemřel 8. 7. 1997 ve věku 24 let
Božena Špalková zemřela 10. 7. 1997 ve věku 76 let

Nejsmutnější a nejtěžší oběť si ničivá povodeň vyžádala na matce Vojtěšce Zaoralové Varechové (60); přišla při záchraně dalších lidí o své jediné dítě, syna Honzu (24).

(Wikipedie: Troubky byly založeny c roce 1348 kolonisty z původní osady Člunek, která ležela na ostrůvku obtékaném řekou Bečvou. Poněvadž se řeka často rozvodňovala, rozhodli se prý usídlit výše na břehu. Vedl je prý svobodný pán Trúbek, podle něhož se obec začala nazývat…)

Je to neúnavný kolotoč; strašák povodní a záplav se opakuje při každých větších deštích. Mnoho obcí v Čechách i na Moravě bylo vyplaveno v posledních letech a v živé paměti mám povodně z roku 1997, kdy byla zasažena především Morava a část východních Čech, bylo postiženo 536 obcí. Během těchto povodní zahynulo celkem 50 osob a celkové škody přesáhly 63 miliard korun.http://olser.cz/wp-content/uploads/povodne-001-e28093-650.jpg

Povodňová katastrofa na Moravě a Ohři zničila také ves Troubky nad Bečvou, když rovněž Ostrava se v některých svých čásetch nořila až do dvanáctimetrové vrstvy kalných vod, jelikož nikdo roky nesáhl do koryta mj. řeky Odry, kde byly divoké nánosy.  A výsledek? Až 22 domů určených k demolici. Další desítky, potřebovaly opravu. Kdyby české vlády investovaly mimo jiné do čistění koryt řek a říček i protipovodňových zábran a dalších opatření, bylo by nám hej. Pojišťovny by ušetřily peníze, lidé zbytečné starosti.

povodně ostrava

Povodně v Ostravě-Nové Vsi… Foto: Magistrát města Ostravy

Včera jsem si s pietou vzpomněl na počátek července 1997. Když jsem se tenkrát vrátil z pohodového fotografování v Portugalsku a na Gibraltaru, (v lisabonském hotelu jsem viděl v televizi prezidenta Havla, jak si z helikoptéry prohlíží zaplavené plochy Česka), moje první cesta vedla na Bruntálsko, Přerovsko a do nejzničenější vesnice Toubek nad Bečvou; voda už tam v té době opadla a odhalila děsivou skutečnost…

„Byl u nás ze Zlína na návštěvě kamarád našeho invalidního syna. Seděli v podkrovním pokoji, když to přišlo. Voda strhla schody z přízemí a oni se nemohli dostat dolů. Dovedete si to představit, sundávat po žebříku člověka na invalidním vozíku…“

Vzdychla paní Marie, která v gumákách a s lopatou v ruce odklízela děsivou spoušť. Oči měla zarudlé a vyplakané. Připadalo mi to jako marnost nad marnost. Většina z domků byla totiž postavena z nepálených cihel zvaných vepřovice. Voda je doslova spláchla. Čtvrť Loučky tvořilo pět ulic; všechny dopadly úplně stejně. Z těch pěti ulic nezůstal jediný dům…http://olser.cz/wp-content/uploads/troubky-1997_30052.jpg

“Byla to tragédie pro celou naši rodinu. Máma žila sama ve starém domě, který spadl. Našli ji tam až za tři dny, zasypalo ji tam, nemohli jsme se k ní dostat. V nemocnici zemřela,” řekl mi jeden z troubeckých obyvatel pan Alois. Jako materiál pro výrobu nepálených cihel zvaných vepřovice se zde z velké části používala jílovitá hlína. Dalšími přísadami byly vápno, sláma a plevy. Dodnes se jim říká zkomoleně „kotovice“ z německého slova Kotziegel – cihla z bláta.Čtvrť Loučky v Troubkách tvořilo pět ulic. Nezůstal jediný dům.

Foto: Šíp…

Nevím, co by dnes řekli obyvatelé Troubek na tvrzení zelených, že vepřovice mají též poměrně dobré akumulační vlastnosti, lepší než pálená cihla, stejně tak mají větší schopnost pohlcovat ze vzduchu vodní páry, pachy.

Proto jsou dnes nepálené cihly údajně opět velmi vyhledávaným artiklem pro vytváření moderních ekologických interiérů domů. Dokonce existují firmy, které za tímto účelem původní vepřovice vykupují.

Nevím, v Troubkách jsem tyto obchodníky s deštěm neviděl. Zřejmě se vyskytují pouze na pouštích a v místech, kde nikdy povodně nebyly a ani nebudou. Že by obyvatelé Troubek dali spíš na ekologické pohlcování vodní páry a pachů, než na ničící účinek vodního živlu…?

Foto: ČTK

Když jsem přišel do tamního kostela sv. Markéty, utíraly tam místní ženy podlahu. Troubky sice lehly pod náporem vody, kostel však vydržel, jen pár centimetrů vody v něm zbylo pro vysoušecí mechanismy. Odehrály se v něm i zádušní mše za zemřelé spoluobčany. Devět pohřbů…

Procházel jsem tou spouští, z většiny domků zbyly jen neforemné hromady sutin, rozmočených nepálených cihel, z nichž se jak žalem lomící ruce vzpínaly k nebi polámané trámy a desky. Jedno zbořeniště vedle druhého…

Domy z opravdových cihel měly stržené jen boční stěny a bylo vidět do obývacích pokojů, v nichž chyběly venkovní zdi, ale na těch vnitřních pořád ještě visely obrazy, kříž s Kristem, na konferenčním stolku byla ještě váza s uvadlými květinami. Tak vypadala čtvrt Loučky a její ulice. A na nich stály cisterny s nápisy: Pitná voda!Výsledek obrázku pro olser romové troubky pitná voda

„Půjčili jsme si 850 tisíc se splatností dvacet roků na obnovu svých poničených domků. Teď si je už postavíme z opravdových cihel, žádné vepřovice,“ tvrdila paní Marie a co řekla, to také splnila. Netušila, že o třináct roků později bude mít svůj zbrusu nový a pořád zadlužený dům znovu zatopený. Už podruhé…http://olser.cz/wp-content/uploads/troubky-19975.jpg

Povodně v Přerově…

Ranou pod pás byl pro občany Troubek i bankrot pojišťovny Morava, kteří byli jejími klienty. Do roku 2006 přesto v obci vyrostlo na 200 nových domů. Dodnes však navzdory katastrofálním povodním nebyla v Troubkách vybudována protipovodňová ochrana.

Rovněž proto muselo být přes 90 procent obyvatel Troubek během dalších povodní koncem května 2010 opět evakuováno, zbytek tvrdošíjně přežívá ve vyšších patrech. Strach z rabování jim nedal, aby své nové bydlení, postavené v krvi a potu, opustili. Neštěstí zkrátka nechodí po horách, ale po lidech z Troubek, z vesnice na rovině široko daleko…http://olser.cz/wp-content/uploads/povodne-003-e28093-650.jpg

Voda dosahovala na některých místech výšky až půl druhého metru, naštěstí včas kulminovala a klesla. Začala do Troubek pronikat asi o půl čtvrté ráno průrvou o délce asi 250 metrů v opravené hrázi, prakticky na stejném místě jako při katastrofálních záplavách v roce 1997.

Noční boj hasičů o utěsnění průrvy byl marný. Škody byly opět závratné, hlavně pro ty, co ještě nesplatili 850tisícové půjčky. Znovu bylo na tři sta domů pod vodou. I ten, v němž jedna moc šikovná paní vyšívala a zdobila moravské kroje… Někdo asi zaspal s protipovodňovými opatřeními… Ještě že záplavy 2013 Troubky naštěstí minuly…http://olser.cz/wp-content/uploads/povodne-002-e28093-6501.jpg

A co na to všechno hydrogeolog? Troubky mají zajímavou polohu – leží na soutoku našich dvou největších “horských” řek Moravy a Bečvy (Bečvy jsou vlastně dvě) na krátkém úseku s velkým hydraulickým spádem (cca 500 m) vydatně prší, vsakování vody v karpatském flyši je při takových srážkách nepatrné a prakticky veškerý odtok je povrchový.

Poradkyně prezidenta Václava Havla, činorodá  JUDr. Jana Chalupová, se v roce 1997 vydala do Ostravy, aby v Mariánských Horách a Hulvákách pokárala starostku Lianu Janáčkovou za to, že těm nebohým Romům “cpe prachy na letenku do Kanady”, aby se jich zbavila. Starostka přitom jen chtěla, aby jí za těch “nacpaných” 30 tisíc vrátili zadlužené státní byty. Nic víc, nic míň.

Zastupitelstvo nakonec neschválilo ani jednu letenku. Místo toho se na radnici v M. Horách zjevila JUDr. Jana Chalupová. Bylo jí rovněž nabídnuto bezplatné přenocování v některém z vybydlených bytů pro chronické neplatiče nájmů. Návštěva z Prahy nakonec spaní v odpadcích a smradu odmítla a raději nocovala v civilizovaném hotelu; problémy Romů pro všecky případy už raději neřešila…article_photo

Epilog: Na podzim roku 1997 jsem letěl do Toronta s výstavou fotografií, které jsem pořídil během záplav na severní Moravě a ve Slezsku. Krajané projevili svoji účast, ale na můj vkus dosti vlahou, až netečnou formou. Navíc poměrně udiveně reagovali na můj plán uspořádat mezi nimi finanční sbírku pro postižené české obyvatele.

“My jsme měli nedávno obrovské povodně na západě Kanady, kde byly zaplaveny desetitisíce hektarů území a evakuováno na 200 tisíc lidí. Škody na lidských životech a majetku sahají do miliard kanadských dolarů,” řekl mi kamarád Bohuš Máca z Nového divadla v Torontu, požehnaná vzpomínka. “Nediv se, že ty záplavy u vás jsou sice tragické, ale proti těm kanadským nesrovnatelně malé…”

Přesto mi v sídle Česko-slovenského sdružení v Kanadě v Torontu fotografie ochotně převzali a uspořádali z nich výstavu v jednom ze sálů, kde měli Čechokanaďané svůj ples na počest 28. října 1918. Nakonec bylo z Toronta do České republiky odesláno na patřičné povodňové konto několik desítek tisíc dolarů, když hlavní sumy byly pochopitelně věnovány povodním ve Vancouveru. Po návratu domů jsem se z Toronta dozvěděl, že peníze byly u nás s vděkem přijaty…

Také my v Ostravě jsme dočkali vděku „vytopených“ Romů, jejichž situaci po záplavách v roce 1997 jsem popsal pro ontarijský deník Globe and Mail: „Romové tvrdí, že Češi jsou rasisti, ale možná jde jen o velmi lidské antipatie.“

A byl z toho mazec a já rasista; Tento článek zprostředkovala Helsinská komise amerického Kongresu také Britským listům, v nichž mj. o mém snažení napsali, „že v běžném západním kontextu poslouží zřejmě jako tvrdý důkaz zabedněného českého rasismu. Tedy učinil zřejmě na americkém kontinentě více škody než užitku. Anebo možná ne – je dobré, že se lidi dovědí, jaké jsou přesně poměry…“ Abych nenudil, uvedu nyní jen část tohoto článku:article_photo

Příběh první:

V době záplav byli lidé, jimž voda zničila nebo zaplavila domy a byty, dočasně ubytováni také na studentských kolejích Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě. Pokoje zde na přechodnou dobu obývalo na tři tisíce povodněmi postižených osob, z nichž asi dvě třetiny byli Romové. Místo vděku se však tito nájemníci, jimž ubytování, teplou vodu, televizi a jídlo třikrát denně platil ostravský Magistrát, začali chovat značně neurvale.

Dělali si ohýnky, slovně napadali pracovníky Červeného kříže, vodili si na stravu i ubytování své příbuzné ze Slovenska, kteří nepatřili mezi poškozené, ale rádi přijeli se zadarmo najíst. Společně pak ničili zařízení pokojů, kradli prostěradla, deky, příbory, skleničky a další vybavení, až musela zasáhnout policie, aby část Romů přestěhovala. To už se ukradené věci z kolejí objevily na černých burzách, které nabízely i oděvy a jídlo, jež Romové odcizili ze zásob, dodaných postiženým občanům jako humanitární pomoc.

Takto způsobené škody jsou odhadovány na statisíce korun. Zaplatit je musí Školský úřad, který byl postižen i zdevastováním interiéru další z ostravských škol, sloužící jako dočasná ubytovací kapacita pro povodní zasažené Romy. Jednalo se o základní školu, v níž Romové rozbili lavice a tabule, poničili stěny a na chodbách, i když zde měli k dispozici záchody, vykonávali do různých koutů budovy své lidské potřeby.

Za ústřední topení pak nacpali zbytky jídla či pokálené ručníky, čímž se škola změnila v zapáchající hnojiště. Po vystěhování Romů museli nastoupit deratizátoři, aby vše za nemalé peníze daňových poplatníků vydezinfikovali a speciálními vysavači odstranili blechy, vši a další parazity. Zahájení školního roku muselo být v této škole odloženo o měsíc.Výsledek obrázku pro olser romové

Příběh druhý:

Také asi sto dvacet obyvatel Ostravy – Hrušova bylo nuceno se během povodní vystěhovat ze svých zaplavených domovů. Když začal školní rok a tito azylanti museli opustit ubytovací kapacity ve studentských kolejích, přidělilo jim město Ostrava provizorní dům, který vznikl složením dvaceti tzv. unimobuněk. Každou z nich tvořil obytný prostor o rozměrech 2,3 krát 6 metrů a WC. Koupelny s teplou vodou byly společné na chodbách.

Z dvaadvaceti rodin si vzalo tento dočasný domov jako svůj osm bílých a čtrnáct romských rodin, z nichž se však několik odmítlo nastěhovat a své přechodné ubytování nazvaly “psími boudami”. Stát jim tedy nabídl místo tohoto ubytování finanční výpomoc ve výši 30 tisíc korun, které však mnozí Romové nevyužili pro určený účel, ale zakoupili si za ně letenky do Kanady, kde se prý dá krušná zima zadarmo přežít mnohem snadněji než v Česku… Zde celý článek: http://www.britskelisty.cz/9710/19971007c.html

Takže, pane redaktore ČT Klímo; ne starostka Janáčková, ale de facto stát vyplatil na ruku 30 tisíc Kč Romům na letenky za oceán. Zkrátka, jak se zpívá o tom, že kdysi šli cikáni do nebe, dnes do Kanady… Paní JUDr. Chalupová o tom však ani necekla…http://olser.cz/wp-content/uploads/troubky-povoden-1997_a3002.jpghttp://olser.cz/wp-content/uploads/troubky-1997_300.jpg

Povodně 1997 na Bruntálsku…

Inu, jak jsem se dozvěděl v Toubkách nad Bečvou, tak ani po dvou hrozivých povodních zatím žádná ze státních či soukromých firem ještě nepostavila slibované protipovodňově hráze… Že by si naši vodohospodářští stavebníci vzali příklad z vděku ostravských Romů a šlendriánu „vepřovicových“ ekoteroristů…?

Snímky Břetislav Olšer (11)

http://www.rukojmi.cz/clanky/418-cikani-sli-do-nebe-cesti-romove-do-toronta-aneb-ty-gadzo-jak-do-tej-kanady

Forum Romanum v Ostravě, Římané nám krutě závidějí…

Ty gadžo, tady máš moje děcko; vychovej ho a žádná diskriminácija

Pročpak lidi nemaj Romy rádi, proč jsou v lásce k nim nestálí…?

Když cikáni stále provokují, gadžům někdy rupnou nervy…?

Kohout a Kumar; dva populisté (hochštapleři) zachraňují Šluknovsko?

Je Kumar poslem šílených lží o Bedřišce…?

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *