Trest smrti…

13. Květen, 2017 – 14:57

Už to slyším; jo, kdyby tobě někdo brutálně zabil dítě, asi bys byl jen krátce humanistou. Pravdou je, že bych byl v šoku a chtěl v afektu smrt za smrt, ale hlavně bych si sám sobě mínil ukončit svoji trýzeň sebevraždou.

Načež bych zjistil, že vlastně pro sebe chci to, co pro vraha svého dítěte. Zasloužil by si „ránu z milosti“? Zatímco pozůstalí by do konce svého života naříkali žalem, vrah by měl po starostech. Nic by ho nebolelo, nic by nedělal, neměl by k dispozici na doživotí jen omezený prostor, ze kterého by se při správném právním řádu neměl právo ani hnout. Den, týden, rok, deset roků, padesát roků… Až do konce svého bídného života. Je snad krutější trest než doživotí, s těžkou prací, bez šance na amnestii či propušrění na svobodu za dobré chování.

“Představ si, že budeš v cele tři krát čtyři metry sám, s televizí, v teploučku, to bude pohoda, ale budeš tam, jako kůl v plotě, nejen rok, ale deset roků, třicet, prostě až do své smrti. A nic než čtyři stěny, občas procházka mezi drátěnými ploty pod dozorem policistů se psy. Ani v baru bys nevydržel celý život, pokud by ses z něho nemohl hnout. Buď bys z toho zblbnul, nebo by sis „hodil mašli“ přímo na baru…” hájil doživotí před trestem smrti můj známý krajský státní zástupce.

Důkaz? Přímo z praxe. Skupina vězňů odsouzených v Itálii na doživotí požádala dopisem prezidenta, aby země obnovila trest smrti. Vězni tvrdí, že jsou v situaci, kdy „nejsou mrtví, ani živí“ a doživotí označují za nelidský vynález a nepředstavitelnou ukrutnost. „Vyčerpává nás, že každý den po kouscích umíráme. Rozhodli jsme se umřít pouze jednou a žádáme vás, abyste změnili naše doživotní rozsudky na trest smrti,“ napsalo 310 vězňů v dopise. Itálie zrušila trest smrti po 2. světové válce. Odsouzení na doživotí mohou až po „odsloužení“ 26 let trestu požádat o podmínečné propuštění.

 

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *