Prezidentská milost pro Jiřího Kajínka…

13. Květen, 2017 – 10:06

Tento článek věnuji Jiřímu Kajínkovi (možná pro něho brzy už jen jako krutou vzpomínku), jak jsem viděl věznici Mírov z opačné strany než on… Rotace kádrů, aneb Jak se zločinec vrátil na místo činu…

Tak nám prý prezident Miloš Zeman po návratu z Číny omilostní nejznámějšího vězně Jiřího Kajínka. Původně jsem o něm chtěl napsat něco o tom, co, proč, kdy a jak… Nakonec jsem se rozhodl pro reminiscenci; Miloš Zeman totiž prohlásil, že svůj verdikt milosti či nemilosti oznámí, až dorazí zpět do České republiky…

Nebudu tedy jeho rozhodnutí předbíhat, ani hodnotit, jen přiblížím atmosféru věznice Mírov tak, jak jsem ji sám v 90. letech poznal a v roce 2011 o ní napsal, když zde byl „den otevřených dveří“ v rámci výročí 150. roků od jeho založení. Naštěstí ne jako její klient…

Výsledek obrázku pro foto kajínek

Takže, prezidentská milost, fajne, ovšem milost, která má sedm let tvrdých podmínek; jakmile by Kajínek spáchal jakýkoliv trestný čin, byť jen veřejné pohoršení, poputuje zpátky za mříže a už definitivně do konce života. Jak ale bude ošetřen fakt, že si někdo může na něho počíhat, vyprovokovat třeba rvačku, aby dostal Kajínka zpět do vězení. Jsou v tomto případě nějaké ověřovací možnosti v rámci presumpce neviny, zda to nebyl jen záměr…? A že na svobodě má Kajínek nejednoho „vřelého přítele“…

(Napsáno 2. srpna 2011)

Kde by mě napadlo, jak osudovým se mi stane Mírov, nejpřísnější a nejstřeženější věznicí v Česku. Prolíná se mým novinářským životem jako červená nit, zvláště když třeba čtu, že padesátiletý Jiří Kajínek, který byl odsouzen za dvojnásobnou vraždu na doživotí, se po více než deseti letech vrací do věznice, odkud v roce 2000 utekl. Eskorta Vězeňské služby jej do Mírova právě převezla z věznice v Karviné.Výsledek obrázku pro foto olser kajínek

Tak se mi zase vrací vzpomínky na chvíle, kdy jsem jako novinář navštěvoval na Mírově v roce 1993 posledního československého odsouzence k trestu smrti Zdeňka Vocáska. Byl do místní věznice, před rokem 1989 určené k likvidaci, převezen z pražského Pankráce. Docela jsem si Kajínka dokázal v jeho mírovské cele představit, určitě byla „typizovaná“ stejně jako cela jeho spoluvězně Zdeňka Vocáska, který napřed dostal před dvaceti roky za dvě vraždy a jeden pokus o vraždu trest smrti, po jehož zrušení bylo na řadě odpykání 25 roků.

Když byl poté zaveden výjimečný trest odnětí svobody na doživotí, soud ho přiřkl právě Vocáskovi, kterého jsem jako novinář bez větších potíží navštívil v jeho cele na oddělení mimořádných trestů, dokonce jsme spolu seděli na jednom kavalci a četli si jeho deník, v němž obhajoval svoji nevinu…

A právě tato moje reportáž se ocitla také na Kajínkově webu, jenž už zaznamenal dva miliony svých čtenářů. Ne že bych patřil mezi lidi, posedlé jeho nevinou. Vrazi však mají něco společného. Stejně jako Zdeněk Vocásek dlouhou dobu tvrdil, že nikoho nezabil, také Jiří Kajínek podnes tvrdí to samé… Loni v listopadu však Vocáskovi sebral veškerou naději Ústavní soud, když definitivně zamítl jeho žádost o obnovení procesu.

V cele na doživotí Zdenka Vocáska, co byl poslední odsouzencem k trestu smrti u nás… Foto: Břetislav Olšer

Není to tak dávno, co se davy zvědavců procházely kaplí sv. Markéty, nádvořím a celami vězení Mírov, když zde byl „den otevřených dveří“ v rámci výročí 150. roků od jeho založení. V polovině 13. století byl totiž vybudován na strmém vrchu poblíž Mohelnice opevněný hrad Mírov, chránící majetek olomouckého biskupa. Potom do něho své provinilé kněží biskupové zavírali a Mírov se tak stal už ve 14. století vězením, nazývaným „český Alcatraz“. Současná mírovská věznice je od roku 1858 profilována jako věznice se zvýšenou ostrahou.

Dnes má oddělení s dozorem, ostrahou, se zvýšenou ostrahou, oddělení pro výkon doživotních trestů a oddělení specializované pro výkon trestu odsouzených s poruchou duševní a poruchou chování. Z Leopoldova sem byl poslán u Gustav Husák, ale slávu mu udělal až svým úprkem Jiří Kajínek. Chtěl jsem udělat revizi svědomí. Vocáska a naší justice. Éra Kajínka a jeho zázračného útěku byla ještě daleko, takže mi stačilo se ohlásit u ředitele věznice PhDr. Milana Kohoutka, který začínal na Mírově jako vychovatel, pak vystudoval psychologii a jako psycholog léta ve věznici pracoval.

Ten se zeptal Zdeňka Vocáska, jestli mě chce přijmout a poskytnout mi rozhovor, samozřejmě za přiměřený honorář. On souhlasil, takže jsem se jednoho dne ocitl na mírovském druhém nádvoří, na jehož levé straně se nacházelo oddělení pro devatenáct největších zločinů České republiky, odsouzené na 15 a více let vězení. Než jsem se dostal až do třetího patra vězení, musel jsem projít po schodištích s několika pevnými mřížemi. Doprovázela mě vězeňská stráž se psem a než nám strážný otevřel mříž, nechal jsem se poučit, že první zmínka o hradu Mírov pochází z roku 1256, kdy ho nechal zbudovat olomoucký biskup Bruno ze Schaumburku.Ústavní soud odmítl stížnost Jiřího Kajínka.

Ústavní soud odmítl stížnost Jiřího Kajínka. (Foto Aha! – David Malík)

V kanceláři hlavního dozorce jsem pak čekal, až přivedou Zdeňka Vocáska. Vešel nakrátko ostříhaný muž střední postavy v šedomodrých kalhotách a bundě, přivítali jsme se, podali si ruce, nikde mezi námi žádné mříže, posadili jsme se a já jsem si náš rozhovor začal natáčet. Napřed mi ale řekl, že mu bylo řečeno něco o honoráři. Domluvili jsme se tedy na sumě, kterou jsem pak nechal u hlavního dozorce…

Byly to dramatické momenty mé novinářské existence. To jsem ještě netušil, že tato bývalá pevnost se do mé mysli zapíše mnohem hlouběji. Z Mírova totiž uprchl 29. října 2000 Jiří Kajínek. Přepiloval mříže na okně své cely, možná zrovna té, v níž jsem seděl na pelesti kovové postele se Zdenkem Vocáskem, a z pomocí lana z roztrhaných prostěradel a kotvy vyrobené z čela postele se dostal přes hradby mírovské věznice na svobodu. Čtyřicet dnů se skrýval, dokud jej v jednom pražském bytě nezatklo policejní komando.Jiří Kajínek

Jiří Kajínek
Zdroj: http://olomoucky.denik.cz/zlociny-a-soudy/kajinek-na-mirove-mne-sikanuji-pripadam-si-jako-v-gay-klubu-20150206.html

Takže teď už je Kajínek na Mírově potřetí v rámci „rotace kádrů“, jež se u zvláště vypečených vězňů uskutečňuje z bezpečnostních důvodů. Jejich nepravidelné střídání ve věznicích je nutné, aby si nezvykli na dané prostředí, nenavázali osobní kontakty s ostatními vězni či dozorci a neplánovali si eventuální útěk. Máme sice nejvíc vězňů v Evropě, ale pouze tři věznice se zvláštním režimem pro doživotně odsouzené. Valdice na Jičínsku, Mírov na Olomoucku a od roku 2008 také Karviná…

Krajský soud v Plzni Kajínkovi uložil doživotní trest 23. června 1998 za dvojnásobnou vraždu podnikatele Štefana Jandy a jeho bodyguarda Juliána Pokoše a pokus o další vraždu Vojtěcha Pokoše v květnu 1993. Publicita ho vynesla na post nejznámějšího zločince široko daleko.Výsledek obrázku pro foto kajínek jákl

HN: Jak budoucnost filmového Kajínka v zahraničí vidíte? (Jákl…)

Máme zájem od několika velkých zahraničních prodejců, přáli bychom si jednoho velkého mezinárodního distributora, který by Kajínka v zahraničí zastupoval. Ozvala se nám i řada lidí z USA, kde máme kontakty díky našim předchozím projektům,  že už viděli trailery a teasery, a zajímal by je celý film. Takže jsme připravili verzi s anglickými titulky a chystáme jim pustit celý film. První projekce v angličtině budou už v následujících dnech, jsme zvědaví.

Vznikl dokonce film Kajínek. Jak říká jeho scenárista Petr Jákl, jde o thriller plný akčních scén a emocí. Kajínek je odsouzený na doživotí a kromě sebe nevěří nikomu. Ani mladé advokátce, která se mu přesto snaží pomoci a obnovit proces. Musí zajistit nové důkazy, brzy však zjistí, že je velmi nebezpečné se vyptávat… A jak už to v Česku chodí, nevina Kajínka je v národu, který ze všeho nejvíc nesnáší policii, pořádek a zákony, tím nejlepší lákadlem pro vysokou návštěvnost a peníze. A může být lepší reklama, než vehementní snaha očistit Kajínka ze strany exministra vnitra Radka Johna…?

V českém právním systému byl uzákoněn trest smrti od roku 1918 až do roku 1990, kdy byl zrušen. Jednoznačná většina dotázaných (65,5 %) z reprezentativního vzorku 11 329 dotázaných v listopadovém průzkumu společnosti SANEP – Střediska analýz a empirických průzkumů – však je pro znovuzavedení nejvyššího trestu za nejtěžší zločiny. Názor, že obnovení trestu smrti může mít ve svém konečném důsledku vliv na celkové snížení kriminality, sdílí 60,7 procent respondentů.Výsledek obrázku pro foto kajínek mírov

Snadno se pozná, že respondenti neví, o čem vlastně hovoří. Ano, jsme humánní země, ovšem když přijde na lámání chleba, jsme chladnokrevnými sadisty. Jako samotní vrahové. Jde to dohromady s naší morálkou? I když v dnešní době, kdy kriminalita, vraždy a zabíjení jsou na denním pořádku, lze jen s notně pokryteckým apetýtem mluvit o jakékoli morálce. O morálce vrahů ani nemluvě. Co s tímto oboustranným sklonem ke zločinu, kdy neřešíme příčinu, ale až její důsledek? Trest smrti je zkrátka alibismem společnosti, jež si nedokáže poradit se zločinností a místo toho, aby ji řešila, chce mít raději „čistý stůl“, ať se děje, co se děje…

Jediné, co se dá v inkriminovaném nejnovějším průzkumu ke konci roku 2010 tolerovat je skutečnost, že stávající sazby trestů jsou u nás podle respondentů nepřiměřené. Tvrdí to 81,2 procent dotázaných. Český trestní zákoník dává za nejtěžší zločiny doživotní trest. V případě zločinů, za které by Češi nejraději udělili trest smrti, přičemž si každý respondent mohl vybrat jednu nebo z více nabízených možností, jednoznačně vede vražda dětí, následuje trest smrti nájemným vrahům, teroristům a pachatelům sexuálně motivovaných vražd. Osobně bych tuto „motivaci“ dal přinejmenším na druhé místo za vrahy dětí. Jak to vymyslet, aby se John nažral a Kajínek zůstal celý (ne)vinný…?

Třeba Kajínek skutečně nespáchal nájemnou vraždu podnikatele Štefana Jandy a jeho osobního ochránce Juliána Pokoše. A nepostřelil bodyguarda Vojtěcha Pokoše. Svůj k svému. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Každopádně ho ale viním ze smrti a konce kariéry PhDr. Milana Kohoutka, který byl známý svojí snahou o humanizaci vězeňství. Asi to byla chyba; zřejmě netušil, že pro některé gaunery jsou veškeré lidské přístupy zcela zbytečné… Dr. Kohoutek po útěku Kajínka spáchal sebevraždu skokem ze své pracovny na nádvoří věznice…

Když jsme před lety skončili naše povídání s Vocáskem, které jsem si převážně nahrával, dovolil se Zdeněk dozorce, jestli by mi mohl ukázat svoji celu, abych ho v ní mohl vyfotografovat. Bydlel sám v dvoj pokoji se společnou předsíňkou. Na okně byla pevná mříž, pod oknem železná postel, naproti ní polička s malou televizí. Sedli jsme si na pelest a já si listoval v sešitu, do něhož si „můj hostitel“ psal svoji virtuální obhajobu.

Na rozloučenou jsem dostal ještě kopii jeho trestního spisu. Pak jsem se byl podívat v nevelké místnosti s několika židlemi a stolem v další části vězeňské chodby, zřejmě určené pro setkávání vězňů s dozorci. Další obdobnou návštěvu Zdeňka Vocáska ve věznici Mírov jsem absolvoval o několik měsíců později, když jsem připravoval materiál o sexuálních potřebách vězňů a jejich uspokojování.

Takové to tedy byly pro novináře na Mírově zlaté časy, kdy se dalo pracovat i bez mříží a přehnaných stráží. Než ty krásné časy pokazil urputný vězeň Kajínek se svým utopickým útěkem v železech… Vrazi jsou kupodivu podporováni spoustou svých fandů, Jiří Kajínek má dokonce i webové stránky pod názvem „Na podporu Jiřího Kajínka“. Existuje i redakční rada, které předkládá své texty taktéž jeho obhájkyně, skoro svůdná advokátka Klára Slámová.

Je to jeden z českých paradoxů; jako jeden muž jsou skoro všichni obyvatelé zásadně pro trest smrti, na druhé straně drží palce filmových či skutečným vrahům, zvláště pokud jsou obviněni z úkladné vraždy nějakého podnikatele, kteří jsou pro Čechy většinou synonymem podvodníků a mafiánů.

Za zdmi mírovského hradu dnes žije 377 odsouzených. Z nich je tři sta dvacet zařazeno do nejpřísnějšího režimu se zvýšenou ostrahou. Sedm mužů si tu odpykává doživotní trest. Mezi nimi byla i legenda – Jiří Kajínek. Ubytovací kapacita je 345 míst; na společných celách, eufemisticky nazývaných světnicemi, z nichž má největší 18 lůžek. Celkem 32 „světnic“ je určeno pro dva vězně, jednolůžkových světnic je v současné době osm.

Zaměstnanost vězňů se dlouhodobě pohybuje kolem 55 procent. S ohledem na jejich složení je pro věznici atraktivní nabídka takového pracovního uplatnění, již lze realizovat v areálu věznice. Odsouzení pracují ve dřevovýrobě, zejména při výrobě nábytku. Jím je vybaveno mj. pracoviště ombudsmana v Brně, Justiční palác v Liberci a další objekty. Jeho kvalita je srovnatelná s nabídkou na českém trhu. Zakázky v hodnotě pod čtyři miliony korun musejí státní organizace přednostně zadat Vězeňské službě.

Vězni vyráběli také nábytek za patnáct milionů korun pro Český dům v Moskvě. Další vězni brousí odlitky pro různé firmy a navíjejí elektromotory pro Siemens. Za nejvýznamnější zakázku vězňů v roce 2005 z hlediska objemu výroby je považováno vybavení OS Svitavy. K původní budově soudu byla provedena dostavba a věznice zajišťovala vybavení všech kanceláří v celkové hodnotě 4.085.560,- Kč. Mnozí vězni si na Mírově vydělají v průměru až osm a půl tisíce korun. (Bezúhonní důchodci by jim mohli závidět.) Z hrubé mzdy odvádějí věznici čtyřicet procent. Zbytek jim zůstává.

Ten, kdo práci ani žádné jiné příjmy nemá, přičemž jeho pobyt ve vězení stojí stát se vším všudy asi tisícovku denně, dostává sociální kapesné sto korun na měsíc. Z toho si musí kupovat například i hygienické potřeby nebo známky na dopisy. Vězni sice „bručí“, ale neztratili své volební právo. K volbám do Evropského parlamentu se ve věznici Mírov dostavilo 5. června 2009 celkem 113 voličů z řad odsouzených. Čtyři z nich však volební komise k volbám nepřipustila, neboť nepředložili platný doklad totožnosti.

Inu, tak vstoupí vězení Mírov do sto dvaapadesátého roku své existence. Je sice přeplněno, ale já bych věděl o dalších podnikavcích, politicích či čorkařích, kterým by to v tomto středověkém hradě náramně pasovalo…Proč se Zemanová sešla s Kajínkem? Chtěla odvést pozornost, tvrdí odborníci.

PS: Tolik má vzpomínka na věznici Mírov a Jiřího Kajínka z roku 2011. Prezident Miloš Zeman zhruba před měsícem v Čáslavi při setkání s občany uvedl, že vážně uvažuje o milosti pro Jiřího Kajínka. Nyní během rozhovoru pro ParlamentníListy.cz na doplňující otázku, zda je rozhodnut ve směru milost udělit, Zeman odpověděl: „Myslím si, že Jiří Kajínek nemusí žít v zoufalství.“ Skutečnost, že se prezident rozhodl, naznačoval i středeční program první dámy Ivany Zemanové, která se neočekávaně ve věznici v Rýnovicích na Liberecku s Kajínkem se setkala. http://www.rukojmi.cz/clanky/2394-usa-zeme-americkeho-snu-a-neomezenych-moznosti-si-napred-k-sobe-dopravila-z-afriky-miliony-cernosskych-otroku-jejichz-desitky-potomku-dnes-bez-prokazani-viny-vezni-az-44-let

http://www.rukojmi.cz/clanky/2194-kdyz-jsem-delal-primo-v-cele-ve-veznici-na-mirove-rozhovor-s-poslednim-odsouzencem-k-trestu-smrti-zdenkem-vocaskem-a-nyni-nejdele-v-cesku-od-roku-1987-nepretrzite-veznenym-clovekem

ČSR vykonalo od roku 1918 celkem 1217 rozsudků smrti…

Napřed biskup Bruno, pak Husák, po něm i Kájínek „obývali“ Mírov…

Brutální bachaři jim znemožnili lepit si modely letadýlek…

Rotace kádrů, aneb Jak se zločinec vrátil na místo činu…?

Přes dva miliony čtenářů Kajínkova webu…

Můj poslední odsouzenec k trestu smrti

izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *