Mladí prostituti jsou na tom líp, než děti v adopci homosexuálů…?

25. Prosinec, 2008 – 9:54

Hodně se o tom dnes mluví; homosexuálové, lesbičky, registrované partnerství, adopce dětí homosexuálními či lesbickými páry. Je to složitá věc, i když by mohla být zdánlivě velmi jednoduchá.

Včetně Česka, v němž by to už konečně mohlo být stejné, jako tomu už je v zatím nejméně deseti zemích severní Ameriky a Evropské unie, kde je soužití s páry v registrovaném partnerství s adoptivními dětmi běžné a bez veřejného pobouření.

Hlavní argument „proti“ říká, že se tím destabilizuje či ničí tradiční rodina. Argument hodný alespoň zamyšlení. Ovšem nelikviduje se tradiční rodina naopak rozvody a ostudnými soudními tahanicemi kolem nich, na nichž vydělávají pouze advokáti…?

Rodiče se pak rozvedou, hádají se o děti, které musí slyšet z obou stran jen špínu pomluv a nenávisti, čtrnáct dnů je u jednoho z rodičů, dalších čtrnáct dnů u druhého.

Ženy či muži musejí trpět, když jejich partneři neplatí alimenty a unášejí si navzájem děti do ciziny. Je toto vše opravdu pro děti psychicky lepší, než kdyby žily ve spořádeném registrovaném partnerství?

Že by se styděly před spolužáky a byly by v jistém ohrožení, že se z nich stanou také gayové či lesbičky?

A to se děti z heterosexuálních rodin nestydí, když slyší, jak si jejich otec a matka vyčítají milostné aféry na veřejnosti, jak se opíjejí, donášejí na sebe a vzájemně se dopouštějí domácího násilí…?

V Česku je ročně uzavřeno na 50 tisíc manželství – pět sňatků na tisícovku lidí, na stejný počet občanů připadají tři rozvody. O ten požádalo loni na 31 300 párů…

Každoročně se u nás setkává s rozchodem nebo rozvodem svých rodičů 30.000 až 40.000 nezletilých dětí. A to není ještě řeč o rodinách alkoholiků, kriminálníků či drogově závislých…

Rozvádějí se i páry gayů a lesbiček. Do registrovaného partnerství už jich u nás vstoupilo na 500 párů, tři z nich se „rozvedly“…

A mezitím dětské domovy doslova praskají ve švech. Česko je na špičce zemí, které mají v těchto ústavech nejvíc dětí, aniž by měly šanci být adoptovány či žít v náhradní rodině.

Kolik mladých chlapců z dětských domovů či rozvedených manželství se ocitne ve finanční nouzi na ulici jako prostituti. Pražské hlavní nádraží by mohlo vyprávět nejedno story o podobných osudech.

A jedná se většinou o mladíky, kteří homosexuály nejsou, ale okolnosti a potřeba peněz je přivedla až k ponižujícímu „šlapání chodníku“. A to že by byl ten nejlepší způsob existence?

Že by byl lepší, než kdyby mělo dítě tátu Honzu a matku Karla? Nebo matku Lenku a tátu Marii…? Měli byste snad něco proti tomu, aby dítě adoptovali hypoteticky zpěvák Pavel Vítek a jeho partner, producent Janis Sidovský?

Nebo skladatel Čajkovský, herec Marais a pohádkář Andersen, nebo herečka Jodie Fosterová se svou lesbickou partnerkou Cydney Bernardovou. Pětačtyřicetilá Fosterová má už tři děti, které úspěšně vychovává se svojí milenkou.

Spousta lesbiček se nechá uměle oplodnit, aby mohla mít ve svém registrovaném partnerství děti. Navrhoval by snad někdo, třeba z KDU-ČSL, aby šla na potrat, a slovy Karasovců tak nezničila tradiční rodinu…?

V Kanadě jsem se setkal s multikulturalismem, který poskytuje azyl nejen Romů, ale též týraným ženám či homosexuálům a lesbičkám. Prostě všem potřebným osobám světa, jimž jejich rodná země nechce nebo neumí poskytnout ochranu bez diskriminace.

Také Rakušan Fritzl je příkladem „tradiční rodiny“. Svou vlastní dceru i s šesti společnými dětmi zrozenými z krvesmilného vztahu po znásilnění jejich matky, nechával v „bunkru“ svého domu jako ve vězení přes čtvrt století.  A tento svůj „příběh“ chtěl médiím prodat za více než sto milionů korun…

Osobně bych nejraději viděl pouze heterosexuální tradiční rodinu, ovšem život není o tom, co bychom chtěli, ale o tom, co opravdu je…

Samozřejmě, že si jako valašský křesťan nemyslím, že by adopce zmíněných sexuálně „odlišných“ registrovaných párů měla vyřešit problém dětí v dětských domovech, ale vždycky je lepší alespoň jedno zachráněné děcko, než aby trpěly úplně všechny….

Když se ptali nezletilé dívky, která strávila celý život po dětských domovech v Česku, jestli by chtěla jít do homosexuální rodiny, řekla že ne. Následně dostala otázku, zdali by volila mezi děcákem a „registrovaným parterstvím“, sice zaváhala, ale pak řekla, že by zvolila asi tu druhou variantu.

Prostě by volila menší zlo. Dětské domovy u nás mají asi polovinu všech svých chovanců bez šance, že si je někdo adoptuje, páry v registrovaném partnerství však stojí přímo fronty se žádostmi na adopci.

Bohužel, zatím jsou nevyslyšeny a děti dál trčí v nevlídném prostředí stresujících děcáků nebo si na ulici vydělávají na živobytí homosexuální prostitucí…

Jaká bude jejich budoucí rodina? Určitě tradiční…?

Reklama:
  1. 21 reakce na “Mladí prostituti jsou na tom líp, než děti v adopci homosexuálů…?”

  2. Jako byvala „socka“ k tomu musim neco rict. I kdyz se nektere „detske domovy“ snazi nahradit detem peci, kterou jim neposkytuji vlastni rodece, individualni vztah to nemuze nahradit. Otazkou zustava volba nahradni rodiny pro to ktere dite. Jiz bylo receno, ze v detskych domovech zustavaji hlavne deti, ktere jsou „nevhodne“ (prominte mi ten hnusny vyraz) pro adopci. Deti nejakym zpusobem hendikepovane, at uz fyzicky, psychicky, nebo, spanembohem, odlisne etnicko-genetickym potencialem. Pro takto „znevyhodnene“ deti je obzvlaste dulezite, najit vhodne „zazemi“. Nebot i ony dospeji, a zalozi vlastni rodinu. A je otazkou nasi spolecne budoucnosti, jaka ta rodina bude.

    od w.s.ullmann v Pro 25, 2008

  3. No právě, v děcáku zůstávají hlavně ty děti, o které nemá nikdo zájem, proč by to tedy nemohli zkusit právě gayové a lesbičky…?

    od obr v Pro 25, 2008

  4. Díky za článek, pane Olšere!

    Mám 1 otázku a 1 podezření:

    1/ Otázka
    Existuje nějaká střednědobá studie (dlouhodobá asi těžko vzhledem k až nedávné změně legislativy) ohledně začlenění dětí lesbiček a gayů žijících v páru?
    Třeba jaká je míra úzkostlivosti či odcizení oproti dětem z tradičních rodin? Jaká je společenská úspěšnost v kolektivu?

    2/ Podezření
    Po letech života v USA vidím, že homosexuální páry jsou tiše podporovány těmi, kdo drží moc. Dlouho jsem nemohl přijít na to, jak je to možné v bigotním U.S. prostředí.
    Až mi to došlo: Jediná skutečně přetrvávající paměť, která nás nejvíce formuje, paměť rodinná, hlavně dědičná.
    Pokud tato vymizí (například přeryvem zvaným adopce homosexuálním párem), jsme snáze manipulovatelní. O to držitelům moci jde nejvíce.
    Všimněte si maličkosti: Mnohé firmy mají v kodexu zákaz tvoření heterosexuálních svazků mezi zaměstnanci (až pod hrozbou výpovědi), ale tolerují či podporují svazky homosexuální.
    Proč?

    od Ataman Jermak v Pro 26, 2008

  5. odpověď 1: Zatím je tento zákon necelé dva roky schválen pouze v některých státech USA a asi v pěti zemích ze sedmadvacítky EU, takže moc relevantních studií neexistuje.

    odpověď 2: Myslím si, že jde o pragmatické opatření. Homosexuální páry nejsou zdaleka tak agresivní při rozchodech, jako heteroseuální. Tedy jsou méně žárliví a pomstychtiví, nevěra bez dětí je pro ně přijatelnější a nepálí za sebou mosty, takže jsou schopní se líp soustředit na práci, resp. jsou produktivnější…

    od olser v Pro 26, 2008

  6. Adopce detí není prvním krokem k nadvláde degenerovaných genu lidstva. První krok bylo zrušení funkční rodiny a zavední takových zákonu, podle kterých rodina nemuže fungovat plnit svoji evoluční úlohu, vychovavat deti a zabezpečovat budoucnost lidstva.

    Je farizejske, že potom, co rodine lesby vnutili totální nefunkčnost, tak lesby neobviňují sebe, ale své oběti!

    od Únia mužov za rodiny v Kvě 16, 2010

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *