Romové…

2. Březen, 2017 – 14:10

Proč bych děcka posílal do školy, když ani já do ní nechodil…?  Soske me bichavava le čhaven adre skola, te me tyz kodoj naphyravas…?

Při psaní česko-romského titulku tohoto článku jsem myslel na „převratný soudní verdikt“: Základní škola Pěší v Ostravě-Muglinově totiž prý diskriminovala dva romské předškoláky, když je odmítla při zápisu v roce 2014 přijmout do první třídy. Právě o tom rozhodl okresní soud v Ostravě.

Podle něj se tak škola snažila neoprávněně regulovat počet romských dětí ve třídě. Škola se musí nynějším třeťákům do 30 dnů písemně omluvit. Ředitel školy Kamil Krahula diskriminaci odmítá. Tvrdí, že zájemců bylo více, než mohl přijmout.article_photo

Snímek Břetislav Olšer

Zmíněné výhrady prostě odmítl. „Nikoho jsem nediskriminoval,“ prohlásil s tím, že etnickou příslušnost předškoláků u zápisu neznal. „Dostal jsem jen výsledný seznam,“ uvedl. Podle něj vše způsobila nedostatečná kapacita školy, neboť v daném roce nemohl otevřít dvě třídy. „Proto jsme přemýšleli, jak stanovit kritérium, podle kterého žáky vybrat,“ vysvětloval. Pro výběr, které děti přijmout, zvolil i test školní zralosti. Ten připravila škola a posuzoval, kdy dítě umí poznávat barvy, počítat či zná svou adresu.

Tedy běžný test, s nímž se musí poprat všichni prvňáci, ať jsou bílí, černí nebo žlutí… A právě v tomto testu právě dva inkriminovaní předškoláci neuspěli a byl z toho soud… Ředitel Krahula se snažil přesvědčit pracovnice společnosti Vzájemné soužití, které oznámily, že k zápisu přijde dvanáct romských dětí ze Slezské Ostravy, aby předškoláky přihlásily i jinam. Podle Karvayvové údajně navrhl segregovanou školu v Kučičkách ZŠ Škrobálkova, kde je 90 procent Romů. Pracovnice Vzájemného soužití si jeden z hovorů natočily a argumentovaly, že se ředitel choval diskriminačně…

Odkud že to zmíněné pracovnice jsou? Od aktivisty Kumara Vishwanathana. Vím jen, že se narodil v Quilonu ve státě Kerala v jižní Indii a v roce 1998 se spolu studenty Ostravské univerzity a Masarykovy univerzity v Brně zakládali občanské sdružení Vzájemné soužití, jehož je nyní předsedou a ředitelem, pro kterého byly povodně a emigrace Romů do Kanady manou z nebes. O rok později byl už jmenován občanským členem Rady vlády ČR pro lidská práva (opakovaně v letech 2003 a 2005) a členem skupiny Bridge People UNHCR Praha, pro konzultace s velvyslanectvími zemí EU o otázkách mezietnického soužití v ČR. Už víme, odkud se berou zprávy OSN a jiných humanitních organizací o tom, jak Češi diskriminují Romy…

Podle nedávné výroční zprávy činí roční příjem sdružení Vzájemného soužití 25,5 milionů Kč, vydání téměř 26 milionů, z toho na mzdy pro cca 45 zaměstnanců přes 11 milionů Kč… Plus plat osobního šoféra pro dr. Kumara v automobilu zahraniční značky. „Domnívám se, že romská komunita je budoucností této země, protože je to rostoucí komunita,“ říká Kumar a dodává, že ji vidí jako skupinu lidí, jež může Česko obohatit.

Nejvíc mě zaujal fakt, že nikdo nebere v potaz, že Kamil Krahula je zodpovědný za výuku před rodiči žáků. resp. že ředitel školy zkrátka odpovídá za dodržování vyučovacích osnov, za bezpečí a hygienu pro školáky, které rodiče svěřily školskému zařízení. Zmíněný test byl v podstatě jen běžným pohovorem, jež se uskutečňují s prvňáky na každé jiné české škole. Pokud dítě nevyhoví z různých důvodů, lze ho např. poslat k lékaři, eventuálně doporučit, aby se hlásilo o rok později či aby přešlo do školy, kde by se cítilo i přes svůj vědomostní handicap dobře…

Může dítě za rodiče? Nemůže. Avšak mohou za zmíněnou nepřipravenost dítěte rodiče, že ho ani za šest roků od jeho narození nedokázaly intelektuálně připravit pro školní docházku. Jestli to není tím, že sotva přijde dítě na svět, myslí matka již na dalšího potomka, jelikož děti jsou “výnosnější”, jak říká primátor a senátor Kubera…

A také se do škol, včetně školy Pěší v Ostravě-Muglinově, hlásí rovněž jiní školáci ze sociálně vyloučených lokalit, kde nežijí jen Romové, ale i sociálně potřební gadžové. Takže, pokud je inkriminovaný test diskriminační pro romské děti, je stejně tak diskriminační i pro ostatní děti. Správný rodič musí dbát o výchovu, která by jeho dítě vedla ke vzdělání, aniž by přitom bylo zdržováno spolužáky, kteří při výuce nestíhají, poněvadž neumí třeba číst, jelikož neznají česky… Howgh, jak by řekl vsetínský Rom Vinnetou Strkač…

article_photo

Sleduji proto tento „opičí proces“ výše zmíněného okresního soudu se zájmem, jednak proto, že jsem z Ostravy a také z důvodu svých poznatků, jelikož se romskou otázkou zabývám zevrubněji od roku 1996, kdy jsem začal v Kanadě monitoroval jako novinář tzv. romský exodus. Snad připomenutí mých již dříve zveřejněných faktů odpoví na otázku, zda Romové diskriminují gadže, či je tomu naopak a gadžové diskriminují Romy…?

(Když v roce 1859 Charles Darwin publikoval svou evoluční teorii, naboural po staletí jediné přijímané tvrzení, že svět byl stvořen bohem, a vyvolal vášnivé diskuse, které dodnes nevychladly. V USA vedly i k několika soudním procesům, z nichž nejznámější – takzvaný opičí – začal 10. července 1925. Učitel John Scopes v něm tehdy čelil obvinění, že učil žáky evoluční teorii. ..)

Rozhodně nejsem rasista, projel jsem celý svět a mám v mnoha zemích své přátele, u nichž mi nevadí,  jestli jsou černí, žlutí nebo bílý, hlavní pro mě je, že jsou to slušní lidé, kteří poctivě pracují, nedělají společnosti problémy a své děti posílají řádně do školy. A též se přizpůsobují zemi, v níž se narodili, třeba i jazykem…  Znám se s novinářem a Romem Patrikem Bangou, stejně tak je mi nadmíru sympatická Edita Bandyová, která studovala na ostravské konzervatoři hru na housle s mým synem; a Edita i Patrik mají za své životní partnery, kdoví proč,  gadžu, resp. gadžovku…

V čem je tedy třeba jazykový problém?  Značná část Romů, především v sociálně vyloučených lokalitách, totiž mluví zvláštním jazykovým koktejlem, odborníky nazývaným jako romský etnolekt češtiny. Sice hovoří česky, ale řadu slov a dalších jazykových ingrediencí si přenáší z romštiny. Například dávají přízvuk na předposlední slabiku, nebo zkracují dlouhé samohlásky.

A jelikož většina Romů v Česku pochází ze Slovenska, objevuje se v jejich řeči i vliv slovenštiny. Romština patří mezi indo-árijské jazyky. Na rozdíl od češtiny má 8 pádů a 2 rody (chybí ten střední). Romové na našem území do 2. světové války mluvili českým dialektem. Ten však zanikl poté, co nacisté většinu jeho mluvčích zavraždili v koncentračních táborech. Nyní zhruba tři čtvrtiny Romů v Česku, kteří ovládají svůj jazyk, hovoří slovenským, popřípadě maďarským nebo olašským dialektem…

V Kanadě to bylo ještě horší; jak uvedl deník Toronto Star, romští adolescenti vykazovali nulovou znalost angličtiny, chabý vztah ke škole i vyučování a ve srovnání s vrstevníky jiných národností měli značně omezené znalosti. (Jako dvě romské děti v Ostravě-Muglinově) Šokovaní učitelé je popisovali jako žáky, kteří neznají ani tak banální věci, jako je školní zvonek nebo rozhlas. Řada z nich ve rvačkách ohrožuje své spolužáky, jsou neuctiví k učitelům, nedělali domácí úkoly a často i na několik dní nedodržovali školní docházku, a to i na základní škole. Jeden z Romů vysvětlil náhlou absenci své 14leté dcery tím, že už má věk na vdávání a školu proto nepotřebuje.

Snímek Břetislav Olšer

V Torontu mi lapidárně řekl spisovatel Josef Škvorecký, jaký je jeho vztah k českým Romům: “Kdysi dávno jsme s manželkou chtěli v Praze vyměnit byt za větší a ozvali jsme se na inzerát lidí, kteří měli zájem prodat své pětipokojové apartmá za menší,” začíná zeširoka. “Když jsme přišli na patřičnou adresu, otevřela nám slušně a čistě oblečená paní, za ní na nás vykukovaly z elegantně zařízeného bytu její děti jako z cukru,” říká obdivně.

“Byli to Cikáni, ale velmi spořádaní. Byt jsme s nimi ale k našemu smutku nevyměnili. Když totiž ta dobrá romská žena zjistila, kde bydlíme a kam by se měla s dětmi stěhovat, odmítla to, protože tu naši čtvrt a ulici prý dobře zná. Žili v ní podle ní špinaví Cikáni a ona se bála, že by se její děti s nimi hrávaly a zkazily se…,” zakroutí nechápavě hlavou… Josef Škvorecký a Romové v Kanadě…

S tím, že bude v Kanadě pracovat, úplně vážně počítal Vladimír Kroščen z Ostravy. Potkal jsem ho i s manželkou a čtyřmi dětmi při mezipřistání na letišti v Paříži. “Pro nás už cesta zpátky neexistuje. Prodali jsme byt a za letenky dali devadesát tisíc,” řekl mi odhodlaně. “Chci zkusit žít v zemi, kde nebudou našim dětem rozbíjet hlavy cikáni za to, že řádně chodí do školy, a kde je nezmlátí gadžové, že jsou černí…” Vladimír pocházel z třinácti dětí a ví, co jsou to životní složitosti. Do Kanady si vezl svůj výuční list, potvrzení o svářečských zkouškách a výpis z trestního rejstříku. Nikdy nebyl trestně stíhán, jeho rodina nikdy nevzala ani korunu podpory a sociálních dávek, přestože za byt platili čtyři tisíce.

Když byli mnozí Romové z Kanady vypovězeni, vydali se do Anglie. Na protest proti přijetí romských dětí do základní školy v anglickém městě Gloucester totiž přestali někteří „bílí“ rodiče posílat na výuku své děti. Do lavic tak neusedlo zatím na 50 žáků, další rodiče o bojkotu školní docházky uvažují a připravují protestní akce. “Obáváme se, že naše děti budou zbity a že je děti kočovníků okradou, bude-li jim povolen vstup do školy,” svěřila se jedna matka. Rozruch propukl poté, co se hned vedle školy utábořila romská rodina s šesti dětmi. Právě z nich měli rodiče obavy. Do školní budovy museli malí Romové chodit s doprovodem. Proč to nikdo nedal k soudu jako diskriminaci…?

Ovšem vše bylo prezentováno jinak. Proč? Podle pilotní studie britské organizace Equality se romské děti bez problému zapojují do tamních základních škol. Průzkumu se zúčastnilo 61 žáků, které český školní systém ve většině případů poslal do tzv. škol praktických, dříve zvláštních. Britský školní systém je nicméně na děti z jiného kulturního prostředí lépe připraven a počítá s tím, že prvních pět let se učí hlavně anglicky.

Zázrak? Omyl. Na anglických základních školách jsou požadavky na žáky daleko nižší než u nás. Vezmou tam téměř kohokoliv. Zajímavé na celé věci navíc je, že autorkou výzkumu, jenž prokázal prosperitu romských dětí v Anglii, je někdejší spolupracovnice Společenství Romů na Moravě Lucie Fremlová.

Vraťme se nyní do Česka. Na základě výzkumu kanceláře ombudsmana tvoří v 67 vylosovaných praktických školách ze všech krajů ČR romské děti až 35 procent žáků bývalých zvláštních škol, dnes škol praktických. Podíl romské populace v Česku se přitom pohybuje mezi 1,4 až 2,8 procenta obyvatel. V posledním sčítání lidu romštinu jako mateřský jazyk uvedlo v Česku celkem 42 tisíc lidí. Z toho jako jedinou volbu ji zvolilo skoro pět tisíc osob, v kombinaci s češtinou sedmkrát víc a společně se slovenštinou na dva tisíce lidí.

Tyto údaje ale zřejmě neodrážejí skutečnou situaci. K romské národnosti se totiž při sčítání přihlásilo jen 5 135 lidí (s těmi, kteří uvedli romskou národnost v kombinaci s českou či slovenskou dohromady zhruba 13 tisíc). Počet Romů se přitom odhaduje na 200 tisíc. Proč ty lži? Dostali snad strach z gadžů, stydí se za to, že jsou cikány, nebo nepřizpůsobivými darmožrouty…?

Je to dnes začátek asimilace či konec Romů v Čechách…? Neumí česky, neumí ani romsky. Kam to spěje? To dokonce i já jsem kdysi zvládl pár vět romsky: “Kdybys nebyl lenoch, práce je všude dost… tu sal lenivo buči hyn but te…” A na odpověď jsem nemusel dlouho čekat. Rom, co ještě uměl romsky, by bryskně odvětil: “Když nejsem inženýr, nikdo po mně ani neštěkne… Sar me nasom inzenyr, ani o rikono pan ma nahavkynla…” Prý by se hodilo umět alespoň číst a psát… ”A džanes aspon tegenel a tepisinel”…

A východisko? „Pojedu do Kanady, tam nejsou rasisti, tam budu člověk… “Džava adre Kanada, odoj nane o rasisti, odoj dživava sar manus…” K tomu krapet romské filozofie: „Na sociálce jsou rasistky, co mně závidí zasloužené peníze… “Pre socialka hyne o rasistit so mange nadoprajinen mire love…” Nakonec odpověď na výše diskutované vzdělávání: „Proč bych děcka posílal do školy, když ani já do ní nechodil… “Soske me bichavava le čhaven adre skola, te me tyz kodoj naphyravas…?”

Za loňský rok Česko podle Světové banky zaplatilo za Romy, kteří neměli možnost získat dostatečné vzdělání, nepracují, a proto většinou jen pobírají sociální dávky, kolem šesti miliard korun. Tím, že Romové nepracují a nic neprodukují, ztratilo loni Česko zhruba 9,7 miliardy korun. Vše je ve vzdělanosti.

Do speciálních škol chodí necelých třicet procent všech romských dětí, u ostatních českých dětí jsou to dvě procenta, více než polovina z cca sto tisíc českých Romů v produktivním věku nemá práci, nejčastěji nepracují romské ženy – zhruba polovina z nich je na mateřské dovolené a stejné množství buď nemůže, spíš nechce najít práci… Jak již bylo řečeno výše; dle senátora a primátora Teplic Kubery jsou prý děti mnohem “výnosnější“…

ilustrační foto

Co člověk, to jiný názor. Patrik Banga, redaktor iDnes a kdysi spoluzakladatel romské kapely Gipsy.cz, má jako Rom k těmto záležitostem svérázný postoj, zvláště jeho odpověď na otázku, co by dělal, kdyby byl českým ministrem práce a sociálních věcí:

„Asi bych byl prvním romským ministrem, zastřeleným rozzuřeným Romem. Zavedl bych totiž bez pardonu pro všechny, tedy pro gadže i Romy, nesmírně přísné zákony. Máš hodně dětí, přídavky budeš dostávat pouze na dvě. Neposíláš děti do školy, žádná podpora, ani na děti, ani v nezaměstnanosti… A tak dál, víc už toho říkat nebudu, aby mě fakt nezlikvidovali, byť je to vše myšleno pouze hypoteticky…“

Jsou ve školách rasisté, protože chtějí romské děti, které doma rodiče nepřipraví na vyučování, dát do zvláštních škol. Co by říkaly Vaše děti, kdyby chodily do jedné třídy s dětmi, které je budou zdržovat ve výuce? Co byste na to řekl Vy, jako rodič? Co víc může společnost dětem dát, než zadarmo základní školu, učitele, učebnice, osnovy, podle kterých se musí všichni učit stejně a ve stejný čas…?

“Udělal bych vše proto, aby podobné děti nebyly ve stejné třídě s mými chlapci, už jen proto, že jsem se jim jak vůl věnoval, aby na školu byli připraveni a chtěl bych, aby učivo zvládali bez problémů. Pokud by se nedalo se školou jednat (přesunutí dětí do jiných tříd, kde se jim bude kantor věnovat, bude tam méně dětí), dám děti do jiné školy, kde tento problém nebude a pokud to bude nutné, budu je tam i vozit, pokud by škola byla daleko. Ještě bych se pokusil škole doporučit tzv. romské asistenty, kteří by dětem pomáhali v učivu, nic jiného mne nenapadá…” http://www.zwittau.cz/WEB/lety.htm

Inu, co říct ještě k výše zmíněnému verdiktu ostravského okresního soudu o diskriminaci dvou romských školáků? Třeba to, co říkají někteří Romové: „Proč bych děcka posílal do školy, když ani já do ní nechodil… “Soske me bichavava le čhaven adre skola, te me tyz kodoj naphyravas…?” Nebo snad: “Kdybys nebyl lenoch, práce je všude dost… tu sal lenivo buči hyn but te…”  Chce to Čunkovu metodu malého dvora a velkého biče, česky pavlačák

Romské ruiny pro turisty aneb Kolik tváří má misionář Kumar…?

Kdo koho v Česku diskriminuje a proč…?

Romové v Kanadě a Anglii…

Povídání s “parazitickým černým hajzlem, co okrádá stát”…?

Je otevírání zvláštních škol pro Romy porušováním lidských práv…?

Bude z Romů „horký brambor“ Evropy aneb Máme nejvíc ghett…

http://www.rukojmi.cz/clanky/354-cr-dostalo-do-vinku-skolniho-roku-2015-16-pokarani-osn-kvuli-nedokonale-strategii-romske-integrace-a-chabemu-boji-se-socialnim-vyloucenim

https://www.youtube.com/watch?v=lOP6gtR5tB8

Forum Romanum v Ostravě, Římané nám krutě závidějí…

izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *