Konzumace čtyř druhů kobylek povolena…!
27. Srpen, 2008 – 15:35,,Kdo přežil holocaust, toho už nic horšího nemůže potkat. Tolikrát jsme viděli smrti přímo do očí, že nás už vůbec neděsí,” řekla mi Hana Ringová-Rožanská z Českého Těšína, která přežila Osvětim-Březinku jen proto, že se dostala na Schindlerův pracovní seznam a dnes už žije šedesát roků v Ramat Hašaronu nedaleko Tel Avivu.
“,A žádné jídlo nesmí přijít nazmar. Proto máme kolem domu spoustu potulných koček, kterým dáváme zbytky. Synové mi někdy říkají: lednička je prázdná, co máme jíst? Hned jim vyčiním: Když je v domě voda a chléb, nemůže být hlad!”
Tel Aviv je pro mne též přivětivá ulice Ir-Shemesh, na níž v patrovém domku č. 57 má svůj prostorný byt osmdesátník Bobby Robert Šlomo David. Narodil se v Ostravě před osmdesáti roky, přežil Terezín, zúčastnil se pěti izraelsko-arabských válek a dnes žije v Izraeli skoro šedesát let se svojí manželkou, laskavou Němkou Alizou.
“Nepožiješ kůzle vařené v moléce jeho matky!” říká základní pravidlo košer stravy. Proto mají Židé v kuchyni i dvojí dřezy, jelikož například talíř, z něhož se jedl hovězí biftek, se nikdy nesmí umývat ve stejném dřezu, ve kterém se oplachovalo nádobí od mléčných jídel. Lednice musejí být také dvě. A když věřící Žid sní maso, musí čekat až šest hodin, než smí pozřít mléčný produkt. Obráceně je pauza pouze čtyřhodinová. Během ní by se měl žaludek vyprázdnit. Moravské Židy asi nejvíc mrzí, že nemohou ochutnat svíčkovou a vepřo-knedlo-zelo. Jak je ale znám, trocha hřešení také snesou…
“A aby život kuchařů v takové přípravně pokrmů nebyl jednoduchý, musí nad nimi bdít náboženský dozorce mašgiach, který pečuje o řezníky, pekaře, šéfy hotelů a restaurací a o dodavatele potravinových polotovarů. Dohlíží také na to, aby bylo v lednicích maso pouze ze zvířat, která mají zcela rozpolcená kopyta a svoji potravu přežvykují. Z tohoto ,,pokrmového” seznamu jsou vyloučeni mimo jiné velbloudi, vepři, koně, osli, masožravci, tlustokožci a vodní savci,” prokazuje Bobby svoji košer sečtělost.
Z ptáků je možné jíst domácí drůbež, naopak je zakázáno si pochutnat třeba na dravých ptácích, mrchožroutech a netopýrech. Kromě čtyř druhů kobylek se nesmí konzumovat ani žádný hmyz, stejně tak na židovském talíři nikdy neskončí žádný z rodu plazů a obojživelníků, což se nevztahuje na ryby, které mají ploutve a šupiny.
“Vyloučeno je pozřít krev zvířat, proto je nařízena tzv. rituální porážka (šchita), při níž musí být odvedena všechna krev z mrtvého těla a zasypána v zemi. Pokud přece jen nějaké krevní zbytky hospodyně v mase najde, musí je odstranit tím, že ho napřed půl hodiny máčí ve studené vodě, následně je budoucí řízek posypán hrubou solí a zanechán hodinu k odkrvení na nakloněném prkně.”
Játra musí být opečena pouze na otevřeném ohni. Odstranit je nutné též některé části těla zvířete, zakázaný je rovněž tuk, hlavní tepny a žíly na kyčlích. Zvířata musejí být zabíjena tak, aby netrpěla. Nesmí se omračovat, nůž (chalaf), jímž se zvíře poráží, je pravidelně kontrolován, aby neměl vroubky a byl tak víc účinný. Jím se přetnou životně nejdůležitější tepny, žíly a průdušnice, takže zvíře upadne do bezvědomí a jeho smrt nastane bez trápení za několik vteřin.
Dne 20. srpna 1893 byla ve Švýcarsku košer porážka postavena mimo zákon – zákaz trvá dodnes. Téhož roku byla košer porážka zakázána v německém Sasku. Dnes ji zakazuje také Norsko. Další evropské země (Velká Británie) zákaz zvažují. Formálně je zdůvodněn ochranou zvířat a jejich týráním. Jedním z prvních nařízení v roce 1933 v Německu, kdy se dostali k moci nacisté, byl právě zákaz košer porážek. Paradoxně předcházel nacistickému pozabíjení 6 milionů Židů.
Být řezníkem pro přípravu košer jídla není žádná maličkost. Ti plně kvalifikovaní (šochet) smí porážet zvířata i ptactvo, ti, kteří nemají všechny zkoušky, mohou usmrcovat pouze drůbež. Židé věří, že v krvi je lidská duše.
“Přestože ovoce, zelenina a ořechy patří k dovoleným pokrmům, musí také tyto pochutiny projít kontrolou, zda v nich není hmyz nebo červi. Používat se nesmí ani zrní z čerstvě sklizených obilovin či ovoce ze stromů do čtvrtého roku jejich růstu. Rituální způsobilost musí být prověřena také u schválených vín a mléka, zda v nich nejsou zakázané přísady,” dodává Bobby nad bohatě prostřeným stolem.
Košerové rituály nezakazují konzumaci vína, jehož prvním výrobcem byl podle židovské tradice praotec Noe. V Tóře je víno prezentováno spolu s chlebem jako ,,dobré věci života”, protože je k radosti bohům i lidem, pro radost lidského srdce. Nesmí se ho však vypít příliš, jelikož opilost je opět zakázána.
Kromě svátku pesach, kdy je povoleno vypít čtyři poháry vína, a svátku purim, kdy je naopak mužům přikázáno opít se do němoty, aby se nepoznalo, kdo je haman - prokletý a mordechaj - požehnaný.
Košer pravidlo se nevztahuje pouze k jídelníčku, ale třeba též k bankovnictví. Souhrn židovského náboženského práva zvaný halacha přísně ve svých 613 příkázání prosazuje rovněž čisté peníze; košer jsou jen ty, jež nepocházejí z lichvy, prodeje drog, z masného (vepřového) průmyslu či z prostituce a podobně.
Ukázka z knihy Břetislava Olšera: Přežili šest válek (Librex 2001)
