Srp – etická komise – Sobotka…

25. Leden, 2017 – 15:00

A zase máme před volbami, znovu se socialisté činí, jak dál a více pošpinit prezidenta Miloše Zemana. Premiér Bohuslav Sobotka proto odmítl kontrasignovat jmenování Karla Srpa do Etické komise ČR. Srpa do komise zabývající se protikomunistickým odbojem vybral prezident Miloš Zeman. Srp v minulosti nedostal negativní lustrační osvědčení kvůli evidenčnímu záznamu u StB, podle soudu neoprávněnému. Zeman rozhodnutí Sobotky označil za ubohé…

„Jsem si vědom toho, že pan Karel Srp udělal hodně dobrých věcí pro nezávislou kulturu, bohužel ale udělal také hodně špatných věcí a dlouhodobě a intenzivně donášel StB. Proto nesplňuje zákonné předpoklady pro to, aby byl členem Etické komise pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Návrhu kontrasignovat jeho členství nemohu vyhovět,“ uvedl anální pokrytec a bohužel i premiér Sobotka.

Jazzovou sekci právě Srpa založil a později byla zakázána za jeho účast na snídani disidentů s Mitterrandem, proto přišlo soudní rozhodnutí z roku 2000, že jeho vedení v seznamech StB bylo neoprávněné. Velkou roli v rozhodování soudu hrály výpovědi bývalých estébáků, kteří tvrdili, že si na Srpa příliš nepamatovali, a skutečnost, že se nedochoval originál takzvaného vázacího aktu…

Nyní si tedy představme morálku a etiku dalších „čistých“ politiků. Třeba u těch, kteří u jednoho stolu s prezidentem Francie 9. prosince 1988 seděli; byli to Václav Havel, Rudolf Battěk, Jiří Dienstbier, Miloš Hájek, Ladislav Lis, Václav Malý, Karel Srp a Petr Uhl. Bylo to před lety, kdy musela komunistická státní moc i Státní bezpečnost couvnout před požadavkem prezidenta Francouzské republiky pana Francoise Mitterranda a povolit společnou snídani s českým disidenty na Francouzském velvyslanectví v Praze.

Podle Srpa změnila schůzka s Mitterrandem politické klima v ČSSR i přístup StB k disidentům. „Byl to zlomový okamžik v posílení našeho sebevědomí,“ tvrdí zakladatel Jazzové sekce, který se snídaně s francouzským prezidentem před 29 lety zúčastnil jako jediný nechartista. Druhý pozvaný Alexandr Dubček nakonec přijet nemohl, neboť si to podle Srpa nepřál sám tehdejší československý prezident Gustáv Husák. „Z toho jen plyne, že komunisté měli větší strach ze svých bývalých soudruhů než z nás disidentů,“ poznamenal Srp na výročním setkání s účastníky zmíněného setkání s Mitterrandem…http://www.denik.cz/z_domova/franckouzsky-premier-posnidal-s-byvalymi-disidenty-jako-mitterrand-v-roce-1988-2.html

A jaký je vlastně ten náš „svatý“ Sobotka? Začněme tedy s jeho etikou a morálkou; napřed v roce 2013 zlikvidoval své soukmenovce Haška a spol., poté si dali páku i s Andrejem Babišem z ANO. Šéf ČSSD a tenkrát teprve kandidát na premiéra Bohuslav Sobotka považoval ještě 4. listopadu za správné, aby kandidáti do vlády museli předložit negativní lustrační osvědčení. „Je to zvyklost, která by měla být respektována i nadále,“ řekl tehdy.

Ovšem náš mladý socialista ví, co je to obrtlík a než se našinec stačil nadechnout, změnil rétoriku i vůči Babišovi, když zjistil, že bez šéfa Agrofertu by nebyla koalice a on předsedou vlády ČR. Za 20 dní se mu splnil premiérský sen a nabyl bryskně poznání, že tolik let po roce 1989 už přišel čas na to, abychom se zamysleli nad tím, zda-li má být lustrační zákon vůbec uplatňován. Najednou prý platil zákon o státní službě, který říkal, že člen vlády nemá povinnost předkládat lustrační osvědčení. Pro svoji kariéru by zaprodal snad i svoji babičku…

Prý Srp ale donášel na své kolegy, ovšem kolik horníků a jejich příbuzných svými zlodějnami připravil Sobotka o práci a střechu nad hlavou? Jaká to byla jeho etika? Paradoxy; po nástupu Bohuslava Sobotky do funkce ministra financí měl v roce 2004 blízkého přítele Radka Pokorného, společníka Bakalovy advokátní kanceláře Pokorný-Wagner. A právě tato partička připravovala za ministerstvo financí podklady pro Evropskou komisi ve věci nedovolené podpory pro kupujícího, kterým ale nebyl nikdo jiný než sám Bakala. Suma sumárum, zajímavý střet zájmů; šlo o advokátní kancelář, která v té době zastupovala Zdeňka Bakalu, tedy kupujícího, aby na druhé straně zároveň i posuzovala stížnost pro nedovolenou podporu ve výši mnoha miliard státu uhradit.

Existuje zde závažné a nad slunce jasnější podezření, že podhodnocení majetku společnosti OKD bylo záměrné, tak aby kupující nemusel za privatizovaný podíl zaplatit České republice tržní cenu, a aby tak získal na úkor České republiky a daňových poplatníků nepřiměřený majetkový prospěch. A jediným českým politikem, který má morální právo Bakalu kritizovat, je prezident Miloš Zeman. Já dlouhodobě pokládám pana Bakalu za lidskou hyenu“ nešetřil miliardáře. Vadí mu pokrytectví, kterým je kauza hornických bytů protkaná. „Kdyby měl pan Bakala poslední zbytky studu, tak by neobchodoval s byty, o kterých veřejně slíbil, že je prodá nájemníkům za 40 tisíc korun. Tento slib nedodržel…“

Bavíme se o morálce a etice¨, pak je nutné si položit otázku lustrační zákon: Ano, či ne? Přitom do evidence StB se dostali i lidé prokazatelně bezúhonní a požívající všeobecné vážnosti, například kardinál František Tomášek, lustracemi by neprošel dokonce ani in memoriam státem vyznamenaný František Kriegel, který jako jediný statečně nepodepsal ponižující moskevské protokoly v srpnu 1968, nemluvě o řadě členů tzv. prověrkových komisí, o kterých se vědělo a ví, že nikomu neublížili, ba že se pokoušeli zachránit druhé? A ti, kdož  byli v seznamech právem, o ty se většinou postaral tehdejší ministr vnitra Sacher, co prostě svazky zavčasu skartoval. Jistě zajímavé byly záznamy o Václavu Junkovi. šéfovi Chemapolu…

Opět bude řeč o morálce a etice; v květnu 1997 vyšla v The New York Times reportáž Paula Bermana o Václavu Havlovi na téma dvou jeho zásadních pochybení, kdy „skočil na špek“ Václavu Junkovi, jenž s ním směnil Chemapol za Lucernu, 200 milionů a svoji špatnou pověst za Havlův morální kredit. A poté zase učinil filantropa z bezohedného likvidátora důlní společnosti OKD, jejíchž desetitisíce horníků a jejich rodin přivedl na mizinu…

Nejdříve přišel na řadu Chemapol, jenž byl v 90. letech mocnou tuzemskou firmou s výhradním právem na dovoz nafty. Po roce 1992 jej ovládl Václav Junek a jeho společnost Proventa; měl nejširší politickou podporu, mimo jiné poslanci ČSSD bezplatně využívali čipové karty na čerpání pohonných hmot a to mu nestačilo, takže od Václava Havla ještě koupil část Lucerny. Poté byl podporovatelem humanitárního bombardování Srbska očištěn jako agent tajných služeb, aby mohl privatizovat Chemapol a pomocí úvěrů udržovat v chodu chemické podniky, obchodníka se zbraněmi Omnipol a další stovku firem, mezi jiným dovážel i lehké topné oleje…http://www.rukojmi.cz/clanky/1754-je-to-dvacet-let-kdy-americky-spisovatel-paul-berman-odhalil-pravdu-lasku-a-lzi-s-nenavisti-v-zivote-vaclava-havla

Nic ovšem netrvá věčně, ani láska k jedné Lucerně; Chemapol v roce 1999 zbankrotoval. Zůstalo po něm 16 miliard korun dluhů. Kam peníze zmizely? Není známo, asi se dělo ve stylu, s jakým ministr vnitra Sacher zlikvidoval seznamy StB, na nichž figurovali chartisté a další potřební osobnosti.

A jedeme dál, nyní o morálce a etice bývalého ministra lidských práv Michaela Kocába. To se ve druhé polovině roku 1989 na československé scéně objevila nová iniciativa zvaná MOST. Tvořili ji redaktor svazáckého časopisu Mladý svět Michal Horáček a hudebník Michael Kocáb. Ten se údajně zamiloval do rudého moku zvaného Pražský výběr, po kterém nazval i svoji rockovou kapelu. Tu však v roce 1983 na přání StB hned zase zrušil, už jako její vedoucí. Sepsali prohlášení, se kterým se prostřednictvím rezidenta StB Oskara Krejčího obrátili na předsedu federální vlády Ladislava Adamce.

Zatímco Michal Horáček, nyní kandidát na prezidenta ČR, sepsal své paměti protagonisty sametové revoluce a začal se věnovat byznysu (sázková kancelář FORTUNA – už dlouho před listopadem byla černá sázková kancelář v Chuchli pod kontrolou StB ), nastoupil Michael Kocáb dráhu politika. Nemusíme zrovna předpokládat, že Michael Kocáb je gauner ve službách KGB, ale jistě to je šikovný Čech (dnes člen správní rady akciové společnosti Montované stavby plus a jeho projekt milovického letiště, ve kterém jde o miliardy dolarů), který jako tisíce jiných úspěšně proplouval minulým režimem – navíc s aureolou zakázaného Pražského výběru.

Byl jedním z mnoha, kteří se angažovali v oficiální kultuře a kteří za tuto svou výsadu museli více či méně zobat komunistickým úřadům z ruky. Podívejme se, co nám o tom vypovídají policejní archívy. V záznamu o provedeném kontaktu s kandidátem tajné spolupráce „KTS MUK“ (policejní značka Kocába) z března roku 1985 se píše:

„K otázce spolupráce s orgány MV se vyjádřil vyhýbavě v tom smyslu, že původní důvody spolupráce pominuly a v budoucnu uvažuje o vystěhování do USA za manželkou, která nemá zájem žít trvale v ČSSR. Otázkou spolupráce se však bude nadále zabývat a je ochoten informovat o hudebních skupinách, které podle jeho názoru kazí pověst rokové hudby.“

Na konci záznamu pak operativní pracovník kpt. Doskočil navrhuje: „V případě vystěhování KTS jeho osobu v prostředí hudebníků zkompromitovat s využitím vlastnoručně podepsané nabídky ke spolupráci s MV.“ Obdobný záznam ze září roku 1987 praví: „Se jmenovaným bylo uskutečněno několik operativních pohovorů, v průběhu kterých dal najevo, že je ochoten být ve styku s orgány MV a tyto informovat o negativních jevech v prostředí tzv. volné mládeže a v prostředí pražských hudebních skupin.“

Kpt. Bělohlávek pak v záznamu konstatuje, že se projevila neserióznost KTS, který sympatizuje s těmito hudebními skupinami, jež jsou předmětem zájmu MV a navrhuje spis KTS „MUK“ ukončit a soustředěné materiály uložit do archívu MV na dobu 5 let. Prohlášení Michaela Kocába před StB je klasickou ukázkou toho, jakým způsobem si bývalý režim zavazoval všechny ty, kterým pak milostivě umožnil vylézt na jeviště, na obrazovku nebo třeba složit hudbu k nějakému filmu. Slova vložená do Kocábových úst zřejmě nějakým příslušníkem StB jsou skutečně ďábelská – jako sám minulý režim:

„Já, Michael Kocáb – narozen 28. 7. 1954, vedoucí bývalé hudební beatové skupiny PRAŽSKÝ VÝBĚR, prohlašuji před příslušníky Československé kontrarozvědky Federálního ministerstva vnitra, že v případě umožnění veřejného vystupování hudební beatové skupiny pod názvem „ROPOTÁMO“, nezneužiji veřejné hudební produkce k ovlivňování protispolečensky orientovaných nálad, šíření myšlenek v duchu pacifismu a k propagaci kapitalistického způsobu života…

Dále prohlašuji, že pomlčím před všemi nepovolanými osobami, kterými jsou rodinní příslušníci, rodiče, kamarádi, ale i jiní příslušníci Sboru národní bezpečnosti(?!) o všech těchto shora uvedených skutečnostech, a rovněž nezneužiji dané důvěry k páchání trestné činnosti. Osobně budu zabraňovat případné infikaci hudební tvorby jinými hudebními skupinami, které se dopouštějí negativní činnosti spočívající ve skrytých invektivách vůči kulturní politice KSČ a socialistickému způsobu života. Toto své prohlášení stvrzuji vlastnoručním podpisem…“

Tolik Petr Placák ze svých záznamů, publikující dříve také pod pseudonymem Petr Zmrzlík, český spisovatel, textař, historik a publicista i člen samizdatu. V současné době je zaměstnán na Úřadu vlády České republiky jako šéfredaktor vládního informačního serveru o Evropské unii Euroskop.cz. http://olser.cz/11378/horacek-kandidat-na-prezidenta-ceska-2018-podvadel-jako-vekslak-a-nelegalni-sazkar-v-chuchli-jen-proto-ze-chtel-ekonomicky-zlikvidovat-komunistickou-cssr/

Bylo jasné, že o nějakém vymazání ze seznamu nemůže být ani řeč; kdo je v něm uveden, tvoří archiválii a s tím se nedá hnout. Fakt nedá? A co ti, jež byli ze seznamů vyjmutí tzv. skartací? Ti jsou čistí, přičemž ale mají na svých rukách nejvíc krve. A většina těch, kteří se obrátili k soudu, svůj spor s Ministerstvem vnitra, ale hlavně s Janem Rumlem (dalším pokryteckým kritikem Srpa), který v této souvislosti potrestá raději 9 nevinných, než aby mu jeden viník utekl, své soudní spory proti MV vyhrála. Na druhé straně upřímně řečeno, je jim to houby platné. Mají cejch lustrátů. Je to strašný cejch. To je možná horší, než byl kastrát. Kastrát aspoň mohl zpívat na kůru, lustrát je dodnes honěn po novinách.

“Korektně a slušně udělaná lustrace by mohla trochu vyčistit vzduch – ale asi nic víc,” uzavíral před více než dvaceti lety v Lidových novinách svou úvahu o lustracích prof. Jan Sokol. “Stejně se budeme muset smířit s tím, že svobodná společnost roste pomalu a chemickým postřikem nevznikne.” V roce 2011 vnitro vydalo 4183 osvědčení, z nichž 71 (necelá dvě procenta) bylo pozitivních. O rok později jich bylo skoro dva tisíce, z toho 36 pozitivních…

Snímek Břetislav Olšer

Nyní budu nudit opět s morálkou a etikou, tentokrát disidentů, mezi nimiž byl ovšem morálním jen Miroslav Dolejší, politický vězeň a publicista, známý svou prací “Analýza událostí 17. listopadu 1989”. V případě zájmu zde …StB – Sacher

Inu, osmdesátiletý Karel Srp, zakladatel Jazzové sekce, se najednou stal donašečem, (kam se na něj hrabe Milan Chovanec), přičemž jeho kritici a nestoudní politici v čele s premiérem Sobotkou mu to během let nedali nijak najevo, až teď – sami zloději opět před volbami na něho s proti zemanovskou rétorikou křičí: Chyťte zloděje, přestože sami jsou se svojí zvrhlostí až po krk v morální žumpě…

Foto: ČTK, Reuters…

http://www.columbia.edu/~js322/nyl/1997/n5/havel-old.html

http://www.rukojmi.cz/clanky/1363-babis-zamestnava-na-30-tisic-lidi-bakala-privedl-hrave-na-mizinu-tisice-horniku-a-svych-najemniku

http://slidil.cz/super/clanek.php?id=2282

http://www.rukojmi.cz/clanky/1179-zadarmo-ani-bakala-nehrabe-aneb-dnes-nejbohatsi-damsky-kadernik-v-cesku-je-tez-v-zebricku-forbesu

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *