Znám tisíce lidí, kteří publikovali v Rudém právu, dnes jsou to významní pravicoví politici, umělci, manažeři a nikoho to nezajímá. Jde o „banalitu“. Dopustil se jí též signatáři Charty 77 a bývalí vášniví komunisté Ludvík Kundera, Milan Uhde, Jiří Pelikán nebo Pavel Kohout, který maturoval v Praze na reálném gymnáziu. V té době už byl přesvědčeným stalinským komunistou a členem ÚV ČSM. Na konci 40. let spoluzaložil a do roku 1952 vedl Soubor Julia Fučíka. Jako jedenadvacetiletý nastoupil v roce 1949–50 na místo kulturního atašé v Moskvě…

(Jeho první žena byla herečka Alena Vránová, se kterou se na Kohoutovo vlastní přání oženil v den Stalinových narozenin. Pak se s ním kvůli Vladimíru Rážovi rozešla a Kohout veřejně svou ženu pranýřoval divadelní hrou „Dobrá píseň“ o nevěrné manželce a jejím lehkovážném amantovi…)

Oslnil i Jiří Pelikán, člen KSČ a pozdější italský politik, někdejší generální tajemník Mezinárodního svazu studenstva a generální ředitel Československé televize. Po válce se stal aktivním mládežnickým a funkcionářem Národní fronty a ÚV KSČ. Byl spoluzodpovědný za vylučování studentů z vysokých škol po únoru 1948, kdy stál v čele komise, jež měla na svědomí vyhození tisíců studentů…

Česká televize uvedla s odkazem na týdeník Respekt, že další komunista Milan Kundera žijící ve Francii měl udat za minulého totalitního režimu kamaráda své kolegyně z vysokoškolské koleje v Praze, letce Miroslava Dvořáčka. Ten skončil v uranových dolech, kde strávil 14 let věznění. Dva týdny po sovětské invazi v srpnu 1968 Dvořáček i s rodinou emigroval do Švédska. Nedovedu si představit, že by Kundera byl práskač. Absurdní. V Paříži se mi vysmáli…

I když tento bývalý aktivní svazák a člen KSČ je dnes nejslavnějším žijícím spisovatelem Francie českého původu. Podle Wikipedie patřil k prominentním protagonistům stalinské oficiální literatury a je příslušníkem generace, která vstoupila do literárního života brzy po komunistickém puči. Tato generace se bystře chopila příležitosti udělat bleskovou kariéru, neboť nastoupila na místa uprázdněná vyhnáním nekomunistů z kultury. Do KSČ vstoupil hned dvakrát – v roce 1948 a po svém vyloučení znovu v roce 1956. Z jeho skvělých prací v češtině vyniká “Život je jinde” či “Nesnesitelná lehkost bytí“.

Skutečným disidentem však byl Miroslav Dolejší, politický vězeň a publicista, známý svou prací „Analýza událostí 17. listopadu 1989“. Byl pro vymyšlenou špionáž komunisty napřed odsouzen na 23 roků, prošel osmi vězením a uranovými doly, propuštěný na amnestii. (Co asi na to „hrdinný vězeň svědomí“ a vězeňský příštipkář Václav Havel…?) Podruhé dostal Dolejší za velezradu 11 roků v třetí nápravné skupině. Závažný zdravotní stav, podezření na rakovinu kůže a názor lékařů, že brzy zemře, vedly v roce 1985 k jeho propuštění před uplynutím trestu. Ve vězení tak strávil celkem 19 let; kolikpak že Havel…?…

Úryvek z jeho textu: „Chartu 77 řídilo asi osm desítek osob, jejichž jádrem bylo 42 mluvčích, kteří se za dobu její existence v tomto úřadu vystřídali. Tato skupina osob byla vytvořena několika rodinami, navzájem spoutanými rodinnými, příbuzenskými, finančními a podobnými zájmovými svazky. Jsou to především rodiny: Havlových, Dienstbierových, Pithartových, Šabatových – Uhlových –   Müllerových – Tesařových, Paloušových, Rumlových, Pelikánových, Šternových-Kantůrkových, Kocábových… atd. Všechny tyto rodiny jsou exkomunisté nebo jejich potomci či svobodní zednáři a jejich potomci. Dnes je na 180 členů těchto rodin, jejich příbuzných a přátel v nejvyšších státních, diplomatických a hospodářských funkcích státu…“

Když se ministr vnitra Dr. Richard Sacher, zastupující v Čalfově vládě lidovou stranu, dostal v únoru a březnu 1990 do styku s některými materiály, týkající se činnosti Charty 77 a osobních charakteristik některých jejích vůdců, vzniklo akutní nebezpeční odhalení spojení mezi Chartou 77 a vedením komunistického státu. Prezident Havel nechal jmenovat vládou disidenta Jana Rumla náměstkem Federálního ministerstva vnitra, který nechal zmizet přes 15 tisíc osobních svazků, tj. osobních materiálů občanů, kteří byli z jakýchkoliv důvodů předmětem zájmu StB. Prezident si současně vynutil předání některých osobních materiálů, které byly z FMV předány zasvěcencům v Chartě (Uhl, Urban).

Rovněž byly odstraněny osobní materiály vůdců Charty 77: mj. V. Havla, P. Uhla, V. Bendy, Vl. Chramostové, M. Kubišové, P. Pitharta, P. Šustrové, J. Rumla a dalších. Dále mj. zmizely objektové svazky zpravodajských agentur v zahraničí o objektech politické opozice v zahraničí – Pelikánovy “Listy”, Tigridovo nakladatelství “Svědectví”, objektové svazky “Rada svobodného Československa”, nakladatelství A. J. Leihma, atd. Rovněž byly odstraněny objektové svazky schwarzenberského paláce ve Vídni… http://ac24.cz/zpravy-z-domova/67-miroslav-dolejsi-analyza-udalosti-17-listopadu-1989

Jak se zapsal do českých dějin doc. PhDr. Milan Uhde (dramatik), jenž se proslavil svojí básní oslavující Klementa Gottwalda: „Do bitev půjde před řadami“…? Rok 1953; kdoví jestli též nepodepsal petici, kterou tisíce občanů Československa požadovali smrt M. Horákové a H. Píky. To už byl členem ČSM a vnitřně souhlasil s komunistickým režimem. Pracoval jako redaktor významného brněnského měsíčníku pro literaturu, umění a kritiku Host do domu.

Dalším chartistou, disidentem a soudruhem, který prožil osm dobře živených roků, je český vysoký politický funkcionář Petr Pithart; v roce 1960 začala léta jeho věrných služeb KSČ, z partaje vystoupil, aby tohoto svého hrdinského činu posléze od roku 1968 až do dneška zneužíval jako statečný disident. V disentu rozvíjel publikační činnost, a to především v samizdatovém, exilovém a západním tisku. Dále vydával časopisy, sborníky, organizoval bytové semináře a pašoval literaturu ze zahraničí.

Působil též jako člen redakční rady samizdatových Lidových novin. Určitě zadarmo, aniž by se k němu dostaly dolary ze Západu. To vše nyní charakterizuje slovy, že „dvacet let žil na okraji společnosti“… A jaký to byl asi „okraj společnosti“ v případě skoro dvaceti roků v krutých komunistických žalářích pro Miroslava Dolejšího…? Rudá knížka za komunistů byla asi tolik, jako logo disidenta dnes. A ještě se chce zviditelnit na úkor prezidenta Miloše Zemana, jehož kritizuje, že řekl, jak ztratil důvěru v Nejvyšší soud, co propustil na svobodu tři známé rebely ODS jen proto, že jejich trafiky za věrné služby vládě Petra Nečase jsou prý chráněny poslaneckou imunitou.

„To je děsuplný výrok a tady bych řekl, že se nám vyjevuje, v čem podstatném se bývalý prezident Václav Klaus a dnešní prezident shodují. Naprosto nemají jasno v otázce soudní moci. Jsou prostě zklamáni a rozčileni z toho, když nerozhoduje tak, jak oni si přejí,” řekl Pithart na adresu Zemana i Klause. Copak jsou i možné omyly soudů chráněny zákazem jejich kritiky?

Má vůbec právo mluvit tento člověk o soudní moci, když osm let skákal, jak komunisté pískali a pak si založil s jinými rodinami výdělečnou společnost Charta 77. Tento prezidentský kandidát z roku 2003 má poněkud jiné přednosti: díky tomu, že nedokáže k ničemu zaujmout jasné stanovisko, takřka nikomu nevadí, je pro ně vzduch, a mnohým navíc imponuje pod „přemýšlivou“ maskou svou ustaranou grimasou. Falešný pseudomorální výraz filozofa-trpitele.

Jak jednou se po jedné kontroverzní technoparty potuloval v polích, aby oslovoval televizní štáby, jestli nechtějí nějaké vyjádření pro veřejnost. Nechtěli, jen pak odvysílali, jak se vnucoval, aby se zviditelnil… http://www.czechfreepress.cz/podoteky/miroslav-dolejsi-analyza-17-listopadu-a-zmen-ve-vychodni-evrope-v-roce-1989-cast-3.html

Je to u tedy již 40 roků od chvíle, kdy vznikla Charta 77, která jen využila své patologického prahnutí po moci a zneužila k tomu třeba drogy, alkohol, banální lži a hlavně kdysi dveře všude a všem otevírající rudé knížky, jako hrdina Václav Havel, co tak nesnášel jako vězeň svědomí komunisty, že si z Mariana Čalfy, toho skoro největšího z KSČ, udělal předsedu své první sametové vlády…

To není včerejší setkání členů Charty 77, to jen František Teuner promlouvá 15. prosince 1943 v Lucerně. V první řadě na pódiu pod bustou Adolfa Hitlera zasedli důležití funkcionáři Kuratoria – ve skupině napravo od mikrofonu sedí hned jako první zleva Eduard Chalupa, hlavní funkcionář organizace pro oblast Velké Prahy, oddaný nacionální socialista. Ten měl na manifestaci krátký uvítací projev. Foto: archiv Lukáše Beera.

Inu, je to symbolické, že se nyní sešli na oslavu 40. roků od vzniku zednářské lóže Charty 77 právě v Havlově Lucerně, která byla kdysi zásluhou Miloše Havla též nacistickou… A nebýt těch zločinných Rudoarmějců, co jich za osvobození Československa padlo jenom asi na 150 tisíc, možná by dnes v Lucerně chartisté hajlovali…

Foto: ČTK, Reuters…

http://www.rukojmi.cz/clanky/1754-je-to-dvacet-let-kdy-americky-spisovatel-paul-berman-odhalil-pravdu-lasku-a-lzi-s-nenavisti-v-zivote-vaclava-havla

http://www.columbia.edu/~js322/nyl/1997/n5/havel-old.html

http://www.rukojmi.cz/clanky/1363-babis-zamestnava-na-30-tisic-lidi-bakala-privedl-hrave-na-mizinu-tisice-horniku-a-svych-najemniku

http://slidil.cz/super/clanek.php?id=2282

http://www.rukojmi.cz/clanky/1179-zadarmo-ani-bakala-nehrabe-aneb-dnes-nejbohatsi-damsky-kadernik-v-cesku-je-tez-v-zebricku-forbesu

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)