Havel – Junek – Lucerna…

23. Prosinec, 2016 – 13:45

Už jsem toho napsal o Václavu Havlovi tolik, že mi to už leze krkem, navíc jsem si nemínil kazit Vánoce, avšak po přečtení plku v Lidových novinách, že po jeho pohřbu byl „následný neoficiální mejdan v Lucerně, jak se po dobrých funusech sluší“, jsem musel reagovat… Ve své poznámce pro Babišův moloch to totiž vedle připomínky Havlových nedožitých 80. narozeninách napsal presstitut Zbyněk Petráček…

A právě tato zmínka o kdysi nacistické Lucerně mě vzala. Těžko dnes spekulovat, když hlavní protagonista již není mezi námi, co si tehdy Havel myslel, nebo nemyslel, ale všem tady bylo jasné, že jeho oblíbený Junek jako šéf Chemapolu měl odkoupením Lucerny jen vyřešit rodinné spory v rodině Havlů, přestože Lucerna totiž nikdy nebyla strategicko-ekonomickým zájmem Chemapolu. Jak pravil jeden z vrcholových manažerů Chemapolu:

„Už když jsme Lucernu od Havla kupovali, věděli jsme, že ji zanedlouho prodáme nejspíše jeho švagrové. Václav Junek viděl jen velkou výhodu; tím, že Havlovi s Lucernou pomůžeme, změní prezident i další vlivní politici pohled na Chemapol, na který se všichni dívali skrz prsty jako na nějakou estébáckou organizaci…“ Spory kolem Chemapolu a Lucerny se prostě staly příkladem morálního marasmu Havla a jím zneužívané společnosti…

První z mejdanů se odehrál ve chvíli, kdy do Havlovy pražské Lucerny svolalo Kuratorium pro výchovu mládeže na 15. prosince 1943 „protibolševickou manifestaci“. V hledišti zasedli vedle Emanuela Moravce a předsedy vlády Jaroslava Krejčího SS-Obersturm-bannführer Ferdinand Fischer (vlevo z pohledu zepředu) a vedoucí kulturně-politického oddělení SS-Sturmbannführer Martin Wolf (vpravo), dále za kancelář státního prezidenta kabinetní šéf dr. Popelka a politický referent doc. dr. Kliment. Foto: archiv Lukáše Beera.

Á skutečně; prezident Havel poté, kdy obdržel za Lucernu od Junka 200 milionů korun, začal všude Chemapol chválit a bránit jeho šéfa Václava Junka, kterého ministerstvo vnitra označilo za nedůvěryhodného podnikatele, protože spolupracoval před rokem 1989 s StB. Havel měl v té době větší zájem hovořit o Chemapolu, než o NATO či filozofické otázce bytí. A jen prohlásil: „Chemapol je pilířem české ekonomiky…“ Tím pilířem jistě byly i filmové ateliéry Barrandov, s nimiž  souvisela homosexualita a kolaborantství Miloše Havla…Miloš Havel, homosexuál a kolaborant…?

Poprvé o Václavu Havlovi napsal v roce 1997 spisovatel Paul Berman v americkém deníku The New York Times. V článku nazvaném „Král filozof je smrtelný“ nastolil několik otázek, které si Češi zbožňující obraz spravedlivého vládce odmítali klást. Berman mimo jiné poukázal na to, že Havlovy myšlenky a jazyk jsou nejvíce ovlivněné německým filozofem Martinem Heideggerem. „Heidegger hovořil o Bytí, čímž nazýval něco jako celou existenci zplozenou duchovnem…“

Další mejdan v Lucerně Havlových nastal, když František Teuner promlouval 15. prosince 1943 v Lucerně. V první řadě na pódiu pod bustou Adolfa Hitlera zasedli důležití funkcionáři Kuratoria – ve skupině napravo od mikrofonu sedí hned jako první zleva Eduard Chalupa, hlavní funkcionář organizace pro oblast Velké Prahy, oddaný nacionální socialista. Ten měl na manifestaci krátký uvítací projev. Foto: archiv Lukáše Beera.

„Heidegger tvrdil, že člověk ztratil zájem o otázky Bytí tím, že se začal spoléhat na technologii a racionální myšlení. Přesně to samé říká Havel. Heidegger vyzýval člověka, aby se vrátil k autentickému smyslu svého já, osvobozeného od falešné identity odvozené od racionalismu a technologií. I to je Havlovou nejhlubší nadějí… Heidegger byl nacista a jeho nejslavnější pokračovatelé tíhli k marxismu nové levice. Mohli bychom se oprávněně ptát, proč by ty samé myšlenky v Havlových rukou měly jít liberálním směrem…?“ Ptal se též Paul Berman, nač se budou ptát vyjevení Češi z proměn své ikony…? Více na: http://www.euro.cz/byznys/zadna-tragedie-816802

Pusťme si tedy alespoň, střihový film ze života Václava Havla, který vytvořil ze zloděje Bakaly filantropa. Tento hlavní protagonista sametové revoluce si ostatně vždycky rád vymýšlel. Třeba první lež revoluce: “Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí!” Šířil ji v úzce bratrské kolaboraci s premiérem a komunistou Mariánem Čalfou. Také jejich přičiněním dnes už platí, že lež a nenávist vítězí nad láskou a pravdou…

“Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období a pak bych se chtěl věnovat práci dramaturga…” vymýšlel si ve své marlborově-pivní schizofrenii. Přesto vydržel se sebezapřením a s pravdoláskovým odhodláním dvě volební období, de facto tři; s abdikací a znovu zvolením byl prezidentem ČSFR i ČR až do roku 2003. Mezitím přidal pár dalších lží. Stačil pseudohumanisticky propustit na amnestii přes 20 tisíc vězňů, kteří přinesli řádným občanům další utrpení. Pak v rámci svého pacifismu, nadiktovaném Kongresem USA, zrušil zbrojní výrobu v rámci tzv. konverze na Slovensku, čímž způsobil značnou nezaměstnanost.

“Mravní řád musí být východiskem,” upozorňoval nás Václav Havel i později a dodal, že jeho nástupce Václav Klaus Česku škodí a je pro něho nebezpečím. A čím byl pro Československo Václav Havel? Ani se nemohl divit, když ho můj spolužák Petr Cibulka veřejně v televizním přenosu před celým národem nařkl: „Vašku, ty jsi prase, ty jsi prase a hovado…“

“Já to Cibulkovské tričko s tím nápisem “Vašku jsi prase” ještě mám a občas ho na sebe vezmu a také hrdě na veřejnosti nosím. Vím totiž proč. On ten Cibulka v podstatě perfektně vystihl, jaký opravdu pan Havel po té morální stránce je…” napsal jednou jiný disident Jiří Wolf, politický vězeň z Nápravného ústavu (1972–89) Minkovice u Liberce. “Svěřenec vychovatele” Josefa Vondrušky, toho času poslance Sněmovny za KSČM, a spoluvězeň Jiřího Gruntoráda, Petra Cibulky, Pavla Wonky a dalších.

„Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností. Není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži…” řekl srdceryvně. Ano. další abstraktní pohádky. Vděčil za ně komunistickému parlamentu a Mariánu Čalfovi. Z disidenta a komunistického pragmatika se stali spojenci. Aby byl soudruh Čalfa “in”, začal si dokonce oblékat po havlovsku svetr, zatímco Havel se učil nosit nóbl oblek s krátkými nohavicemi.

Poté svým spolustraníkům z KSČ dokonce Čalfa vyhrožoval, pokud nedají svůj hlas Havlovi. Pakt Havel-Čalfa, jehož cílem byla diskutabilní volba disidenta Havla v Čalfově režii parlamentem složeným z komunistů. Oboustranná vděčnost se poté odzrcadlila v tzv. „havlovském kroužku“. Havel věděl, že vděčí za své první prezidentství Čalfovi a ten zase, že své účelově-užitečné „přátelství“ s Havlem mohl využít ve prospěch svůj i mnoha svých soudruhů. Čalfův scénář sametové revoluce vyšel do posledního písmenka…

A pak už to jen frčelo, po humanitárním bombardování Srbska a Černé Hory, požadoval Václav Havel rovněž útok na Libyi. V březnu 2011 exprezident Václav Havel mínil, že v případě pokračování občanské války v Libyi bude nutný vojenský zásah západních zemí. Libyjského vůdce Muammara Kaddáfího označil za „šíleného zločince“, kterého je nutné odstranit. Proti Havlovu názoru se hned postavil současný prezident Václav Klaus. „S panem exprezidentem nesouhlasím v mnoha věcech. Nejfatálněji jsem s ním nesouhlasil, když chtěl bombardovat Bělehrad. Nesouhlasím s ním ani v této věci,“ prohlásil prezident Klaus při představování své nové knihy Rok osmý… Václav Havel – humanitární bombardování…

A co říkala na tohoto „šíleného zločince“ Kaddáfího, jehož přerod ze sponzora terorismu zpečetila tehdejší americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová svoji návštěvou Libye. Prostě takové obrácení Ferdyše Pištory po muslimsku. Riceová tak potvrdila, že Kaddáfí se napravil, navzdory stovkám mrtvých v letadle nad Lockerbie, a byl Washingtonem vydáván za příklad pro ostatní – jmenovitě Írán a Severní Koreu. Libyjci a USA spolu nemluvili přes padesát let, poslední americký šéf diplomacie byl v Tripolisu v roce 1953.

A jak to bylo s Václavem Havlem a s jeho bratříčkováním s největším sponzorem světového terorismu Saúdskou Arábií…? http://www.rukojmi.cz/clanky/813-kdo-privedl-saudy-do-ceska-vaclav-havel-jemuz-asi-nestacilo-jen-humanitarni-bombardovani

Inu, v Lucerně byl „neoficiální mejdan, jak se po dobrých funusech sluší…“ napsal v LN Zbyněk Petráček, možná měl dodat, že po dobrých kolaborantských letech Havlova strýce Miloše, co prodal Barrandov nacistům, se v Lucerně při mejdanech též oficiálně hajlovalo…

PS: Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 byla naposledy v plusu v roce 2009. Od té doby  narostl počet zaměstnanců, zvýšily se peníze na jejich platy i provoz nadace. Částky vybrané od sponzorů ale oproti roku 2009 výrazně klesly; celkově loni Nadace Dagmar a Václava Havlových hospodařila  se schodkem 8,7 milionu korun. Rok předtím byla v minusu o 5,3  milionu a také v předchozích letech se pohybovala v červených číslech. Podle výroční zprávy utratili zaměstnanci nadace přes patnáct milionů korun. Od dárců se jim ale podařilo vybrat „pouze“ necelých pět a půl milionu korun. Nejvyšší částku  – 1,15 milionu – věnovala Vizi 97 nadace miliardáře Karla Janečka, který ovšem sedí „na svém“, tedy ve správní radě Vize 97. A zatímco za platy v nadaci utratili téměř pět milionů, na charitu potřebným lidem poslali „mimořádnou sumu“ 907 tisíc korun… Navíc nemá ani hlavní Havlův sponzor Bakala, který sice jen okradl havíře o desítky miliard…

Škoda že se Václav Havel nepochlapil v Novém divadle v Torontu…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *