Počítač, tablet, demence a mozek

9. Prosinec, 2016 – 15:03

Dnes jsem se rozhodl napsat fejeton, abych víc přemýšlel a víc si zaměstnával hemisféry svého mozku. Proč? Také proto, že to mám už deset let v krvi. Stačilo totiž pár zlých okamžiků a ochrnula mi půlka těla. Konec světa. Zoufalost a beznaděj. Katastrofa. A dilema – budu ještě někdy chodit, nebo se ocitnu už napořád na invalidním vozíku…? Já, který byl víc v letadle než v tramvaji a procestoval na sedmdesát zemí světa…

Po prvních dvou týdnech v nemocnici prakticky bez pohybu jsem myslel na to nejhorší. Jen vleže na zádech jsem ale pochopil, že nastal čas překopat svůj hodnotový žebříček a změnit priority. Spoustu věcí, které jsem byl schopný dělat před chorobou, jsem totiž zapomněl nebo nebyl schopný dál vykonávat. Nepřeji nic z toho ani svému nejhoršímu nepříteli.

Když jsem se po dalším měsíci dostal z nemocnice domů, pochopil jsem prozíravost své paní, která věděla, oč jsem přišel a jak mi nahradit mé bývalé čilé novinářské kontakty. A vzal jsem si k srdci slova mého neurologa, že je třeba trénovat své mozkové závity, jelikož zlý strejda Altzheimer už čeká za dveřmi… Stačilo odložit berle do kouta, vzepřít se na posteli a přesunut se na křeslo u počítače, abych zase žil, obklopený svými syny, vnoučaty a přáteli po celé planetě… Žádné klišé – blog iDnes mě zkrátka znovu postavil na nohy…

Dnes už vím též spoustu jiných věcí. Přečtěte si o tom, jaká neradostná budoucnost počítačové fanatiky čeká, byť neprožili to, co já. Je to u nás totiž jako s Čapkovými roboty; čeští školáci, kteří musí být „in“, aby nebyli ve škole za blbce, proto musí mít značkové oblečení, nejchytřejší mobily a samozřejmě pro vyučování nejvýkonnější tablety. Málokdo si láme hlavu s tím, že žáci bez tabletů jsou koncentrovanější a lépe si látku pamatují, protože nemají „taháky“ v podobě moderních technologií, jelikož ještě nevyhodili „nemoderní“ učebnice a sešity. Takže pryč s tablety? Omyl, za interaktivní výuku mají totiž pedagogové vyšší plat, proto je pro ně PC alfa a omega…  (Zrob susedovi dobře, osere ti plot… http://www.rukojmi.cz/clanky/1578-daniela-blechova-kam-zmizel-bretislav-olser…)

Před dvěma lety popsal špičkový mozkový specialista prof. Manfred Spitzer, ředitel univerzitní psychiatrické kliniky v německém Ulmu, výrazem „digitální demence“ takový psychický proces, ve kterém přílišné užívání digitálních médií vede k rozkladu poznávacích a hodnotících funkcí mozku v rozsahu, který se dá přirovnat k podobným projevům duševně nemocných pacientů, nebo lidí, kteří prodělali úraz mozku… (Skoro jako já ještě bez digitalizace…)

První, kdo na problém digitální demence upozornil, však byli příslušníci nejvíc digitalizovaného národa na světě – Jižní Koreje, kde dvě třetiny dětí vlastní chytrý telefon. Korejci u svých dětí a teenagerů popsali poruchy paměti a soustředění společně s těkavostí a citovým „zploštěním“. Děti hůř četly psaný text a méně mu rozuměli. Korejci později přišli na to, že část těchto poruch souvisí s příliš intenzivním využívání elektronických médií. Spitzer říká, že tato média nejenom mění náš život, ale mohou nastartovat či urychlit proces postupného duševního úpadku neboli demence.

Přitom by to měli být Češi, kteří měli před tímto úkazem varovat, máme přece spisovatele Karla Čapka, který nadčasově popsal ve své knize RUR apokalypsu, kdy roboti nahrazují práci člověka, mění  globální ekonomický systém a nakonec lidstvo zničí. Takže, máme to tady. Prý nač nutit děti se šprtat, když si všechno potřebné dohledají, ale co si vyhledají, když neví, co a kde si hledat? Chybí jim paměť a bez paměti, bez toho, že si člověk hodně pamatuje, hloupne. Paměť je přece základ našeho myšlení… Začalo to u „pořádných sekaček“, kdy hrdina kosil stovky protivníků

Lidský mozek se ale vyvíjí tím, že jej používáme, a některá jeho centra se buď vyvinou, nebo ne. Dítě, které nekomunikuje, nemluví s rodiči či kamarády, nepře se s nimi, nediskutuje, ale jen sedí před monitorem, zanedbává své mozkové závity a má větší šanci a dřívější demenci. Necháváme počítač, aby myslel za nás. Jako kdysi Čapkovy roboty. Vidím kolem sebe děti a mladé lidi, jak se nesoustředí a jsou pod vlivem počítačových her či facebooku, jak neustále jen kontrolují své e-mailové zprávy, jak na ně reagují, aniž by se dokázali soustředit na něco jiného..

A když má dítě tzv. chytrý telefon, má v ruce zbraň i bez amerického druhého dodatku ústavy, v němž stojí, že každý občan má právo vlastnit a veřejně nosit zbraň. Chytrý telefon je skoro stejně nebezpečný; můžete šikanovat spolužáky, což třeba povede k tragickým koncům. Internet je stejně zdraví nebezpečný jako azbest nebo olovo. Učit děti v mateřských školkách zacházet s počítačem, je jako jim podávat štamrpli alkoholu, jak tvrdí Spitzer. A dodává, že proto jsou zákony, které povolují určitě věci až od určitého věku, viz alkohol nebo řízení auta či pornografii…

A teď, babo raď, jak z toho začarovaného kruhu, který je předzvěstí katastrofy. Nevěříte, že mozky vašich  interaktivních dětí postupně ochrnou, jejich části je vůbec nevyvinou? Když jsem kamarádovi u kávy ukázal na jeho kluka, jak frčí s prstíky na mobilu, jen se usmál a řekl tiše: Kdo si hraje, nezlobí… Přesto, že děti tráví mnoho hodin u PC, přesto tisíce studentů u maturity propadlo. Prý málo informací. A kolik jsme měli my před půl stoletím informací? Žádné mobilní telefony, televize, počítače, internet a další komunikační novoty.

Dnes stačí kliknout na Wikipedii a mají vše jako na dlani. Nám musely stačit fyzikálně-matematické tabulky; ani jsme si nemohli vybrat při testech z šesti odpovědí tu jedinou správnou. Je třeba si nalít čistého vína: na vině nejsou státní maturity, ale slabé vědomosti studentů. Ještě, že konečně budou mít nový předmět – peníze a zacházení s nimi, od úroků, až po bankroty. Upřímně dnešních maturantům závidím tu lehkost Kunderova bytí. Jo, kdyby nás kdysi někdo takto hýčkal.

Takže, zrušme zkoušku dospělosti a nechejme na studentech, jak si sami navrhnou, co nejvhodnější druh testů. Nejlíp žádný. Jen jim prostě po plzeňském vzoru předejme rychlokvašené tituly a dál je nebuzerujme. Představte si, co všechno ty ukrutánské státní maturity po studentech požadují. Nehorázné věci. Chtějí, což je do nebe volající drzost, aby zvládli jen ty vědomosti, co se měli za celé roky školní docházky naučit.

Nějaký Adam Cyprich – patologický kverulant; oslovil potencionální maturanty a jejich pedagogy. Maturity jsou prý jen “buzerací studentů a zatěžováním učitelů”. Vadí mu i skutečnost, že maturitní zkouška má probíhat v papírové formě, což připodobnil k Rakousko-Uhersku 19. století. Tehdy prý svážely testy asi bryčky nebo železnice.

Výsledky nedávného mezinárodního srovnání znalostí žáků PISA (Programme for International Student Assessment), do něhož se zapojili patnáctiletí žáci z 65 zemí světa, jsou varováním. Vyplynulo z nich, že znalosti českých dětí se v posledních letech zhoršily nejvíc ze všech zemí.

Čtenářské dovednosti českých žáků jsou podprůměrné. Nejlepšími výsledky ve výše uvedeném světovém průzkumu se může chlubit Čína, Hong kong, Singapur, Korea, Japonsko a první z evropských zemí – Finsko. V téměř poslední ČR se do měření zapojilo 7500 patnáctiletých žáků z 290 základních a středních škol, učilišť a gymnázií.

Můj židovský přítel Tomi Shved z Tel Avivu, jemuž nevadí, že jsem křtěný valašský katolík, se vystěhoval z Košic do Izraele před půl stoletím. Setkáváme se, píšeme si, před časem mi poslal jednou super anekdotu, kterou dávám k dobru, kdykoli píši o českých studentech. Možná ji už mnozí proto znají, ale je tak skvělá, ukazující na genetickou genialitu Asiatů, že snese zveřejnění kdykoli.

Prvý školský deň na americkej strednej škole predstavuje učiteľka nového žiaka, Sakiro Suzukiho z Japonska. Hodina začína a učiteľka sa pýta: “Uvidíme, kto ovláda kultúrnu históriu Ameriky? Kto povedal: Dajte mi slobodu, alebo ma zabite?”

Hrobové ticho v triede, len Suzuki zdvihne ruku: “Patrick Henry, 1775 vo Philadelphii.”

“Výborne Suzuki”, a kto povedal: Toto je národ a národ nesmie zhynúť?”

Suzuki sa postaví: “Abraham Lincoln, 1863 vo Washingtone”.

Učiteľka sa pozrie na žiakov a vraví : “Hanbím sa za Vás, Suzuki je Japonec a pozná americkú históriu lepšie ako vy.”

Zozadu sa ozve tichý hlas: “Bozkaj nás v riť, zasratý Japončík!”

“Kto to povedal?” zvolá učiteľka.

Suzuki bez vyzvania odpovedá: “Generál McArthur, 1942 v Guadalcanale, a Lee Iaccoca v 1982 pri valnom zhromaždení firmy Chrysler.”

Trieda je celkom ticho, len vzadu sa ozve: “Je mi z toho na grcanie!”

Učiteľka kričí: “Kto to bol?!?”

Suzuki odpovedá okamžite: “George Bush senior japonskému premiérovi Tanakovi v priebehu obeda, Tokio 1991.”

Jeden zo študentov sa postaví a otrávene povie: “Môžeš mi ho vyfajčiť…!”

Učiteľka hystericky: “A dosť! Čo to má znamenať?”

Suzuki bez mihnutia oka: “Bill Clinton Monike Lewinskej, 1997 vo Washingtone, oválna pracovňa Bieleho domu.”

Ďalší zo študentov vstane a zreve: “Suzuki je hromada sračiek!”

A Suzuki opäť v pohode: “Valentino Rossi pri Veľkej cene motocyklov, Brazília 2002.”

Celá trieda prepadne hystérii, učitelka upadá do zúfalstva, plieska dlaňou po katedre, dvere sa otvoria, vojde riaditeľ a kričí: “Kurva, taký bordel som ešte nevidel!”

A Suzuki, viac-menej len pre seba: “Poslanec Fico ministrovi financií Miklošovi pri schvaľovaní štátneho rozpočtu, Bratislava 2005…”

Inu, opice, které byly pohromadě s větším počtem svých společníků, se vyvíjely výrazně lépe, rychleji a  efektivněji, než ty, které trávily svůj čas převážně samy… Od počítačových her k brutálnímu násilí…?

ROZHOVOR: Naděje umírá předposlední

http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/365700/valachova-inkluze-postizenych-deti-pomuze-cesku-v-roce-2090-experti-blbost.html

Mají svůj smysl života; žít jako jejich otcové ze sociálních dávek

http://www.rukojmi.cz/clanky/1191-je-li-inkluze-dobra-pro-skolu-zavedme-ji-všude

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKnihav elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Reklama:
  1. Jedna reakce na “Počítač, tablet, demence a mozek”

  2. Přejí Vám brzké uzdravení,aby jste mohl psát články které mají hlavu apatu.Z pozdravem čtenář Lubomír žemlička ročník 1957 Šenov u Nového Jičína.

    od Luba v Pro 9, 2016

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *